Podcasts by Category
- 38 - Úterý 24. listopadu 2020 - Cesta, která vede do života
Vejděte těsnou branou, protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Protože těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají.
Matouš 7,13.14
Jeden věřící lékař měl ve své ordinaci řemeslně vyrobenou pěknou knihovničku. Dostal ji jako dárek a vážil si jí. Na čelní straně knihovničky byl hezkými písmeny vypracovaný nápis:
„Těsná je brána a úzká cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají.“
Jednoho dne lékař obdržel dopis s naprosto udivujícím příběhem:
„Před lety jsem byl jednou u Vás v ordinaci. Během vyšetření bloudily mé zraky stále znovu k verši na Vaší knihovně. Přitom jsem si musel myslet: Ano, já se asi nikdy už neuzdravím; neboť je jen málo těch, kteří nalézají cestu, která vede k životu. Četl jsem to tak: … která vede ke zdraví. – Tvoje cesta, tak jsem si to myslel, asi brzy povede ke smrti.
Protože pod veršem bylo udáno místo Matouš 7,14, otevřel jsem doma Bibli, abych si ten verš přečetl v souvislosti. Nyní jsem si teprve všiml, jak špatně jsem si ta slova z Bible vyložil. Z Boží milosti jsem potom našel tu cestu, která vede k životu, a vaší knihovničce vděčím za poukaz na ni!“
„Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří.“(Římanům 1,16)
Mon, 23 Nov 2020 - 02min - 37 - Pondělí 23. listopadu 2020 - Časovaná bomba
Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Pánův den přijde.
2. Petrův 3,9.10
Bomba, jejíž roznětka je spojena s hodinami, se nazývá časovaná bomba. Když tiká, tak to znamená, že nastavený čas už ubíhá a exploze nemůže už být zadržena. Pak už je jen třeba dostat se co možná nejrychleji do bezpečí.
Bůh mluví v Bibli o něčem, co může být srovnáváno s takovou časovanou bombou: Bůh určil den, ve kterém bude lidstvo soudit. Pak bude posuzovat lidi a jejich skutky. Víme, že nikdo z nás není bez hříchu. Boží rozsudek tedy postihne všechny. A tento den se stále více blíží! V onen den už nebude úniku. Odplata za hřích je smrt. Tak to je napsáno v Bibli. Ale kdo by chtěl zemřít věčnou smrtí, to znamená přijít do pekla? Vy určitě nikoli.
Nyní vyvstává vše rozhodující otázka: Může člověk tomuto rozsudku uniknout? Může se člověk dostat do bezpečí dříve, než uplyne Bohem určená doba? Ano, neboť Bůh nechce hříšníkovu smrt, nýbrž aby se obrátil a žil. V Evangeliu Jana 3,18 čteme, že ten, kdo věří v Pána Ježíše, nebude souzen. Je tu tedy východisko. Ale myslete na to: Časovaná bomba tiká. Je třeba jednat rychle. Pojďte ještě dnesse svými hříchy k Pánu Ježíši, vyznejte Mu je a věřte, že On na sebe vzal rozsudek – smrt, kterou jsme si vy a já zasloužili. Když Jej přijmete do svého života, uniknete soudu, rozsudku smrti a peklu.
Mon, 23 Nov 2020 - 02min - 36 - Neděle 22. listopadu 2020 - Myšlenky k Evangeliu Jana
Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“ Vyšli z města a šli k němu.
Jan 4,28-30
Myšlenky k Evangeliu Jana
Ježíšova slova milosti otevřela srdce Samařanky. Když se na závěr od Něho dověděla, že On je Kristus, mělo to na ni bezprostřední účinek: Nechává stát svůj džbán s vodou a jde do města. Vše, co tvoří její denní práci a starosti – to je symbolicky vyjádřeno džbánem – nechává nyní za sebou. Našla něco důležitějšího. Dokonce i studna s tradicí a její náboženští předkové ztrácejí na významu. Tato Osoba, která před ní stojí a jíž je od nynějška uchvácena, je nesrovnatelně větší než praotec Jákob. Jaká změna v životě této Samařanky! „Ústa mluví z přebytku srdce.“ (Lukáš 6,45) – tato slova z Bible jsou pravdivá i v životě této ženy. Zve druhé, aby přišli ke Kristu. Pán k ní řekl: „Jdi, zavolej…a přijď sem.“ (v. 16) Tato slova nyní přijímá a prosí lidi města: „Pojďte…!“ Společně s nimi chce jít ke Kristu. Stala se misionářkou.
Kolik lidí od té doby vyšlo a stále zvou k Ježíši Kristu! Každý z nich prožil totéž jako ta Samařanka: Jeho hříšný život byl odkryt. A když vyznal své hříchy a obrátil se, Ježíšova odpouštějící milost vše přikryla. Žena se nijak nestydí naznačit před druhými svou hříšnou minulost. Podle toho je vidět, že její víra je opravdová. Jejích několik málo slov jde od srdce k srdci a ukazuje se účinek: Mnozí přicházejí k Ježíšovi. – Jen si můžeme přát, aby se tento příběh ještě tisíckrát opakoval.
Mon, 23 Nov 2020 - 02min - 35 - Sobota 21. listopadu 2020 - Křesťanem se člověk nenarodí, křesťanem se člověk stává
Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství. Římanům 11,30 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království. Jan 3,3 Křesťanem se člověk nenarodí, křesťanem se člověk stává Jak se člověk stane křesťanem? Někteří lidé se domnívají, že jsou křesťany proto, že mají nějakou známost křesťanských pravd: jsou pokřtěni, následují náboženská naučení. Jiní uznávají existenci Boha – Stvořitele a více či méně se přizpůsobují biblickým přikázáním. Zase jiní se přidrží náboženské praxe a nechybějí na bohoslužbách; drží se obřadů a tradic, aniž by si kladli příliš mnoho otázek. Člověk také není křesťanem proto, že jeho rodiče jsou křesťany. Člověk se také nestává křesťanem teologickými studiemi na semináři nebo v biblickém ústavu, a ani tehdy ne, když získal náboženské naučení. Jak se tedy někdo stane křesťanem? Boží slovo nám říká, že „Božím dítětem“ se člověk stane „novým narozením“, když přijme Ježíše jako svého Spasitele. Jsem ztracen, daleko od Boha, jsem hříšník. Potřebuji být zachráněn, mít vztah k Bohu. A to může dát jen Bůh, když Mu důvěřuji. Spolehnout se na Ježíše Krista je skutečně něco jiného než náboženství. „Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1,12)
Fri, 20 Nov 2020 - 02min - 34 - Pátek 20. listopadu 2020 - SOS
Petr… dostal strach. Začal tonout a vykřikl. „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho. A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni. Matouš 14,30-31; Skutky 4,12 SOS SOS je mezinárodní signál, který vysílají námořníci v nouzi. Tomuto signálu se připisuje následující význam: „Save Our Souls“ (Zachraňte naše duše). Je vysílán, když je ztracena všechna naděje, že je možná záchrana vlastními silami, a pro přežití se lidé obracejí na někoho z okolí. V našem světě jsou různé nouzové SOS situace, ale také tu jsou SOS duchovního rázu. Vskutku, každý jde po cestě, která končí smrtí. Když člověk žije bez Boha, zapomíná na věčné zatracení. Nikdo mu ale nemůže uniknout sám od sebe. Proto Bůh čeká na vyslání signálu SOS od toho, kdo pozná potřebu vnějšího zásahu, zásahu od Boha. Když se apoštol Petr začal nořit do vln Galilejského jezera, volal k Ježíšovi: „Pane, zachraň mne!“ A i-hned měl na dosah Ježíšovu ruku, která byla k němu vztažena. Ten, kdo vysílá SOS, nediskutuje o prostředcích, které zachránci mají užít. Přijme s vděčností vše, co je učiněno pro jeho záchranu. Proto Ježíš chce i dnes přijít na pomoc tomu, kdo se z hloubi své zoufalosti, svého zármutku nebo své vzpoury k Němu obrátí, aby mu bylo odpuštěno, porozuměno, aby byl milován a potěšen. On je Spasitel a neexistuje žádný jiný.
Thu, 19 Nov 2020 - 02min - 33 - Čtvrtek 19. listopadu - Můžeš mi napsat tu modlitbu?
Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete duchem a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou. Neustále se modlete. Efeským 6,18; 1. Tesalonickým 5,17 Můžeš mi napsat tu modlitbu? Jeden z našich přátel měl zvyk modlit se s lidmi, které přišel povzbudit. Jednoho dne ho jeden z nich, na něhož zapůsobila jednoduchost pronesených slov, požádal: „Můžeš mi tu modlitbu napsat?“ Tato žádost se zdá být naivní, ale dobře vyjadřuje zmatek četných křesťanů, kteří věří, že musí recitovat celé hotové modlitby, a kteří si myslí, že nemohou Bohu vše prostě vyjádřit. A přesto dnešní verše nedávají přesné směrnice, týkající se způsobu modlitby. Jak si představit nějakou „standardní“ modlitbu, když přece potřeby jsou tak různé, jako se liší jeden člověk od druhého a den ode dne? Tomu, jenž Pána prosil: „Pane, nauč nás modlit se,“ Ježíš odpověděl tím, že ukázal na témata modlitby, týkající se Boží slávy, každodenních potřeb, vyznání hříchů a také na prosbu o ochranu od zkoušek. Jeho odpověď nemá být brána jako nehnutelný text, kde je nebezpečí, že stálým opakováním ztratí svoji sílu. Přečtěme si znovu ty četné modlitby věřících v celé Bibli. Uvidíme, jak každá je přizpůsobena přesným okolnostem toho, kdo je pronáší. Neučme se modlitby nazpaměť, ale umějme prostě mluvit s naším Bohem o tom, co nás zaměstnává a co nám činí starosti. Také nezapomínejme děkovat Bohu za všechna dobrodiní, a zvláště za Jeho velké spasení!
Wed, 18 Nov 2020 - 02min - 32 - Středa 18. listopadu
Hospodin je dobrý k tomu, kdo na něho očekává, k člověku, jenž ho hledá. V den svého soužení jsem hledal Panovníka, v noci jsem k němu vztaho-val ruku a neoblevoval jsem, má duše se nenechala utěšit. Pláč 3,25; Žalm 77,3 Vězeň stojí před vězeňským pastorem. Má v ruce dopis a říká: „Pane faráři, chtěl jsem vás dnes ještě naposledy vidět.“ „Co se děje? Snad nejste nemocen?“ „Už osm let mohu nebe vidět jen těmito mřížemi. Až dosud jsem to ještě snášel. Byl jeden člověk, který na mne myslel a čekal na mne. – Tady je poslední dopis. Moje žena mne opustila. Teď už můj život nemá smysl.“ Pastor znal toho muže. Nebyl z těch, kteří mluví o sebevraždě, aby si vydobyli nějakou výhodu. Opatrně odvětil: „Je mi to skutečně líto, když slyším, že jste se vzdal. Ale myslete na to: Bůh se vás nevzdává. Hledá vás. Čeká na vás. A já věřím, že nyní je čas, abyste se k Němu obrátil. Budu se za vás modlit. Ale mám k vám jednu prosbu: Čtěte to evangelium, které vám dávám.“ O dva dny později, v neděli ráno, byl ten muž ve vězeňské kapli, kde farář mluvil o víře v Ježíše Krista. Tvář vězně zářila. V osamění cely se s ním v jeho zoufalství setkal Bůh. A dal mu více než svobodu, po které toužil. Dal mu spasení jeho duše. „I kdyby mě opustili můj otec a má matka, Hospodin mě k sobě přivine.“ (Žalm 27,10)
Tue, 17 Nov 2020 - 02min - 31 - Úterý 17. listopadu
Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou. Hospodinův zákon je ryzí, obnovuje duši. Hospodinovo svědectví je spolehlivé, prostým lidem dává moudrost. Žalm 19,2.8 Díky moderním dalekohledům můžeme dnes vidět do vesmíru nepředstavitelně daleko a pozorovat nebeská tělesa, o kterých jsme předtím nic nevěděli: obrovská slunce, ano miliardy hvězdných systémů, které obsahují opět mnoho miliard hvězd a jsou od sebe vzdáleny miliony světelných roků. – Když je vesmír tak obrovský, jak mocný musí potom být Stvořitel, který vše povolal v jsoucnost a který vše udržuje! Stále lepší dalekohledy nám umožňují nahlížet stále dále do viditelného stvoření. Avšak jen „zákon“ a „svědectví“, ano celé Svaté Písmo dávají „oku víry“ možnost pohlédnout do neviditelného a věčného Božího světa. Bez Božího slova bychom nic nevěděli o onom světě, nevěděli bychom nic o Bohu a o tom, co ve své nepochopitelné lásce dává těm, kteří se vírou v Jeho Syna Ježíše Krista stali Jeho dětmi. Skrze Bibli se učíme posuzovat vše ve světle věčnosti. A pak poznáváme nejen tu nepatrnou zeměkouli, nýbrž ztracený svět. Člověk se nejeví jen malým a nicotným, ale jako hříšník – provinilý před svatým Bohem, svým Stvořitelem. S úžasem ale čteme v Bibli také o Boží lásce: „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16) Kdo je Bůh a kdo je člověk a jak najdu cestu k Bohu – to vše se mohu dovědět jen z Bible!
Mon, 16 Nov 2020 - 02min - 29 - Neděle 15. listopadu 2020 - Myšlenky k Evangeliu Jana
Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: ‚Nač se ptáš?‘ nebo ‚Proč s ní mluvíš?‘ Jan 4,25-27 Myšlenky k Evangeliu Jana Samařská žena sice vyslovila svou otázku: „Kde je to správné místo klanění?“, ale hluboký význam Ježíšových slov úplně nepochopila. Utěšuje se myšlenkou na očekávaného Mesiáše, který jí ve všem dá úplnou známost. Pociťuje, že si bez Něho nemůže vystačit. Upomínají ji snad právě Ježíšova slova na Mesiáše? Ježíš ženě pověděl o neobyčejném požehnání, o živé vodě, která tryská k věčnému životu. Také ji oslovil v jejím svědomí – vždyť přece žije v hříchu. A nyní jí naznačil, že dojde k přelomu. Žena touží po Mesiášovi. Jak dojemná je ta chvíle, kdy On se jí dává poznat: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ Jako Žida Ho navenek hned uměla identifikovat; jako proroka Jej poznala podle jeho slov, která ji samou zjevila. Ale že žíznivý cestující sám by měl být Mesiáš – to na ni působí, i když to ještě nemůže pochopit. Rozmluva je náhle ukončena učedníky. Vracejí se ze svého nákupu a diví se, že jejich Mistr mluví s cizí ženou. Kdyby věděli, o čem mluví, divili by se ještě více. Učedníci mlčí a zůstávají v odstupu. – Je škoda, když se Ježíšovým slovům a jednání jen podivujeme a nejdeme k jejich podstatě.
Sat, 14 Nov 2020 - 02min - 28 - Sobota 14. listopadu 2020 - Křesťanská víra je poslušnost.
Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv. A stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany. Vírou uposlechl Abraham, když byl volán. Jan 3,36; Hebrejům 5,9; Hebrejům 11,8 Křesťanská víra je poslušnost Věřit znamená důvěřovat Bohu, a také to znamená poslechnout, co On žádá. Dejme příklad: Jestliže mi lékař předepsal lék, nestačí věřit, že tento lék je účinný, ale abych se uzdravil, je třeba, abych také bral lék, který předepsal. Když jsem uznal, že Boží zaslíbení jsou pravdivá a že Bůh je hoden důvěry, je třeba jít dál, je třeba poslechnout. Ostatně, jestliže skutečně Bohu důvěřujeme, učiníme, co nám říká. Věřit je také osobní odpověď na Boží pozvání. Je to odpověď někoho, kdo činí pokání, kdo uznává, že je zasažen smrtelnou „nemocí“ hříchu, a přijme prostředek, který mu Bůh nabízí, aby byl zachráněn. Věřit je tedy hnutí našeho srdce, nejhlubší části naší bytosti, k Bohu, protože přijímáme Jeho svědectví lásky a protože Mu důvěřujeme. Víra tedy není pouze rozumová znalost, která osvítí naši inteligenci, aniž by změnila náš život. Ne, víra naklání celé naše bytí směrem k Bohu. Je přesvědčením (mé myšlení), důvěrou (mé city), poslušností (má vůle). Když čtu Bibli, přijímám do své vnitřní bytosti Boží slovo, které ve mně působí jistotu. Když důvěřuji jeho zaslíbením, zakouším, že Bůh je věrný. Když Ho poslouchám, ctím Jej a dokazuji druhým skutečnost své víry.
Sat, 14 Nov 2020 - 02min - 27 - Pátek 13. listopadu 2020 - Vražedné silnice
Je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud. (Pán Ježíš řekl:) Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud. Hebrejům 9,27; Jan 5,24 Vražedné silnice Pravidelně nám jsou připomínány chmurné statistiky, týkající se počtu zabitých na silnicích. Policisté oznamují zesílené kontroly, pojišťovny rozšiřují své materiály, média oznamují čísla. Ale na konci každého týdne anebo při dovolených je výsledek stejný: silnice zůstává jednou z hlavních příčin smrti v našich zemích. Kolik lidí je marně očekáváno večer nebo za svítání: už nikdy se nevrátí… Nemůžeme vždy myslet na nehodu, která by se mohla stát, když něco děláme. Ale mějme dostatek rozumu, dokud žijeme, abychom si položili tuto otázku: Co je náš život? Je křehký, prchavý, ale má velkou cenu! Jen Bible nám dá správné poučení o životě, smrti a o tom, co po ní následuje. Vysvětluje nám, že Bůh chce štěstí člověka, ale že ten vše zkazí, poněvadž zavrhuje svého Stvořitele. Varuje nás, že po smrti bude muset každý být Bohem souzen, ale také že Bůh je trpělivý vůči všem lidem. Chce, aby se každý k Němu obrátil vírou v Ježíše Krista, aby od té chvíle žil ve vztahu k Němu. A když přijde chvíle, kdy tento život opustí, aby mohl přejít do jiného, mnohem lepšího. Berme vážně poselství Boha, který nemůže lhát a který chce naše dobro. Ať už se dáváme na cestu po silnici nebo ne, mysleme na to, co je podstatné!
Thu, 12 Nov 2020 - 02min - 26 - Čtvrtek 12. listopadu 2020 - Hlas lidu nemá vždy pravdu
Proč posloucháš slova člověka? Ty se na chvíli zastav. Oznámím ti Boží slovo.
1. Samuelova 24,10; 9,27
Hlas lidu nemá vždy pravdu
Hlas lidu a všeobecný názor není vždy správný. To se už mnohokrát ukázalo:
Lidé nazvali Westinghouse hlupákem, když se pokoušel brzdit vlak vzduchem. Ale dnes se všude na světě používají vzduchové tlakové brzdy.
Lidé se smáli bratřím Wrightovým, kteří měli v hlavě, že postaví stroj těžší než vzduch, který bude umět létat. Ale v roce 1903 poprvé vzlétli se svým letadlem, které sami vyvinuli.
My se možná smějeme obyčejným lidem, kteří často nedokážou něco nového správně ocenit. Ale mýlit se může nést vážné následky, když jde o naše věčné určení. Tady je ve hře příliš mnoho.
Protože jsme ty i já zhřešili proti Bohu a lidem, zasluhujeme Boží trest. Bible říká, že mzdou za hřích je smrt, věčné oddělení od Boha. Avšak Bůh nám nabízí skrze Ježíše Krista věčný život: „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)
Mít chybný názor není zpravidla zlé. Ale když jde o Ježíše Krista a o naši věčnou záchranu, nesmíme sledovat všeobecné mínění většiny. Musíme poslouchat to, co říká Bible. Tam je naprosto jasně řečeno: „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn.“ (Skutky 16,31)
Wed, 11 Nov 2020 - 02min - 25 - Středa 11. listopadu 2020 - Každý je strůjcem svého štěstí!
Býval jsi mou pomocí. Nenech mě, neopouštěj mě, Bože, má spáso!
Žalm 27,9
Každý je strůjcem svého štěstí!
Tak to říká přísloví. A tak se mnozí snaží a jednají. S velkou námahou pracují na svém životním štěstí a na spasení své duše. Neuspokojí se rychle jen tak s něčím, nýbrž rádi za to také zaplatí. Nic si nedarují a nenechají si nic darovat, alespoň ne od Boha.
Věřící křesťané to vidí jinak. Uznávají Boha za Boha své spásy. Přestali být strůjci vlastního štěstí. Spíše úplně a zcela důvěřují Bohu, který dal svého vlastního Syna jako Spasitele světa. Na Něho vložil dílo na kříži na Golgotě. Tam Ježíš Kristus zemřel za hříchy všech těch, kteří Ho vírou přijmou. Toto spasení je jedinečné. Zahrnuje:
odpuštění hříchů,
smíření s Bohem,
obdržení věčného života a Ducha Svatého,
osvobození od každé obžaloby,
osvobození od věčného odsouzení,
budoucnost ve slávě nebe.
Tato záchrana je nezaslouženým darem. Bůh jej nabízí každému člověku. Jedinou podmínkou je, aby jej člověk vírou přijal. Ale k tomu člověk musí být ochoten ustoupit od svého vysokého mínění o sobě. Každý, kdo se pokorně dozná ke svým hříchům a vyzná je, zakusí všechna výše jmenovaná požehnání.
Kdo by toto nechtěl přijmout místo dalšího neužitečného namáhání!?
Tue, 10 Nov 2020 - 02min - 24 - Úterý 10. listopadu 2020 - My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael
My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael.
Lukáš 24,21
Dva muži jdou sklesle z Jeruzaléma do Emaus. Jejich naděje pro budoucnost jsou pryč. Vůdcové lidu ukřižovali Ježíše z Nazareta – jejich Mistra, kterého až do té doby následovali. Co teď?
Možná, že se vidíte být v podobné situaci. I vy jste doufali – a nyní jste zoufalí a skleslí: Byli jste zklamáni. Ano, je mnohé, nad čím si můžeme zoufat, když zmizí naděje. Možná to jsou neúspěchy v práci – přes všechnu snahu a oběti. Anebo došlo ke zklamání v manželství nebo v rodině. Štěstí, pociťované na začátku, zmizelo; a zbyla prázdnota, ba beznaděj, ze které nevidíte žádné východisko. A konečně si můžeme také zoufat sami nad sebou. Co se stalo z obrazu, který jste kdysi o sobě měli: budu silný, dobrý, obětavý? „Jsem prostě takový, jaký jsem,“ řeknete nyní rezignovaně.
Vraťme se k těm dvěma mužům na cestě do Emaus. Náhle se k nim připojí nějaký muž, kterého nejprve považují za cizince. Ale je to sám Pán Ježíš Kristus. Už neleží v hrobě! Vstal! Žije! Jaká radost tu přichází do zoufalství těchto prvních křesťanů! Naděje, o které si mysleli, že je zničená, s jejich Pánem opět vstala. Teď mají pevnou oporu – pro přítomnost i pro budoucnost. Tento Vzkříšený tu je i pro vás. Chce do vašeho života přinést novou naději. Odkryjte před Ním celou svou situaci, nazvěte vše pravým jménem a začněte s Ním znovu! On chce být také vaší nadějí. Ano, On je ta jediná bezpečná naděje pro všechny lidi. Na Něm a na Jeho příslibech můžete stavět.
Mon, 09 Nov 2020 - 02min - 23 - Pondělí 9. listopadu 2020 - Nejen krásné příběhy
Neboť i my jsme kdysi byli nerozumní, neposlušní, bloudící, byli jsme otroky žádostí a všelijakých rozkoší, trávili jsme život v špatnosti a závisti, byli jsme odporní a navzájem jsme se nenáviděli. Když se však zjevila dobrota a lidumilnost Boha, našeho Zachránce, zachránil nás… podle svého milosrdenství.
Titovi 3,3-5
Nejen krásné příběhy
„V Bibli jsou příběhy, které skutečně nejsou krásné,“ řekla jedna žena. A to pro ni byl dostatečný důvod pro to, aby Bibli nečetla.
Je to skutečně pravda – v Bibli jsou dokonce hrozné příběhy! Není to sbírka příběhů na dobrou noc, nýbrž kniha, která líčí pravdu bez přikrašlování. Ukazuje člověka takového, jaký je: s celou jeho špatností a nemravností … A to se až dodnes vůbec nezlepšilo; podívejte se jen do denního tisku.
Ano, tak to je: Sobectví a špatnost lidského srdce a jeho nejtajnější pohnutky nejsou nikde tak odhaleny jako v Bibli. Bible je Boží slovo, a jen Bůh sám vidí do hloubek duše.
To je také obraz, který Bible o člověku vykresluje. Avšak v této knize také poznáváme Boha – Jeho svatost a dokonalou čistotu, ale také Jeho milost a milosrdenství, se kterým vychází vstříc lidem, kteří upadli do hříchu. Ježíš Kristus, světlo světa, sestoupil na zem, aby na sebe vzal trest za naše hříchy a osvobodil nás z moci hříchu.
Ten, kdo Mu vyzná své hříchy, zakusí obnovu od základu. A pak objeví v Bibli nevyčerpatelné bohatství.
Sun, 08 Nov 2020 - 02min - 22 - Neděle 8. listopadu 2020 - Myšlenky k Evangeliu Jana
A přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.
Jan 4,23.24
Myšlenky k Evangeliu Jana
Ve své rozmluvě se samařskou ženou ohlašuje Ježíš změnu časů: S jeho příchodem na zem začal nový časový úsek – Bůh se ve svém Synu Ježíši Kristu zjevil jako Otec. To jde daleko nad Boží zjevení ve Starém zákoně. A jako Otec chce být Bůh nyní od věřících uctíván. Když se dříve lidé klaněli v neznámosti a možná i bez účasti srdce, tu nyní zde jsou praví ctitelé – tak jak si to Bůh přeje.
Pravé klanění se děje „v duchu“, to znamená, že nespočívá ani ve vnějších rituálech, ani v materiálních obětech – jako byly přinášeny ve starozákonních časech. Duch Svatý je síla velebení; může lidského ducha v každé době a na každém místě vést k tomu, aby s velebením obdivoval Boha samého i Jeho jednání.
„V pravdě“ znamená: Klanění musí být spojeno s úplným Božím slovem. Neboť jen tam nalézáme pravdu o Bohu, světu a lidech.
Bůh Otec hledá ctitele. Ale dbejme v této souvislosti na to výslovné „musí“: Bůh sám předepisuje, jak se máme klanět. Chce být ctěn v duchu a pravdě. Nesmíme – nezávisle na Bibli – chválit Boha svými vlastními myšlenkami a představami. Bůh přijímá jen to, co přichází od Něho samého. Už jste někdy Boha obdivovali za to, že nechal svého vlastního Syna zemřít, aby nám mohl darovat věčnou vlast u Sebe?
phone_androidAndroid app
phone_iphoneiOS app
NOV 2020
Sat, 07 Nov 2020 - 02min - 21 - Sobota 7. listopadu 2020 - „Udělej oheň a spal je!“
Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč.
Hebrejům 4,12
„Udělej oheň a spal je!“
Před mnoha lety procházel posel s Biblemi s těžkým batohem na zádech lesním územím na Sicílii. Náhle před ním stál ozbrojený muž a ptal se na obsah jeho batohu.
„Nesu v něm Bible a části Bible,“ řekl křesťan.
„Pak udělej oheň a spal je!“ poručil lupič.
Křesťan zanítil oheň. Avšak pak se zeptal, zda by nemohl z každé knihy přečíst jeden krátký oddíl, dříve než ji hodí do plamenů. Když to lupič dovolil, otevřel evangelista jednu z knih a četl 23. Žalm: „Hospodin je můj pastýř…“
Z další knížečky vzal podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lukáš 10,25-37). Ze svazku s Matoušovým evangeliem křesťan četl kázání Pána Ježíše na hoře (kapitoly 5-7). A potom přišla „velepíseň lásky“ z Listů apoštola Pavla (1. Korintským 13).
A lupič pokaždé vykřikl: „To je dobrá kniha! Ta se nesmí spálit; dej mi ji!“ Tak nakonec nebyla spálena žádná kniha. Lupič si je všechny vzal s sebou a vzdálil se, aniž by poslu s Biblemi nějak ublížil.
O několik let později se křesťan s tímto mužem zase setkal. Už to nebyl lupič. Stal se křesťanem a sám nyní lidem vyprávěl dobré poselství Bible. – Boží slovo se dotklo jeho srdce a jeho život se od základu změnil.
„Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří.“(Římanům 1,16)
Fri, 06 Nov 2020 - 02min - 20 - Pátek 6. listopadu 2020 - „Zemře-li muž, ožije snad opět?“
Zemře-li muž, ožije snad opět? Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli. Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení mrtvých.
Jób 14,14; 1. Korintským 15,20.21
„Zemře-li muž, ožije snad opět?“
Národy světa měly vždy povědomí o tom, že smrt není konec všeho. Písemně předávané mytologie, ale také prastaré dary v hrobech, které byly odkryty archeology, jasně ukazují, že lidé věřili v život po smrti. Lidé si vždy kladli otázky, které směřovaly za pozemský život. Bůh „také věčnost dal do jejich srdce“ (Kazatel 3,11).
Často se mluví o „onom světě“. Co je tím míněno? „Onen svět“ je to, co přesahuje hranice mých zkušeností a smysly poznatelného světa. Tím je jasné, že pravdu o něm mi může zjevit jen Bůh. A Bible, Boží slovo, jasně ukazuje, že po smrti je život. Vzkříšení Ježíše Krista je toho největším důkazem. K tomu nás Bible upozorňuje na to, že na onom světě jsou dvě rozdílná místa určení. O tom, kde budu trávit věčnost, se rozhoduje nyní na zemi. Všechno závisí na tom, zda mám skutečný vztah víry k Ježíši Kristu.
Ano, vzkříšení Ježíše Krista patří k těm nejslavnějším skutečnostem, které nám evangelium sděluje. Po Ježíšově smrti byli Ježíšovi učedníci skleslí; ale když potom před nimi opět stál živý, změnilo se pro ně všechno. Skrze své vzkříšení a nanebevstoupení vytvořil Kristus všem věřícím cestu, aby jednou mohli být ve věčné radosti u Něho.
Thu, 05 Nov 2020 - 02min - 19 - Čtvrtek 5. listopadu 2020 - Historická skutečnost
On byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni.
Izajáš 53,5
Historická skutečnost
U vchodu do školy si několik maminek povídá o výchově dětí. Jedna z nich je nejistá. „Nevím, co mám říci, když se mě děti ptají na Boha.“ Jiná maminka odpovídá: „Můžeš říci, že Ježíš Kristus žil a zemřel na kříži. To je historická skutečnost.“
Ano, Ježíš Kristus zemřel na kříži. To je velmi známá skutečnost. Jeho život, Jeho smrt a Jeho vzkříšení změnily svět. A přece často nevíme, co se v den ukřižování stalo.
Během hrozného utrpení na kříži, poté co Ježíš snesl rány a posměch lidí, přišla chvíle, kdy před Bohem činil smíření za mé hříchy. Tam On, svatý a spravedlivý, nesl trest za mé hříchy. V této době – kolem poledne – se zatmělo slunce: „Od šesté hodiny nastala tma po celé zemi až do hodiny deváté. Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ To jest: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?‘ (Matouš 27,45.46)
Jak hluboká byla vnitřní utrpení Vykupitele, jaké trápení mluví z jeho slov! – Znám odpověď na jeho otázku: Na kříži trpěl Boží Syn trest, který jsem zasluhoval já za své hříchy. Proto Ho Bůh opustil. Jak nepochopitelně velká je Ježíšova láska, že zaujal mé místo! Protože v Něho věřím a opírám se o Jeho výkupné dílo, vidí mne Bůh nyní bez poskvrny, očištěného od mých vin. Daroval mi věčný život a právo stát se Božím dítětem (Jan 1,12.13).
Wed, 04 Nov 2020 - 02min - 18 - Středa 4. listopadu 2020 - Cristo redentor
A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“ Těmito slovy /Ježíš/ naznačoval, jakou smrtí má zemřít.
Jan 12,32.33
Záliv v Rio de Janeiru a samo město jsou známy obrovským monumentem: sochou „Cristo redentor“. 30 metrů vysoká socha představuje Krista jako vzkříšeného s rozpjatýma rukama. Jeho ruce nesou stopy po hřebech kříže. – Tato socha je pozoruhodná svojí geografickou polohou. Stojí na skalní špici proti takzvané „cukrové homoli“ a z každé čtvrti lidnatého města je vidět. Obyvatelům Ria stačí jen pozvednout zrak, aby viděli „Crista redentora“.
To vede mé myšlenky k Tomu, jenž má být touto sochou představován: k Ježíši Kristu, Božímu Synu. Ten přišel jako člověk na tuto zem a zemřel na kříži Golgoty. Avšak nezůstal v hrobě, nýbrž třetího dne vstal a vrátil se jako oslavený člověk do nebe.
Když zde žil, řekl svým posluchačům: „A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“A: „Tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“(Jan 3,14.15) Až dodnes zve stále lidi, aby k Němu přišli a nalezli odpočinek svědomí a pokoj s Bohem. Jak? Vyznáním svých hříchů a vírou v Něho.
Ale mnozí kolem Něho procházejí lhostejně, tak jako asi většina obyvatel Ria de Janeira, kteří už nevzhlížejí k soše. Zvykli si na ni. Už si jí vůbec nevšímají. Když jde o sochu, nevadí to, ale s Ježíšem Kristem se jistě každý člověk jednou setká.
Tue, 03 Nov 2020 - 02min - 17 - Úterý 3. listopadu - Podej mi ruku!
Já, Hospodin,… uchopím tě za ruku. Budu tě opatrovat.
Izajáš 42,6
Podej mi ruku!
Matka volá k sobě malou Lenku: „Podej mi ruku! Půjdeme teď přes ulici.“ Děvče ihned přiskočí a vloží svou malou ruku do velké ruky své matky. To jí dává pocit bezpečí při přecházení velmi frekventované ulice.
Bůh také k nám vztahuje svou ruku a zve nás, abychom se od Něho nechali vést. Chtěl by vzít náš život do ruky a změnit k dobrému:
Nejprve chce sejmout břemeno našich vin. Protože Ježíš Kristus na kříži vykonal výkupné dílo, může nás Bůh omilostnit. Jestliže Mu vyznáme své hříchy, odpustí nám je, takže naše svědomí je zbaveno tíhy. Tím se dostane náš vztah k Němu do pořádku.
Pak by nás chtěl vést na cestě životem krok za krokem. Skrze Bibli nám každý den dává potřebné nasměrování. Když Mu přenecháme vedení, je nám dobře. Jaké to je bezpečí, být v každé situaci ukryti v Jeho ruce!
Když se Lenka vzpírá jít s matkou za ruku přes ulici, vyjadřuje tím asi toto: „Nepotřebuji tě, dovedu na sebe dávat pozor docela dobře sama!“
Přesně tak, žel, odmítají mnozí lidé Boží pozvání. Nechtějí Mu podat svou ruku a sami se pokoušejí najít v životě vlastní štěstí. Tím se nalézají na nebezpečné cestě, která vede do věčné zkázy.
Mon, 02 Nov 2020 - 01min - 16 - Pondělí 2. listopadu 2020 - Všichni bez výjimky
Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.
2. Korintským 5,10
Všichni bez výjimky
Lidé, kteří nevěří v Boha, se nad námi usmívají, když jim vyprávíme o budoucím soudu. Myslí si, že smrtí všechno končí. Ale co když se mýlí? Co když otevřou oči na onom světě?
Pán Ježíš podává zprávu o bohatém muži, který žil ve shonu života. Dobře si žil a nemyslel na to, že je svému Stvořiteli odpovědný za svůj život. Tu mu Bůh jednoho dne řekl: „Blázne! Ještě této noci si od tebe vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?“ (Lukáš 12,20) Tento muž se přepočítal. K čemu mu bylo jeho bohatství, když věčně zahynul?
V Lukáši 16,19-31 máme příběh o bohatém muži a o chudém Lazarovi. Když zemřel ten bohatý, který se nikdy o Boha nestaral, otevřel oči v říši mrtvých. Nalézal se na místě muk a měl k očekávání už jen Boží soud. Nemohl svůj los už změnit. Bylo provždy pozdě.
Protože se všichni lidé budou jednou muset postavit před Kristovu soudnou stolici, jsou dnes vyzýváni: „Smiřte se s Bohem!“ (2. Korintským 5,20) Nyní je tu možnost dát s Bohem své věci do pořádku. Kdo uvěří v Jeho Syna Ježíše Krista, jenž zemřel na kříži za hříšníky, je osvobozen od své viny.
Sun, 01 Nov 2020 - 02min - 15 - Neděle 1. listopadu 2020 - Myšlenky k Evangeliu Jana
„Naši otcové se klaněli Bohu na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“ Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů.“
Jan 4,20-22
Myšlenky k Evangeliu Jana
„Kdybys … věděla, kdo je ten, který ti říká:…,“ řekl Pán Ježíš samařské ženě u studny. Ne, ona ještě neví, kdo před ní stojí. Poté, co Pán položil prst na bolavé místo v jejím životě, a tím jí ukázal, že její smutná historie před Ním leží otevřená, pozoruje, že On je prorok. Pokouší se nyní zavést téma náboženské diskuse na vedlejší kolej, a tak potlačit osobní zřetel, protože se ozývá její svědomí? Anebo teď užívá příležitost, aby obdržela jasno o otázce, která ji zaměstnává? Nevíme. Přinejmenším je nápadné, že jako Samařanka zpochybňuje vlastní tradici: Kde má člověk hledat setkání s Bohem – na hoře Gerizím nebo v Jeruzalémě?
K prvnímu setkání dochází právě teď: Boží Syn sám v Ježíšově Osobě stojí před tázající se ženou. Nadto jí Ježíš objasňuje:
V blízké budoucnosti, totiž v křesťanství, už nebude záležet na místě klanění; pak bude ve středu klanění stát jedna Osoba – Bůh, Otec.
Samařané vlastně Boha neznali, protože odmítali mnohé z toho, co Bůh zjevil ve Starém zákoně. Židé naproti tomu věděli, že z pokolení Juda přijde Kristus, „který je nade vším, Bůh požehnaný na věky“ (Římanům 9,5).
Sat, 31 Oct 2020 - 02min - 14 - Sobota 31. října 2020 - Naše hříchy
Setřel jsem jako oblak tvá přestoupení a jako mračno tvé hříchy.
Izajáš 44,22
Naše hříchy
Bůh vidí a ví vše, co jsme udělali špatně. Jednu zlou myšlenku, jedno zlé slovo, každé nespravedlivé jednání vidí. Nemůžeme Mu nic předstírat, neboť On posuzuje i naše pohnutky.
Bůh bere naše hříchy velmi vážně. Každou takzvanou lež z nutnosti nazývá přestoupením. Všechno zlo, které je v lidské společnosti považováno za neškodné, zůstává pro Něho trestuhodnou nepravostí. Všemohoucí nemění své měřítko ohledně dobrého a zlého.
Bůh musí hříchy potrestat. Jeho spravedlnost vyžaduje soud. Proto v Bibli oznamuje:„Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí.“ (Římanům 1,18)
Víme až příliš dobře, že jsme všichni zhřešili. Proto se nalézáme ve velmi špatné situaci: Kvůli svým hříchům jsme před Bohem vinni a zasluhujeme Jeho trest. Na tom nemůžeme při nejlepší vůli nic změnit.
Je jen jedno východisko. Bůh, který nás musí odsoudit, nám nabízí ve své milosti plné odpuštění hříchů. Tím nemění svůj spravedlivý požadavek na potrestání nepravostí. Protože Ježíš Kristus na kříži zemřel za cizí vinu, může nám Bůh odpustit vše, co jsme udělali špatného.
Vyžaduje od nás jen upřímné vyznání našich hříchů a víru v Pána Ježíše. Pak nás osvobodí od viny a přijme nás za své děti.
Fri, 30 Oct 2020 - 02min - 13 - Pátek 30. října 2020 - Je víra skok do tmy?
Kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí. Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej se na svoji rozumnost. Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky.
Marek 10,15; Přísloví 3,5.6
Je víra skok do tmy?
Ne, víra rozhodně není skok do tmy! Musí být ovšem založena na pevných faktech a věrohodném svědectví. Ty však musejí být zkoumány a přijaty každým, kdo si přeje obdržet spasení. Nikdo nebude moci nikdy obvinit Boha, že nedal jasný důkaz o své existenci. Na druhé straně musíme připustit, že naše vlastní myšlení nikdy nemůže plně pojmout, kdo Bůh je. Logická argumentace nás nikdy nepřesvědčí. Proto se Bůh Biblí obrací na naše srdce stejně jako na náš intelekt. Tak jako dítě důvěřuje vysvětlování svého otce, tak i my musíme přijmout ve vší jednoduchosti to, co Bůh zjevil. Spasení může být chápáno jako akt, ve kterém je zahrnuto naše svědomí, naše vůle a naše náklonnosti.
V očích těch, kteří hynou, je víra v ukřižovaného Krista bláznovstvím. Pro věřícího je to však jistota, která dává svobodu, když přesvědčuje srdce.
Nuže víra nezachraňuje kvůli tomu, že je tak harmonická nebo logická či přitažlivá nebo dokonce přesvědčující. Víra zachraňuje proto, že je to Boží nařízení. Bůh si přeje, aby všichni byli spaseni; proto všem přikazuje, aby činili pokání (srv. s 1. Timoteovi 2,4; Skutky 17,30). Kdo odmítne v Něho věřit, změnit svůj způsob života a obrátit se k Bohu, je ve skutečnosti neposlušný vůči Bohu.
Thu, 29 Oct 2020 - 02min - 12 - Čtvrtek 29. října 2020 - On nás přivede k cíli
Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha – vždyť mu budu znovu vzdávat chválu.
Žalm 43,5
Zdaleka ne každý může hledět zpět na nezatížené mládí. Mnozí trpí tím, co tehdy prožili. Jedni měli rodiče, kteří si pro ně sotva kdy našli čas. Jiní si s sebou nesou vzpomínky na bezohledného otce. Opět jiní museli vyrůstat zcela bez rodičů nebo jen u matky. Nezvládnutá minulost působí mnohým problémy. K tomu se připojuje ještě často vše jiné než růžová přítomnost. Vede k vnitřní nespokojenosti. A pohled do budoucnosti je tak jako tak beznadějný.
Bůh by ale nechtěl, aby byl náš život takto bezútěšný. Miluje nás. Má řešení pro naše problémy. To se jmenuje: Ježíš Kristus a Jeho výkupné dílo. Bůh ve své lásce poslal svého Syna jako člověka na tuto zem, aby zemřel za hříšné lidi na kříži a aby dal ve své krvi smíření za jejich hříchy. To se stalo. Nyní nás Bůh zve, abychom k Němu přišli se svými problémy, abychom Mu všechno řekli a vyznali své viny. Pak nám ukáže Pána Ježíše na kříži a řekne: Věř v Něho, a obdržíš věčný život!
Jako lidé, kteří zakusili Boží lásku, kteří si jsou jisti Jeho odpuštěním a kteří mají nový život, můžeme s Boží pomocí zvládnout svou minulost. Osvobozeni od vlastní viny, můžeme také druhým odpouštět a odložit bolestné vzpomínky. V přítomnosti smíme žít jako děti nebeského Otce, jako takoví, kteří jsou nyní Jím milováni a jsou v Jeho péči. On nás přivede k cíli.
Wed, 28 Oct 2020 - 02min - 11 - Středa 28. října 2020 - Vědomě přijmout nabízené spasení
Krev na domech, v nichž budete, bude vaším znamením; když uvidím tu krev, pominu vás a nebude mezi vámi zhoubná pohroma, když budu bít egyptskou zemi.
2. Mojžíšova 12,13
S těmito slovy se Bůh kdysi obrátil ke svému pozemskému lidu, když ještě byl v Egyptě. Oznámil, že vykoná soud. O velké noci půjde egyptskou zemí a zabije všechno prvorozené. Izraelité nebyli lepší než jejich sousedé. Soud by postihl také je. Ale Bůh jim ukázal prostředek záchrany: krev velikonočního beránka. Museli jí natřít veřeje a nadpraží svých domů. To je uchránilo před soudem.
I dnes máme my lidé k očekávání Boží soud. Proč? Protože jsme proti Němu zhřešili a urazili jsme Jeho majestát. Jako stvoření jsme svému Stvořiteli svým svévolným jednáním nepůsobili čest. Zanedbávali jsme ptát se na Jeho vůli a žít k Jeho cti. Avšak tak jako tehdy poskytuje Bůh ve své milosti prostředek záchrany. Dal svého Syna Ježíše Krista, jenž jako člověk přišel na tuto zem a zemřel na kříži obětní smrtí za hříšné lidi. Když tam zemřel, tekla za nás Jeho krev. To je základ našeho spasení, neboť „bez vylití krve není odpuštění“ (Hebrejům 9,22). „Krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“(1. Janův 1,7)
Jako tehdy museli lidé natřít krví velikonočního beránka své dveře, tak musí dnes každý vědomě přijmout nabízené spasení. Kdo věří, že Ježíš Kristus zemřel také za něho a za jeho hříchy, je před Božím soudem v bezpečí. Smí vědět: Boží hněv je ode mne odvrácen.
Tue, 27 Oct 2020 - 02min - 10 - Úterý 27. října 2020 - Zkus to s děkováním!
Ve všem vzdávejte díky, neboť toto je pro vás Boží vůle v Kristu Ježíši.
1. Tesalonickým 5,18
Velmi ustaraná žena šla ke svému pastorovi, aby mu vylila své srdce. Ten měl právě něco nutného k vyřízení a prosil ji, aby chvilku počkala. Seděla tu zcela ponořená do svého trápení. Po chvíli se začala rozhlížet po místnosti. Tu k ní ze zdi, kde visel verš, zářilo velkými písmeny: „Zkus to s děkováním!“ S nevolí se odvrátila. Děkovat? Za copak asi děkovat? Ona, se vším svým trápením! Vždyť sem přišla, aby se nechala potěšit. Ale ta slova ji už neopustila a nějaký vnitřní hlas se stále znovu ptal: „Skutečně nemáš nic, za co bys děkovala?“
A nyní si vzpomněla na dřívější časy. Ano, tehdy se učila za všechny věci denního života děkovat. Kdy vlastně poděkovala Bohu za spasení v Pánu Ježíši a za Jeho lásku? A co vše ostatní? – Náhle se zcela ztišila. Nyní věděla, co má dělat. Když chtěl pastor po nějaké chvíli návštěvnici pozvat k sobě, byla místnost prázdná.
„I kdyby fíkovník nerozkvetl a na révě nebyla úroda, selhal výnos olivy a pole nevydala potravu, z ohrady zmizel brav a ve stájích nebyl skot, já se budu radovat v Hospodinu, budu jásat v Bohu, který mě zachraňuje. Panovník Hospodin je má síla, činí mé nohy podobné laním, dává mi kráčet po návrších.“
(Abakuk 3,17-19)
Mon, 26 Oct 2020 - 02min - 9 - Pondělí 26. října 2020 - Co je mou odpovědí?Mon, 26 Oct 2020 - 02min
- 8 - Neděle 25. října 2020 - Myšlenky k Evangeliu JanaSat, 24 Oct 2020 - 02min
- 7 - Sobota 24. října 2020 - Josef - ve všem veden od BohaFri, 23 Oct 2020 - 02min
- 6 - Pátek 23. října 2020 - Josef - zachránce svých bratrůThu, 22 Oct 2020 - 03min
- 5 - Čtvrtek 22. října 2020 - Josef - nevinný mezi zločinciWed, 21 Oct 2020 - 02min
- 4 - Středa 21. října 2020 - Josef - prodán od svých bratrůTue, 20 Oct 2020 - 02min
- 3 - Úterý 20. října 2020 - Josef - závist bratrů kvůli jeho snůmMon, 19 Oct 2020 - 02min
- 2 - Pondělí 19. října 2020 - Josef - nenáviděný od svých bratrůSun, 18 Oct 2020 - 02min
- 1 - ds (Trailer)Fri, 16 Oct 2020 - 00min
Podcasts similar to ds
- Global News Podcast BBC World Service
- El Partidazo de COPE COPE
- Herrera en COPE COPE
- The Dan Bongino Show Cumulus Podcast Network | Dan Bongino
- Es la Mañana de Federico esRadio
- La Noche de Dieter esRadio
- Hondelatte Raconte - Christophe Hondelatte Europe 1
- Dateline NBC NBC News
- El colegio invisible OndaCero
- La rosa de los vientos OndaCero
- Más de uno OndaCero
- Espacio en blanco Radio Nacional
- Les Grosses Têtes RTL
- L'Heure Du Crime RTL
- El Larguero SER Podcast
- Nadie Sabe Nada SER Podcast
- SER Historia SER Podcast
- Todo Concostrina SER Podcast
- 安住紳一郎の日曜天国 TBS RADIO
- TED Talks Daily TED
- The Tucker Carlson Show Tucker Carlson Network
- 辛坊治郎 ズーム そこまで言うか! ニッポン放送
- 飯田浩司のOK! Cozy up! Podcast ニッポン放送
- 武田鉄矢・今朝の三枚おろし 文化放送PodcastQR