Čestmír Strakatý

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Civilizační onemocnění, pro která má angličtina výraz diseases of modernity, tedy moderní choroby, tu byla v určitém procentu vždycky, ale patřila spíš k výsadám bohatých lidí, kteří se k nim prostě prožrali a uváleli, říká Radek Ptáček, profesor lékařské psychologie, klinický psycholog a psychoterapeut. V současnosti postihují většinu populace starší šedesáti let. Stejně tak narůstají počty případů duševních problémů u dětí, mladistvých i dospělých, v souvislosti se kterými se hlasitě diskutuje, jestli máme dost psychiatrických kapacit. O poznání méně už je slyšet, co můžeme udělat v rámci prevence. Přitom propojenost fyzického a duševního zdraví je až děsivá, a jakkoli to zní jako klišé, pozitivní myšlení je jedním z faktorů, které do určité míry v ovlivňují nejen kvalitu našeho života, ale i délku. Obranou proti informační zahlcenosti, v níž má mozek tendenci extrémně senzitivně reagovat na negativní zprávy a v konečném důsledku se bát i maličkostí, je dramatickým způsobem omezit přísun jakýchkoliv zpravodajských informací tak, abychom si jednou denně udělali základní přehled o aktuálním dění, a taky se učit vidět věci v pozitivním kontextu, a to doslova. Vnitřní hypotézu o tom, jak funguje vnější svět, si totiž vytváříme sami a prostřednictvím tzv. retikulárních formací automaticky filtrujeme podněty, které k nám přicházejí. Jinými slovy pokud svět vnímáme jako nebezpečné místo, uvidíme ho temný a plný nástrah. Proč je důležité mít soucit sám se sebou, čím začíná péče o duševní zdraví, jak si poradit s názorovými rozkoly v rodinách, jsou psychopatické rysy základním předpokladem politického úspěchu nebo jaké argumenty mluví ve prospěch fyzických trestů? S Radkem Ptáčkem jsme palčivých témat otevřeli hned několik.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Nechci, aby moji hosté říkali: Jé, to bylo dobrý, kam jsme mi to dali,“ vtipkuje o velikosti porcí ve fine diningu Martin Svatek, šéfkuchař táborské restaurace Mace a člen národního týmu Asociace kuchařů a cukrářů ČR. Sám si degustační menu při návštěvě konkurenčních podniků neobjednává a „komentované krmení“ nevyhledává. Jeho prvotním cílem je mít plnou hospodu lidí, spolehlivý tým, protože bez něj to nejde, a když by se povedlo získat michelinskou hvězdu, bylo by to moc hezké. Ale ne na úkor toho, že se bude soustředit na někoho, kdo zrovna mluví francouzsky, a přehlížet přitom paní z Tábora, která v jeho podniku slaví padesátiny. Michelinskými hvězdami jsou jeho hosté. Vyhraněný vztah má i k jídlům, která servíruje. A nejen on. Vtipkuje, že kdyby z jídelního lístku, po 15 letech vyndal liškový krém, tak by mu lidi rozbili barák. Léty prověřené jsou také zadělávané dršťky nebo kedlubny se zázvorovým sýrem, fungují už v podstatě jako značky, a o to větší smysl mu dává je neměnit. Jeho gastronomickým rukopisem jsou česká jídla se světovými prvky, vzhledem i použitou technologií, která ale pořád vychází z toho, že když se podívá z kuchyně, nevidím Eiffelovku, ale furt Tábor. Co si myslí o podnicích, které neberou karty, a jak je to v gastru s černými penězi, proč přestal podávat koňská líčka, co je největší nepřítel kuchaře nebo jak se mu spolupracovalo se Zdeňkem Pohlreichem na pořadu Česko na grilu? Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Byla jsem apolitická, ale ze sametové revoluce jsem se vydrápala jako občanka, a už si to vzít nenechám,“ říká Eva Holubová, kterou k tomu, že nelze nemít názor, „trošku vycvičila“ Olga Havlová. S ní a jejím manželem se herečka seznámila za minulého režimu, tehdy jim záviděla bony, které dostávali a za které si mohli koupit džíny. Pak ale viděla, že mají na Hrádečku 40 let starý dřez, který Václav Havel po každém použití vytřel, aby mu nezrezivěl. Nefalšovanou skromnost oceňuje i na současné hlavě státu Petru Pavlovi a fakt, že byl členem komunistické strany jí nebrání v tom, aby na něj byla hrdá. Sama připouští, že neví, jestli by neměla stranickou legitimaci, kdyby jí nezrušili skauta, nezažila ruskou okupaci a nezakázali Martu Kubišovou, kterou obdivuje natolik, že se setkání s ní dlouho bránila, protože se necítila hodna. Když k němu konečně došlo, byla tak vynervovaná, že místo, aby se představila svým jménem, řekla: „Dobrý den, já se jmenuju Kubišová, já vás mám, paní Holubová, strašně ráda.“ Svým názorem se v rozhovoru netají ani na ruského prezidenta Vladimira Putina, který je podle ní spratek, nebo na Jaroslava Duška a Petra Čtvrtníčka, které tituluje jako „hovada“. V případě svých hereckých kolegů ale vulgární označení používá s láskou. Ačkoli když dojde na Duškovy výroky o rakovině, které v mém podcastu loni zazněly a následně vyvolaly silné emoce, přiznává, že ho nedokázala poslouchat. Za ně by ho nazvala „hovadem“ zcela vážně. Jak vzpomíná na natáčení milostné scény v Pelíšcích a jaký má po bezpočtu repríz k filmu vůbec vztah? Co jí baví na hraní v seriálech? Jak se chybou systému stala katoličkou? Nebo proč zažívá na Sicílii pocit jako u Káji Maříka? I o tom byla řeč.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Dnešní děti jsou konfrontovány se spoustou informací mnohem dřív než generace před nimi, což ale neznamená, že jsou na ně připraveny. U předškoláků se tak nezřídka projevuje enviromentální úzkost a čtvrtina 12letých viděla podle dostupných dat porno, což je ve skutečnosti dost podhodnocený údaj, upozorňuje Michaela Slussareff z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která se věnuje výzkumu vlivu digitálních technologií na vývoj a zdraví dětí a je také zapojená do probíhajícího Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání, jehož 4. ročník pořádá platforma uMĚNÍM ve spolupráci s desítkami kulturních a vzdělávacích organizací po celé České republice. Stres ale zažívají i jejich rodiče, kteří se ve snaze obstát při výchově svých potomků co nejlépe a uchránit je před nástrahami online světa dočítají na nejrůznějších internetových platformách, co všechno dělají špatně, přičemž univerzálně platný návod neexistuje. Řešením, jak se zorientovat v digitální džungli, která je pro nejednu mámu a tátu rejdištěm sexuálních predátorů a prostorem pro kyberšikanu nebo další nebezpečí, zatímco pro jejich ratolesti příslibem dobrodružství plného her a kamarádů, je vstupovat do ní spolu a o potenciálních nástrahách se bavit. Nezakazovat, ale přistupovat k mobilům a tabletům stejně jako ke knížkám – společně si prohlížet, co v nich vidíme, komentovat to, věnovat pozornost tomu, co dítě zajímá nebo naopak čeho se bojí, a ptát se proč. Tímhle způsobem lze „ošetřit“ i dostupnost problematického obsahu, což si Michaela Slussareff ověřila v praxi. Jak digitální technologie ovlivňují produkci dopaminu, co je video deficit a kdy k němu dochází, proč by měly děti vědět, co děláme na mobilu, nebo kolik času je v jednotlivých věkových skupinách optimální na mobilních zařízeních trávit? Na to všechno jsem se ptal, protože s tím dost pravděpodobně budu jednou konfrontovaný a vy třeba taky.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Vodní slalomář a kajakář Vavřinec Hradilek ukončil před pár dny profesionální kariéru, a tak mě zajímalo, jaké to je, udělat po bezmála třiceti letech takové životní rozhodnutí. Přiznává, že o něm přemýšlel dlouho a snadné to nebylo, protože pádlovat ho pořád baví a od devíti let měl to štěstí, že denně chodil na vodu s úsměvem. Pozitivní vztah k ní ale neměl odjakživa, splývat neumí dodnes a dlouho se bál i plavat. Přestože je dvojnásobným mistrem světa v individuální kajakářské disciplíně a majitelem stříbrné olympijské medaile z Letních olympijských her v Londýně, obešel nejednu peřej, kterou jeho kamarádi dali. Přiznává, že v tu chvíli je těžké nenechat se strhnout skupinou a být jediným, kdo z lodi vyleze, ale to, že stát se může na vlně cokoli, pochopil už jako dítě, když měl jeho starší bratr Václav během soustředění juniorské reprezentace vážnou nehodu na kanále, při které málem přišel o život. A fakt, že v partě, se kterou divoké řeky jezdí, se už spousta lidí včetně jeho blízké kamarádky utopilo, to potvrzuje. A nejsou zřejmě poslední. Aby se dokázal vrátit na místa, kde k tragédiím došlo, opakuje si, že odešli při tom, co je bavilo a naplňovalo nejvíc. Vzdát se svého snu a sjet jeden z největších asijských veletoků Indus, který patří k extrémním vodáckým výzvám, nechce. Je přesvědčen, že blbá náhoda ho může potkat i na přechodu. Co dalšího mu stojí za to nedržet se při zemi, čeho v životě lituje, jaká píseň mu hrála v hlavě na olympijských stupních vítězů, co měl Mezinárodní olympijský výbor ruským sportovcům nabídnout, nebo jak vzpomíná na StarDance, si poslechněte v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Protestovat proti Green Dealu je nesmysl, říká soukromý zemědělec Daniel Pitek s tím, že opatření, která jsou součástí Zelené dohody pro Evropu, jsou důležitá a dobrá. Fakt, že ke klimatickým změnám dojde, nelze ignorovat a pouhou adaptací krajiny je nebudeme sto zvládnout. K tomu abychom byli uhlíkově neutrální by přitom stačilo snížit naši spotřebu o třetinu, jak vypočítal kanadský profesor českého původu Václav Smil, na kterého se Pitek odkazuje. Každopádně to, že budeme hospodařit jinak, jak v lesnictví, tak v zemědělství, je jasné už nyní a úplně jednoduše se může stát, že se tu budou pěstovat pomeranče. Jižní Morava, kdysi jedna z nejúrodnější oblastí České republiky, už je na tom dnes z hlediska výnosů obilí hůř než bramborářská Vysočina. Pitek se přitom netají obavami, že se systém začne rozpadat, což by v konečném důsledku mohlo znamenat, že člověk jako druh nebude schopen přežít. Ohrožená je už například potravinová bezpečnost ve Španělsku, což se může stát i nám, a ne nutně ve vzdálené budoucnosti. Nechce ale strašit a věří, že situace nás donutí se o půdu lépe starat. Přispět by k tomu mohl i zákon o rodinných farmách, který má podpořit životaschopnost venkova a zmírnit koncentraci moci v oboru, která je bezpečnostním rizikem. Jaký způsobem sám žije a proč se zatvrdil, k čemu bude potřeba přistoupit, abychom nežili obklopeni stepí, jsou agrobaroni skutečně problém, nebo proč letos vezme tradice prvomájového polibku pod rozkvetlou třešní za své? I o tom jsme s Danielem Pitkem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Petr Cífka je zpět! Filmový publicista a majitel serveru Moviezone se vrátil, abychom probrali tentokrát vlastně docela dobré filmy a seriály. S výjimkami. Mluvili jsme o Občanské válce od režiséra Alexe Garlanda, Rebel Moon 2 od Zacka Snydera, dokumentech Tady Havel, slyšíte mě? a Hranice Evropy nebo o fenoménu posledních týdnů, výborném seriálu Fallout. Jak se nám to všechno líbilo a na co se těšit příště? Dozvíte se v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Stejně jako na moři, ve vzduchu nebo na zemi je i na informačním bojišti nutná schopnost útočit, bránit se a získávat informace, říká plukovník Ivo Zelinka, někdejší výsadkář a účastník misí v Afghánistánu, dnes velitel Skupiny kybernetických sil a informačních operací. V praxi to znamená, že členové jeho útvaru neustále monitorují potenciálně nebezpečné informace, jejichž závažnost vyhodnocují a na základě toho přistupují k takzvanému prebunkingu nebo debunkingu. V tom prvním případě upozorňují, co pravděpodobně zasáhne informační prostor, jako tomu bylo u masakru v obchodním centru Krokus na předměstí Moskvy, u kterého bylo od první chvíle jasné, že z něj Rusové obviní Ukrajince, byť se k teroristickému útoku přihlásil Islámský stát. Včasné varování před šířením takových zpráv je relativně efektivní strategií, limity jsou v její omezené trvanlivosti, funguje dva až tři měsíce. Horší je jejich vyvracení, tedy zmiňovaný debunking, protože lidská psychika reaguje na prvotní sdělení. Navíc přibližně 4 % Čechů jsou chronicky proruská, dalších 11 % k tomu má dost blízko, nejpočetnější je šedý střed a na opačném protipólu stojí atlantisté. V rámci strategické komunikace přistupuje Zelinkova jednotka ke všem vyjmenovaným jako k třídění raněných na bitevním poli. Ti, kteří spadají do první kategorie, zranění přežijí bez ohledu na to, jestli se jim budou věnovat, nebo ne. V druhé naopak nepřežije nikdo, kdyby udělali bůhvíco. A pak jsou tu ti, u kterých bude adekvátní péče rozhodující. Nejvíc pozornosti je proto potřeba upřít na nerozhodnuté, váhající a znejistěné jedince, o což dlouhodobě a nepřetržitě usilují. Stejně jako zdravotníkům ani jim služba nikdy nekončí. Co je pro společnost extrémní hrozbou, čeho všeho jsou hackeři schopní, jak se provádí psychologické operace, v jakém stavu je česká armáda a daří se jí lákat do svých řad mladé nebo jaká mylná představa koluje o výsadkářích? I tom jsme mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 80 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Byl to očistec, hodnotí Marek Wollner uplynulé dva roky, kdy čelil nařčení ze sexuálního obtěžování a šikany, které ho stálo pozici šéfredaktora reportážní publicistiky veřejnoprávní televize. Stalo se tak po „vzájemné dohodě náročné pro obě strany“, jak ukončení dlouholeté spolupráce komentovala ve svém oficiálním vyjádření ČT s dovětkem, že se jedná o jednoho z nejlepších novinářů v zemi. Wollner k tomu dodává, že se mu v 57 letech zhroutil svět, a to tak fatálně, že poprvé v životě přemýšlel o sebevraždě a zvažoval způsob, jak to provést. Ví, že svou pravdu nikdy 100% neprokáže a nakonec to vždycky bude jeho tvrzení proti tvrzení druhé strany. Redakce Reportérů podle něj byla „normální skupina, žádná mravoučná nedělní škola“ a pro něj samotného nebyly vulgární výrazy a vtipy žádné tabu. Připouští, že byl na redaktory a redaktorky tvrdý. Odpověď na to, co se mu vlastně stalo, hledá v knize Reportér na odstřel. Odmítá, že v ní pere špinavé prádlo, nebo dehonestuje bývalé kolegy. Obavu, že to z jejích stránek nejen generální ředitel ČT Jan Souček vyčte a dostojí své pohrůžce zveřejnit vyšetřovací protokol celé kauzy, nemá. Vlastně se na to těší. Při psaní svého autobiografického románu totiž prý zjistil, že klíčoví svědci mají velice blízko právě k novému šéfovi veřejnoprávní televize. V rozhovoru se k němu vrací opakovaně. Ale vrací se taky v souvislosti se svým koncem taky k Andreji Babišovi. Na jaké další shody okolností narazil, co považuje za velkou chybu bývalého generálního ředitele ČT Petra Dvořáka, proč donedávna četl Babišovy papírové noviny nebo co mu řekl psychiatr Radkin Honzák? Poslechněte si sami.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 82 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Fascinuje mě, že se v roce 2024 bavíme o tom, jestli jsou naše mozky ovlivnitelné a média utvářejí náš pohled na svět,“ netají se programátor a publicista Josef Holý svým údivem nad společenskou diskuzí o faktu, který ve svůj prospěch zneužili nacističtí i komunističtí vůdci a lidstvo za něj zaplatilo stovkami milionů životů. Přestože 20. století je prakticky historií propagandy, která se utrhla ze řetězu, nepoučili jsme se. Informace o světě kolem nás, politice, krizích, kauzách i válkách získává stále větší část populace z informačních platforem, které nejsou neutrální a které s nálepkou start-upu dlouho zůstávaly neregulované, ačkoli dávno generovaly multimiliardové zisky. Jejich cílem přitom není suplovat debatu ve veřejném prostoru, prioritou jsou jejich obchodní zájmy nebo hůř ty mocenské, což je slovy Holého případ někdejšího Twitteru, dnešní sociální sítě X. Nejvíc nesmyslnou akvizici v byznysové historii, na kterou si Elon Musk půjčil 44 miliard, si podle něj jinak než jako investici do čistě propagandistického nástroje, který má dostat Donalda Truma zpátky k moci, vysvětlit prostě nejde. Buď, jak buď, jedno je všem aplikacím společné, vzhledem počínaje a vyhodnocováním informací konče usilují o naši pozornost, a to dějinami prověřeným způsobem – s využitím emocí, protože právě ty vyvolávají reakce. V sázce je přitom dost možná mnohem víc než jen čas promarněný scrollováním záplavou emotivních příspěvků. V čem spočívá skutečné nebezpečí TikToku, proč není na místě se smát exministryním Schillerové a Dostálové, je regulace cestou k ochraně uživatelů nebo ohrožení svobody slova a co byl obrovský produktový omyl? I to jsme probrali v rozhovoru s Josefem Holým, o který jste si psali, a já jsem moc rád, že jsem ho pro vás mohl natočit.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Co je v civilizovaných zemích normální, u nás není, pozastavuje se Vlastislav Bříza mladší nad českým přístupem k obraně vlasti. Zatímco pro naše polské sousedy je to otázka osobní cti a prestiže, v Česku je vlastenectví prázdný pojem, téměř synonymum nacionalismu nebo urážky. Na přímou otázku, jestli by sám v případě nutnosti narukoval a riskoval vlastní život, odpovídá bez zaváhání. Podle odborníka na mezinárodní vztahy z Katedry mezinárodních vztahů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy máme za co bojovat a měli jsme už v roce 1938. Ani v nejmenším mu přitom nejde o krveprolití, stejně jako ti, kteří volají po míru, chce ho i on, ale aniž by musel rezignovat na čest. A to je momentálně nemožné, protože Rusko je ochotno vyjednávat, pouze když ztratí převahu a je k tomu donuceno. V současné situaci je Bříza přesvědčen, že by přistoupilo jedině na faktickou kapitulaci Ukrajiny. Věřit Vladimiru Putinovi, že by se s ní spokojil, přitom nelze. Ruská hrozba přitom není otázkou následujících pár let, ale generací. Invaze na Ukrajinu se totiž nezapsala jen do historie, ale i do ruských školních osnov. Ty v souladu s kremelským režimem děti učí, že jejich největším nepřítelem jsou státy NATO nebo že druhou světovou válku vyprovokovalo Polsko. V největší zemi světa tak vyrůstá generace, která bude bytostně nenávidět Západ. Proč nemůže být Severoatlantická aliance nikdy poražena, kdy ruský prezident zacouval, kdo je válečný štváč nebo jakou pozitivní roli může sehrát bývalý a možná budoucí prezident Trump? Nejen odpovědi na tyhle otázky zaznívají v dalším z mých rozhovorů s Vlastislavem Břízou, kterého jste si tak oblíbili a kterého jsem proto po čase zase pozval.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 72 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Za svoji knihu Svědectví o životě v KLDR získala ocenění Magnesia Litera, psaní pro ni ale není ničím, čím by podmiňovala svou existenci. Spíš naopak, když nepíše, je jí dobře. Citově nezahořela ani pro studium koreanistiky, přestože je první Češkou, které po Sametové revoluci povolil Kimův režim studovat na univerzitě v Pchjongjangu, a jedinou ženou na světě, kterou tam pustil dvakrát. Zpětně se tomu dost diví, protože než poznala severokorejský výslech, vysloveně dráždila soudruhy bosou nohou a v bláhovém přesvědčení, že s pasem demokratické země se jí nemůže nic stát, porušovala kdeco. Pak už byla mnohem opatrnější a dnes by ji tenhle propagandistický výlet za hranice jedné z nejuzavřenějších zemí světa pravděpodobně vyšel na 10 až 15 let vězení, protože to, co dělá, definuje severokorejský zákoník jako špionáž. Než se stala nepohodlnou, přála si být japanoložkou, na obor se ale nedostala. Taky nechtěla nová a větší prsa, ale rozsáhlý nádor se jí o ně postaral a ona se dva roky vyrovnávala s posttraumatickým syndromem označovaným jako Frankenstein body. A stejně neplánované bylo i její mateřství, ke kterému ji přemluvil expřítel, aby jí během těhotenství posílal zprávy, že jí vyřízne dítě z břicha, a šest let se s ní soudil o alimenty, zatímco se stala milující matkou samoživitelkou. Nejen to je Nina Špitálníková, která toho o sobě i o životě v Severní Koreji prozrazuje daleko víc. Třeba příznačnou historku o tom, jak se Kim Čong-un snaží navázat na kult osobnosti svého dědy Kim Ir-sena a ve svém nedávném proslovu vyzýval ženy, aby víc rodily, což ho přivedlo až k slzám nad prázdnými dělohami soudružek. Problém byl v tom, že v auditoriu byly soudružky 60+, jejichž dělohy už naplněny rozhodně nebudou, takže si všichni akorát svorně pobrečeli. Ne všechny historky a svědectví jsou ale takhle komické. Ostatně poslechněte si sami.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Hlavní věc je mít čas na odpočinek, odpovídá psycholožka Roksana Táborská na otázku, jak se vyrovnat s těžkostmi doby i těmi vlastními. Přestože to zní jednoduše, často se ve své praxi setkává s tím, že mnozí nevědí, jak se s takovým doporučením popasovat. Nejde přitom o žádné sofistikované meditace, úplně stačí se na chvíli zastavit, zaměřit na své pocity a vědomě dobíjet baterky – spánkem, chůzí nebo jinou fyzickou aktivitou, pobytem v přírodě, relaxací, rozhovorem s blízkým člověkem, to je individuální. Právě dostatek zdrojů, i když to zní jako klišé, je klíčový při zvládání náročných situací, které přirozeně přichází. Není možné se jenom vydávat a jet pouze na výkon, je potřeba to vyvážit. Člověk není bezedný kelímek, je sice schopný posouvat své limity a nezřídka je v téhle iluzi utvrzován, z dlouhodobého hlediska to ale nic dobrého nepřináší. Není přitom výjimkou, že si lidé myslí, že cítit se špatně je normální. Není, je to první známka, že něco není v pořádku. Duševní zdraví není samozřejmostí, je potřeba o něj pečovat stejně jako o to fyzické. Nutně to přitom neznamená, že by každý potřeboval terapii. Ta může být v případě nevhodně zvoleného kontaktu dokonce nebezpečná. Jasným radám a 100% návodům na život, jakkoli jsou úlevné, radí Táborská se spíš vyhýbat, od odborníků nezaznívají. Čím dalším podpořit psychiku a snížit stres, která skupina obyvatel je z hlediska sebevražd nejrizikovější, proč se víc než polovina mladých lidí necítí dobře nebo v jakém životní období nejčastěji propuká duševní onemocnění? I tom jsem mluvil s letošní držitelkou ocenění 30 pod 30 magazínu Forbes.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jsem asociál, říká o sobě fotograf Stanislav Krupař s tím, že jeho životní dráha bohužel není rovnoběžkou, ale jde úplně na štorc skoro vůči všemu. Ani neví, jestli je mu v tom dobře, zkrátka to jinak neumí. Polovinu dospělého života díky, nebo kvůli tomu, záleží na úhlu pohledu, strávil v Rusku, hlavně na Sibiři. To, co měl na největší zemi světa rád, se mu s vypuknutím války úplně uzavřelo a odcizilo a asi už to tak zůstane. Vízum mu sice vyprší až v září, a tak si pohrává s myšlenkou, že by se do Tuvy ještě jednou podíval a s místními se rozloučil, ale děsí ho představa, že mu FSB podstrčí nějaké drogy nebo cokoli jiného, protože si potřebuje vyřídit účty s českými politiky, což by se reálně mohlo stát. Režim ho dobře zná a nástupci KGB jsou králi celé federace. Doteď nerozumí tomu, proč Putin před dvěma lety konflikt takovým způsobem vyhrotil, když Ukrajina byla v mizerném stavu, její bývalý prezident Porošenko byl stíhaný za vlastizradu a ten úřadující, Zelenskyj, měl 25% podporu. Zatímco ruské hlavě státu tehdy vycházelo všechno, a kdyby počkal, mohl svého dosáhnout mnohem elegantněji. Nejenže by schramstnul Ukrajinu celou a bez boje, ještě by si totální závislostí na ruském plynu podmanil Evropu. Krupař nikdy nezapomene na ráno, kdy se 24. února 2022 probudil v Avdijivce, pouhé tři kilometry vzdálené od ruských pozic. Od té doby se na ukrajinském území necítí bezpečně nikde. Pro Ukrajince jsou důsledky války logicky ještě fatálnější. Žijí ze dne na den, nikdo neplánuje. O tom, že bylo lepší se vzdát, nikoho mluvit neslyšel, pravdou ale je, že vojákům síly i energie bojovat dochází. Většina nejlepších už padla. O životě mužů, kteří šli dobrovolně bránit svoji vlast, nezřídka rozhodují velitelé se sovětskými manýry, pro které je mnohdy důležitější, jestli se vrátil z akce kulomet než člověk. A ruská výroba dronů zatím jede naplno… Kde v tom všem zůstává malé lidské štěstí, co je základním předpokladem pro přežití nebo jaké je to mít přátele mezi Tuvinci, kteří mají pověst chirurgů bez diplomu, si poslechněte v celém rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Role sadistického sériového vraha a kanibala Hojera byla pro Petra Uhlíka kýženým oceněním jeho herecké práce, ale taky mimořádně náročnou psychickou a fyzickou zkouškou, která se podepsala na jeho zdraví i vztahu. Že balancuje na hraně, zjistil až zpětně. Během natáčení jednoho z nejlépe hodnocených seriálů posledních let Metoda Markovič byl postavou natolik pohlcený, že nebral v potaz obavy své ženy, ani varovné signály svého těla. Neuvědomoval si je, chtěl do toho dát 100 %. To první se projevilo nedorozuměním a paralýzou partnerského soužití, to druhé sžíravými pocity z vlastního fyzična, které byly důsledkem extrémního hladovění a následného přejídání. Po něm přicházely výčitky, nadměrné užívání tablet na odvodňování a neustálé pozorování se v zrcadle. Rozjetou poruchu příjmu potravy zastavila další práce, proto se zdráhá říkat, že ji dokázal utnout. Svoje pochybnosti a pochybení nezastírá, věří, že otevřenost je cestou, jak nebýt kompromitován. Není pak čím. V jednu chvíli se svěřil i s tím, že mu v den rozhovoru umřela babička. A tak jsme mluvili o smrti jeho blízkých a způsobu, jakým se s ní vyrovnává, o hledání sebe sama a jistotách, na které občas zapomíná, nebo touze přestěhovat se do Sudet a živit se vlastníma rukama. Jakkoli tíživě to možná zní, nejednou jsme se zasmáli. Ostatně poslechněte si sami.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Žasnu nad tím, co Slováci dělají před volebními urnami, říká sociolog Fedor Gál s tím, že jeho krajané jsou hodní, ale taky hloupí a naštvaní. Projevem jejich hlouposti je masový příklon k sebevražedným politickým, ideologickým, náboženským nebo osobním strategiím, které jim neprospějí dnes, ani zítra. Naštvaný je každý na něco jiného, pro téměř polovinu obyvatel Slovenska jsou slova jako liberál, intelektuál nebo demokracie sprostá. Společnost jako kdyby se pořád chvěla v jakési křeči. Netají se proto tím, že v Česku se mu žije mnohem líp. Čechy považuje za sofistikovanější, méně emotivní a schopnější citlivěji pracovat s vlastní racionalitou. Elity nicméně selhaly v obou zemích. Totálně se vykašlaly na bezprostřední kontakt s lidmi za hranicemi Prahy i Bratislavy, neznají prostředí, ve kterém žijí, ani jejich každodenní starosti. Kdyby chtěl být patetický, tak řekne, že svoboda má smysl jen tehdy, když jde ruku v ruce s odpovědností. Tomu, že řešením je dialog, přestává věřit, ale člověk se o něj musí snažit i v těch nejbeznadějnějších situacích. Ve chvíli, kdy narazí, je potřeba se začít bránit. Až tahle nutnost nastane, skuteční lídři se podle něj objeví. Listopad 1989 je toho důkazem. Jakým způsobem ho v životě ovlivnil antisemitismus, komu přičítá vinu za to, že se Slovensko nedokázalo vyrovnat se svou minulostí, co způsobí válka na Ukrajině, co se začátkem 90. let naučil o kampaních a čeho se bojí? I o tom jsme s Fedorem Gálem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Nutíme Ukrajinu bojovat s jednou rukou za zády, říká bezpečnostní analytik Martin Svárovský s tím, že Severoatlantická aliance nebo USA by se na jejím místě bez raket dlouhého doletu, po kterých napadená země už přes rok volá, do žádných akcí ani nepouštěly. Ona ale nemá jinou možnost. A co víc, scénáře dalšího vývoje války pro ni nejsou tak skeptické, jak je tuzemská i zahraniční média vykreslují. Rusko sice přešlo na válečnou ekonomiku, ale třeba produkce tanků nestačí krýt jejich ztráty. Jeho zbrojní výrobě přitom nechybí jen technologie, naráží mimo jiné na to, že neumí vyrobit kuličková ložiska. A tak pálí staré sovětské zásoby, které se tenčí, a na frontě jsou díky tomu k vidění různá vozidla včetně čínských golfových vozíků. Pravdou nicméně je, že ochota kremelského režimu posílat další a další lidi na smrt je pořád obrovská. I tak si ale Svárovský stojí za tím, že pokud pomoc Západu nepoleví, Ukrajina vyhraje. Ostatně porážka Rusů s 18 % dobytého území je podle něj zřejmá už teď. A slabost projevil i samotný Putin, když po prezidentských volbách zaúkoloval ruskou tajnou službu FSB, aby potírala teroristy a extremisty a stupňující se napětí v neruských etnikách.

Jen pár hodin po našem rozhovoru došlo na předměstí Moskvy k jednomu z nejhorších útoků v zemi za poslední roky. K původnímu záznamu proto přikládám ještě doplňující komentář Martina Svárovského k aktuálnímu dění: „Islamistická stopa útoku u Moskvy je vysoce pravděpodobná, byť v tuto chvíli ještě nevíme, kdo byl jeho objednavatelem. Stopa může vést jak do Sýrie, tak do Střední Asie nebo Afriky. V každém případě má útok a jeho nezvládnutí ze strany ruských bezpečnostních jednotek destabilizující potenciál pro ruský režim. Mizí pocit bezpečí obyvatel centrálního Ruska, na kterém Putin vystavěl svou politickou kariéru. Způsob reakce (tvrdá odvetná opatření) může posílit už tak přítomné odstředivé tendence neruského obyvatelstva Ruské federace, o kterých jsme ve videu také mluvili.”

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Umění by mělo být angažované, myslí si zpěvák a herec Tomáš Klus a v souladu se svým přesvědčením otevřeně poukazuje na humanitární katastrofu, ke které dochází v Pásmu Gazy. Záběry tamních obyvatel, kteří živoří v nelidský podmínkách, mu trhají srdce a představa, že by jim mlčky přihlížel, nebo je dokonce přehlížel, je pro něj nepřijatelná. Že je Hamás teroristická organizace přitom nezpochybňuje ani v nejmenším, stejně jako nechce relativizovat nutnost řešit příčiny dlouhodobého napětí v regionu. Jde mu o to, aby se pozornost tuzemské politické reprezentace i médií upřela na ten aktuálně nejpalčivější problém a Palestinci přestali být dehumanizováni. Blokace humanitární pomoci podle něj není řešením, ale prakticky etnickou čistku. Pakliže tohle budeme tolerovat, tak pánbůh s námi, milé lidstvo, varuje. Zastává názor, že naší prioritou by měl být soucit a vědomí toho, že každý člověk, který probudí zájem o společenské dění a lidská práva a začne se o to intenzivně zajímat, může reálně změnit svět. Bez ohledu na to, že za své postoje čelí dosud největší vlně nenávisti a hysterie ve své kariéře, vnitřně je přesvědčený, že dělá dobře. Kdyby se chtěl „jen“ zviditelnit, tak tohle by byla poslední možnost, kterou by si vybral. Co pro něj znamená popularita? Jak reaguje na tweet podnikatele a filantropa Jana Dobrovského, že je „dobroser, který je součástí zla“, nebo co si řekl na kafi s Jakubem Železným? A jak se vůbec cítí? I na to jsem se v emotivním rozhovoru Tomáše Kluse ptal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Životem režiséra Radima Špačka se prolíná hned několik paradoxů. Zatímco jeho otec Ladislav je ztělesněním distingovanosti a společenské etikety, on se zamiloval do Indie, tamního mumraje a za nejlepší město na světě považuje Bombaj. Jinak jsou si ale podle jeho slov s tátou podobnější víc, než jsou si ochotní přiznat. Svůj celovečerní debut Mladí muži poznávají svět natočil během přerušeného studia FAMU a byl za něj nominovaný na hlavní cenu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Až po něm uvedl první studentský snímek, za který si pro změnu vysloužil Plyšového lva udělovaného kritiky nejhoršímu filmu roku. Nutno podotknout, že v roce 2010 získal i toho křišťálového za drama Pouta. Taky mu manželství vždycky přišlo jako církevní vynález, který vznikl, aby lidi kontroloval a ovládal, a pravděpodobně by o něj nestál, ani kdyby byl heterosexuál. Manželství pro všechny ale podporuje. Dělá to s přesvědčením, že je to dobře i pro konzervativní lidi. Nemůžou přece žít ve lži nebo v iluzi toho, že tu žádní gayové nejsou. Říkal jsem si, že už jen kvůli tomu všemu stojí za to vás s ním seznámit. Radim navíc mluvil i o tom, jak na misích v Afghánistánu pochopil, že v některých chvílích není možné být pacifistou, o uměleckém ztvárnění příběhu jednoho z nejznámějších českých sériových vrahů Viktora Kalivody, který bude k vidění v kinech od 25. dubna pod názvem Lesní vrah, nebo o tom, jak se vyrovnával se svou orientací on i jeho rodina. A vyjádřil se i k umlčené laureátce Českého lva Darie Kashcheevě a její tvorbě.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Než počet jeho sledujících na Instagramu přesáhl 30 tisíc, odpovídal na každou zprávu. Dnes jich má Marek Dvořák desetkrát tolik a přiznává, že reagovat všem už prostě není v lidských silách. Kromě influencera, kterým si v našem rozhovoru vůbec poprvé připustil, že je, je především lékařem urgentní medicíny a záchranářem. Profil na sociální síti si zakládal s tím, že chce informovat o tom, jak moc ho jeho práce baví. Že na něm radí, jak postupovat ve chvílích, kdy jde o život, bere jako přirozenou součást toho. Jasno má i v přístupu k placeným spolupracím. Nové nepřijímá, doteď jich 9 z 10 odmítal, a když už kývl, věnoval z každého reklamního příspěvku 10 tisíc na charitu. A taky by nepropagoval alkohol, ani za miliardu. Jeho matka s ním totiž měla velké problémy, a tak stejně jako řada lidí s takovou anamnézou nemá k pití racionální vztah. Ze dvou extrémů – abstinentů a těch, kteří „chlastají“ stejně jako jejich rodinní příslušníci, je rád, že se řadí do té první skupiny. V profesním životě by chtěl patřit mezi doktory, kteří když někam přijdou, tak jenom pozdraví a všichni vědí, že to bude dobrý. Řídí se přitom pravidlem, které nikdy neporušil a porušit nechce: pro každého pacienta dělá nejvíc, co jde, a je si jistý, že v danou situaci by nikdo neudělal víc. Co říká na zneužívání záchranky? Proč se záchranáři občas chovají jako „debilové“? Kdy zachránil první lidský život a může se z toho stát rutina? Nebo jaké jsou největší mýty v první pomoci? I tom jsme spolu mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 51 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Fico není Slovensko, Fico nejsou Slováci a budu rád, když nás tak budete brát, říká bratislavský primátor a architekt Matúš Vallo. Zastánci demokracie se podle něj dopustili základní chyby, když podlehli přesvědčení, že ji po roce 1989 vybojovali navždy. Přitom ve skutečnosti je třeba o ni bojovat skoro každý den, každý svou prací a konkrétními činy. Navzdory tomu, že teď jeho zemi hrozí ovládnutí veřejnoprávních médií, všemožných kontrolních funkcí státu, policie a jde diplomatickou cestou vedoucí k izolaci od Evropské unie, chce být optimistou. Ostatně těžké časy Slováci už zažili. Fakt, že se Robert Fico stal znovu premiérem, je bolestivý, ale vrátil se do čela jiné společnosti, než na kterou byl zvyklý. A Vallo pevně věří, že ta se nenávisti a nesmyslům, které živí, dokáže ubránit. Vzdát se odmítá i své vize, že z Bratislavy udělá současné evropské město s kvalitním veřejným prostorem, byť si kvůli tomu vysloužil nálepku zlého městského liberála a někdy musí dělat nepopulární rozhodnutí, jejichž správnost ukáže až čas. Už od svých studií na Kolumbijské univerzitě je ale přesvědčený, že právě veřejný prostor ovlivňuje to, jak se lidé cítí a v důsledku toho také chovají k sobě navzájem. A on má v popisu práce zlepšovat lidem život a chce v tom pokračovat. Jak hodnotí blížící se prezidentské volby na Slovensku a jejich favority? Jak je možné jednou lavičkou ovlivnit česko-slovenské vztahy? Proč jsou ve městech důležité cyklostezky? Nebo co by změnil v Praze? I to jsme probrali s Matúšem Vallo.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

S Janem Bendigem jsme se domlouvali na rozhovoru v posledních měsících několikrát a vždycky do toho něco přišlo. Nejdřív kniha Roma boy, která vzbudila mimořádný zájem médií. Zpěvák v ní popisuje svou cestu z romského ghetta před zraky více než třech milionů diváků, kteří v roce 2009 sledovali hudební show Česko Slovenská SuperStar a poslali tehdy šestnáctiletému soutěžícímu tolik hlasů, že se stal druhým nejúspěšnějším Čechem soutěže (lepší už byl jenom Martin Chodúr – poznámka pro pamětníky). Pak incident s moukou, kterou ho při příchodu na slavnostní vyhlášení ankety Český slavík zasypal neznámý muž a který z Bendiga udělal oběť potenciálního rasistického útoku. Z té se před pár týdny stal na základě vyjádření kriminalistů z odboru extremismu a terorismu, kteří napadení označili za zinscenované, spolupachatel a vlnu solidarity vystřídala tsunami nenávisti. Samotného mě proto zajímalo, kdo přijde do studia, jak zvládá čelit enormnímu náporu emocí a čím chce prokázat svou nevinu, na které trvá. Odpověď nechávám na vás.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Světovou snowboardcrossařku a olympijskou vítězku Evu Adamczykovou předchází pověst věčně usměvavé a prdlé pohodářky, což jí začalo být poslední dobou trochu nepříjemné. Optimismus je jí vlastní, což ale neznamená, že neumí být smutná, nepříjemná a naštvaná. Nebo že navzdory své hvězdné sportovní kariéře neprožívala období, kdy byla nešťastná a pochybovala o sobě. Po olympiádě v Soči, ze které se vrátila jako „zlatý poklad“, měla pocit, že si zničila život. S odstupem 10 let je smířlivější a, jak sama říká, dospělejší. Jakkoli to bylo „hustý“, nic z toho by nevrátila. Vyčítat si nechce ani to, že v době, kdy byl její táta nemocný, byla často pryč. Na závodech byla i v den, kdy umřel. Mohla zůstat, ale přání držet ho za ruku předtím, než naposled vydechne, by se jí asi stejně nevyplnilo. Uvědomila si, že je to velká vzácnost a podaří se to málokomu. Skoro to stihla s mámou. Ta odešla rychle. Tak rychle, že si po smrti Evina otce, o kterého roky pečovala, nestihla ani odpočinout, natož jet na Aljašku, kam se chtěla podívat. To mrzí Evu nejvíc. A taky to, že na ni v pubertě byla drzá. Když to říká, nebrečí. Se ségrou si občas dělají srandu, že mají srdce z kamene. Podle mě ho mají na pravém místě, což zachycuje nejen tenhle rozhovor, ale taky dokument Efka: Nejrychlejší holka ve vesmíru, na který jsem se v rámci přípravy podíval. My jsme kromě toho mluvili taky o víře, StarDance, terapiích nebo otázce mateřství.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

České zdravotnictví je jako dobře trénovaný maratonský běžec, který má cílovou pásku téměř nadohled, myslí si lékař Tomáš Hauer. Zdánlivě dobrou zprávu vzápětí upřesňuje s tím, že jde o závodníka na pokraji zhroucení, který sotva klopýtá. Jinými slovy stojí systém na dobrých základech, ale dva ze základních stavebních kamenů se teď bortí. Katastrofální je personální situace i nedostatek financí ve veřejném zdravotním pojištění. Požadavky na stále lepší služby dostupné všem a vyšší platy ve zdravotnických i nezdravotnických profesích rostou, ale brát už není kde. V horizontu deseti let tak budou některé odbornosti prakticky nedostupné. Problém je podle něj v tom, že mentálně žijeme v socialismu. Neumíme rozlišit špatnou medicínu od dobré, a tu ohodnotit, a za standardní péči platíme poměrově míň, současně za specializovanou léčbu čím dál víc, což je objektivně neudržitelné a potenciální pád Vojenské zdravotní pojišťovny je toho důkazem. Vykrmili jsme si zlaté prase, které když začne kvičet hlady, tak mu zatím každá vláda přisypala, aby udržela sociální smír. To ale není řešení. Co jím je? Měli by být pacienti spoluzodpovědní za své zdraví, a jakou roli v tom hraje negativní motivace? Máme moc nemocnic? Ztrácí medicína svou prestiž? Kdy si volat záchranku? A co ho na jeho práci pořád baví? Na tyto a další otázky mi odpovídal Tomáš Hauer a servítky si přitom rozhodně nebral.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Herce a frontmana kapely Mig 21 Jiřího Macháčka předchází pověst baviče, a tak mě zajímalo, jestli je pořád takový šoumen, jak se o něm říká. Bezelstně odpovídá, že neví. Rozhodně se ale pořád snaží bavit sebe, protože věří, že teprve když se člověk dokáže zasmát sám, může rozesmát i ostatní. Nezřídka mu přitom cukají koutky nad vlastní neschopností. Nebrat se vážně pokládá za jediné možné východisko z naší existence. Když zvážní, připouští, že ho napadá, jestli celé lidské pokolení není jen nepovedený experiment, protože oproti jiným formám života dokážeme být až nečekaně krutí. V dějinách bylo sice pár světlých chvil, ale nejen válka na Ukrajině je jasnou ukázkou toho, že ač lidi, chováme se nelidsky. Sledovat síly ohrožující lidskoprávní a demokratické hodnoty a upozorňovat na ně považuje za občanskou povinnost. Handlovat při tom s počty fanoušků odmítá. Radši o některé z nich přijde, než by se tajil svými postoji a zpronevěřil sám sobě. Slevovat ze svých přesvědčení nemusel ani v herectví, byť bylo pár případů, které ho utvrdily v tom, co dělat nechce. V první seriálové roli je tak k vidění až nyní. Čím ho oslovilo právě osmidílné To se vysvětlí, soudruzi!, které od neděle 3. března vysílá Česká televize? Bude teď hrát i v dalších seriálech? Jak ne/snadné je žít s jednou kapelou čtvrtstoletí? A s jednou ženou? Nebo co bylo donedávna v troubě? To všechno prozrazuje Jiří Macháček v jednom z mála rozhovorů, na které kývl.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 48 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Protože jste si o to psali, sešli jsme se po čase ve studii znovu se šéfredaktorem magazínu Moviezone a taky scenáristou Petrem Cífkou a natočili pro vás bonusový filmový speciál. O čem budeme mluvit, bylo přitom doslova nad slunce jasné. Naší pozornosti nemohl uniknout jeden z nejočekávanějších snímků letošního roku – Duna. Zatímco Petr v druhé části filmové adaptace kultovního sci-fi románu nachází hodně divácké rozkoše, můj zážitek ovlivnila znalost knižní předlohy. Mám ji hodně rád a měl jsem proto hodně velká očekávání, která s sebou přinesla i zklamání, jak už to tak bývá. Shodli jsme se ale na tom, že podívaná je to pořád nádherná a mimořádně skvěle obsazené. V čem jsme jednotní nebyli, jsou naše názory na další hollywoodský blockbuster, kterým je Oppenheimer. I k němu nebo k Barbie jsme se v souvislosti s blížícími Oscary vrátili. A bez povšimnutí jsme nenechali ani výroční ceny České filmové a televizní akademie, které budou rozdány v sobotu 9. března. Pokud vás zajímá, komu bychom dali Českého lva my, který superhrdina je na poli animovaného komiksu bezkonkurenčně nejlepší, nebo na jaké další novinky se letos v kinech těšíme, stiskněte „play“. A v komentářích nám napište, jaké filmy baví v kinech vás.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Říct o mně, že jsem antisemita, je jako říct o Miloši Zemanovi, že je abstinent, brání se Tomáš Halík nařčením z nepřátelství vůči židům, kterým čelí v souvislosti s Výzvou ke změně postoje české vlády ke krizi na Blízkém východě. Stanovisko kabinetu Petra Fialy pokládá za příliš jednostranné. Podle katolického kněze a filozofa je odpověď na krvavý útok Hamásu ze 7. října loňského roku nepřiměřená a teroristé jen dosáhli svého – udělali z Izraele druhého viníka. Definovat střet jako spor civilizace s barbarstvím nelze, 30 tisíc životů, které má na svědomí izraelská armáda, také překračuje hranice lidskosti. Nevinných umírá moc a jejich krev má na rukou nejen ten, kdo konflikt začal, ale i ten, kdo ho eskaluje. Obě znepřátelené strany se přitom budou muset přestat démonizovat a naučit se spolu žít. To platí i v případě války na Ukrajině, kde jde o zřetelnou genocidu a pokud Putin nebude zastaven, půjde ještě dál, kopíruje totiž Hitlerovu taktiku. Nebezpečí, že velké diktatury projdou dvířky demokracie, je stále přítomné. Kromě demokratických hodnot je proto potřeba rozvíjet kulturu práva a naslouchat hlasu menšiny, která se věnuje tomu těžkému úkolu přemýšlet a vidět věci z obou stran. Jinak to se světem dopadne špatně. Halík přitom nezastírá, že obavy má. Kde v dnešní době hledat to pozitivní? Jaký je rozdíl mezi optimismem a křesťanskou nadějí? Čemu chce věnovat „zbytek svých let“ a dosáhl v životě toho, co chtěl? Nebo kdy ho církev zklamala? O tom všem i mnohém dalším jsem mluvil s Tomášem Halíkem.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Kariéru jsem si nikdy nebudovala, byla jsem líná, přiznává herečka Simona Peková, které role Valerie ve filmu Přišla v noci vynesla nejen mimořádný zájem, ale také dvě filmová ocenění (Cenu české filmové kritiky a Trilobit) - a další (Českého lva) má šanci získat v sobotu 9. března. To vše poprvé v devětašedesáti letech. Velkou herečkou se přitom nikdy stát nechtěla, vždycky se jí cítila být. Když se teď lidé ptají, kde ji „vyhrabali“, nepřipadá si zneuznaná a nevnímá to ani jako zadostiučinění. Je vděčná, že jí chlapci, jak familiárně označuje tvůrce snímku Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara, dali dárek před smrtí. Oni by dozajista namítli, že je to nějaký blbý brněnský humor, ale ona je z Třebíče, takže brněnský humor moc neumí. Ráda říká, že ji našli čtyři metry pod zemí, protože právě tam v pasáži Alfa sídlí HaDivadlo. Na jevišti je Peková expresivní a bezezbytku se stává postavou, kterou ztvárňuje. Se stejným nasazením se před kamerou oddala i zmiňované Valerii a dotáhla to tak daleko, že byla strašně protivná i sama sobě. Pravdivost je ale to, o co jí vždycky enormně šlo, byť připouští, že cesta k ní není vždy jednoduchá. Složitost podle ní k branži prostě patří, protože aby herec uměl divákovi předat to, co si zaslouží, tak sám musí projít peripetiemi. Simonu Pekovou v tomto ohledu život nešetřil a pádů do tmy jí potkalo hned několik… Ostatně poslechněte si sami.

CELÝ ROZHOVOR JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Tobiáš Walter je ten student, kterého jste asi viděli na virálním videu z demonstrace na Malostranském náměstí. Lidé, včetně Jindřicha Rajchla, tam po něm pokřikují, že ho otec málo mlátí. Tomuto střetu ve skutečnosti předcházela ještě 30minutová debata, o které jsme s Tobiášem mluvili. Popsal, proč do toho šel, čeho se (ne)bál. A taky to, že málem dostal pěstí. Rajchl se ho snažil zesměšnit a ponížit, přesto Tobiáš říká, že je s ním a jemu podobnými třeba diskutovat. A že politici by měli s mladými mluvit, ale ne tak, aby to bylo k smíchu. Tobiáš je zástupce nastupující generace, která se za sebe zjevně umí postavit.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Máme před sebou velmi zábavný rok, co se týče politiky,“ predikuje Petros Michopulos, bývalý politický marketér, dnes podnikatel a tvůrce úspěšného podcastu Kecy a politika. Už na sklonku toho loňského bylo podle něj vidět, že se politické strany probouzí z dvouleté hibernace, řeší, jak v nadcházejících volbách uspět, a za tím účelem se porozhlíží po různých poradcích, kteří by jim s tím pomohli. Teď se začíná ukazovat, kdo si koho najal, kdo je koho ochoten poslouchat nebo kdo se jak poučil z předchozích neúspěchů. Dá se přitom očekávat, že pozornost na sebe strhnou už červnové eurovolby, u kterých volební účast zatím nikdy nepřekročila 30 %. Tentokrát je tu ale silně motivovaný šéf ANO Andrej Babiš, který „potřebuje konečně něco vyhrát, aby nebyl za úplnýho lúzra,“ čímž k aktivitě vyburcuje i své politické oponenty. Koalice Spolu si přitom bude muset ujasnit, o jaké voliče se chce opírat. Pokud o ty ve věkové kategorii 60+, což předvádí v řadě kulturně-válečných témat, tak nemá vůbec žádnou budoucnost. Předseda hnutí STAN Vít Rakušan už to pochopil, a slovy Michopulosova otce, že dobrý tanečník si na parketu vždycky místo najde, teď předvádí Dirty dancing. Ten přitom nikdy nepatřil mezi jeho parádní disciplíny, najal si ale dobré taneční mistry, kteří mu řekli, jak se to dělá, a poslechl je. Vyčítat mu na tom nelze vůbec nic. Pokud chtějí ostatní ukázat, že umí tančit, mají stejnou šanci. Co bude nakonec pro výsledek voleb rozhodující a je načase začít brát Petru Fialovi míru na politickou rakev? Kdo je nejslabším článkem vlády? Proč tuzemskou ekonomiku nezachrání ani sebelepší nápad? Nebo z čeho viníme Evropskou unii neprávem? I o tom jsme s Petrosem Michopulosem mluvili a o další mimořádně trefná přirovnání při tom nebyla nouze.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Donald Trump nebyl prezidentem, kterého Evropa chtěla, ale prezidentem, kterého trochu potřebovala, říká Petr Boháček s tím, že nás Bidenův předchůdce a současný vyzyvatel přiměl si uvědomit, že na Spojené státy spoléhat nemůžeme. Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky a taky šéfa strategie společnosti TRL Space je pro vůdce republikánů dlouhodobě klíčové upevňovat svou politickou moc, v aliance, partnerství a spolupráci nevěří a svými kontroverzní výroky ohrožuje fungování NATO. Nezbývá než doufat, že právě Trumpova prohlášení evropské představitele zmobilizují a probudí k adekvátní reakci. Otázka, jestli bude starý kontinent jen kolbištěm velmocí, kde se Rusko, Čína nebo USA přetahují o spojence a vliv, anebo se coby Evropská unie stane jejich rovnocenným protějškem, zůstává bez jasné odpovědi už 15 let. Navzdory celé řadě varování. Tím posledním je probíhající válka na Ukrajině, ve které hrajeme o osud celé Evropy, Evropské unie i NATO. Ruské vítězství by totiž zpochybnilo nejen funkčnost Severoatlantické aliance, ale také uvažování o Evropě jako svébytném geopolitickém aktérovi. Aby k tomu nedošlo, bude potřeba přehodnotit původní záměr řešit veškeré konflikty diplomatickou cestou bez použití síly, s nímž EU v poválečné době vznikala, nastartovat válečnou ekonomiku a stát se jadernou velmocí. Ultimátní test jednoty nás teprve čeká a prověří, jestli je Evropa ve skutečnosti jen shlukem národních států na stejném kontinentu, nebo něčím víc. Podle Boháčka je žádoucí usilovat o to druhé, protože se nevyhnutelně blíží doba, kdy i Francie, Německo nebo Anglie budou na svou relevanci v kontextu světového dění jen vzpomínat. Na jakém příkladu se ukazuje naivita dosavadního evropského přístupu? Kolik miliard dolarů by Ukrajina potřebovala, aby dokázala zvrátit situaci na bojišti ve svůj prospěch? Jakou roli hraje ve válce Elon Musk? Kdy se uskuteční první česká mise na Měsíc? Nebo co je v současnosti pro lidstvo největší překážkou, aby se stalo meziplanetární civilizací? I na to jsem se ptal Petra Boháčka, který se zabývá mezinárodní bezpečností a vesmírnými technologie.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 51 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Kdyby měla sebe samu zaškatulkovat, což nedělá moc ráda, tak by se označila za bojovnici. Zatnout pěsti totiž dokáže nejen v kleci, ale i v životě. A v rámci terapeutického výcviku o sobě nedávno zjistila i to, že občas umí být trochu… co přesně se dozvíte v závěru rozhovoru. Přijde mi nepatřičné to po MMA zápasnici Magdě Šormové opakovat, protože během našeho povídání na mě udělala úplně jiný dojem. Na profesionální úrovni se smíšeným bojovým uměním začala věnovat až na vysoké školy, tedy cca před dvanácti lety, kdy o sobě začal dávat vědět i Jiří Procházka a Karlos Vémola se po čtyřech prohrách v UFC vracel do České republiky. Do třetice mě proto zajímala její cesta na vrchol jednoho z aktuálně nejpopulárnějších sportů a podmínky, které v něm ženy mají. A taky jak jdou skloubit náročné tréninky s těhotenstvím a mateřstvím, čím si coby veganka kompenzuje v přípravné fázi na zápas zvýšený příjem bílkovin nebo jak je možné se obejít bez sponzorů. Magda je totiž v tomhle ohledu opakem obou zmiňovaných matadorů a nabídky placené spolupráce odmítá. Na to, aby se mohla soustředit výhradně na svou sportovní kariéru, si našetřila. Po roce zjistila, že jenom zápasení ji nenaplňuje. Potřebuje toho mít víc, což se jí teď úspěšně daří. Sedm měsíců po porodu stála znovu v kleci, než bude synovi rok, ráda by nastoupila k dalšímu duelu, a do toho se třetím rokem připravuje na práci terapeutky. V neziskových organizacích, které poskytují různé druhy služeb drogovým uživatelům, působila velkou část svého života. A ráda by pomáhala i do budoucna.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Tzv. psychomodulační látky, jako jsou HHC nebo kratom, ukázaly v plné nahotě vyčerpanost a nepoužitelnost původního regulačního systému, říká adiktolog Michal Miovský. K tomu, aby se na ně mohl vztahovat zákon o návykových látkách, je nutná řada studií, které jsou jak finančně nákladné, tak časově náročné. A zatímco jejich autoři shromažďují potřebná data, trh rychlostí blesku zaplavují nové a nové syntetické drogy, které je nejen snadné a levné vyrobit, ale s využitím anonymních webových stránek, internetových objednávek a kurýrních služeb také bezproblémové doručit. Představa, že je jejich šíření pod kontrolou, je velmi naivní. S dosavadním nelegálním ochodem a zásilkami kokainu v krabicích od banánu, u kterých bylo jasné, odkud proudí, a sem tam se některou z nich podařilo zadržet, se to vůbec nedá srovnat. To je historická reminiscence, na kterou budeme chodit do kina. Stojíme na začátku nové éry. Musíme si přestat hrát na to, že jsme schopni efektivně řešit nabídku, a zaměřit pozornost na poptávku, to znamená na uživatele, na důvody, které je vedou k užívání, a současně hledat způsoby, jak společnost ochránit. Preventivní opatření přitom budou nutná nejen na úrovni jednotlivců, resp. rodin, ale celých komunit, což bylo doteď Čechům cizí. Doslova iracionální je pak tuzemský přístup k alkoholu, který Miovský považuje za vůbec nejhorší drogu. Spousta látek, která je zakázaná, má totiž významně menší zdravotní nebo dokonce společenská a kriminální rizika. Jaký je rozdíl mezi drogami a návykovými látkami? Čím je alkoholový byznys obhajitelný a státu prospěšný? Co si myslí o dekriminalizaci konopí? A je jen otázkou času, kdy se u nás rozšíří fentanyl tak masivně jako v USA a počet úmrtí s ním spojených bude rapidně narůstat? I na to jsem se ptal přednosty Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 81 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Luděk Staněk je stand-up komik, scenárista, spoluautor podcastu, bývalý novinář a šéfredaktor několika magazínů nebo moderátor. Své, jak sám říká, excentrické CV přičítá především zvědavosti a překotnosti doby, v níž žijeme, resp. nutnosti médií na ni reagovat. A protože on do nich nastoupil v 90. letech a je jejich součástí dodnes, přizpůsobuje se spolu s nimi. Ze všeho nejvíc pyšný je ale na to, že proces demokratizace společnosti vůbec přežil. Zpětně totiž přiznává, že to tak být vůbec nemuselo. Mohl skončit rozřezaný, znásilněný a pohozený někde v příkopě, nebo v lepším případě závislý na některé z omamných látek, se kterými tehdy experimentoval. Formativní byly i jeho výjezdy na kempy Čtvrté internacionály, kde mladí evropští ultralevičáci vzývali permanentní revoluci a v diskuzích při tom používali tytéž argumenty, jaké jsou slyšet dnes. Rozdíl byl jen v tom, že tehdy zaznívaly z úst levičáka z pařížského předměstí, dnes je na sociálních sítích sdílí student humanitních věd, který se narodil v roce 2000. Buď, jak buď, nepřesvědčivé jsou pro Staňka pořád stejně a nadto ještě iritující, protože vede ty stejné boje. Musí. Má totiž podle svých slov reaktivní povahu. V praxi to znamená, že je schopný koukat z okna na lítající ptáčky a láteřící veverky a uklidňovat se tím, dokud nepadne vysílením, nebo nedostane hlad. Jakmile se ale venku začne něco dít, napíše o tom na sociální síť X. Jak reagoval na moje další otázky, si poslechněte v našem rozhovoru. Mluvili jsme i o tom, k čemu je dobrý humor a kde jsou jeho hranice, o generačních střetech, zásadním vlivu hudby nebo vyrůstání vedle diplomatů a otce pracujícího pro komunistickou kontrarozvědku.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

První rozhovor Vladimira Putina pro zahraničního novináře od začátku války byl … překvapivě nudný. S Matějem Schneiderem a Vojtěchem Boháčem, odborníky na USA, respektive Rusko a Ukrajinu, jsme ho detailně rozebrali. Schneider vysvětlil, kdo je Tucker Carlson a proč právě on dostal možnost s ruským prezidentem mluvit. Vliv má totiž velký a zastupuje silný hlas protrumpovsky naladěných voličů. Ti toho od Putina ale moc nedostali, jak poznamenává Boháč. Historický výklad a výsměch, jinak vše, co už jsme slyšeli. Možná nevyužitá příležitost. Boháč taky popsal, jak to aktuálně vypadá na Ukrajině, odkud se nedávno vrátil. Situace se mění tam, ale i v samotném Rusku. Naopak moc se nemění v USA, kde budou voliči vybírat mezi dvěma muži, kteří už mají místy problémy (nejen) s vyjadřováním. Co čekat od dalších měsíců? A bude příštím prezidentem Ukrajiny odvolaný generál? Dozvíte se.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Soud s Janem Cimickým v ní vyvolává nejen noční můry, ale i vztek, který myslela, že v sobě nemá. Moderátorka a bývalá hlasatelka Martina Hynková Vrbová je jednou z žen, které proti někdejšímu primáři psychiatrické nemocnice v Bohnicích svědčí. O tom, že ji sexuálně obtěžuje, mluvila už v roce 2009, kdy s ním natáčela pořad pro Českou televizi. Výsledkem její stížnosti bylo pochopení tvůrců pro to, že musí odejít. Ona, ne on. Na to měl populární psychiatr příliš mnoho vlivných známých a status lékařské autority. Důvodem, proč se rozhodla prožitým traumatem projít znovu, je důvěra ve spravedlivý proces, na jehož konci bude potrestaný viník. Přiznává, že je pod tlakem, a to v zádech cítí oporu dalších obětí – hrdinek, jak sama říká. Dokáže si představit, že čelit zpochybňování, předsudkům a zažitým frázím osamoceně, může snadno vést k přesvědčení, že svět je zlý a je lepší tady nebýt. Sama zažila chvíle, kdy měla ke smrti blízko. Paradoxně kvůli tomu, že toužila po životě. Po novém životě. Tak zoufale prahla po mateřství, že byla ochotná obětovat cokoli včetně svého zdraví. Zpětně přiznává, že kdyby se s myšlenkou, že nebude biologickou matkou smířila dřív, mohla si ušetřit spoustu bolesti. Právě ta ji ale přivedla k otázce, proč dítě tak urputně chce. A protože si nedokázala odpovědět, začala se ptát dobrovolně i nedobrovolně bezdětných žen na jejich osudy. Sdílí je v knize Žiju bez dětí a některé z nich i ve velmi otevřeném rozhovoru, ve kterém jsme mluvili také o tom, jak ji ovlivnilo vyrůstání s indiánskou chůvou, o vlastní neúplnosti nebo nevyžádaných radách.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Pokud mě má moje současná situace něco naučit, tak je to vnímat život jako něco jiného než jen práci, stres a nervování se, abych měla dost koncertů,“ zamýšlí se osmadvacetiletá herečka a zpěvačka Anna Julie Slováčková, které lékaři loni v létě znovu diagnostikovali rakovinu. Poprvé s ní bojovala před čtyřmi lety. Teď se nádor, který byl původně v prsu, dostal do plíce a uzlin kolem. Zpětně ani neví, jestli ji ta informace šokovala. Už když si šla pro výsledky, cítila, že něco není v pořádku, dlouhodobě ji trápil kašel. Když se její předtucha potvrdila, jela za tátou a strašně se rozbrečela. Poprvé a naposled. Pak si s ním dala panáka a šla do toho zase. Jakkoli odhodlaně přitom zní, přiznává, že je to náročné a jsou lepší a horší dny. Na konci každého z nich je pro ni důležité si říct: Jsi dobrá, že’s tohle zvládla, teď se vyspi a ráno bude určitě líp. Pesimismu, který je jí vlastní, si nemůže dovolit, stejně jako nechat se paralyzovat strachem, nakonec všichni máme nějaký vyhrazený čas. Dané bylo i to, že návrat onemocnění neutají. Její život je veřejný od narození, navíc hraje a zpívá, takže otázkám a spekulacím, proč najednou nemá vlasy, váží o 15 kilo víc nebo ruší vystoupení, bylo lepší předejít. Bulvár přitom prosila, aby respektoval její zdravotní stav a nekontaktoval ji, ale nestalo se. Z některých komentářů se pak dočetla, že se svou nemocí jenom zviditelňuje. Ani tak nelituje, že o tom, čím si prochází, mluví od samého začátku. Sama by ocenila, kdyby ji tehdy někdo řekl, kde si koupí super paruku a šátek, jestli bude opuchlá pořád, nebo zítra už ne, a co se bude dít s jejími vlasy. Věří, že když se o tohle všechno podělí, může pomoct mladým lidem, kteří zažívají něco podobného. A reakce jí to potvrzují. Jak na ni zapůsobila slova herce Jaroslava Duška, že onkologičtí pacienti si za rakovinu můžou sami? Co znamenalo vyrůstat v rodině Patrasů a Slováčků, jak vnímá mediální obraz svých rodičů, jací jsou ve skutečnosti a kým by byla bez nich? Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 72 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jeho první zaměstnání na plný úvazek bylo v Googlu. Tomáš Mikolov do něj nastoupil v roce 2012, během svého desetiletého pobytu v USA ale pracoval i pro Microsoft nebo Facebook, tedy technologické průkopníky. Aspoň s takovou představou o nich do Silicon Valley mířil a záhy o ni přicházel. Praxe totiž ukázala, že jsou mnohem pomalejší, než se zdá. A taky pragmatičtější, což je ale podle jednoho z nejcitovanějších českých vědců vlastní celým Spojeným státům. Kromě velmi schopných kolegů nebyli výjimkou i ti všehoschopní. V oboru umělé inteligence, kterému se věnuje, tak zažil falšování závěrů, publikování článků s nereprodukovatelnými výsledky, kradení nápadů, šizení na všech možných úrovních, prezentování výsledků systému, který nikdy neexistoval. Ani v nejmenším přitom nepochybuje, že se to děje dodnes. Za razantním nástupem ChatuGTP a jemu podobných jazykových modelů není žádný převratný objev, ke kterému by došlo v uplynulých měsících, využívají stejných principů jako neuronové sítě před deseti lety. Zatímco Mikolov v nich viděl potenciál už během svého studia, důvěra velkých korporací, a tudíž i ochota do jejich rozšíření investovat stovky milionů dolarů, vzrostla až nedávno. I tak jsou ale od silné umělé inteligence pořád daleko. I k jejímu vývoji by rád přispěl, věří totiž v pozitivní přínos, a přijde mu škoda, že diskuze o ní se stáčí ke katastrofickým scénářům. Těch, kteří je předestírají, bychom se stejně jako ve starém Římě měli dotazovat, pro čí dobro to dělají. Já jsem se ptal mimo jiné na to, jestli může být chatbot dobrý investiční rádce, v čem můžou být regulace EU paradoxně hrozbou, proč se rozhodl vrátit do podfinancované české vědy nebo na čem aktuálně pracuje. A došlo i na smysl života.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Volby jsou sice označovány za svátek demokracie, ale současně vykazují rysy karnevalu a s ním spojených šklebů, masek nebo toho, že jindy platné konvence, jdou v tu dobu stranou, což v roce, kdy nás čeká troje hlasování, vede ústavního právníka Jana Kyselu k neblahé předtuše, že politická kultura bude dál upadat. K tomu, že jsme nabyli dojmu, že se vulgarity a buranství můžou někomu líbit, přispěl podle něj Miloš Zeman. Ten své invektivy vydával za bonmoty, přestože jim příznačná břitkost často scházela. Jeho epigoni už jsou jenom agresivní. Širší populistická vlna se ale nezvedá jen v Česku. Specifický slovník, který by Donalda Trumpa jako prezidentského kandidáta před 20, 30 lety naprosto diskvalifikoval a degradoval na klauna nebo šaška, z něj teď dělá autentického mluvčího části společnosti, která se cítí být opomíjená liberálními elitami, jež smrkají do kapesníku, a ne do prstů, a jedí kompletním příborem, nejenom lžící. Novým fenoménem se stalo přesvědčení, že vítězství znamená absolutní moc, které popírá hodnoty demokratických právních států, protože rozbíjí společnost a část jí eliminuje jako nelegitimní. Na tom staví svůj politický úspěch, jak zmiňovaný exprezident USA, tak expremiér Andrej Babiš. Oběma je jim přitom vlastní i to, že, ač sami enormně bohatí, daří se jim v chudých, ne úplně úspěšných a velmi často frustrovaných lidech budit dojem, že jsou ze stejného vrhu. Šéf hnutí ANO se přitom dopouští stále ostřejších rétorických figur, se kterými možná vyhraje volby, ale taky se zapíšete do dějin jako někdo, kdo přispěl ke zničení společnosti. Není liberální demokracie jen přežitým „libtardím projektem“? Jak zvládá prezident Petr Pavel plnit svou roli moderátora znepřátelených vládních a opozičních stran? Trpí Ústavní soud nedostatkem kompetentních osob? Nebo v čem by pro nás měli být inspirací obyvatelé planety Pandora z filmu Avatar? I o tom jsme s profesorem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a poradcem prezidenta Petra Pavla mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jsme v nejhorší bezpečnostní situaci od vzniku České republiky, říká armádní důstojník a bezpečnostní analytik Otakar Foltýn a poukazuje na paralelu mezi Hitlerovým a Putinovým režimem. Stejně jako tehdy, ani teď není na místě spekulovat, zda jsou výroky o hrozící válce strašením. Rusko je třetí říše v barvě a fatální nebezpečí pro celou Evropu. Předpokladem pro to, aby jeho jednotky znovu nepřekročily hranice našeho státu, je koheze a poctivé spojenectví s NATO, které je zárukou naší bezpečnosti. Jako každý spojenecký svazek je i tento založen na důvěře a na tom, že nelze jen brát. Vyžaduje ochotu bojovat a disponovat vlastní armádou i skladovými zásobami. Dobře vycvičené vojáky bychom i díky zahraničním misím měli, nicméně pro konflikt vysoké intenzity není rozhodující taktický um jednotlivých pěšáků, ale palebná síla, utajené spojení a efektivní protivzdušná obrana, což jsou extrémně drahé věci. Česká armáda přitom byla donedávna spíš kasičkou, ze které se vysypávalo, a ještě se masivně odzbrojovalo. A zatímco diskutujeme, jestli budeme dávat na obranu 2 %, a EU přislíbila roční dodávku milionu granátů, Rusko jich od začátku války vypálilo už 12 milionů, během tří měsíců získalo ze Severní Koreje dalších nejméně 800 tisíc a na vojenské účely letos vyčlení 40 % rozpočtu. Přitom čím déle budeme otálet, tím víc nás to bude stát nejen ekonomicky. Pokud připustíme porážku Ukrajiny, zaplatíme za ni životy evropských vojáků. Myslet si, že se z toho dá vykecat, tedy že zafunguje politika appeasementu, vychází z předpokladu, že diktátor se někde zastaví. Jenže diktátor se vždycky zastaví až tam, kde je zastaven, a Západ jen opakuje stejnou chybu, jaké se dopustil ve 30. letech, kdy se mohl nacismu mnohokrát zbavit a nikdy to neudělal. Češi by měli být ti první, kteří na to budou poukazovat a Ukrajině pomáhat. Že se mezi nimi najdou takoví malí šmejdi, kteří za druhé republiky psychicky zabili spisovatele Karla Čapka, a teď srovnatelným způsobem útočí na herce Ondřeje Vetchého, Foltýna strašně štve. Probrali jsme i možné scénáře dalšího vývoje, motivace kremelského režimu a kam až je ve svém odhodlání ochoten zajít, proč jsou teď drony relevantní a jakou roli sehrají do budoucna a proč tanky Leopard, systémy protivzdušné obrany Patriot, raketomety HIMARS nebo stíhačky F-16 nedokážou naplnit očekávání.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Zatímco stát se v současnosti samoživitelkou nezřídka znamená ocitnout se v hmotné nouzi, což ovlivňuje i svobodnou volbu z neuspokojivého, nebo dokonce toxického vztahu odejít, matkám v socialistickém Československu se mohl rozvodem životní standard výrazně zvýšit. Jak upozorňuje socioložka Kateřina Lišková z Historického ústavu Akademie věd ČR, nástup komunistů k moci přinesl ženám ekonomickou nezávislost a rovná práva ve sňatcích, ale také zvýšený zájem o kvalitu jejich sexuálního života. V době, kdy se jejich západní současnice musely vtěsnat do představy asexuálních domácích andělů, českoslovenští sexuologové realizovali výzkum, v rámci kterého od respondentek zjišťovali, co jim brání v dosažení orgasmu. Jeho výsledky pak publikovali v první sexuologické příručce o manželství, v níž párům radili, aby se brali z lásky, protože když se partneři budou vzájemně znát, milovat a respektovat, tak bude jejich vztah dobře fungovat po všech stránkách. Dnes nejenže si spousta vědců může o šetření v takovém rozsahu nechat zdát, stranou šly i sociální jistoty, a tak není divu, že si lidé stýskají, že bylo líp. Z hlediska sociálního zabezpečení skutečně bylo. Námitku, že ti, kteří volají po větší podpoře státu, znevažují základní práva a svobody, Lišková odmítá. Volba mezi demokracií a sociálními jistotami by neměla být buď, anebo. Relevantní je požadovat obojí, protože společnost je jenom tak dobrá, jak se v ní daří těm, kteří jsou na tom nejhůř. V Česku přitom podle ní neexistuje politická strana, která by byla zároveň demokratická a autenticky zvedala sociální témata. V důsledku toho se řada voličů rozhoduje mezi menším zlem a problém se zvětšuje. Mluvili jsme ale i o dalších tématech, která aktuálně rezonují ve společnosti u nás i v zahraničí.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Nemoc svého syna nemám zdaleka tak vyřešenou jako fakt, že jsem vyrůstala v dětském domově, přiznává Veronika Sovadina Kašáková. Svého času finalistka soutěže krásy Česká Miss, dnes zakladatelka nadačního fondu, který nese její jméno a pomáhá opuštěným dětem překonávat těžkosti na cestě z ústavní péče do reálného života. A taky maminka tříletého Matyáše. Tomu byla po narození diagnostikovaná fenylketonurie, tedy metabolická porucha, při které tělo nedokáže zpracovat jednu ze základních aminokyselin, a pacient tak musí dodržovat striktní bezlepkovou, bezlaktózovou a nízkobílkovinnou dietu, jinak by u něj docházelo k nezvratnému poškození mozku. Když jí lékař diagnózu oznamoval, měla pocit, že si na ni pánbůh zasedl. A to ještě netušila, že od té chvíle bude svému synovi vážit každý pokrm, zapisovat, pokud ho nedojí, aby o to víc dostal později, a když bude chtít na pár dní odjet, vozit s sebou kufr trojnásobného množství jídla a speciálních preparátů, protože co kdyby… Ke spoustě vyšetření, nezodpovězených otázek a emocí navíc přibyl zájem médií. Jako už mnohokrát předtím se tehdy po prvotním šoku rozhodla ke všemu přistoupit s pozitivní myslí, což je, jak sama říká, jedna z mála fajn věcí, kterou jí rodiče předali. Jakkoli si uvědomuje závažnost onemocnění, nechce se strachem omezovat víc, než je nutné. To, že má svou rodinu, totiž vnímá jako obrovský dar. Kdy si připustila, že na ni máma kašle, co cítí ke svému otci, který odmítl dát souhlas k její adopci, co ji uchránilo před drogovými zkušenostmi a sexuální vykořisťováním, nebo v čem je společnost vůči dětem z dětských domovů lhostejná? Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Když říkal, že jednou bude vyprodávat zimáky, byl všem pro legraci. Stalo se. Pak začal pomýšlet na O2 arenu a byl terčem výsměchu znovu. Ale i prostory druhé největší hokejové haly v Evropě jsou pravidelně zaplněné do posledního místa. Teď se připravuje na odvetu století na fotbalovém stadionu a nesměje se už nikdo. Jméno Karlos Vémola zná celý národ. Fenomén? To ať posoudí jiní, říká osmatřicetiletý MMA bojovník, který zápasení ve smíšených bojových umění podle svých slov obětoval rodinný život i zdraví. V prvním případě ho pronásledují výčitky, že selhal jako otec, ve druhém stupňující se fyzické bolesti. Teď se připravuje na svůj poslední zápas. Zápas, který definuje celou jeho kariéru, protože podstatné nebude, že byl prvním Čechem v elitní světové soutěži UFC, svého času neporazitelný, ale jak skončil. Proto k největší MMA akci v historii česko-slovenské bojové scény upíná veškerou svou pozornost. Co bude potom, neřeší, nechce se tím rozptylovat. Jisté je, že vezme děti vůbec poprvé na dovolenou a pořídí si větší dům, protože chce slona. A možná překvapí svým dalším směřováním. Na svých vzorech Gustavu Frištenském, Muhammadu Alim nebo Arnoldu Schwarzeneggerovi totiž neobdivuje jen jejich sportovní úspěchy, ale především jejich společenský přínos. Užitečný by byl rád i Vémola. Jestli po vzoru Terminátora vstoupí do politiky nebo co zůstává jeho nesplněným sportovním snem, prozrazuje v celém rozhovoru, ve kterém se vyjadřuje také k nařčením z týrání nebo homofobie.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Masoví vrazi jsou mnohem víc než dílem individuální patologie dílem nemoci společnosti, říká behaviorální patolog a psychoterapeut Andrej Drbohlav. Odkazem na statistiky odrážející meziroční nárůst počtu případů masové střelby a masových útoků v USA i okolních zemích ČR, nechce strašit, ale upozornit, že vstupujeme do nové kapitoly společenského vývoje, ve které bychom měli kolektivní neduh reflektovat a začít se věnovat jeho symptomům. Záměrně přitom používá plurál, protože očekávání, že protektivním a preventivním nástrojem před dalšími podobnými činy, jakým byla prosincová střelba na filozofické fakultě, se stane systém nebo stát, jsou velmi mylná, a upínání se k nim přinese jen zklamání a naštvanost. Alarmujícím faktem je, že více než 80 % pachatelů tohoto typu se krátce před svým činem někomu svěří, buďto s tím, že něco nezvládají a mají toho dost, anebo detailně popíší, že chtějí něco provést. Varovné signály ale zanikají v množství násilného obsahu ve veřejném prostoru, které se stalo základním stavebním kamenem liknavosti, necitlivosti vůči zlu, ale také strachu a úzkostí, a to nejen u dospělých. Téměř každé dítě ještě před svým 12. rokem vidí 10 000 individuálních vražd ve zprávách, animovaných pohádkách, filmech, videohrách a dalším audiovizuálním obsahu. Vizibilita a viralita zla je velmi rychlá a jednoznačně vytváří možnou půdu pro copycat effect neboli fenomén nápodoby. Pokud se stejně jako já ptáte, jak čelit bolestem doby, překonat generační propast, z čeho se poučit nebo na jaké informace bychom se měli zaměřit, odpovědi najdete v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Intimní násilí vychází z dlouhodobých patriarchálních základů a v nějaké formě bude součástí naší kultury vždycky, myslí si advokátka Lucie Hrdá a upozorňuje, že i dnes je 90 % světového majetku ve vlastnictví mužů, což ženy determinuje k tomu, aby tahaly za kratší konec a senioři a děti za ten nejkratší. S případy znásilnění, zneužívání nebo týrání se ve své praxi setkává od roku 2003, kdy poškození byli orgánům činným v trestním řízení lhostejní a český trestní řád pojem oběť vůbec neznal. Definoval ho až o deset let později, i tak ale pro řadu policistů, soudců a státních zástupců zůstává novinkou. S dědictvím minulosti se potýkají i zákonodárci, rodina byla totiž v dobách komunismu jedinou institucí, jejíž práh soudruzi nepřekračovali, takže otázka, jestli a jak do ní zasahovat, dnes vyvolává velké politické pnutí i v souvislosti s tzv. Istanbulskou úmluvou nebo manželstvím pro všechny. Zlom nastal ve společenském vnímání. Zájem veřejnosti a mediální pokrytí, které Hrdá registruje od pandemie covidu, odpovídá obrovské incidenci: každé čtvrté dítě žije v rodině s domácím násilím, každá třetí žena zažila sexualizované nebo domácí násilí, každá šestá dívka a každý osmý chlapec sexuální obtěžování. V násilí a v jeho přehlížení jsme vychovávaní. Kromě transgeneračního přenosu má na roztáčení kola dalších traumat a ublížení velký vliv také dostupnost pornografie. Ta zvedla vlnu sexualizovaného násilí u adolescentů, a to i mladších 15 let. Kudy vede cesta ke zlepšení, proč klientkám nedoporučuje nahlašovat pachatele, jak v psychicky náročné práci nevyhořet, nebo co je fibromyalgie, na jejíž příčinu i léčbu je zatím medicína krátká? O tom všem jsme mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Podle hudebníka Miraie Navrátila je upřímnost nade vše. Oceňuje ji na druhých a „hyperkorektně blábolit“ nechce ani on sám, proto s ní přistoupil i k našemu rozhovoru, a v jednu chvílí zaváhal, jestli udělal dobře. To když bezelstně přiznal, že si občas při psaní zapálí jointa, aby si otevřel hlavu. Nijak se tím nechlubí, uvědomuje si, že mezi fanoušky jeho kapely Mirai nejsou jen dospělí, a nechce být dětem špatným příkladem. Na druhou stranu se odmítá vydávat za někoho, kým není, protože to považuje za destruktivní. Na objednávku neumí psát ani hity, přestože dlouhodobě patří k nejhranějším interpretům tuzemských rádií a jeho písně prakticky nelze v českém rozhlasovém éteru přeslechnout. Vysvětlení pro to nemá, zato má tendenci své úspěchy relativizovat. Kromě vlastního zpochybňování ho dokážou rozhodit i hejty, které se sice snaží nečíst, ale někdy jim neunikne a je mu z nich smutno. Zklamaný byl i po vyhlášení kategorie skupin v anketě Český slavík, v níž se spoluhráči obsadili druhé místo. Ve skrytu duše doufal, že se jim podaří zopakovat prvenství, a byl by pokrytec, kdyby to nepřiznal. Mluvili jsme i o StarDance a kritice, která se na soutěž snáší, překonávání strachu a bojácnosti, která je Čechům vlastní, jízdě metrem s Jaromírem Jágrem nebo mejdanu, na kterém by se rád podíval pravdě do očí.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Cílem teroristů stejně jako masových střelců bývá upoutat pozornost, proto by neměla být zveřejňována jejich identita, fotka nebo detaily krveprolití, které spáchali, definuje mediální etik Jan Motal první ze třech základních pilířů, na nichž by měla při informování veřejnosti média stavět. Žádoucí je také, aby sdělovací prostředky nenarušovaly práci záchranných složek, a do třetice zachovaly úctu k obětem. Publikování dnes již ikonického snímku studentů ukrývajících se na římse filozofické fakulty, který obletěl svět, považuje vysokoškolský pedagog za necitlivé, otištění nekvalitního záběru vraha pálícího ze střechy univerzitní budovy na titulních stranách pátečních deníků už odporuje veškerým zpravodajským zásadám a je pustou senzací. Řešením podle něj není tragickou událost z dějin vymazat, ale zabývat se jejími společenskými příčinami. Právě takové otázky by si novináři měli pokládat a přispívat k uklidňování zjitřených emocí nebo zmírnění negativních dopadů. Při bezprostředním ohrožení je potřeba metodicky suspendovat některé z klasických žurnalistických nástrojů a s informacemi nakládat obezřetně. Fakt, že se tak v prvních chvílích nestalo, by nevyčítal jednotlivcům, ale redakcím, které mají povinnost je na krizové scénáře připravit. Jako mnohem problematičtější než samotné selhání, které je v bezprecentní situaci pochopitelné, vidí neochotu chybu přiznat. To se většině českých novinářů nedaří, a to nejen v tomto ojedinělém případě, ale také při informování o válkách na Ukrajině nebo v Izraeli. Mluvili jsme i o tom, o roli influencerů nebo budoucnosti médií.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 62 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

S otevřeným rasismem, xenofobií nebo hejty se oceňovaný herec Jan Cina nikdy osobně nesetkal, ačkoli se svým romským původem a sexuální orientací netají. Mluví o nich dokonce záměrně, protože si uvědomuje, že je spíš výjimkou a že přijetí jinakosti nemusí být samozřejmostí. Přičítá to strachu a neinformovanosti a věří, že jediným možným, a ne vždy snadným řešením je dialog – ochota ptát se sebe i druhých, co a proč je příčinou nespokojenosti, a hledat na to odpovědi. Sám teprve nedávno dospěl k tomu, že mu přestalo být dobře v jeho životní roli „hodného Honzíka“, který se snaží zavděčit všem a paralyzuje ho obava, že udělá chybu a pro své okolí nebude dost dobrý. Na tom, aby pro něj zpětná vazba nebyla destruktivní, ale konstruktivní, pracuje a připouští, že navzdory všem pozitivním kritikám o svých hereckých kvalitách stále pochybuje. Překvapivě transformační pro něj byla na cestě k vlastní integritě účast ve StarDance. Právě v téhle „bezpečné a líbivé zábavě“ poprvé nikoho nehrál, byl sám za sebe a o to cennější pro něj vítězství v soutěži bylo. Za nečekaný a zpětně nevyhnutelný označuje i rozpad jeho šestnáctiletého vztahu. I o něm jsme mluvili. A taky o životních prioritách, v čem začíná být extremista nebo co mu řekla Jiřina Bohdalová.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 51 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Na každého zahraničního bojovníka, ale i na dobrovolníky, kteří pracují delší dobu na Ukrajině, jsou vypsány odměny, vysvětluje spoluzakladatel jednotky Perun, proč tají své jméno a skrývá tvář. Částka, kterou jsou za ně Rusové ochotni zaplatit, se pohybuje od pěti tisíc až do milionu dolarů. Ti nejhledanější přitom musí být ostražití i mimo bojiště a dávat si pozor, aby je v Česku nebo jinde v Evropě třeba „náhodou“ nepřejel autobus, nebo prostě beze stopy nezmizeli. Ani nejbližší tak často nevědí, co přesně dělají členové mezinárodní rozvědky, jejichž uniformy zdobí nášivka slovanského boha bouře a války, který bojoval proti nájezdníkům z východu. Konkrétně můj host působil při stahování Rusů u Kyjeva, u Bachmutu a aktuálně se svou skupinou operuje v místě bojů mezi Vuhledarem a Horlivkou, kde se nachází i pravděpodobně nejzničenější místo celé země – Marjinka. Boj se během té doby nesčetněkrát změnil, teď mají masivní převahu Rusové. A pokud politická reprezentace Západu nepřehodnotí svůj laxní přístup, doslova Ukrajinu vykrví. Pozice teď obsazují i kvůli tomu, že ukrajinské straně dochází náboje. Současnou situaci lze hodnotit jako nejhorší od vypuknutí války, ruská armáda je početnější a vybavenější a vysmívat se jejímu velení není na místě. Mluvili jsme také o křehké psychice zahraničních bojovníků, o antikorupčních raziích a úplatcích, nereálném příměří, vyrovnávání se se všudypřítomnou smrtí nebo o tom, kolik minometných paleb může člověk vydržet.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Štve mě, když se nejrůznější duchovní a ezoterické systémy nezdráhají tvrdit, že jsou schopny pomocí víry léčit cukrovku, nebo v horším případě rakovinu, aniž by svá tvrzení mohly podložit něčím jiným než pouhým svědectvím svých pravověrných, říká Martin Mikyska alias Mikýř. Ten se na podobné praktiky kalkulující se strachem, frustrací nebo finanční nouzí zaměřil ve svých videích publikovaných pod názvem Mikýřova úžasná pouť internetem. Vysloužil si díky tomu přízvisko strážce internetové morálky, získal řadu ocenění a taky doputoval až na pokraj vyhoření. V rozhovoru otevřeně přiznává, že si od všeho negativního potřeboval dát pauzu, proto poslední rok natáčel komediální rozhovory. Teď se vrací a z toho, co se mu během pětiměsíčního zevrubného studia scientologie podařilo zjistit, přechází zrak. Pro způsob, jakým církev funguje, považuje za adekvátní označení „vymývání mozků“. K tomu přitom nedochází jen u jedinců s chatrným zdravím, snadným cílem se s vidinou seberozvoje a úspěchu stávají poslední dobou také manažeři. Jakkoli lze počet oficiálních vyznavačů v České republice odhadovat ve stovkách, je dobré sektu nepodceňovat. Využívá totiž univerzálních manipulativních technik, které je dobré znát a identifikovat už při prvních náznacích. Pokud se tak totiž nestane, ztráty bývají nenahraditelné. Mnohdy totiž nejde jen o peníze, ale také o blízké a někdy dokonce o život.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Válka zuří nejvyšší intenzitou, o jaké lze od 7. října mluvit, přibližuje novinář Jakub Szántó dění v Izraeli. Počet mrtvých denně narůstá, podle dostupných zdrojů se aktuálně blíží 20 tisícům, přičemž většina z nich jsou palestinští civilisté. Nejen Západ, ale i arabské státy, proto vyzývají Izrael k zastavení dalšího krveprolití nevinných. Stejně jako na bojišti i v diplomacii je ale podle druhého z hostů, Pavla Pawluschy Novotného situace „na polovině“. Na světlo navíc vychází další svědectví o bezmezné brutalitě teroristů z hnutí Hamás, záběry dětí ocejchovaných popáleninami z výfuku, thajského zemědělce ubitého zahradní motykou nebo devatenáctileté Naamy Levy se zakrváceným rozkrokem a přeseknutými achilovkami, které jí po hromadném znásilnění znemožnily utéct a která zůstává nezvěstná. Dva měsíce po útoku není identifikovaných asi 250 izraelských těl, protože jejich ostatky jsou v takovém stavu, že to nejde. Že je Hamás organizace na úrovni Islámského státu, v jejímž chiliastickém vidění světa nemají životy, zdraví, ani majetek žádnou cenu, ukázala opakovaně už dřív, ale že je schopná riskovat svoji existenci, to je bezprecedentní, s ničím takovým izraelská obranná koncepce nepočítala. V šoku po teroristickém útoku zůstala i média a sama se stala obětí informační války, když „skočily na lep tý pitomosti kolem nemocnice Al-Ahlí“. A „rozhoupaná“ zůstávají doteď. Za vás jsem se proto ptal, jakým způsobem si kolegové Jakub Szántó a Pavel Pawluscha Novotný ověřují informace, jaký další vývoj lze očekávat, kdo do něj může zasáhnout a jestli má složitý konflikt vlastně východisko.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 78 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Následkem toho, jak se hypertrofuje individualismus, dochází k dehumanizaci zdánlivých nepřátel, přitom jde pouze o názorové oponenty, myslí si herec a moderátor Bořek Slezáček, který nahrazování vztahu já – ty narativem já – to považuje za zásadní problém současnosti. Nálepkami jako pražská kavárna a dezolát se degradujeme na objekty, na které je pak jednoduché plivat. Řešením není, že si každá strana nechá svůj názor bez toho, aniž by spolu mluvily, protože názory se formují v diskuzi. Jakákoliv debata by přitom podle něj měla vést k tomu, že vystoupíme z komfortní zóny a konfrontujeme svá přesvědčení, protože právě kritické myšlení nás dostalo z jeskyně až do vesmíru. Přijmout jeho výsledky a posunout se pod palbou kritiky, s sebou ale přináší totální diskomfort. Radikální změnou fungování by měla projít také společnost jako celek, zejména ve vlastnictví výrobních prostředků a distribuci bohatství. Třídní boj probíhá i dnes, akorát ho nikdo nevyhlásil a prohráváme. Kapitál se globalizoval, nicméně demokratické instituce zůstaly lokální, a tak nejenže netahají za kratší konec, netahají už za vůbec žádný. Slezáček je přesvědčený, že středem každé ideologie by měl být člověk, středem kapitalismu jsou ale peníze, a mimo jiné proto s ním nesouhlasí. Sám se označuje za „komouše“. V rozhovoru se netají ani tím, že si půlku života nepamatuje, protože byl věčně ožralý, zaujetím pro Miloše Zemana a Donalda Trumpa, vysvětluje, proč nevolí, vzpomíná na šílený rasismu, kterého byl v dětství součástí, a pokládá si otázku, kde byl, když se jeho nejlepší kamarád věšel.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Z oblíbené filozofky, kterou kolegové z filozofické fakulty podněcovali k veřejnému vystupování, aby reprezentovala vlídnou a genderově vyváženou tvář ústavu, a studenti se v ní vzhlíželi, se Tereza Matějčková stala personou non grata. Stačil k tomu rok. Když se za ním ohlíží, klade si otázku, čím to je. Ve svých tezích je konzistentní a za to, co je jí nyní vytýkáno, byla předtím oslavována. Nepopírá, že zastává mnohdy silná stanoviska, ale netrvá na tom, že jsou poslední pravdou, kolem které se mají seskupit fanoušci. Každá sebelepší i vědecká teorie je podle ní jenom tak dobrá, do jaké míry si je vědoma slabých míst, které má. Nebrání se proto kritice, ale věcné. Způsob, jakým ji lidé, kteří se intelektuálně prezentují a chtějí ve společnosti hájit nějakou pozici, napadli za společnou fotku s kardinálem Dominikem Dukou, považuje za nejupadlejší a nejinfantilnější. Rozumí přitom dynamice sociálních sítí, ale argumentovat jí v případě poměrně hloupého statusu nelze, za komentáře pod ním jsou zodpovědní konkrétní uživatelé. Problém neochoty udržet se v mírném pásu a jít rovnou do extrému se snaží často formulovat i ve svých textech. Pokud se totiž budeme takhle vyostřovat, bude prostor svobody klesat, což spoustu lidí od vstupu do veřejného prostoru odradí. Zároveň upozorňuje, že podobně zatěžující jako hejty může být i jejich opak. Proč vysvětluje v celém rozhovoru, ve kterém jsme mluvili i o neúnosných zkratkách a komiksových postavičkách, na které se zredukovalo generační vnímání, o ztrácení se v abstraktních pojmech, potřebě mít nepřítele nebo hranicích svobody.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jako žena bych asi nedokázala udělat takovou kariéru, připouští divadelní režisérka Daniela Špinar. Na pozici uměleckého šéfa činohry Národního divadla nastupovala v roce 2015 jako „bílý muž“ Daniel Špinar, který byl sice gay, ale „utáhlý“, takže všeobecně přijatelnější. I tak ale zažila ve vedoucí funkci nepříjemné věci a odcházela z ní za dramatických okolností. Delší čas cítila, že se pohybuje v toxickém prostředí, a když na to poukázali studenti DAMU, nemohla tomu už tiše přihlížet. Začala velmi ostře kritizovat svého nadřízeného Jana Buriana a celý mafiánský systém, jehož je součástí. Věděla, že páchá profesní sebevraždu, a ve chvílích nejtěžších přemýšlela, že si sáhne i na život. Katarze přišla, když si uvědomila, že roky čelila nejen vnějšímu tlaku, ale také vlastnímu potlačování. Co chce a nechce, zazdila dokonale a vůbec netušila, že by se jednou mohla dostat do stádia, kde je dnes a kde je konečně sama sebou. Narodila se jako muž, ale její mozek funguje kontra, což pochopila, a hormony ji srovnaly. Na začátku svého coming outu plánovala být za Pamelu Anderson a mít tak od všech klid, ale postupně dospěla k tomu, že je to jen další cesta do pekla. A stejně jako předstírala muže, tak by předstírala ženu. Být trans vnímá jako celoživotní proces a neustálý boj s nějakou dysbalancí, protože člověk nepatří nikam a zároveň je oboje, a tak to potřebuje zharmonizovat, aby se dobře cítil a fungoval. Vzhledem k tomu, o jak malou a specifickou skupinu lidí se podle ní jedná, není třeba téma politizovat, stačí, když bude společnost empatičtější. Mluvili jsme ale také o tom, jaké to je v životě projít hned dvěma coming outy, co na to říká její křesťansky založená rodina, o slovíčkaření nebo jednoznačných odpovědích.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Je naprosto zjevné, že v sociálních a ekonomických věcech je vláda v mnoha ohledech zcela nekompetentní, myslí si novinář a ředitel Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku David Klimeš. Žádná ze stran podle něj nedisponuje kompetentním týmem, který by dokázal v obou pro budoucnost země klíčových oblastech navrhnout potřebné reformy. Vizi má úplně každý, speciálně o půlnoci na sociální síti X, v praxi ale chybí smysluplné krátkodobé nebo střednědobé programy. Ty postrádá také kampaň Restart Česka s přechytřelým sloganem „Děláme, co je třeba“, nicméně pořád je to lepší než podnikat detektivní akce za německou Nutellou, dokládat jimi, co všichni dobře vědí, a to že některé komodity jsou levnější dokonce i na západ od našich hranic, a nepřicházet s žádným řešením. Takový druh komunikace na srdíčka je naprosto nepřijatelný a v ničem se neliší od toho, na který sází Andrej Babiš a Tomio Okamura. Čím dříve si to kabinet Petra Fialy uvědomí, tím lépe, jinak bude mít v roce 2025 velký problém vysvětlit voličům, v čem spočívala slibovaná změna. Přestat se vézt na emoční vlně by měla nejen politická reprezentace, ale také média. K čemu by se měli novináři vrátit? Za co lze vládnoucí koalici pochválit? Nebo jak by mohlo vypadat Česko jako křižovatka Evropy? I o tom jsme si povídali. Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Začal jsem říkat, co si myslím, trpělivě vysvětlovat a inspirovat se i jinými pravdami a žije se mi dobře, říká zpěvák, herec a hudebník Vojtěch Dyk. K jeho spokojenosti přispívá i fakt, že se naučil filtrovat zprávy z médií. Jedna věc je se informovat, jiná nechat se tím ovlivňovat. Připouští, že kdyby přistoupil na to druhé, asi by se rovnou zabil. Média podle něj udělala lidem nejhorší službu za posledních 30 let. Čím víc se do negativity, kterou šíří, ponoříme, tím míň jsme schopni rozdávat lásku a porozumění. A právě to by mělo být jednotlivcům vlastní. Potřebný nadhled podle něj chybí i politikům, kteří by měli obrušovat hrany, jenomže přilévají olej do ohně a vyvěšují plachtu s Putinem v pytli na mrtvoly. Duchovní vůdce, který by situaci zklidňoval a disponoval potřebným EQ, tu není a my místo abychom ho našli, tak se přikláníme na nějakou stranu a vyvěšujeme vlajky. V případě Izraele mu to nepřijde fér a s odkazem na tzv. masakr Dejr Jásin upozorňuje, že zvěrstev se v průběhu let dopouštěly obě znepřátelené země, takže neví, které z nich a odkdy by měl fandit. Jestli mu zaujetí takového postoje škodí, netuší a neřeší to. Od toho, co funguje, se hodně vzdálil i ve své tvorbě a mě k tomu vybídl taky: „Dělej to, co cítíš, ty vole!“ Co to znamená v praxi a v jakém kontextu jeho výzva zazněla, si poslechněte v celém rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jsem člověk, ne herečka zaznívá v úvodu rozhovoru s Denisou Barešovou. Držitelka Thálie přitom připouští, že rozhodnutím nestavět svůj profesní život na první místo, její kariéra zřejmě trpí. Svou psychickou pohodu jí ale obětovat nechce. V Národním divadle hrála poprvé v jedenácti, moc dobře ví, jaké je to mít všechno, po čem absolventi DAMU touží, a přitom cítit prázdnotu a vyčerpání. Právě tyhle stavy jsou pro ni spouštěčem diagnostikovaných panických atak a depresí. O tom, že se s nimi léčí a je zamedikovaná, mluví velmi otevřeně. Herectví jí v tomhle ohledu vždycky sloužilo, a i když jí bylo nejhůř, vydala ze sebe na jevišti 150 %. I tak potřebovala v určitou chvíli udělat krok zpátky. Prakticky to znamenalo odmítnout role, o kterých věděla, že by jí víc vzaly, než daly, byť pak rok nestála před kamerou. Nelituje. Měla čas urazit kus cesty v sobě, všechno promyslet a taky jít na brigádu do cukrárny, což si vždycky přála. Teď je nejšťastnější za posledních pět let a já jí to rád věřím. Povídali jsme si ale i o tom, nakolik její práci ovlivňují peníze, proč si na place vyžádala intimního koordinátora nebo jestli chce mít děti.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Tank je něco jako smoking – nepoužijete ho často, ale když ho musíte použít, ničím jiným ho nenahradíte, odkazuje Vlastislav Bříza na slova australské generálmajorky Kathryn Toohey a rozporuje jimi tvrzení, která zaznívají z úst řady pozorovatelů, že pásová obrněná vozidla jsou přežitkem doby. Ukrajinská armáda je podle odborníka z Katedry mezinárodních vztahů FSV v jejich nasazování mimořádně zdatná, v posledních měsících ale nemohla manévrovou válku vést. Očekávaný postup mechanizovaných brigád zastavila minová pole. Ukrajinci kvůli nim museli změnit taktiku a z velké části ručně odminovat území minimálně o velikosti České republiky. Zatím největší letošní vítězství tak zaznamenali na moři, když se jim podařilo vytlačit ruskou flotilu ze západní části Černého moře. K tomu, aby donutili zasednout prezidenta Putina k jednacímu stolu, ale potřebují na bojišti větší úspěchy. Bříza je přesvědčen, že šanci vyhrát největší konvenční válku od druhé světové pořád mají. Konflikt na Blízkém východě naproti tomu označuje zatím za lokální. Výrazně k tomu přispěla rozhodná reakce Izraele, která má být varováváním dalším nepřátelům země, aby se nechali strhnout výzvou Hamásu a zaútočili. V duchu chceš-li mír, chystej válku. Palestinští radikálové se ve svém počínání přepočítali. Roky sledovali rozhádanou izraelskou společnost a předpokládali, že je natolik rozdělená, že ji útok paralyzuje. Podcenili ale jednotu židovské komunity ve chvíli, kdy je ohrožena její existence. Mluvili jsme ale i o zájmech Číny, budoucnosti Taiwanu nebo pravděpodobnosti použití jaderných zbraní.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Prohrát znamená přijmout roli oběti, což je pro mě neakceptovatelné, má po návratu z boje o titul šampiona polotěžké váhy UFC jasno nejlepší český MMA zápasník Jiří Procházka. To, že se v newyorské Madison Square Garden radoval z vítězství jeho protivník Alex Pereira, vnímá jako součást své cesty. Znovu si připomněl, proč na ní je a kam směřuje. Navíc se přesvědčil, že je schopen ustát i předzápasový tlak, který nejprestižnější zápas smíšených bojových umění provází. Hlavní chybu, která ho o výhru připravila, si definoval a nebude ji opakovat. Už se nebojí říct, že chce být nejlepším bijcem na světě, a na 100 % se oddat Bohu a svému rozhodnutí. Dospěl k tomu, že plně se soustředit na svůj záměr a nemít nic jiného, je to nejkrásnější. A strach přestal mít i z toho veřejně pojmenovávat, čím je pro něj pravé mužství. Evropané se podle něj snaží být až tak pokrokoví, že je to oslabuje. Byli takoví vždycky a vždycky potřebovali dostat přes prsty, aby si řekli: „Kur*a, tohle jsou naše hodnoty, tohle jsme my.“ Kdo je Jiří Procházka a jaké jsou jeho hodnoty, si poslechněte v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Ještě nemůžeme hovořit o ohrožení právního státu, ale existují signály, které by nás měly znepokojit, říká slovenská novinářka Zuzana Kovačič Hanzelová. Jisté podle ní je, že ji i její kolegy čekají těžké časy. Premiér Robert Fico totiž odmítá komunikovat se seriózními médii a dezinfo scéna je na koni. A činí se i nový ministr vnitra. Necelé dva týdny u moci mu stačily k tomu, aby odvolal policejního prezidenta a vyšetřovatele Národní kriminální agentury, kteří po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové začali rozkrývat organizovanou skupinu desítek lidí napojených na Ficovu vládu. Kauz je tolik, že by o nich Zuzana mohla vyprávět hodiny. Z té zatím nejzávažnější, ve které je zainteresovaný bývalý šéf policie Tibor Gašpar, vyplynulo, že podnikatelé blízcí vítězné straně Směr rozhodovali o tom, kdo bude trestně stíhaný, a v policejních databázích lustrovali novináře. Je proto jistá pravděpodobnost, že v tom budou pokračovat, otázkou je, kam až zajdou. Mluvili jsme i o příčinách sílícího pravicového extremismu, romských osadách na Slovensku, které vypadají úplně stejně jako africké slumy jen v menším, nekritickém obdivu Čechů k prezidentce Zuzaně Čaputové nebo odchodu mladých lidí ze země. A možných řešeních, které to všechno má a ve které Zuzana nepřestává věřit.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Spisovatelka Radka Třeštíková říká, že kdyby chtěla, mohla by na sociálních sítích sdílet, že vozí děti na kroužky a pak jim vaří polívku, a vytvořila by o sobě mnohem pravdivější obraz, protože tak vypadá její realita. Radši se ale vyfotí v odvážném outfitu, který provokuje a vyvolává dojem, že nic jiného nedělá, jenom se někde vystavuje polonahá. Přiznává, že je to hra, do které své sledující záměrně vtahuje, protože v životě potřebuje drama. Občas je vlna negativních emocí větší, než čekala, a ze stovek komentářů se dozví, že je na světě úplně zbytečná nebo že by měla vrátit příjmení, protože dělá rodině ostudu. I to k tomu ale podle ní patří. Pomyslné facky zvládá líp než pochvaly, a tak si pro ně zřejmě podvědomě chodí a čerpá z nich ve své tvorbě. Ta je pro ni svým způsobem terapií, tu odbornou si dovolit nemůže. Bojí se, že kdyby ji někdo „srovnal“, ztratila by schopnost psát. A tak si zas a znovu nabíhá a ubližuje. Prozradila toho na sebe ale mnohem víc. Třeba že svou novou knihu chce vydat pod pseudonymem, jak svůj mediální obraz vysvětluje dětem nebo proč neusiluje o napsání bestselleru, i když přesně ví, jak na to.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Vedeme špatný boj na špatné straně, obrací se katolický teolog, kněz a historik Tomáš Petráček do vlastních řad s tím, že církev by měla konflikty zažehnávat. Svými zaťatými ideologickými postoji k Istanbulské úmluvě a manželství pro všechny ale dělá pravý opak a její sebestylizace do role přirozeně konzervativní, pravicové, reakční, politické síly je až perverzní. Fakt, že se to děje, si vysvětluje tím, že je jednodušší mobilizovat lidi do zákopů a barikád kulturních válek než řešit reálné problémy svého společenství. Když se proti tomu vymezil, se zlou se potázal. Přišel o místo na Katolické teologické fakultě a zakusil obrovskou vlnu nenávisti. Větší, než kdyby popřel Nejsvětější trojici, a nepochopitelnou z podstaty křesťanství, jehož posláním by měla být snaha o empatii a dialog. Ten by navíc elity měly být schopny vést kultivovaně. Místo toho se ty katolické vezou na vlně negativního diskurzu, a to mu vadí ze všeho nejvíc. Je přesvědčen, že církevní představitelé by měli poukazovat na ideály, a jakým způsobem jich lze dosáhnout, což by atmosféře ve společnosti prospělo daleko víc. Pokud totiž přestaneme vnímat druhé jako partnery do diskuze, a začneme k nim přistupovat jako k nepřátelům, které je potřeba převálcovat, je to problém. A my už ho reálně máme. Petráček ale zůstává optimistou a sdílí naději, jak to překonat.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Mám se výborně, netají se Aleš Zbořil a přiznává, že za tuhle odpověď na zdánlivě nevinnou otázku, jak se má, už dostal pořádně naloženo. Zvykl si. Odmítá být „uremcaný“, což je nám Čechům vlastní. Ví, že nemůže nést na bedrech celou tíhu lidstva, nevyřeší globální oteplování a se svou modrou knížkou ani válečné konflikty, a tak se těší z toho, že má každý den jiný. Je mužem mnoha profesí, přitom té, která ho proslavila a díky které ho oslovují Pan AZ-kvíz, se paradoxně věnuje pouhé dva dny v měsíci. Legendární pořad, jemuž se kdysi přezdívalo brněnská lowcostová show, moderuje už 27 let. Dnes je to jediná původní televizní soutěž, která vznikla na našem území. Unikátní navíc zůstává i tím, že drtivou většinu soutěžících nepřivádí do studia touha vyhrát peníze. Všichni už pochopili, že i když se jim opakovaně podaří spojit všechny tři strany trojúhelníku, zbohatnout se nedá. AZ-kvíz je prostě fenomén. Rozhovor s Alešem Zbořilem je ale nejen o něm. Mluvili jsme i o tom, jak se vyrovnává s vaskulární demencí svého otce, co mu vadí na moderním školství nebo proč je brněnský patriot. A v neposlední řadě se ukázalo i to, že já bych v soutěži zjevně neuspěl.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Iritují mě věci, které se nemění, říká generální ředitel Komerční banky a nově také předseda České bankovní asociace Jan Juchelka. I díky tomu navrhl začátkem 90. let Vladimíru Špidlovi, aby ukončil činnost Fondu národního majetku, a postaral se tak tehdejšímu premiérovi pravděpodobně o exkluzivní zážitek vidět prvního byrokrata na světě, který chce zrušit svůj úřad. Česká ekonomika je teď podle něj na startovní čáře. Skeptik by řekl, že na ní přešlapuje příliš dlouho, Juchelka primárně věří v obrovskou sílu tuzemských podnikatelů, kteří jsou často schopni přizpůsobit se novým podmínkám lépe a rychleji než jejich zahraniční konkurenti. Pokud ale nedáme dostatečný důraz na podporu inovací, nových průmyslů a oborů podnikání, zůstaneme soutěžit na půdě levné pracovní síly s dalšími zeměmi a nikdy se z toho nevymaníme. Hlavní limit, který přitom budeme muset překonat, jsou naše hlavy. Hlas, který by k tomu vyzýval, tady zatím chybí. Mluvili jsme ale i o „bolestínkování“ nad bruselským diktátem, vizích současné vlády nebo o vánočním fetiši.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Už teď pracují mladí lékaři stovky hodin přesčasů, podle praktičky Terezy Urzové kolikrát nelegálně a pod tlakem i nad rámec zákonem stanovených 416 hodin ročně. Proti novele, která dosavadní limit dvojnásobí, se jich proto už víc než 6 000 ohradilo a počínaje prosincem podalo výpověď z přesčasové práce. V závěru roku se tak schyluje k historicky největšímu protestu zdravotníků v České republice. Podporu iniciativě vyjádřila i Urzová a vysvětluje, co jí a jejím kolegům vadí. Argument, že si při tom berou pacienty jako rukojmí, odmítá a říká, že oběťmi systému jsou naopak lékaři. Společnost totiž předpokládá, že když je člověk nemocný, pomoct mu musí. Fakt, že to může být na úkor jejich zdraví a rodin, už nikdo neřeší. Zdravotní systém je potřeba celý překopat. Jak konkrétně přibližuje v rozhovoru. Mluvili jsme ale i o plýtvání v nemocnicích, závažnosti výpadku penicilinu, přínosech dekriminalizace psychoaktivních látek nebo o tom, jak to všechno jde dohromady s anarchokapitalismem, který propaguje.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Když někdo použije pro dnešní dobu slovo režim, je to idiot, říká Jiří Padevět. Už samotný fakt, že ho dokáže zmínit, aniž by se mu cokoli stalo, svědčí o tom, že se mýlí. Kdyby se jím oháněl v 50. letech, skončí v uranovém lágru. Vnímání reality je vůbec pokřivené a spousta lidí má pocit, že veřejný prostor snese cokoli. Spisovatel a badatel si to nemyslí, za výhrůžky smrtí na sociálních sítích by podle něj měly padat tresty. Zákonných norem, které by mohly upravovat společenskou diskuzi, máme dost, jen nejsou aplikovány. Zdrženlivost je na místě i v případě rychlých soudů, kterým doba přeje. Ne všichni konfidenti byli zločinci, stejně jako není každý pravičák přívržencem Pinocheta a levičák Lenina. Pravdou je, že československý komunismus 70. a 80. let nemá s levicí nic společného, byl to systém vládnutí několika vyvolených, který se snažil krmit obyvatele země, aby si ho nevšímali. Fakt, že většina byla lhostejná, přičítá Padevět tomu, že jí stačí dostatek a levné potraviny. A právě to je možná nejsprávnější strategie přežití. Mluvili jsme ale také o jedné z největších skvrn našich moderních dějin, nebo o tom, proč je antisemitismus věčný a válka na Ukrajině černobílá.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Agresi, kterou část polské politické reprezentace reagovala na její nový film Hranice, přirovnává Agnieszka Holland k pogromu. Čelní představitelé státu včetně prezidenta a premiéra obvinili režisérku ze spříznění s Putinem a opakovaně ji přirovnali ke Stalinovi. Vede ji to k přesvědčení, že zatímco komunistická propaganda měla své meze, dnes je možné říct cokoli. Věří nicméně, že Polsko čekají lepší časy, že skončí institucionalizovaná krutost na hranicích i beztrestné znásilňování ústavy, ke kterému docházelo v uplynulých osmi letech za vlády strany Právo a spravedlnost. Ta byla schopná kvůli vlastnímu politickému prospěchu obětovat zájmy země. Kam takový přístup může vést je patrné v Izraeli. Z toho, co se děje na Blízkém východě, ale i v Africe, východisko nevidí. Další zločin proti lidstvu je podle ní za dveřmi. Svůj díl viny na něm přitom nesou i Evropané.

V CELÉ DÉLCE 71 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Začátky, kde se hodně pilo, i současnost, ve které DVTV prochází další transformací. Martin Veselovský mluvil otevřeně i o nepříjemných věcech. Prozradil, jak je pro něj čím dál těžší držet beznázorovost. Moc se mu to nedaří. A politika už ho nebaví. Taky řekl, že Daniela Písařovicová odchází z DVTV, že se tým průkopníků internetového videoobsahu výrazně zmenšil a že se jeho vztah k Daniele Drtinové změnil. A odhalil, co pro něj bylo pracovně vůbec nejnáročnější.

V CELÉ DÉLCE 72 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Nežiju život proto, abych byl za každou cenu populární, ale abych říkal, co si myslím,“ má jasno podnikatel Jan Dobrovský a svá slova během rozhovoru opakovaně potvrzuje. Netají se svými sympatiemi k Georgi Sorosovi, výhradami k rozjíveným začátkům Petra Pavla v prezidentské funkci, pochopením pro spolupráci s StB, byť byl sám minulým režimem stíhaný, ani nervozitou z toho, že svět nikdy nebude správně. V nejlepším se vždycky neudržitelně změní, což se podle něj děje teď – revolučně, dramaticky a kompletně. Vytváří se nová paradigmata chování společnosti a paralelně s nimi vznikají nové technologie, které vlastně ani nevíme, k čemu jsou. A než na to přijdeme, nahrazují je jiné. Dobrovský si je absolutně jistý, že nás čeká návrat boje s nesvobodou a konec blahobytu. Z toho, co predikuje, místy až mrazí, což si dobře uvědomuje. Přiznává, že je extrémní skeptik, a tak jsou jeho vize temné, čas od času se mu ale nevyplní.

V CELÉ DÉLCE 57 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Calin je právě teď nejposlouchanější český interpret. Má za sebou obdivuhodnou cestu, kterou ale šel přesně tak, jak sám chtěl. A je teprve na začátku. Mluvili jsme o boji se slávou a skromnosti, o tom, že populární umělec nemusí být nutně i dobrý vzor, o experimentech s hlasem i hudbou, o dopaminu ze sociálních sítí a hledání klidu, o sexismu v textech, nebo jeho rodném Moldavsku. A na konec taky o tom, v čem je Brno lepší než Praha.

V CELÉ DÉLCE 72 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Novinář Tomáš Etzler toho má za sebou hodně. Roky v Číně, práce pro CNN, dramata na několika kontinentech a ve válečných zónách, smrt, ale taky alkohol, pracovní krize. O tom všem jsme mluvili v otevřeném rozhovoru. Tomáš se postavil za svoje slova o proruské svoloči, která může dokázat, a myslí si, že to i udělal, proto nechápe rozhodnutí soudu. Každotýdenní výhrůžky smrtí neřeší, je přesvědčený, že celá Evropa žije ve strašně nebezpečné době a že tady efektivně funguje pátá kolona, na kterou je třeba aktivně upozorňovat. Pod vlivem alkoholu už to ale nedělá, i když mu to mnozí předhazují. Zároveň prozradil, jak na jeho odchod z ČT tlačil prezident Miloš Zeman a další. A jakou roli sehrál bývalý generální ředitel ČT Petr Dvořák.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 60 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Dokazování sobě i ostatním, že na to má a že si zaslouží tu být. Nedílná součást života Bena Cristovao, který nejdřív musel zjistit, že rasismus není problém jeho, ale lidí, kteří na něj útočí. Svůj příběh chce předávat dál, aby pomohl těm, kteří si prochází něčím podobným. Jako dítě zažil, jak na něj vrstevníci sahali, jestli nebarví. O pár let později ho málem ukopali. Tuhle vzpomínku si vědomě udržuje, aby dokázal líp porozumět obětem různých forem násilí. Mluvili jsme ale taky o opojnosti slávy a kritice, cvičení a cestě za chlapáctvím, touze být s každým zadobře nebo vytetované O2 areně. Fakt, že v hale mohl vystoupit, nebere jako samozřejmost. Je to pro něj meta, a když popisuje, jak v obrovském heliovém balonu letěl nad hlavami fanoušků, jen stěží zadržuje slzu.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 61 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Spisovatel Josef Formánek toho má za sebou hodně. Cestování po celém světě, peklo na zemi i nalezení hluboké víry, která ho vrátila domů. Mluvili jsme hlavně o tom, jak se to stalo, že jednoho dne viděl světlo, které si nedokázal vysvětlit, ale taky o ničení se alkoholem a o tom, díky čemu od něj dokázal utéct. A o laskavosti, která mu pomáhá dobře žít. Josef aktuálně dobrzďuje po hektickém období a připouští, že neodhadl své možnosti a dostatečně neposlouchal svoje tělo. Je to vidět i slyšet, chvílemi se ve studiu svíjel v bolestech, ale vydržel. Děkuju mu za to. Pokud Vás zajímá, jak jeden člověk úplně otočil život, poslechněte si tento rozhovor. Není to ale cesta pro každého. Ani pro mě.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 59 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠

Myslím, že mám v životě štěstí, říká šéfkuchař a muž mnoha aktivit Přemek Forejt. Chce si toho zkusit co nejvíc a plní si sny. A daří se mu. Nedávno našel víru a místo terapie si chodí popovídat s knězem Zbigniewem Czendlikem. Hejty na sebe a svou rodinu se snaží neřešit, i když ty, které míří na jeho partnerku, ho trápí. O michelinskou hvězdu už neusiluje, chce plnou a prosperující restauraci. Prý dospěl. Kolegové ze soutěže Masterchef, tedy Radek Kašpárek a Jan Punčochář, jsou pro něj inspirací a vzorem. Na svou práci pro McDonald’s je pyšný, fast food miluje. V domovském podniku Entrée chce překvapovat novými věcmi. Člověk, který se navzdory úspěchu, aspoň zdánlivě drží při zemi.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 71 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jaroslav Kmenta si zakládá na tom, že je svobodný, nezávislý a může si psát, co chce. Už 30 let se věnuje investigaci, odhalil velké kauzy i podvodné politiky. Teď říká, že z toho, co nashromáždil na exprezidenta Zemana a expremiéra Babiše, je mu na zvracení. Mluvili jsme o smyslu jeho práce v době, kdy se zdá, že pravda nikoho nezajímá. Kmenta si myslí, že bychom měli dělat všechno pro to, abychom se u voleb rozhodovali na základě morálky, ne podle toho, že někdo hezky mluví a slibuje bombastické věci. Babiš podle něj bude v české politice ještě 10 let. Má smůlu, že na sebe upozornil svým razantním vstupem do veřejného života. Další podnikatelé, kteří mají podobné škraloupy, na sepsání textů o nich stále čekají, jejich příběhy taky nebudou žádné Pohádky ovčí babičky. Kauza ministra spravedlnosti Blažka vedle toho ještě na rezignaci není, jsme totiž teprve na jejím začátku. Kmenta promluvil taky o mafii v Česku. Má novou knihu, která odhaluje fungovaní tzv. světské mafie. Kdo dnes vládne českému podsvětí, o tom raději mluvit nechtěl.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 63 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Ewa Farna ví, že jednou přijde někdo mladší a ona skončí. Svoji práci miluje, když zpívá, nevnímá strach ani bolest, ale připouští si, že její úspěch je pomíjivý, a připravuje se na život po něm. Finančně i kariérně. V rozhovoru jsme mluvili o jejím prakticky celém životě před kamerami a v médiích, ale i o rodině, víře, šikaně bulváru i lidí. Ewa říká, že když byla mladší, třásly se jí ruce a bála se jít do školy. Nechápala, proč o ní kvůli písničce někdo píše něco tak ošklivého. Snaží se normalizovat normálnost, aby holky v médiích viděly skutečné ženy. Dřív vzdorovala, když po ní někdo chtěl, aby zhubla, natruc si dala kachnu. Zlom přišel, když se začala mít ráda. Na psychoterapii šla později, protože si uvědomovala, že kvůli tomu, co zažila, by ji mohli dostihnout bubáci. Terapie jí ale vyřešila mnohem víc. Otevřeně mluví i o mateřství. Ženě totiž hrozí, že ztratí sama sebe a žije jen pro děti.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 79 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Sexualizace a přehnaný důraz na tělesnost, tak definuje možné příčiny problémů trans lidí v Česku vývojářka a trans aktivistka Lenka Králová. Mluvili jsme spolu těsně před její svatbou, na které si (kvůli „dvěma debilním zákonům, které se vzájemně vykrátily“) může, respektive musí oficiálně vzít svou nastávající ženu. Sama si prošla tranzicí relativně pozdě, i když v rozhovoru popisuje, že vše začalo už v dětství. Odmítá operaci, bojí se, vážné komplikace jsou podle ní časté. Bez toho, aniž by ji podstoupila, si ale kvůli české legislativě nemůže změnit jméno. Unikátní je podle ní i to, že trans lidé u nás musí navštěvovat sexuology. U některých pak zažívají něco, co vnímá jako „oplzlý výslech“. Je otevřená v popisu své cesty a reality v Česku. Zdůrazňuje, že trans lidé žijí normální životy, a o to, co má kdo v kalhotách, nejde. Navíc už teď tu, znovu kvůli legislativě, žije řada oficiálních žen s penisy. Třeba je podle ní rozlišovat mezi zletilými a nezletilými. U dětí se přiklání k tomu používat jimi preferované oslovení a dát jim tak šanci se najít. Králová zároveň říká, že trans ženy by se neměly účastnit vrcholových sportovních akcí. Je to sice diskriminace, ale pragmaticky připouští, že většinová společnost by jejich případné vítězství nikdy nepřijala a je to předem prohraná bitva. Smysluplné jí připadá zaměřit se na věci, které změnit jde.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 63 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Rozhovor, který mu asi přidělá další nepřátele. Pavel Novotný, toho času starosta pražských Řeporyjí, přiznává, že se lituje jen on sám a že si to užívá. Občas zvažuje příležitost mlčet, ale většinou ji nevyužije. Ví, že pak balancuje na hraně, kterou nezřídka překročí, a že by lidem nadávat neměl. Ale někdo jim prý pravdu říkat musí. Občas si protiřečí, občas vytáhne historku, jak mu premiér Fiala pověděl, že i on umí říct č***k. Netají se tím, že média opravdu mohla dohnat Ivetu Bartošovou do bezvýchodné situace a že podobně skončí i Dáda Patrasová. Na Jiřího Sováka vytahuje z archivu kompro, které na něj měla StB. Ale zároveň cestuje s Jiřím Ovčáčkem na Ukrajinu a stará se o ženu, která utekla z domova před domácím násilím. Komplexní a provokativní osobnost, která chce být i červeným hadrem. Podle svým slov se narodil jako nebojsa. Názor si udělejte sami.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 71 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Volby asi vyhraje hnutí ANO s někým, předpovídá v závěru rozhovoru s autory podcastu Vlevo dole Lucie Stuchlíková. Proč tomu tak bude, vysvětluje společně s kolegou Václavem Dolejším. Poukazují na nekompetenci kabinetu Petra Fialy, celou řadu zbytečných chyb, kterých se dopouští, i to, že atmosféra z října 2021 už se nebude opakovat. Navíc z Andreje Babiše se stal na TikToku sympaťák, kterému přibývá deset tisíc sledujících měsíčně. Václav Dolejší míní, že vláda i v reformách žije v mylném očekávání, že bude u moci ještě jedno volební období. Přiznává, že média byla s expremiérem ve válce, on ji ale odstartoval. Oba novináři popisují problémy v kanceláři prezidenta Pavla. A od pětikoalice, přes Andreje Babiše, po zbytek opozice nenechají na nikom nit suchou.

Profesor Igor Lukeš žije a učí v USA od konce 70. let. Do Čech jezdí málo, a proto jsem moc rád, že se nám povedlo tento rozhovor natočit. Lukeš zažil Ameriku svobodnou, ale její propad do toho, co popisuje jako ztrátu svobody. Nebojí se být kritický k agresivní válce, kterou USA vedla v Iráku, mluví o velkých chybách spojených s militarizací země. Taky ale ostře varuje před dalším zvolením Donalda Trumpa do funkce prezidenta. Říká, že na Ukrajině se doslova bojuje o budoucnost Evropy. Václav Klaus podle něj lže o Rusku a Ukrajině záměrně, možná kvůli penězům. Pro mě velmi překvapivě tvrdí, že Češi jsou velmi sofistikovaní a nedají se jen tak opít rohlíkem. A taky vysvětluje, proč občas pochybuje o významu demokracie.

Kamil Bartošek, známější jako Kazma, je originál. Říká, že každou část svého života byl tím, na co si právě hrál. Teď je dospělejší a už prý nepotřebuje dělat tak hloupě konfliktní věci. Opravdu? V uvolněném rozhovoru se nám povedlo jít i do hloubky, mluvili jsme o vztazích, o morálce, o přepadání přes hranu (třeba s Leošem Marešem) a o tom, že dál člověka posunou jen neúspěchy a krize. A taky o novém filmu, který podle Kazmy existuje. Něco z toho, co v kinech lidé uvidí, nakonec prozradil. Asi. Na žaloby od herců, kteří ve filmu hrají, je připravený. Opravdu prý o ničem nevěděli. Nebo věděli? Kazma říká, že tomu dal znovu všechno, mimo jiné 10 milionů ze svých peněz, ale už teď ví, že po premiéře přijde prázdnota. Hodnota je totiž jinde.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 73 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Filmový publicista Kamil Fila je trnem v oku řadě lidí. Sám sebe přitom vidí spíš jako konsenzuálního člověka, kontroverzním tématům se ale nevyhýbá, jak dokazuje i tento rozhovor. Jeho kritici navíc dostali pomyslnou hůl v podobě filmu Síla, který sleduje nejtěžší část Filova života. Mluvili jsme o momentech, kdy chtěl v depresích skočit pod metro, ale taky o zadostiučinění, kterého se mu dostalo. Teď připravuje knihu Velmi pozdní odpoledne, která má mapovat, kam se Česko posunulo v pohledu na sexualitu. V jednotlivých kapitolách se věnuje machismu, patriarchátu, feminismu, kauzám kolem MeToo. Obecně se snaží bořit mýty. Fila je v šíři svých myšlenek opět velmi inspirativní, byť někoho svými názory možná naštve.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 63 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Stojím si za tím, že to mělo smysl, říká novinář Radek Bartoníček, který si vysloužil ostrou kritiku za to, že dával ve svých videích hlas lidem s kontroverzními názory. Věří tomu, že je třeba vyslechnout a pochopit každého. Zároveň prý ale není naivní, nad svou prací přemýšlí intenzivně a neustále, nenechá si jen tak něco „nabulíkovat“. V Česku mu chybí tolerance k odlišným názorům, lidé se podle něj bojí je říct. Novináře často vidí ve „fanouškovských manšaftech“ politiků. Coby příznivec tradic zdůrazňuje roli rodiny, která je rozhodující pro rozpoznání dobra a zla i populismu nebo totalitních manýrů. Jeho nadšení je cítit v každé minutě. Zároveň je zřejmé, proč je sám tak kontroverzní. Je idealista, který asi nemůže být s každým úplně kompatibilní.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 74 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Vy jste Čestmír Strakatý, máte to ve jméně, můžete to všechno pochopit, řekl mi herec Jaroslav Dušek. Od diskuze o hraní a jeho cestě k uvědomění si podstaty světa jsme došli až k nekonečným frekvenčním tělům, životu jako snění a rakovině. Podle Duška lidé umírají proto, že nechtějí žít, což je složité přijmout i pro mě. Ví, že ho lidi mají za blázna, a je mu to jedno. Nechává sebou prostupovat slunce a normálně si s ním povídá. Sílu svých slov relativizuje stejně jako herecké úspěchy.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 65 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Roman Holý stojí za kapelami, které utváří už tři dekády českou hudební krajinu. Na svědomí má taky legendární pořad Kinobox, který se prý nakonec nezamlouval vedení České televize. Holý říká, že teď už je jemu a jeho kolegům všechno jedno. Hudbu i texty prostě dělají, jak chtějí. V hodně veselém rozhovoru jsme ale probrali i těžká období, třeba když (omylem) ochutnal pervitin a rovnou se málem předávkoval. Nebo když mu umřel milovaný bratr. Zamýšlí se nad mužským bolestínstvím, nihilismem a kvalitní muzikou, která dělá lepší lidi.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 57 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Ukrajinista a historik David Svoboda se radikalizoval. Už nechce o válce a Ukrajině mluvit korektně, ale jen pravdivě. Upozorňuje na věci, o kterých se obvykle mlčí, a nebojí se kritizovat i Ukrajince. Zásadní je, že Ukrajina musí totálně vyhrát. Hraje o svoje definitivní bezpečí. Pokud bude dotlačena k jednacímu stolu, hrozí, že se vydá autoritářským směrem. Je konfliktem příliš zraněná. Rusko je třeba paralyzovat a vyhnat, další roky ale budou divoké. Čeká nás celé hejno černých labutí, tedy nepředvídatelných situací měnících vše. Svoboda zdůrazňuje důležitost odvahy, protože nic není bez rizika. Ukrajina je podle něj země, která bude pochodovat 21. stoletím. Ale došlo i na Prigožinův „puč“.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 65 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Alexandr Mitrofanov přišel z tehdejšího Sovětského svazu do Československa tak trochu jako exot. Poznal bývalé funkcionáře, ze kterých se po roce 1989 stali funkcionáři noví. Říká, že listopad 1989 byl oktrojován z venku, změna nepřišla zevnitř společnosti. Lidé se nezměnili a do politiky se dostali ti, kteří tam neměli co dělat. Miloš Zeman ho „miloval“, Havel ho rád neměl. V hodnocení české mentality je ostrý, sám by asi řekl realistický, ještě ostřejší (realističtější) je ale v hodnocení té ruské. Země bez budoucnosti, která sama sebe požírá už stovky let. Válka podle Mitrofanova není o Putinovi, ale o Rusech. Velké Rusko je totiž jako konstanta nad vším. Mluvili jsme ale i o různých evolučních větvích lidstva a o členění té jedné na chcimíry, dezoláty a mloky.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 76 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jiří Burýšek, který stojí za Youtube kanálem Jirka vysvětluje věci, vlastně neví, proč se stal tak populárním a úspěšným. Jednoho dne prostě začala platforma jeho videa lidem nabízet víc a on prorazil. V informovanosti vidí sílu a vnímá odpovědnost za to, jaký vliv má. O tématech přemýšlí, ale zároveň pořád prý rozebírá hlavně to, co ho zajímá. Mluvili jsme o tom, jak se z Youtube stala zajímavá a vlastně docela pozitivní platforma, budoucnosti novinařiny, ale taky o vyhoření nebo problémech médií v covidu. Taky jsme probrali to, co teď Jirka řeší nejvíc, tedy boj s různými podvodníky. Každý totiž může být podveden a pomůže jen jedna věc.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 56 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Ukrajina zkouší něco, co desítky let nikdo před ní, říká Vlastislav Bříza mladší, odborník na mezinárodní vztahy a jaderné zbraně. Sešli jsme se po čase k aktualizaci situace na bojišti. A nejen na něm. Bříza popisuje nevídanou sílu ukrajinské armády i to, jak se bude snažit obejít to hlavní, co jí chybí, tedy vzdušnou převahu. To, co teď sledujeme, je pouze první fáze ofenzivy. Rusko se ale na obranu dobře připravilo. Kudy půjde hlavní útok? Podle Břízy může přijít velké strategické překvapení. Mluvili jsme ale taky o vnitropolitické síle Vladimira Putina, hrozbě střetu největší země světa s NATO nebo o tom, že válečných zvěrstev se jen tak nezbavíme.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 73 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠

Ekonom Dominik Stroukal drží vládnoucí pětikoalici palce, protože to, o co se s konsolidačním balíčkem snaží, je nejvíc, co se tu za poměrně dlouhou dobu zkoušelo. Kdyby jen ta komunikace nebyla tak špatná… Sám by přitom nechodil cestou zvyšování daní, naopak by výrazně víc škrtal ve výdajích státu. Mluvili jsme o ekonomii štěstí a krásy, o tom, že každá vláda je vlastně levicová a že doporučovat něco politikům, kteří se pak stejně řídí tím, co chtějí voliči, má smysl. Stroukal taky říká, že svoje děti do školy nedá a bude je, pokud možno, učit sám, zároveň vysvětluje proč. A došlo i na témata vasektomie nebo bitcoinu.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 55 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Šéfkuchař Jan Knedla má za sebou práci v těch nejlepších světových restauracích. Vrátil se do Česka, kde chce gastronomii posunout dál. Tak to totiž podle něj má být. Kuchaři mají sbírat zkušenosti v zahraničí a pak je zhodnotit doma. Jeho láska k dobrému jídlu začala už u geniální babičky, i z jejích receptů dnes vychází. Některé v rozhovoru popisuje. Říká třeba, že králík je lepší maso než kuře. Fine dining je pro něj tvorba toho nejlepšího možného sousta a zážitku. Je to hodně práce a Knedla k sobě chce jen lidi, kteří jsou vaření podobně oddaní. Mluvili jsme o náročnosti zahraničních štací, kde jeho kolegové často sahali k drogám, aby to zvládli, ale taky o důležitosti Michelinského průvodce. Považuje za absurdní, že se u nás o koupi licence vůbec diskutuje. Jde o podporu restaurací v celé zemi. A došlo i na děti … patří do restaurací?

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 68 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Vsadím se, že Petr Pavel bude kandidovat na prezidenta znovu, pokud … Bývalý diplomat a velvyslanec Petr Kolář současnou hlavu státu přemlouval, aby do boje o Hrad vstoupila. V rozhovoru poprvé takto detailně popisuje genezi kandidatury a říká, že bude Pavla „ponoukat“, aby na první funkční období navázal druhým. Sám Kolář si užívá, že může mluvit otevřeně a ostře, proto si nebere servítky s lidmi, kteří podle něj škodí demokracii. S těmi hlučnými a agresivními „za Rajchlem“, kterým je třeba ukázat meze. Mluví o zločinu a trestu a hranicích tolerance jiného názoru. Taky říká, že ruský režim nás dlouho testuje. My jsme selhávali, a pokud se chceme vyhnout většímu, možná i jadernému střetu, nesmíme ustoupit. Rusko totiž končí.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 84 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Psychiatr profesor Jiří Horáček v jednom z nejlepších rozhovorů, jaké jsem za poslední dobu dělal. Fantasticky inspirativní. Nemluvili jsme přitom o lehkých a jednoduchých věcech. Kde je smysl života, jak být šťastný, jak se dezinformace zakopávají v mozku? Zásadní otázky, na které Jiří Horáček nabízí odpovědi. Říká například, že pokud člověku jde jen o sebe, před smrtí tento postoj selže. Co tedy dělat jinak? Dozvíte se v rozhovoru, ve kterém toho opět je daleko víc.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 58 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Toy Box se skrývá za masku. Přesto jsou její osobní život a trauma z dětství veřejně známé. Před pár lety v článku prozradila, že byla v dětství zneužita. Říká, že chce, aby se o takových skutečnostech mluvilo. Tedy hlavně o tom, co ta zkušenost s přeživšími dělá, jak je paralyzuje a jak ji můžou zvládnout. Otevřeně proto popisuje svůj příběh a vyjadřuje se i ke sporu, do kterého se dostala se spisovatelkou Alenou Mornštajnovou. Toy Box je přesvědčená, že její příběh nejen použila, ale udělala přitom řadu věcí špatně a necitlivě. Pomohla jí terapie, respektive několik různých terapií. Rozhovor ukazuje umělkyni, která to neměla lehké, ale bojovala, aby nakonec došla ke štěstí.

S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 76 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Speciál otázek a odpovědí, které pokládali podporovatelé na prvním společném setkání. Ptali se na věci osobní i pracovní a občas to pro mě bylo docela těžké. Moc děkuji všem, kteří přišli, a taky úplně všem, kteří mě podporují. Je to radost.