Předáváme češtinu

Jedno z velkých dějišť našich životů, když jsou děti malé, bývají hřiště. Mám mluvit na dítě česky i na hřišti? Jak mu ale umožnit zapojit se do hry s ostatními dětmi? A co když si z nás dělá tlumočníka?

Jedna z nejčastějších otázek, co dostávám: Jak se chovat, když nám ostatní nerozumí? Pokud předáváme češtinu v zahraničí, dostáváme se do takových situací nepřetržitě. Kontexty se různí.

Věnuju tomuto tématu hned několik dílů podcastu, tento díl se zabývá tím, co nás může brzdit, když se bavíme česky s dítětem na veřejnosti. Jaké myšlenky se nám můžou honit hlavou, když se bavíme česky třeba v metru. A je to příliš nezdvořilé mluvit před prodavačkou česky? Jednoznačné řešení neexistuje, ale když k tomu budeme přistupovat vědomě, usnadníme si život.

Jak můžeme pomoct dětem s gramatikou? A ne, nejde o to pomáhat jim s psaním íček. Jak můžeme cíleněji podpořit, aby naše děti dokázaly mluvit přesněji, se správným skloňováním a časováním? Jak v tom podpořit už děti předškolního věku? Několik podnětů najdete v dnešním podcastu.

Jedeme sbahnou, jdeme na playdate, podej mi ten handtuch, stojíme v traffic, děti vyzvedáváme z hortu.

Je míchání jazyků - ne teď dětí, ale nás, rodičů a případně učitelů - v pořádku? Nebo to naopak nesmíme dělat vůbec? Jaký vliv to má na děti, kterým češtinu předáváme? Několik myšlenek k rozsáhlému tématu.

Pokud je motivace rodiče nedostatečná, může mu to podrazit nohy. Občas máme pocit, že jsme motivovaní, ale nejde úplně o motivaci jako spíš o tlak zvnějšku. Pokud si dokážeme uvědomit svou motivaci a přiživovat ji, bude pro nás snazší češtinu předávat.

Rodiče v zahraničí si často přejí, aby jejich děti mezi sebou mluvily česky. Aby si tak děti češtinu víc procvičovaly a upevňovaly. Málokdy se to ale dlouhodobě povede. Na čem skutečně záleží ve vztahu mezi sourozenci? A jak s tím souvisí Tlapková patrola? Několik mých zamyšlení.

Je to jedna z velmi častých a pro leckterého rodiče bolestných zkušeností ve vícejazyčné výchově: na dítě mluvím česky, ale ono odpovídá v jiném jazyce. Jak na to reagovat? Jak mu můžu pomoct, aby mělo češtinu aktivnější a odpovědělo česky?

Situace v rodinách jsou různé a často jsou potřeba velké změny (jezdit víc do Česka, nastavit si to lépe s partnerem, změnit svůj přístup k češtině), někdy ale udělají hodně i malé každodenní reakce a vědomá jazyková podpora ze strany rodiče. Několik tipů, jak na to.

Jak jsem se dostala k tomu, že pomáhám rodičům a učitelům při předávání češtiny v zahraničí: úplně na začátku byl jeden "problémový" kluk, který mi v mnohém otevřel oči.

Úvodní epizoda podcastu Předáváme češtinu