Tajemné dějiny

Byla ještě tma, když byl v neděli 11. listopadu 1918 v pět hodin a pět minut ráno podepsán dokument, který ukončil první světovou válku. K podpisu došlo v osobním voze soukromého vlaku francouzského maršála Ferdinanda Foche, odstaveném na železniční vlečce v lese poblíž francouzského města Compiègne. Nebyl to ale poslední akt, jímž se tento železniční vagon zapsal do dějin.

Tajemný čtvercový objekt nedaleko Prahy v sobě skrývá památku na pět tisíc let staré rituální vraždění - a k další masové vraždě došlo v jeho těsné blízkosti v roce 1942

Z rašelinišť severní Evropy se občas vynoří neuvěřitelně zachovalá lidská těla pocházející až ze starověku. Pojí se s nimi však podivná a znepokojivá záhada. A ta se netýká ani tak jejich nedotčenosti hnilobou nebo tlením, jako spíš toho, proč a jak tito lidé kdysi dávno zemřeli.

Jedenáctého října roku 1779 zemřel v Georgii polský šlechtic a důstojník Casimir Pulaski, účastník americké války za nezávislost, válečný hrdina a osobní přítel George Washingtona. A možná muž, který byl ve skutečnosti ženou, nebo intersexuálem.

Drak, mytické zvíře obvykle s hadími nebo ještěřími znaky, byl ve středověké Evropě většinou vnímán jako symbol chaosu a ničení. Stejně jej berou lidové české pohádky a pověsti, kde drak prakticky vždy vystupuje v roli krvelačného zla, které je třeba porazit. Existují však i vážnější záznamy v kronikách, hovořící o tajemných dračích zjeveních na obloze – mohli středověcí lidé vídat nad českou krajinou létat draky?

Snad žádná legenda českých dějin nepodněcuje lidskou fantazii více než smrt svatého Václava, patrona českého národa, jehož jméno se stalo symbolem české státnosti, ale v mnoha dějinných chvílích bylo i zneužito jako symbol české podřízenosti. Mýty spojené se svatým Václavem však jdou ještě dál – až k jedné z legend odkazujících k samotnému počátku křesťanství. K legendě o Svatém grálu.

Jsme tady na Západě? Uvedenou překvapivou otázku uslyšeli 16. září 1979 dva šokovaní bavorští policisté. Chvíli předtím si povšimli hořáku přistávajícího balonu, který dosedl na zem poblíž města Naila, jen šest kilometrů od hranice s tehdejší komunistickou Německou demokratickou republikou. Když k vzdušnému plavidlu dorazili, nestačili se divit. Z jeho koše vyšlo celkem osm lidí.

Byla druhá světová válka, Nizozemsko bylo okupováno. Ulicemi severoholandského Haarlemu se projížděla na kole čtrnáctiletá dívka a v koši ukrývala zbraň. Nacističtí důstojníci ji občas zastavili, ale na zbraň nepřišli. Tu a tam vyvolala v některém esesákovi dojem, že se jí líbí. Když ho pak vedla lesem na odlehlé místo, netušil, že jediné, na co se může těšit, je kulka do týla. Odbojářka Freddie Oversteegenová zemřela začátkem září roku 2018 v 92 letech.

Druhé září se v části světa slaví jako Den otců, takže by to měl být spíše čas rodinné pohody, lásky a šťastných vzpomínek. V Austrálii to ale tak docela neplatí. V roce 1984 se v tomto dni střetly v zuřivém výbuchu násilí na jednom parkovišti na jihozápadě Sydney dva motorkářské gangy. Po nenávistné přestřelce zůstalo ležet na zemi šest mrtvých motorkářů a jedna nevinná čtrnáctiletá kolemjdoucí dívka.

Byl pátek 26. srpna 1278 a v údolí řeky Morava nedaleko Suchých Krut už nějakou chvíli zuřila bitva, která se stala součástí české mytologie. Padl v ní český král Přemysl Otakar II., podle legendy zrazený v rozhodné chvíli českými pány, kteří svévolně opustili bojiště. Historická skutečnost je ale prozaičtější. Slavný válečník, zvaný též král železný a zlatý, zahynul, protože nebyl moc dobrý bojový taktik.

V srpnu roku 1969, rok po vpádu vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa, se v ulicích českých měst opět střílelo. Zbraně však tentokrát nedrželi v rukou okupanti, ale Češi.

Bylo 6. srpna 1969. Osm minut před devátou večer se palubou československé námořní lodi Pionýr rozlehl prudký třesk a rámus. Loď se zastavila. Uvázla na korálovém útesu nedaleko ostrova Mayaguana na Bahamách. Na cestě přitom byla jen 14 hodin, vyplula týž den ráno z kubánského přístavu Moa. Měla plout přes Atlantik s nákladem železné rudy. Teď byl konec. Dodnes zůstává Pionýr jedinou námořní lodí pod československou vlajkou, která se potopila na moři.

Slepá snaha napravit předchozí chyby vede někdy k dalším chybám. Právě to zřejmě způsobilo i tragédii parníku Eastland, který se 24. července 1915 převrátil v chicagském přístavu. Katastrofa si vyžádala životy 844 lidí, z toho 220 Čechů. A třebaže je to krutý paradox, výrazně k ní přispěla snaha úřadů nepřipustit podruhé takovou hrůzu, jakou byla nedávná zkáza Titaniku.

Po půlnoci ze 16. na 17. července roku 1918 byl ve sklepě Ipaťjevova domu v ruském Jekatěrinburgu zavražděn poslední ruský car Mikuláš II. spolu s manželkou, dětmi a nejbližším příbuzenstvem. S jeho osudem se úzce pojí i boj československých legií.

Začátkem léta roku 1968, tedy nedlouho před invazí pěti armád Varšavské smlouvy do Československa, došlo v pražském Prokopském údolí k až mysteriózní vraždě, kterou se dlouhá léta nedařilo objasnit. Její obětí se staly dvě mladé dívky.

Před 25 lety se ve francouzských Alpách zřítila na skalnaté srázy lanovka s 20 lidmi na palubě. Hrůzný pád nikdo nepřežil. Letopočet 1999 tak opravdu nebyl pro zemi galského kohouta ten nejšťastnější, protože šlo o již několikáté neštěstí v řadě, k němuž toho roku v Alpách došlo.

Celkem 17 let vězení dostal odvážný redemptorista a rektor Svaté Hory u Příbrami Josef Hynek, jenž se stal jednou z prvních obětí komunistického pronásledování církevních řádů, které o necelý rok později vyvrcholilo tzv. Akcí K.

V roce 1983 se v centru Říma ztratila tehdy patnáctiletá dcera příslušníka papežské stráže Emanuela Orlandiová. Její případ je dodnes živý, záhada jejího zmizení však dosud nebyla vyřešena.

Bylo 1:15 místního času 4. června 1989, když na Transsibiřské magistrále v Čeljabinské oblasti v tehdejším Sovětském svazu explodovala obrovská kaluž zemního plynu, unikající z vadného plynovodu. Výbuch zničil dva projíždějící vlaky, zabil 575 lidí a víc než 800 zranil. Šlo o nejhorší železniční katastrofu v Evropě od konce první světové války.

Jak vypadal bájný Trojský kůň? S koněm možná neměl nic společného. Slavný Homérův epos, podle nějž staří Řekové dobyli dávnou Tróju díky obrovitému dutému dřevěnému koni, do jehož nitra lstivě ukryli své bojovníky, totiž můžeme znát v této podobě jen kvůli chybě v překladu. A žádný dřevěný kůň nikdy neexistoval.

Na jaře 1945 se už do Evropy vracela svoboda, ale v Nizozemsku stále umírali lidé. Nezabíjely je střely, ale děsivý hlad. V neděli 29. dubna se na obloze objevily zlověstné siluety nízko letících bombardérů. Místo smrtonosných bomb z nich však začaly klesat k zemi tuny jídla. Lidé vypukli v nepopsatelný jásot. Právě se uskutečnil nejkrásnější nálet celé druhé světové války.

Zní to jako výmysl z pera hororového scenáristy, ale tato událost se skutečně stala. Lunaparkový vlak duchů, sloužící k postrašení návštěvníků, jednoho večera vzplanul. V ohni zahynulo šest dětí a jeden dospělý. K neštěstí došlo v roce 1979 v australském Sydney. A události spojené s vyšetřováním tohoto případu byly možná stejně děsivé jako samo neštěstí.

Léta 1389. V neděli na Velikú noc Židé v Praze jsou zbiti a spáleni, zapsal do svých Pamětí Mikuláš Dačický z Heslova. Strohá věta je připomínkou největšího středověkého pogromu na Židech spáchaného v českých zemích, k němuž došlo 18. dubna 1389, za vlády Václava IV. Zahynula při něm většina obyvatel tehdejšího pražského židovského města.

Snad každý český milovník hor zná příběh Bohumila Hanče a Václava Vrbaty i tragického vyvrcholení jejich přátelství při běžeckém lyžařském závodě na Zlatém návrší v březnu roku 1913. Nedávný film Poslední závod navíc konečně po více než stovce let zviditelnil příběh pražského Němce Emericha Ratha, Hančova soupeře, který nasadil život při pokusu o jeho záchranu. A kdo byl Oswald Bartel, hlavní Hančův německý sok, považovaný za favorita závodu?

Kdo jako první dobyl severní pól? Přestože kdysi byl tento primát přiznán Robertu Edwinovi Pearymu, který měl dorazit k pólu 6. dubna 1909, v této otázce zřejmě nikdy nebude zcela jasno. Jisté je jedno – soupeření o toto prvenství znamenalo také definitivní konec přátelství dvou mužů, Pearyho a Fredericka Alberta Cooka. Na pól nedošel nejspíš ani jeden z nich.

V souvislosti s okupací zbytků Československa fašistickými vojsky v březnu 1939 se často zmiňuje pouze boj o Czajankova kasárna ze 14. března 1939 večer. Téměř úplně stranou pozornosti však zůstávají jednotky Stráže obrany státu a dalších československých armádních útvarů, které v téže době působily na Podkarpatské Rusi. Několik dnů sváděly tvrdé ústupové boje s přesilou maďarského vojska.

Při vzepjaté davové vášni stačí někdy maličkost, aby události přerostly v tragédii. Kadaňský masakr z 4. března 1919 začal potyčkou o to, zda na místní radnici bude viset prapor československý, nebo německý. Skončil kulometnou dávkou, jež si vyžádala 25 lidských životů. Ten den se střílelo i v dalších městech, v Kadani ale byly následky jednoznačně nejhorší.

Severočeský Faust, Ďáblův doktor, Faust Jizerských hor či Černokněžník ze Šumburku – taková přízviska se pojí se skutečnou historickou postavou Jana Josefa Antonína Eleazara Kittela, proslaveného jako „doktor Kytl“. Mystérium obestírající jeho život ještě posiluje objev tajemné knihy.

Přesně čtvrt století uplyne 23. února od nejděsivější sněhové katastrofy v rakouských Alpách za posledních padesát let. Tyrolskou oblast se dvěma horskými středisky zavalily dvě obří laviny, které za sebou zanechaly 38 mrtvých. A třebaže Rakousko od té doby výrazně zvýšilo bezpečnostní opatření, riziko, že se podobné neštěstí bude opakovat, hrozí dál.

Ke slavné vzpouře na lodi Bounty došlo už před 235 lety, přesto je tento příběh dodnes živý a spolu s ním žije i jeho legenda. Skutečnou příčinou celé události byl pravděpodobně střet dvou silných, ale úplně rozdílných osobností, neschopných pochopit jedna druhou. Možná proto bude vždy přitahovat pozornost romanopisců, filmařů i všech lidí, kteří mají rádi silné příběhy.

Celý svět sledoval na přelomu 19. a 20. století vzrušující závod o to, kdo první pokoří jižní pól. Čtrnáctého prosince 1911 to dokázal Nor Roald Amundsen. V jeho stínu však zůstala jiná výprava, kterou o dva roky dříve podnikl Ir Ernest Henry Shackleton. Při této historicky první cestě k jižnímu pólu se 9. ledna roku 1909 dostali čtyři muži až na vzdálenost 180 kilometrů od pólu.

Srážka dvou lodí v kanadském přístavu Halifax 6. prosince 1917 vedla k výbuchu, který dodnes zůstává největším nejaderným výbuchem v historii. Hrdinou se stal dispečer, který navzdory riziku zůstal na svém místě a do poslední chvíle varoval vlaky.

Ve středu 13. března roku 1929 došlo prý v Blanické ulici číslo 8 na pražských Královských Vinohradech při spiritistické seanci k pozoruhodné sérii strašidelných jevů. O seanci se dochovaly zprávy anonymního autora v pražském Poledním večerním listu, podle nichž měli její účastníci pohněvat ducha faraona Tutanchamona.

V dubnu roku 1972 podepsal někdejší Sovětský svaz spolu s 22 dalšími zeměmi včetně Británie a USA v Ženevě mezinárodní smlouvu o zákazu biologických zbraní. V té době ale nikdo netušil, že největší komunistická říše při podpisu dohody blafuje. V tajných laboratořích ve Sverdlovsku (dnešním Jekatěrinburgu) totiž už téměř 20 let vyvíjela spory bakterie, vyvolávající smrtelnou nemoc, známou jako sněť slezinná neboli antrax.

Byl to případ, který otřásl nejdříve místní komunitou, následně celou Británií a nakonec i světem. Dceru zesnulého majitele cestovní společnosti Whittle Coach, sedmnáctiletou Lesley Whittleovou, unesl někdo 14. ledna 1975 přímo z jejího pokoje. Její tělo bylo nalezeno o necelé dva měsíce později v kanále. Svázané, nahé a mrtvé.

Dne 30. května roku 1431 vzplanula na malém náměstí Vieux Marché (Starý trh) ve francouzském Rouenu hranice. Stála na ní Jana z Arku, teprve devatenáctiletá dívka, která krátce předtím změnila dějiny Francie. Před městskými hradbami bezmocně skřípali zuby dva francouzští šlechtici, jež se ji dlouho snažili zachránit. Ještě neřekli poslední slovo.

Snad žádný mnišský řád není spojen s tolika legendami jako templáři. Tito „Chudí rytíři Kristovi a Šalomounova chrámu“, jak se oficiálně jmenovali, představovali nejmocnější, nejbohatší a nejzáhadnější vojenskou organizaci středověku. Své jméno odvozovali od Šalomounova chrámu v Jeruzalémě, na jehož místě vybudovali své původní sídlo. Jejich řád hýbal dějinami mnoha států. Chtěl ale ovlivnit i volbu českého krále?

Měla to být velkolepá demonstrace sovětské jaderné síly. Změnila se v nejhorší katastrofu jaderného věku. V Sovětském svazu se o ní povinně mlčelo až do dubna 1989. Do dějin vstoupila jako tzv. Nedělinova katastrofa.

Je teplý letní den 23. srpna 1305. Ulicemi kolem smithfieldského tržiště v Londýně běží pár koní. Za sebou vleče kůl, k němuž je za nohy přivázán nahý muž. Koně ho táhnou tři až šest kilometrů londýnskými ulicemi. Když ho konečně dosmýkají k popravišti, zavalí přihlížející dav nahého odsouzence odpadky a exkrementy. Začíná poprava skotského rebela Williama Wallace.

Koncem ledna 1692 poctila skotský klan MacDonaldů, žijící v údolí v Glencoe na západní straně Skotské vysočiny, zvláštní návštěva: asi 120 vojáků pěšího regimentu hraběte z Argyllu. Skotové je ubytovali podle zásad své pohostinnosti. Časně ráno 13. února 1692 však rozpoutali vojáci v celém údolí nemilosrdný masakr.

Psalo se datum 7. listopadu 1938, když se německým velvyslanectvím v Paříži rozlehly výstřely z pistole. Německý legační sekretář Ernst vom Rath se zhroutil k zemi, zasažený dvakrát do břicha. O dva dny později zemřel. Pachatelem atentátu byl sedmnáctiletý polsko-německý Žid Herschel Feibel Grynszpan. Aniž to tušil, právě spáchal čin, který poslouží nacistům k rozpoutání rozsáhlého protižidovského pogromu.

Psalo se úterý 12. září 1899. Bylo něco po osmé ráno. Dveře soudní síně v Kutné Hoře se otevřely a dovnitř bylo vpuštěno asi třicet novinářů, svědci a asi dvacet diváků. Soudnímu senátu předsedal prezident krajského soudu, dvorní rada Josef Ježek. Na lavici obžalovaných usedl Leopold Hilsner – nezaměstnaný třiadvacetiletý Žid, podezřelý z rituální vraždy Anežky Hrůzové.

První vzdušné souboje v předvečer druhé světové války se neodehrály nad Velkou Británií ani nad Polskem. Jejich dějištěm se stalo slovenské nebe.

„Přijetí kandidatury znamenalo pro mne opravdu oběť a stálo mne to těžký duševní boj, protože všechny moje osobní zájmy se tomu vzpínaly,“ napsal Emil Hácha poté, co se dozvěděl, že se s ním počítá jako s nejvážnějším kandidátem na prezidentský úřad takzvané druhé republiky. Navzdory mnoha vnitřním pochybám se rozhodl tuto roli přijmout. Prezidentem se stal 30. listopadu 1938.

Takřečený Albert Johnson, jehož skutečné jméno zůstalo neznámé, byl nebezpečný blázen, současně ale i neuvěřitelně houževnatý muž schopný přežít i nemožné. Před sto lety svedl vyčerpávající závod s legendární Královskou kanadskou jízdní policií, jíž dokázal v arktickém mrazu unikat po šest týdnů a urazit na 240 kilometrů. Přežil i to, když policisté vyhodili do vzduchu chýši, ze které právě střílel. Nesmrtelný ale nebyl.

Lidové báchorky vyprávějí o bludičkách, zelených světýlkách tančících v mlze a lákajících noční flamendry do záhuby. V roce 1960 však záhadné a dodnes nevysvětlené zelené světlo poslalo do zkázy dva vlaky. A více než stovku lidí v nich.

K jezeru Rúp Kund, které se nachází ve výšce pět tisíc metrů nad mořem v indické části Himálaje, patří jedna z nejstrašidelnějších záhad moderní archeologie. V jeho okolí leží až 800 lidských koster, jejichž původ je dodnes nejasný. Nejdříve se mělo za to, že jde o pozůstatky japonských vojáků, později byly kostry přisuzovány pradávným obchodníkům na Hedvábné stezce, nebo poutníkům. Ale možná je odpověď úplně jiná.

V březnu roku 1509 byl za českého krále korunován ani ne tříletý Ludvík Jagellonský, druhorozený potomek a první syn Vladislava II. Už o rok dříve se stal králem uherským. Fakt, že jeho těžce nemocný otec dokázal navzdory své vnitropolitické neschopnosti prosadit tak malé dítě na trůn, mohla ovlivnit jedna méně známá epizoda českých dějin – soukromá válka, již vedl šlechtic Jiří Kopidlanský z Kopidlna proti Pražanům.

V sobotu 17. června 1939 vyvedli z věznice Saint-Pierre ve francouzském Versailles před gilotinu německého vězně Eugena Weidmanna odsouzeného za sériové vraždy. Dav se začal při jeho stětí chovat natolik hystericky, že francouzský prezident Albert Lebrun další veřejné popravy okamžitě zakázal.

V neděli 13. července 1947 se z konečné v Telnici na dolní části tamního nádraží rozjela zpět do Ústí nad Labem tramvaj naložená desítkami výletníků a sběračů borůvek. V místě za Valérovým kopečkem na Bukově jí selhaly brzdy, vůz vyletěl z kolejí a narazil do železného sloupu elektrického vedení. Zahynulo 30 lidí.

Píše se datum 18. září 1916, blíží se půl čtvrtá odpoledne. Kolem ani ne rok staré přehrady na řece Bílá Desná v Jizerských horách procházejí dřevaři. Všimnou si při tom, že ze sypané hráze přehrady tryská pramínek vody, v průměru má asi dva centimetry. Upozorní hrázného, který volá do kanceláře vodního družstva a dostane rozkaz přehradu vypustit. Než ho ale stačí splnit, celá hráz se protrhne a zbortí.

Snad v každém kraji se najde nějaké místo s temnou pověstí, o němž vám místní řeknou, že tam není radno chodit. V severozápadní Anglii je to močál Saddleworth Moor nedaleko Manchesteru. Táhne se jím jedna osamělá silnice, jinak jde o pustou vřesovitou pláň. Před šedesáti lety tam vraždící milenecký pár pohřbíval své oběti. Jedno tělo se nikdy nenašlo.

Před 45 lety vypukl ve Svaté Hoře u Příbrami, jednom z nejstarších a nejvýznamnějších mariánských poutních míst v Česku, rozsáhlý požár. S jeho vzplanutím i uhašením se pojí nejedna legenda. Podle pamětníků pomohl tehdy někdejšímu klášteru i malý zázrak.

K jedné z nejbizarnějších tragédií v dějinách českého vězeňství došlo 17. května 1979 v tehdejším nápravně výchovném ústavu Bytíz na Příbramsku. Odsouzený Petr Lattenberg zde spáchal sebevraždu odpálením trhaviny důlní svítilnou. O život přišel i jeden strážný. Důvodem bylo neopětované Lattenbergovo milostné vzplanutí.

V české historii snad není zločin, který by byl opředen větším mystériem, než je vražda teprve šestnáctiletého Václava III. v Olomouci. Poslední mužský potomek přemyslovského rodu vydechl naposledy poté, co mu v šeru síně kapitulního děkanství zasadil dodnes nezjištěný pachatel tři bodné rány. Vrah jednal s největší pravděpodobností na objednávku, okolnosti vraždy však zůstávají dodnes tajemstvím.

Zřejmě nejslavnější vlaková loupež v dějinách se odehrála 8. srpna 1963 na trati mezi Glasgowem a Londýnem. Šestnáctičlenný gang lupičů přepadl královský poštovní vlak a ukradl 2,6 milionu liber uložených ve 128 pytlích o celkové hmotnosti 2,5 tuny. V případu figurovala i některá slavná jména.

Byla hluboká noc, ale 57letá Alžběta Beranová se náhle probudila s nepříjemným pocitem, že v místnosti je někdo cizí. Vzápětí strnula. Před ní stál skutečně muž, ale její manžel to nebyl. Mrázek, hlesla spíš mimoděčně. Potom zahlédla sekeru.

Stali se možná nejslavnějším tragickým mileneckým párem po Romeovi a Julii. Američtí gangsteři Clyde Barrow a Bonnie Parkerová, proslulí jako Bonnie & Clyde, však nebyli romantickými hrdiny. Než skončili svůj život rozstříleni v autě, padlo jim za oběť více než 15 lidí. Kromě policistů a přepadených šlo někdy i o zcela náhodné kolemjdoucí.

Jednou z největších a dodnes nevyřešených záhad spojených s pražským povstáním v květnu 1945 je událost, k níž došlo hned v první den povstání, tedy 5. května v podvečerních hodinách. V tu dobu bylo pravděpodobně v areálu dejvických kasáren zvaných Kadetka povražděno asi devatenáct až dvacet obránců Dejvického nádraží. Jejich těla se však nikdy nenašla.

Na dvou různých světadílech, ve dvou odlišných politickým režimech řádili ve dvou slavných velkoměstech ve stejný čas dva mladíci, jeden patnáctiletý, druhý o deset let starší. Z obou se ve stejnou dobu stali obávaní sérioví vrazi, lupiči a násilníci. Taková zvláštní shoda náhod nastala v roce 1985.

Začínalo léto roku 1462. Nedaleko Târgoviște, hlavního města Valašského knížectví, tábořila osmanská armáda a chystala se ho oblehnout. V noci 17. června však Turky vzbudilo troubení rohů. Když se vyhrnuli ze stanů, s úděsem zjistili, že se na ně řítí tisíce planoucích pochodní. Valašský kníže Vlad III., řečený Napichovač, právě zahájil protiútok.

Na sklonku února roku 1967 došlo na Jesenicku k bestiální vraždě, která představovala - až do útoku Olgy Hepnarové v roce 1973 – největší masovou vraždu spáchanou jedním pachatelem v poválečném Československu. Vrah Josef Svoboda během jediné noci ubil sekerou sedm lidí, a sám spáchal sebevraždu. Otřesný zločin však později překryly události roku 1968 a, na rozdíl od činu Olgy Hepnarové, byl téměř zapomenut.

„Spatřil jsem, bratři, ve snu stovky bílých jezdců. Vojáky provázeli zrádci – indiánští zvědové. Bělochů bylo mnoho. Nespočetně. Ale uviděl jsem, bratři – všichni, všichni do jednoho v boji s námi zahynuli…,“ popsal 11 dní před bitvou u Little Bighornu své vidění legendární duchovní vůdce dakotských kmenů Sedící býk.

Je to zřejmě nejcitovanější smrt v českých i světových dějinách. Kolikrát jste slyšeli větu: „Já nechci skončit jako Tycho de Brahe“? Legendu o tom, jak dvorská etiketa nedovolila slavnému astrologovi Tychu de Brahovi vzdálit se z císařské recepce včas na toaletu a praskl mu močový měchýř, slyšel snad každý. Historka je to sice zajímavá, ale nepravdivá. Skutečná příčina smrti dánského učence však zůstávala dlouho záhadná.

Dodnes jde o jednu z největších a nejděsivějších záhad ve finské historii. Začátkem června 1960 napadl kdosi v časných ranních hodinách čtveřici teenagerů kempujících ve stanu na břehu slavného Bodomského jezera a přes stanovou celtu tři z nich ubodal, jen jeden útok přežil. Z činu byli podezříváni mnozí, včetně agenta KGB i přeživšího mladíka. Brutální vrah však zůstal neodhalen.

Pamatujete si film Blízká setkání třetího druhu Stevena Spielberga? Podle jedné ze slavných scén tohoto filmu se přítomnost mimozemské lodi na naší planetě projeví mimo jiné tím, že vysadí elektroniku v autech, v jejichž blízkosti se nachází. Tato scéna se inspirovala skutečnou událostí, k níž došlo 2. listopadu 1957 na více místech poblíž západotexaského města Levelland ve Spojených státech.

Ve městě Žamberk v podhůří Orlických hor žil prý ve statku číslo 74, nacházejícím se za tamějším kostelem svatého Václava, tajemný muž jménem Micohlav. Ten údajně po své smrti opakovaně ožíval, prolézal hroby a ohlodával mrtvé. Pověst o něm se dochovala v několika různých podobách, žádná však není příliš bohatá na podrobnosti. Pár mužů takového příjmení však prý v Žamberku opravdu žilo.

Je to jeden z největších příběhů lidské obětavosti v americké historii. V lednu roku 1925 vypukla v aljašském městečku Nome smrtící epidemie záškrtu, hrozící vyhladit celou tamější komunitu. Jedinou cestou k záchraně bylo sérum. Dvacet musherů psích spřežení nasadilo život, aby v děsivé štafetě se smrtí doručili toto sérum na vzdálenost přesahující tisíc kilometrů. Jejich příběh oslovil celou Ameriku, zbytku světa však zůstal utajen. Dokud se o něm nedozvěděl český spisovatel.

Když v roce 1892 vstoupili policisté do domu na Second Street v americkém městě Fall River, spatřili scénu jako z hororu. Na pohovce napůl seděl, napůl ležel zavražděný pán domu Andrew Borden. Tělo jeho ženy Abby našli zhroucené přes stoličku v ložnici pro hosty ve druhém patře. Oba manželé byli ubiti sekerou. A okolnosti ukazovaly na to, že je zřejmě utloukla jejich dcera, mile vyhlížející Lizzie Bordenová.

Bylo pondělí 9. září 1437 a proudy Pražanů mířily k nově vybudovanému popravišti zhlédnout mimořádně ponuré divadlo. Hromadnou popravu 52 obránců hradu Sion, korunovanou oběšením jejich velitele Jana Roháče z Dubé. Toto představení bylo nachystáno jako krvavá tečka za posledním husitským odbojem proti králi Zikmundu Lucemburskému.

Hrůzně znějícím přízviskem „krvavá hraběnka“ počastovaly české a slovenské dějiny hned několik šlechtičen. Nejméně známá – a nejspíše nejnevinnější – je ta moravská. Její jméno zní Amálie z Bubna-Litice. Podle pověsti prý dodnes straší v brněnském podzemí.

Byla noc z 11. na 12. června 1937. Před popravčí četu, které velel jeho někdejší bojový druh Vasilij Bljucher, nastoupil maršál Sovětského svazu Michail Tuchačevskij. Zazněla salva. Sovětský diktátor Josif Stalin se právě zbavil svého nejschopnějšího vojenského velitele, kterého na smrt nenáviděl. Přispěla k tomu dezinformace připravená Reinhardem Heydrichem. A dodnes se diskutuje o roli Edvarda Beneše.

V polovině roku 1917 byla ve Vídni odsouzena v nepřítomnosti k trestu smrti tajemná moravská Mata Hari, žena jménem Hedvika Navrátilová alias Gabriela Deslys, označovaná za zpěvačku bez hlasu a průměrnou tanečnici, také ale za milenku portugalského krále a agentku francouzské tajné služby. Její osud v sobě dodnes skrývá nejeden otazník.

V Rakovníku se dodnes připomíná pověst o muži jménem Jiří Sklenář, jenž prý žil v tomto městě v 15. a 16. století a vypadal jako smrt. Obrovský kostlivec potažený žlutou, průsvitnou kůží, vyschlou jako pergamen. Lidé mu přezdívali Rakovnická smrt a měli ho za fexta, protože prý nebyl nikdo, kdo by si ho pamatoval jako mladého.

Kdybychom hledali největší traumata v dějinách českého státu, jistě se na předních místech ocitne porážka stavovských vojsk na Bílé hoře v neděli 8. listopadu 1620 a následná poprava 27 českých pánů v pondělí 21. června 1621. Obě události se staly i součástí novodobé mytologie českého národa, což zvlášť silně platí o zmiňované popravě.

Jen málokterého krále připomíná současná kultura častěji. Film Jan Žižka, počítačová hra Kingdom Come Deliverance i televizní Jan Hus, ty všechny propojuje figura jednoho krále – nešťastného a rozporuplného Václava IV.

Znáte knihu Josefa Váchala Krvavý román? Objevuje se v ní postava šíleného psychiatra doktora Řimsy, který má sanatorium pro léčbu alkoholismu. K vylíčení charakteru svého svérázného hrdiny využil Váchal jako předobraz skutečného člověka, svého přítele doktora Jana Šimsu. Mimořádnou osobnost přelomu 19. a 20. století, která je dodnes citována jak v dějinách české psychiatrie, tak i okultismu a mystiky.

V roce 1936 se do obce Jankovice v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji přistěhoval pozoruhodný muž jménem Josef Župka. Byl to hrobník, ale také písmák a autor unikátní jankovické kroniky, v níž zachytil mimo jiné vzpomínku na jedno tajemné setkání. V 50. letech minulého století se prý potkal s potomkem muže, jenž byl svědkem ukrytí legendárního cisterciáckého pokladu.

Před 130 lety se v takzvaném Ticháčkově lese nedaleko obce Suchý Důl na úpatí Broumovských stěn začala tehdy čtrnáctileté Kristině Ringlové zjevovat údajně Panna Maria. Po deseti letech pak přišla dodnes nevyjasněná vražda.

Sport představoval od poloviny 30. let minulého století klíčové bojiště, na němž se odehrával zápas mezi demokracií a fašismem. A těžký překážkový dostih v Pardubicích byl přesně tím správným kolbištěm, kde mohl nacistický režim svou domnělou germánskou nadřazenost demonstrovat. Několik let se to dařilo. V roce 1937 se však postavila na start závodu odvážná česká komtesa v sedle drobné klisny.

Je to jeden z nejpodivnějších a nejděsivějších příběhů v dějinách mořeplavby. Jedné listopadové noci roku 1961 došlo na osmnáctimetrové jachtě Bluebelle k masové vraždě, kterou přežila jen jedenáctiletá dívka. Vrah, jímž byl kapitán jachty, ji tam zanechal poté, co zabil všechny ostatní a loď poškodil do té míry, aby se potopila. Sám pak nastoupil do záchranného člunu přesvědčený, že děvčátko se potopí spolu s lodí.

Velkofilm Petra Jákla Jan Žižka si už razí svou cestu kiny. Filmový příběh už mnozí diváci znají, ale jak tedy mohl vypadat ten skutečný? To se dozvíte v premiérovém díle nového podcastu Dějiny temné i tajemné.