Čestmír Strakatý

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 48 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Režisér Vojtěch Strakatý nedávno uvedl svůj debut After Party na festivalu v Benátkách. Osm let mu trvalo, než se ho povedlo dokončit, jen s 14 natáčecími dny a na rodičovské. Vojtovo příjmení vám není povědomé náhodou, je to můj bratranec. Natočil film o rodinném dramatu, které z dálky (a někdy taky nechtěně zblízka) sledovala i moje rodina. Jeho otec se zadlužil, udělal řadu chyb a ze dne na den se všechno začalo hroutit. Vojta to vzal jako nosné téma a vytvořil snímek, který ale nechce být jen negativní. Mluvili jsme i o tom, že miluje filmy a inspiraci hledá i v těch sto let starých. Že řada věcí už tu byla a třeba Christopher Nolan vlastně tak originální není. Nebo že pro něj bylo důležité jít na rodičovskou, mimo jiné proto, že prostě chce být se svojí dcerou. Ale probrali jsme toho mnohem víc.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Když už měl Donald Trump vyhrát, tak jsem rád, že vyhrál takhle přesvědčivě, říká Petr Kolář s tím, že jednoznačný výsledek lze stěží zpochybnit. Bývalý velvyslanec v USA a poradce prezidenta Petra Pavla přitom přiznává, že ho nízká účast demokratů ve volbách překvapila. Porážku Kamaly Hariss přičítá mimo jiné pozdnímu nástupu viceprezidentky do kampaně, jejímu nedostatečnému vymezení se vůči předchůdci a dosluhující hlavě státu Joeu Bidenovi, podcenění religiozity i volbě témat, která nebyla pro většinovou společnost tak zásadní. Donald Trump se naproti tomu stal neúnavným kritikem nemastného a neslaného vládnutí, samozvaným mužem činu a místo obyčejné pravdy vsadil na načančanou lež. Dokázal v lidech vzbudit naději a oni mu chtěli uvěřit. V konečném důsledku zvítězila cena benzínu nad obavou o kvalitu demokracie. Faktem je, že nově zvolený prezident ovlivní v následujících čtyřech letech velmi zásadně jak americkou politiku, tak světovou. Má šanci se ukázat, ale taky zklamat. Jde o to, komu bude naslouchat. Mluvit bychom s ním měli i my a prokázat, že nejsme jen černý pasažér, který se veze a žije z peněz amerických daňových poplatníků vynaložených na obranu a bezpečnost. Měli bychom být Americe rovnocenným partnerem, který sdílí společné hodnoty a je připraven je bránit, a to nejenom s její pomocí v Evropě, ale s evropským přispěním třeba v Indo-Pacifiku. Jakou šanci demokraté úplně promarnili? Dá se staronovému americkému prezidentovi vůbec věřit a co se stane, pokud nenaplní očekávání? Můžou někdejší výroky Petra Pavla, že je Donald Trump odpudivý, Českou republiku poškodit a chystá se za ně omluvit? Nebo jaké trumfy drží v rukou vláda Petra Fialy a jak může upevnit vztahy s USA? I na to jsem se Petra Koláře ptal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Téměř polovina Čechů si myslí, že dnešní režim je horší než ten před rokem 1989. Zakladatel neziskové organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa přičítá takové přesvědčení nostalgii. Všechny ukazatele totiž jednoznačně potvrzují, že někdejší politická doktrína nenabízela nikomu lepší příležitosti ani život než současnost. Faktem zůstává, že se lidé mohli cítit osvobození od některých starostí nebo na ně mohlo doléhat méně zodpovědnosti, protože se jen vezli a nechali o sobě rozhodovat soudruhy, na které si občas zanadávali u táboráku. V porovnání s tím je svoboda náročná, vyžaduje vzít svůj život do vlastních rukou, a to pravděpodobně není pro každého. I to je legitimní, nelze přitom ale tolerovat zločiny proti demokracii. Člověk, který vědomě šíří lži a dezinformace, by měl být podle Kroupy předvolán k zodpovědnosti, což se neděje. Před námi jsou navíc těžké zkoušky, ve kterých bude potřeba hodnoty a směřování svobodného západního světa obhájit. Pevně přitom věří, že když přijde na lámání chleba, vezmou současné a budoucí generace zbraně do rukou a budou se bránit. Už proto, co ve 20. století samy zažily. Nebo proto, že branná povinnost velí za zemi bojovat. Nedržet se svým národem a odmítat za něj nasadit život, tomu se dřív říkalo velezrada. A z řad těch, kteří to v minulosti dělali, se rekrutovali kolaboranti. Co má na mysli, když říká, že nás čekají Mnichovy? Jaká je hlavní příčina vnitrospolečenského rozkolu? Na čem se neshodne s ministerstvem obrany? Co se komunistům daří? Nebo jak se konečně vyrovnat s minulostí, když vláda selhává? I tom jsme s Mikulášem Kroupou mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

S Petrem Cífkou jsme tentokrát probrali úpadek komiksového žánru, filmy o Donaldu Trumpovi a Zuzaně Čaputové, Amerikánku, pokračování Beetlejuice nebo Anoru. Shodli jsme se na tom, že na druhého Jokera s podtitulem Folie à Deux se bude vzpomínat jako na ukázku vzdoru proti studiovému Hollywoodu, která ale dokázala během 138 minut pohřbít miliardovou značku kombinací naprosto povrchního psychologického dramatu s meganudným muzikálem, kde se ani netančí, ani neudivuje muzikálovou ekvilibristikou. Je to jako kdyby někdo, kdo upřímně nenávidí komiksové filmy, byl nucený natočit komiksový film a vůbec přitom nereflektoval podstatu žánru. Nesmiřitelně se naše názory rozešly v případě dalších dvou univerz, resp. Deadpoola & Wolverine a Venoma 3. Podle mě, pokud jsou komiksové filmy mrtvé, tak je prvně jmenovaný snímek trapným tancem na jejich hrobě, který jsme si nezasloužili. Petra bavil, místy dokonce tak, že se smál, což se stává zřídkakdy, tituloval mě proto škarohlídem, starým fotrem a bílým privilegovaným mužem. Jeho nesouhlas pak ještě zesílil, když jsem za zábavnou komiksovou jednohubku označil Venoma 3. Zaznělo ale i několik dalších invektiv, nutno podotknout, že nejen na moji adresu, a jedno politické doporučení. Bylo to zkrátka velmi svérázné povídání jako vždy.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Nejsem chytřejší než ten nahoře, a ani nemám větší fantazii než on, říká herečka Tatiana Dyková s tím, že nikdy neměla vysněné role. Věřila, že má-li něco přijít, tak se to stane. Stalo se, že dnes patří k nejobsazovanějším českým herečkám. Postupně se doslova propracovala k tomu, že si toho nenakládá zdaleka tolik jako před deseti lety a ze spoluprací si vybírá ty, které ji vnitřně chytnou. Jednou z takových byla postava Zdeny Mašínové starší ve filmu Bratři, díky které si položila spoustu otázek i uvědomila, jak těžké chvíle dokázala manželka popraveného protinacistického odbojáře zvládnout. Právě možnost vtáhnout diváka do pocitů a emocí pramenících z mezních situací, aniž by je nutně musel prožít, považuje za podstatnou devízu umění, nepřenositelnou prostřednictví dat a informací. Přísun všemožných zpráv si vědomě reguluje, přínosem pro ni nejsou ani recenze, protože se často omezují jen na procenta a osobní výpady typu: Tohle už jsme viděli, takže Dyková nepřekvapila. Spoustu „blbin“ ale taky natočila, to nepopírá. Otevřeně jsme mluvili i o její vážné nemoci, stovce lží, která o ní byla napsaná, stavu současné tuzemské kinematografie, o tom, jak oslovuje boha nebo s kým by nešla na pivo.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Kdo se nedokáže srovnat s neúspěchem, neměl by chodit do politiky, má jasno exministr pro místní rozvoj a taky bývalý vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš, který začátkem listopadu skončí po téměř 15 letech i ve vedení Pirátů. Z politiky ale neodchází, pořád chce věci měnit k lepšímu a věří, že s novým předsednictvem se strana konsoliduje a stane konstruktivní opozicí, kterou před vstupem do vlády preferovalo v předvolebních průzkumech 17 % lidí. Dnes je jich sotva 6 %, přesto Bartoš tří let strávených v pětikoalici nelituje a je přesvědčený, že on i jeho straničtí kolegové mají na kontě řadu úspěchů. Maximum udělal i pro digitalizaci stavebního řízení a do poslední chvíle věřil, že k jejímu spuštění dojde v požadovaném termínu. Premiérovo odvolání, které v reakci na průtahy následovalo, nijak nezpochybňuje, „megadivný“ byl způsob, jakým to Petr Fiala udělal. Prakticky ho z resortu „vykopl po telefonu“. Podle Bartoše tak není divu, jak ostře se Piráti vymezili. Na přímou otázku, jestli byli ve vládě svědky korupce, teď odpovídá navzdory předchozím pirátským výrokům o kmotrech, že ne. Otevřeně jsem se ho ptal i na to, jestli byly jeho názory vůbec slučitelné s vládní politikou, kdo je jeho favoritem na předsedu strany, jestli bude příští rok kandidovat do Sněmovny nebo s čím do voleb Piráti půjdou a jestli si dokáže představit, že by byli znovu součástí vlády na podobném půdorysu, jako je ta aktuální.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN ⁠NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Stále platí, že Donald Trump je vizionář, říká publicista Michael Durčák, který se USA dlouhodobě věnuje. Vystihl totiž něco, co nikdo jiný z (nejen) amerických politiků. Platí to dnes stejně tak jako v roce 2016. Má zároveň velké štěstí, že poslední roky nebyl v Bílém domě, protože by na tom USA o moc lépe nebyly. Proč si tedy Michael Durčák myslí, že prezidentkou se stane Kamala Harris? Jakou roli hraje podpora od celebrit? A co Trumpova vlastní slova? To vše se dozvíte v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Doteďka jsem řezal do jiných lidí, teď řežu do sebe, říká chirurg Tomáš Šebek, který ze sebe na pomyslný operační stůl vyklopil úplně všechno. Nezdráhá se titulovat jako pitomec, protože z některých svých chyb se nepoučil a několikrát je zopakoval. Věří, že když se se svou nedokonalostí nebude tajit, usnadní druhým si ji taky připustit. A hlavně rozboří mýtus mediálně známé ikony. O svých profesních i lidských selháních mluví velmi otevřeně. Situace, kdy nezvládl roli manžela nebo otce, nezřídka pramení z dětství, jakkoli se na to nechce vymlouvat. Ve své původní rodině, které už dnes není součástí, i když se snaží, aby jeho rodiče měli aspoň důstojné stáří, nepoznal partnerský ani výchovný vzorec, ke kterým by se mohl vztahovat. Zažíval násilí a alkoholismus a přišlo mu to normální. Nezastírá ani to, že coby lékař věnující se klinické praxi má svůj hřbitov. Začalo se mu líp dýchat, když si to připustil a když přestal brát zodpovědnost za své pacienty. Vědomě musel přistoupit i k práci se svou sebelítostí a sebenenávistí, které ho dohnaly až k sebevražedným myšlenkám. Zpětně přiznává, že od toho, aby si sáhl na život, ho dělil jen krok. Totální zoufalství si „naordinoval“ i svými nevěrami, díky kterým si uvědomil, o co všechno může přijít. Kdy vzdal boj s celoživotní závislostí své matky a jaký má vztah s otcem? Co považuje za nejtěžší moment v životě doktora? Jak vnímá feminizaci medicíny nebo jak by se podle něj mělo změnit zdravotnictví? I tom jsme s Tomášem Šebkem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Nechápu, jak náš gaučový člověk může říct, že je unavený z války na Ukrajině, říká zahraniční zpravodaj Martin Dorazín. Připouští, že každého to nemusí bavit. Pokud se nechce zajímat, tak ať to nedělá a přepne na jiný kanál s reality show z ostrova nahatých lidí. Ale cítit se unavený? Z toho se mu chce zvracet. Za mimořádně krátkozraké považuje také poukazovat na to, že vláda vynakládá na pomoc Ukrajině moc peněz. My jsme válku nevyprovokovali, neseme náklady Putinovy politiky a účet je třeba poslat do Kremlu. Sám v okupované zemi působí bezmála tři roky, nejdéle ze všech českých novinářů. Pobývat přímo tam je pro něj důležité, ví díky tomu, čím běžní Ukrajinci prochází, a zná jejich skutečné problémy. Zpočátku ho jejich příběhy doháněly až k slzám, postupně se s tím naučil žít. Zvykl si i na to, že v Oděse nad přístavem, kde bydlí, létají poslední dobou rakety čím dál častěji. I jejich sledování na mobilu se pro něj stalo rutinou, znervóznit ho ale dokážou pořád. Hrůzostrašné je to zejména v noci, kdy se po půlnoci vypne pouliční osvětlení a zvuk se rozléhá nočním tichem. Ještě horší jsou ale drony, u kterých často ani není poznat, jestli jsou ukrajinské, nebo ruské. Přesto chce zůstat a být v centru dění, i s vědomím toho, že to nebude na měsíce, ale zřejmě roky. Jaká je podle něj budoucnost Ukrajiny a jak se za uplynulé dekády změnila, existuje „osa zla“, má vůbec smysl v Rusku budovat opozici a je na místě používat přívlastek Putinovo Rusko? I tom jsme s Martinem Dorazínem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jsem strašně zklamaný ze světa, říká zpěvák, hudebník, herec a taky režisér Jordan Haj. Je naštvaný na Čechy, jak jim je všechno jedno, jen když jsou nakrmení. Stejně tak se zlobí na svoje spolužáky, se kterými v izraelské Akku vyrůstal a kteří teď mají jasnou odpověď na to, co s Gazou – všechny je potřeba vyvraždit. Když se proti tomu ohradil, nařkli ho z podpory terorismu a počtům mrtvých Palestinců, které byly odpovědí Izraele na loňský teroristický útok Hamásu, odmítli uvěřit. Říká, že protipalestinské nálady podporují i tamní média. Lpět na tom, jaké stanovisko k zemi kdysi zaujala Česká republika, by podle něj neměla ani naše vláda. Je potřeba pracovat s tím, co se děje teď, ne co se kdysi domluvilo. A evidentní je, že Benjamin Netanjahu je ztělesněním zla, stejně jako Trump nebo Babiš. Nechápe, že tohle zlo přetavené do jakéhosi pragmatismu dokážeme akceptovat, a i když niterně velmi pozitivní člověk, začíná si připouštět, že to s námi nedopadne dobře. Myslel si, že humanismus je vlastní všem lidem. Léta třeba nevěřil rasistům, že jejich nenávist není jen póza. I tak si chce ale svoje ideály zachovat, jinak by totiž neměl důvod ráno vstát a fungovat. Proč přestal skrývat své arabské jméno? Kolik by dal za lék na alopecii? Co čeká od stěhování do Paříže a kdy ho se svou ženou Emmou Smetana plánují? Nebo jaké bylo spolurežírovat film s Janem Hřebejkem? I o tom jsme se s Jordanem Hosseinem Hajem bavili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Musíte makat, makat, makat nad rámec všeho, je odpovědí investora Jana Veverky na to, jak se mu podařilo uspět v byznyse i splnit si sen stát se příslušníkem speciálních sil a účastnit se vojenských misí v Afghánistánu nebo Mali. To druhé přitom na prahu čtyřicítky, kdy měl auto s vlastním řidičem a několik nemovitostí v Česku i zahraničí, jejichž pohodlí mohl nerušeně užívat. Místo toho v sychravém únoru zalehal do kaluží, ze kterých tři dny pozoroval tmu v lese, trávil měsíce v kasárnách s o generaci mladšími kluky a veškeré úsilí směřoval k tomu, aby mohl bojovat po boku profesionálních vojáků. Se stejnou zarputilostí se vrhl i do pomoci Ukrajině. Je přesvědčený, že pokud se válka nezastaví na jejím území, budou Rusové škodit dál. Kdyby na to došlo, je připraven položit za Českou republiku život. I když dřív než ruská kulka, by pravděpodobně přišel provaz od Čechů. Mluvili jsme ale také o netaktických výrocích vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna, důvěře v premiéra Petra Fialu nebo napětí ve vedení armády. Příčinu neshod mezi Janou Černochovou a Karlem Řehkou přičítá Veverka střetu eg. Říká, že náčelník generálního štábu ministryni obrany významně intelektuálně převyšuje a ona to nedává. A to je ve svých vyjádřeních vojensky zdvořilý.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 48 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Je to kauza, která hýbe hudebním světem. Rapper P. Diddy, vlastním jménem Sean Combs, se dostal do středu nebývalého skandálu. Socioložku a moderátorku pořadu o rapu Annu Oravcovou to ale nepřekvapilo. Říká, že to vypovídá nejen o stavu rapové kultury, ale i společnosti. P. Diddy měl moc, pořádal neuvěřitelné párty, na které vozil prostituty, vše si natáčel a své hosty následně vydíral. Celá věc se týka velkých jmen, včetně třeba Justina Biebera. Jak je možné, že se to tak dlouho tajilo? Anna na to má odpověď. Ale mluvili jsme třeba i o tom, jak se vyvíjí texty, ve kterých se dřív (a do jisté míry do platí stále) běžně mluvilo o znásilnění, tedy jakoby mezi řádky. Je to výlet do světa, který má svá pravidla. A je taky třeba nebývale homofobní.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Tereza Kujová a Jan Studnička tvoří hned několik podcastů. Nabízelo by se říct, že primárně o zábavné historii, ale s ohledem na to, k jak otřesnému krveprolití a zvěrstvům napříč stoletími docházelo, preferují formulaci, že dělají historii zábavně. Jakkoli nenáročně to zní, netají se tím, že za každou epizodou jsou hodiny práce a bádání, což Honza s nadsázkou označuje jako parazitování na práci reálných historiků. Už vážněji pak sdílí svoje přesvědčení, že z hlediska informační nasycenosti a přesnosti svou tvorbou předčí většinu historických filmů a velkou část dokumentů. Faktem je, že za svou Hodinu dějepichu získali hned několik ocenění včetně toho pro nejlepší vzdělávací podcast. Úspěšný formát, který vznikal v redakci týdeníku Reflex, je už ale taky pár ní součástí minulosti. Zajímalo mě proč. Přiznávají, že narazili na limity. K vyčerpání přitom nedošlo u nich samotných, postihlo jejich spolupráci s mediálním domem. Dospěli k názoru, že fungovat můžou i bez média za zády, a stali se tak dalšími nezávislými tvůrci. Ptal jsem se jich ale i na to, jestli je pro ně přijatelné vtipkovat o holocaustu a proč patří téma nacismu dlouhodobě k nejpopulárnějším, jak je ovlivnil Marek Eben, co Tereza říká na stereotypizující nálepku potetované blondýny a mnohem počestnější negativní komentáře, které padají na její hlavu, nebo jaký bude jejich nový podcast HistoRIP. A mimo jiné jsem se dozvěděl, že Hitlerovy zásluhy na výstavně německých dálnic jsou mýtus.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠

Sebedestrukce, smrt, vážná nemoc. Mluvit o tom všem a pak se smát, to se často nestává. Štěpán Kozub je ale fenomén a v tomto rozhovoru asi lidi poměrně překvapí. Velmi otevřeně mluví o tom, jak je vlastně svým způsobem připraven na smrt, že nepolevuje ve svých sebedestruktivních sklonech, a taky přiznává, že zažil výhrůžky smrtí a stalking. Přitom se umí sám sobě smát, stejně jako je připraven dělat si srandu z ostatních. V divadle naopak vyžaduje profesionalitu, jeho kolegové by neměli své problémy nosit na jeviště a zatěžovat jimi diváky. Je to hodně uvolněné povídání, které se ale dotýká podstatných věcí.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠

Vladimír Dzuro o sobě říká, že je kluk z Buštěhradu, který se dostal až do newyorské centrály OSN, kterou opouštěl v roce 2023 jako šéf kanceláře Úřadu pro vnitřní záležitosti. Výš už to prakticky dotáhnout nemohl, a tak během svého třicetiletého působení v mezinárodní organizaci usilující o celosvětový mír a bezpečnost viděl leccos. Zabýval se válečnými zločiny v bývalé Jugoslávii včetně těch nejděsivějších, za který bývá považován masakr na farmě Ovčara nedaleko chorvatského Vukovaru, kde bylo popraveno přes dvě stě civilistů. Nejhorší na odkrývání masového hrobu přitom podle Dzura nebyla rozkládající se těla, ale setkání s pozůstalými, kterým předával hromadu kostí a zapáchajícího oblečení s tím, že to je jejich blízký. Bezprostřední zkušenost má i se samotným fungováním Organizace spojených národů. Kromě toho, že vyšetřoval tzv. zločiny bílých límečků nebo sexuální zneužívání v mírových operacích, ke kterým pod vlajkou OSN dochází, má vhled i do toho, proč je jakákoli reforma Rady bezpečnosti, ke které na zářijovém Valném shromáždění vyzýval prezident Petr Pavel, politicky zablokovaná. S Vladimírem Dzurem jsme ale mluvili i o napjaté situaci na Blízkém východě, povinnosti Západu financovat Palestince, právu na lepší život, voličích Donalda Trumpa, neznalosti ministryně obrany Jany Černochové nebo o tom, co mu běželo hlavou, když mu na hlavu mířil kalašnikov stoupence Hizballáhu.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Nemůžeme si hrát, že jsme Holandsko nebo Dánsko, nejsme a nebudeme, myslí si spisovatel David Zábranský s tím, že geografie a historie České republiky nás nepředurčuje k plození zázraků. Podstatné je si to připustit a českou průměrnost až podprůměrnost dobře pojmout. Fakt, že se to neděje, považuje za chybu. Kultuře by prospělo přiznání, že nemůže být tak dobrá jako jinde. Tuzemská literatura podle něj nemá světu co dát, což přičítá nejen ztrátě její prestiže, ale taky neochotě autorů se pustit do něčeho, co by mohlo ohrozit grant, být odvážné, nebo dokonce sebedestruktivní. Když se podívá na umění kolem sebe, často žádné riziko nevidí. Jen projekty vytvořené z dotací Evropské unie, nebo někoho, kdo přijde a vysype tuny peněz. Jemu se přitom, když slyší v souvislosti s uměním slovo projekt, trochu otvírá nůž v kapse. Tvořit „řemeslným způsobem“ odmítá. Při psaní své nové knihy Jů a Hele riskoval záměrně. Na jejích stránkách mimo jiné přirovnává Marie Kondo k Hitlerovi nebo v jedné větě spojuje Pornhub a Heideggera. Nebát se vydat román o krizi středního věku i nevyžádanou příručku pro český literární provoz, jak text charakterizuje anotace, mu dovolil předchozí trénink. V souvislosti se svojí někdejší podporou Miloše Zemana si toho o sobě vyslechl dost na to, aby byl dostatečně obouchaný. Důrazně odmítá, že by za jeho politickým přesvědčením bylo volání po pozornosti, jistý druh fackovitosti možná. Každopádně potřebu sypat si se za něj popel na hlavu nemá. Byl to život a v konečném důsledku Zemanovo funkční období žádné drama nebylo. Mluvili jsme ale i o Athénách, kde část roku žije, o financování kultury, pozvánkách do „slušné společnosti“ nebo opakujících se „debilitách“ v recenzích.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 28 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Devatenáctiletá Lurdes Gloria Manuel bývá označovaná za naději české atletiky. Sama si tak nepřipadá, přestože je juniorskou mistryní světa v běhu na 400 metrů, od medaile na mistrovství Evropy dospělých ji dělily setiny a Českou republiku reprezentovala i na letošních olympijských hrách v Paříži. Doteď běhala spíš pro radost, neřešila stravovací ani spánkový režim a pro příští rok si za cíl dala odmaturovat. Pak bude zvažovat co dál. Zpátky se přitom rodačka z Ostravy držet nemusí nejen díky svým sportovním výkonům, ale i tomu, že mluví pěti jazyky. Její tatínek pochází z Angoly a maminka z Ruska, na což občas někdo nevybíravým způsobem upozorní v online komentářích. V Táboře, kde studuje obchodní akademii a trénuje, se to neděje. Místní už ji znají a, jak sama říká, jsou na ni hodní. Stěžovat si nemůže ani na tréninkové zázemí třicetitisícového jihočeského města. Za mnohem důležitější než to, jestli stadion stojí vedle školy, považuje lidi. Vždycky je to o nich a o tom, jestli potkáte ty správné. Jsem rád, že já jsem měl možnost potkat právě Lurdes Glorii Manuel a natočit s ní pro Vás rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

V důsledku hromadného přijímání uprchlíků, kteří v roce 2014 začali ve velkém přicházet do Německa, se země potýká s velkým problémem, který stále narůstá. Podle reportérky Markéty Kutilové tam sílí hlas nemalé skupiny lidí, kteří chtějí prosadit právo šaría a politicky i nábožensky ovládnout Starý kontinent. Při pohledu na některá města ve Velké Británii, Francii nebo ve zmiňovaném Německu je patrné, že se islámským radikálům krůček po krůčku daří obsazovat radnice a dostávat do vedení nejrůznějších institucí. Vědí, že čas hraje pro ně, nepřemýšlí totiž v horizontu příštích pár let, ale generací. Kutilová je přesvědčená, že se jedná o vývoj, který těžko někdo zvrátí, protože většina ze čtvrtmilionu migrantů, kteří do Evropy každoročně míří, pochází z islámských zemí. Děje se to bez jakékoli kontroly nad tím, kdo přichází, odkud a proč. Na řecko-makedonské hranici na vlastní oči viděla stovky roztrhaných pasů, protože začínat nový život je s novou identitou o poznání snazší. Zvlášť pro ty, kteří byli členy radikálních organizací, nebo kmenů. Mladí muži často tvrdí, že jsou nezletilí, aby mohli využít výhod azylu a tzv. slučování rodin, což dostihlo třeba Švédsko, kde o svém věku lhalo 60 % žadatelů. Vyloučeno není ani to, že tisíce kilometrů od Islámského státu potká oběť na ulici znovu svého trýznitele. Programy tzv. deradikalizace přitom ve státech, které je zavedly, vykazují pouze 10 až 15% úspěšnost. Co by pomohlo situaci zlepšit? Kudy vede cesta z tzv. černé Afriky, kdo se na ni vydává a kolik stojí? Jaká je pozice Hizballáhu a jak jeho působení vnímají samotní Libanonci? Jak to vypadá v největším syrském detenčním táboře? Nebo podle čeho si vybírá témata svých reportáží a pociťuje vůbec ještě strach? I na to jsem se reportérky Markéty Kutilové ptal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Přestože z pozice tiskové mluvčí ANO odešla před více než pěti lety, stále se najdou tací, kteří jí kvůli tomu opovrhují. Nepochybně se ozvou i po našem rozhovoru a nepochybně svoje antipatie obrátí i proti mně. Nepozval jsem si politickou marketérku Lucii Kubovičovou, abych ji griloval za to, pro koho v minulosti pracovala, ale aby na základě svých zkušeností a znalosti politického prostředí i Andreje Babiše zhodnotila komunikační strategii vítězů i poražených nedávných voleb. V těch se podílela na kampani pro strany z opačného spektra, než je ANO. Zárukou politického úspěchu je podle ní opravdovost a vnímavost. V praxi to znamená, že dotyční říkají věci, kterým lidé rozumí, a působí tak, že tomu sami věří. Autentická komunikace s voliči, a to nejen na sociálních sítích, ale také v osobním kontaktu, se podle ní daří hejtmanovi Jihomoravského kraje Janu Grolichovi, hejtmanovi Jihočeského kraje Martinu Kubovi nebo místopředsedovi Poslanecké sněmovny Karlu Havlíčkovi. Zato na vládní úrovni to často hodně drhne. Za problematické považuje například Debaty bez cenzury předsedy hnutí STAN Víta Rakušana, ve kterých si ze svých názorových odpůrců udělal komparz. Jedním z hlavních úkolů politika je jezdit za lidmi, ale na setkáních s nimi by jim měl neustále předkládat účty s odškrtanými položkami toho, co pro ně udělal. Co naopak nikdy dělat nesmí, je kritizovat a házet vinu na voliče. Schopnost sebereflexe chybí Kubovičové v politice extrémně, a Andrej Babiš někdy nebyl výjimkou. Když mu navíc v roce 2021 všichni předpovídali politický konec, začal se pod tlakem dopouštět fatálních chyb. Teď má ale strašně jednoduchou pozici, protože neúspěch vlády je do očí bijící, zatímco on zažívá pocit vítězství, který je pro něj kruciální. Takhle posílenému mu stačí zapnout večer zprávy, napsat jeden tweet a jít si v klidu lehnout. Jaké je nejlepší PR? Co dosáhnou Piráti svou aktuální antisystémovou rétorikou? Na jakou komunikaci by měli vsadit lidovci? A co chybí v programu ODS? I o tom jsme mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Odvolat ministra je premiérovo svaté právo, říká Petros Michopulos, aniž by pravomoci předsedy vlády rozporoval, vadí mu způsob, jakým to Petr Fiala udělal. S ohledem na image, kterou si roky buduje, by očekával, že se s Ivanem Bartošem rozejde civilizovaným a dospělým způsobem, ne jako zamilovaný teenager, který si našel novou holku. Eufemisticky řečeno. Spoluautor podcastu Kecy a politika, podnikatel a bývalý politický marketér se nezdráhá to zhodnotit i expresivněji. Dětinské mu ze strany ODS přijde i zapírání letité nesnášenlivosti vůči Pirátům. Ve skutečnosti proti nim brojili roky, za ten poslední jejich agresivita ještě stoupla a hlasy po jejich vyhazovu z vlády zesílily. Předložená analýza digitálního stavebního řízení tak byla pouhou záminkou, jak se Ivana Bartoše zbavit. Podle Petrose je to totiž slátanina, kterou kdyby mu předložil jeho šéf IT, byl by na pochybách, jestli ho dál zaměstnávat. Každopádně na to, že z ní nikdo ve vládě nepochopil ani větu, by si vsadil. Paradoxem je, že zatímco Piráty premiér Fiala svým zkratkovitým jednáním sjednotil a teď je otázkou, jak toho dokážou využít, sám sobě dost možná udělal medvědí službu a odstartoval začátek svého konce. Jeho osud je teď v rukou ODS a jejich předvolební strategie. Vyměnit lídra i některé ministry čas pořád mají. Anebo taky variantu zůstat ležet na zádech a čekat na politickou popravu. S břitkostí Petrosovi vlastní jsme mluvili i tom, co čeká další politické aktéry, jak funguje státní správa a jakou budoucnost má digitalizace v Česku, nebo proč je ÚOHS zralý když ne na radikální změnu, tak na zrušení.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Jenom se snažím věci komentovat z racionální pozice selského rozumu a může se to občas naplnit,“říká Michal Půr. Naplnilo se dřív, než jsme oba čekali. Rozhovor jsme točili v pondělí a zamýšleli se v něm mimo jiné nad výsledky víkendových voleb i dalším možným politickým vývojem. Nemohli jsme tak opomenout ani drtivý propad Pirátů, v souvislosti se kterým Michal zmínil, že odchod Ivana Bartoše z vlády může přijít brzy. O pouhých 24 hodin později byl vicepremiér a ministr pro místní rozvoj odvolán. Pokud dojde i na další slova mého hosta, tak o životaschopnosti koalice Spolu nerozhodnou další měsíce, ale až roky. Premiér Fiala totiž vsadil na spojení ODS, Top 09 a lidovců všechno, a tak minimálně na podzim 2025 budou kandidovat jako celek. Kdo má prakticky neotřesitelnou pozici, je Andrej Babiš. Většinová populace totiž v posledních letech krizí měla často lepší úsudek než elity, myšleno vládní politici a další osobnosti veřejného života. Ti se podle Půra mnohdy snaží mase jen něco nakukat, aniž by reflektovali její potřeby. Předseda hnutí ANO má tu výhodu, že tohle dokáže pojmenovat, nebojí se mluvit jazykem desetiletého dítěte a lidem to prodat. Zazářit by u příštích voleb mohla i šéfka komunistů Kateřina Konečná navenek převlečená za sociální demokratku. Skutečné nebezpečí vidí Půr v progresivní levici, které se podařilo obsadit vedoucí místa v klíčových institucích. Jde totiž o politický směr, který má velmi blízko ke komunismu a v konečném důsledku vede jeho prosazování dřív nebo později k fašismu. Probrali jsme toho ale mnohem víc. Třeba nevyhnutelnou zkázu mediálních domů a budoucnost novinářů, kritéria kvalitního obsahu, žalobu na senátora Marka Hilšera nebo spolupráci s oligarchy.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Zamýšlení se nad světem je investorovi, podnikateli a filantropovi Václavu Dejčmarovi vlastní stejně jako běžci běhání. Ve svých úvahách přitom dospěl k témuž přesvědčení, ke kterému o sto let dříve francouzský dramatik André Gide, totiž že štěstí spočívá v přijetí úkolu. V praxi si to vyložil tak, že je důležité uvědomit si své nejsilnější stránky a s těmi pracovat. Fakt, že to z něj udělalo miliardáře, vnímá jako vedlejší. Peníze jsou podle něj výhodou, ale taky mění charakter. Bez výjimky všem. Označuje je za nespecifické amplifikátory, které mají schopnost nasvítit, před čím člověk utíká nebo co více či méně vědomě potlačuje. Stejně jako psychedelika. I ty jsou nedílnou součástí Dejčmarova života. Deset let jezdil každoročně do Peru na Ayahuascu a jako součást svého sebezkoumání podstupoval šamanské rituály s ní spojené. Umožnilo mu to vnímat minulost a budoucnost jako pouhé konstrukty a vztahovat se pouze k přítomnosti. Nepopírá přitom, že stavy navozené užitím psychoaktivních látek můžou být až děsivé, protože jde vlastně o setkání se smrtí. V pokročilé fázi pak pod jejich vlivem dochází i k rozpadu identity, v čemž vidí řešení velkého množství různých úzkosti a depresí. Že s nimi neumožňujeme psychiatrům pracovat a stavíme je vedle heroinu a pervitinu, považuje za úplně perverzní. Nepochopitelná je pro něj i absence zákona o asistovaném usmrcení. Je přesvědčený, že pokud dokážeme hacknout stáří, musíme být připraveni hacknout i smrt. Čím dalším se netají, si poslechněte v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Bodovala v několika soutěžích krásy a 16. listopadu bude usilovat o to, aby k dosavadním úspěchům přibyl titul Miss Universe. Přesto Marie Danči říká, že zažívá nejtěžší období, a její prvotní reakce na nabídku reprezentovat Českou republiku na mezinárodním klání krásek byla odmítává. Předchozí účast na podobné akci v Kambodži a Vietnamu pro ni totiž znamenala krutý střet s realitou a všudypřítomnou falší. Její konkurentky měly vyoperovaná žebra, umělé zuby nebo zásobu kontaktních čoček, kterými si měnily barvu očí. K ideálu měl daleko i samotný průběh měsíčního pobytu, během kterého spala nanejvýš čtyři hodiny denně. Riskovat podobnou zkušenost podruhé se nakonec rozhodla i proto, aby ukázala odvrácenou stránku zdánlivě dokonalého světa. Uvědomuje si, že tím pravděpodobně nic nezmění, ale aspoň si nebude vyčítat, že to nezkusila. Otevřeně mluví i o své bulimii, kterou odstartoval před osmi lety bolavý rozchod a se kterou ji poprvé konfrontoval její současný přítel Vojtěch Vodochodský. Do té doby si nepřipouštěla, že by měla problém. Fakt, že je jednou z mnoha, kdo poruchou příjmu potravy trpí, přičítá i absenci zdravého nastavení a netají se tím, že to svoje hledá. Podstatné pro ni je zůstat přirozená a tak se taky prezentovat na sociálních sítích. I za cenu toho, že nebude mít stotisíc sledujících a bude pracovat v kavárně. Ostatně už teď dělá asistentku v advokátní kanceláři, protože českým modelingem se uživit nedá.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Markus Krug je jedním slovem světoběžník. Než poznal svou ženu a narodila se jim dcera, byl doma tam, kde měl kufry. Střídavě žil v Rakousku, Německu i Spojených státech a stěhoval se šestnáctkrát. Do školních kolektivů tak nikdy příliš nezapadl. Vlastně ani nemohl. Většinou byly zavedené, on neuměl jazyk a často mu byly cizí i místní kulturní zvyklosti. Začal si proto vytvářet svůj vlastní svět a v něm nové a nové příběhy. Právě to u něj rozvinulo kreativní myšlení, které ho dnes živí. Je producentem, režisérem, někdejším spolutvůrcem One Man Show, ve které se mu společně s Kazmou podařilo infiltrovat do pořadu Prostřeno, přesvědčit organizátory Českého lva, že na slavnostní předávání výročních cen přijede Jim Carrey, nebo šokovat ruská média tím, že do šatny Daciukova mužstva vnikl fanoušek a znesvětil kapitánovu brusli. Dnes stojí za mezinárodními projekty s desetimilionovými rozpočty nebo tuzemskou verzí celosvětově proslulé reality hry The Traitors, kterou od 22. září uvede televize Prima pod názvem Zrádci. A dost možná s ní způsobí televizní revoluci jako se to stalo v jiných zemích. Podstatou formátu totiž není, aby po sobě účastníci něco házeli, bezhlavě se do sebe zamilovávali nebo se předháněli v tom, kdo má větší svaly. Je mnohem sofistikovanější. Ani tak ale není jeho úspěch zaručen. Markus si dobře uvědomuje, že boj o pozornost je čím dál těžší a víc než kvalitě obsahu často záleží na jeho extrémnosti. Budu rád, když mu věnujete tu Vaši, myslím, že to, co říká a dělá, za to stojí.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jedním slovem nepopsatelná, tak charakterizuje režisérka a scenáristka Beata Parkanová dobu, kdy bylo její drama Slovo oceněno na karlovarském festivalu hned dvě soškami a ještě téhož léta natočila film Světýlka, který je aktuálně k vidění v kinech. Prožívala tehdy okamžiky profesního štěstí a naplněnosti, které ukončil jediný hovor. Moment, od kterého se všechno začalo vyprávět jinak a který ji navždycky změnil. Z telefonátu se dozvěděla, že její maminka spáchala sebevraždu. Protože si k dobrovolnému odchodu ze světa vybrala oběšení, následovalo policejní vyšetřování a pitva a do toho kolotoč pracovních povinností spojený s oceněným Slovem. Beata z něj nechtěla vystoupit, sedět doma a koukat do zdi. A taky nechtěla zkazit hercům a štábu jejich hvězdné chvíle a zatěžkat je… doteď vlastně neumí vyjádřit čím, ani bolest není tím patřičným pojmenováním. Po dvou letech o tom dokáže mluvit a svou maminku i pochopit. Kvůli bipolární poruše byla opakovaně hospitalizovaná na uzavřeném oddělení psychiatrické nemocnice, kde podstupovala elektrošoky, ploužila se v teplácích, pak se na čas vrátila domů, depresi vystřídaly manické stavy, při kterých jí bylo líp, ale i tak celá rodina trnula, kdy se jí zase přitíží. Na čas se to dalo zaléčit, ale nikdy ne vyléčit. A nakonec to bylo k nepřežití. Mně se těžko hledají slova, jak moc si vážím otevřenosti, se kterou Beata k rozhovoru přistoupila. Přiznám se, že nebylo snadné se ptát, o to cennější povídání to pro mě ale bylo.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Za mírového stavu nepatří cenzura do žádného státu a už vůbec ne do České republiky, říká šéf strategické komunikace Úřadu vlády Otakar Foltýn, který se kvůli svým výrokům stal pro některé ztělesněním vrchního cenzora a úhlavního nepřítele. Jemu samotnému taková obvinění připadají natolik absurdní, že se jim může jen smát. Kritiku vlády vnímá jako nedílnou součást demokracie a považuje ji za žádoucí, sympatizovaní s režimem Vladimira Putina, který po téměř 900 dnech války nelze oddělit od hromad mrtvol, mu přijde hloupé, ale i k tomu je možné se veřejně a plným právem hlásit. Za hranicí svobody slova jsou výzvy k násilí. Pakliže je někdo nadšený z toho, že ruská armáda vraždí civilisty na Ukrajině, a šíří svoje přesvědčení na internetu, tak zpochybňuje základní hodnoty. A v takovém případě jdou stranou i priority strategické komunikace být sjednocující a nekonfliktní. Dotyčného je potřeba okřiknout. Foltýn to dělá dost svérázným způsobem, a to se podle svých slov velmi krotí. Uvědomuje si, že ho to možná bude stát místo a není vyloučené, že docela brzo. Říkat, co si myslí, ale nepřestane. Státu bude sloužit tak dlouho, dokud o to bude stát, a až mu řekne, že ho nepotřebuje, tak se mu uleví. Být politicky korektní a mlátit prázdnou slámu, jak to sám nazval, nechtěl ani v našem rozhovoru, mluvili jsme proto na rovinu i o řadě dalších věcí. Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠

Ultimátním rodičem je vždycky stát, je přesvědčený režisér Viktor Tauš s tím, že v případě dětí, které mezi lety 1987 a 1993 vycházely z dětských domovů, svou roli neplnil. V naprosté většině totiž skončily na ulici. Sám na ní tehdy žil, a tak se s řadou z nich potkal. Mezi jinými s Amerikánkou, jejímž příběhem byl zasažený natolik, že ho motivoval chtít víc a vyprávět ho dál. Během 20 let ho zpracoval třináctkrát, filmová verze vstoupí do kin 26. září. Hlavní cíl všech dosavadních podob Amerikánky je přitom jediný – přispět ke změně legislativy týkající se ústavní péče. Ta totiž selhává dodnes. V čem jsou její fatální nedostatky, vysvětluje Klára Laurenčíková. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva upozorňuje na to, že v České republice pořád existují instituce, které poškozují práva dětí a fungují na bázi jakéhosi vězeňského modelu. Těch, kteří končí v dětských domovech, je přitom stále víc. Argumenty typu, kdo chce, tak může, oni dost nechtějí, považuje Laurenčíková za liché. Když člověk vyrůstá v destruktivním prostředí bez pocitu bezpečí a možnosti navázat blízké vztahy, nevěří v sebe, v druhé ani v to, že má nějaké místo ve společnosti. Velmi snadno pak podléhá manipulacím a planým slibům, že se dá všechno zázračně a hned vyřešit. Souzení a jistá arogance, že mně se to stát nemůže, že jde o nějaké horší lidi, kteří si za své problémy můžou sami, se v debatách objevuje stejně často jako odmítnutí, že teď nemáme peníze na transformaci systému péče o ohrožené děti. Přitom modernizace a sjednocení roztříštěné legislativy by nás ve výsledku stálo míň než platit drahý, nefunkční systém. Ve všech ohledech. Nejen o tom, jak situaci řešit, aby více příběhů končilo happyendem, mluví režisér Viktor Tauš a vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková.

Tah Ukrajiny byl geniální, říká odborník na mezinárodní vztahy Vlastislav Bříza mladší o vpádu Ukrajiny na ruské území. Jde jí přitom o něco jiného, než se může na první pohled zdát. Bříza vyzdvihuje odvahu generála Syrského, který věděl, že ukrajinská tajná služba je infiltrovaná, proto vše utajil. Co ale bude dál? Nebylo by lepší, aby ukrajinští vojáci bránili slabá místa fronty? Břízův názor je jasný. Mluvili jsme i o situaci v Rusku a nebezpečí Číny, která nás může v pravý čas přiškrtit. A je tam mnoho dalšího.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA ⁠⁠⁠⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Slibované pokračování s psychologem Radkem Ptáčkem je tu. A je ještě lepší než první díl (aspoň podle mě 😊). Probrali jsme toho opět hodně, třeba jsme šli detailně do toho, co dělá kvalitní spánek (a proč je důležitý), ale bavili jsme se i o tom, jak je možné, že někdo prostě páchá zlo a nepřijde mu to špatně. Uvědomění si, že svět není černobílý a i vrah může být oběť, je taky velmi cenné. Prostě je toho spousta. Snad Vás to bude bavit, mě to totiž bavilo hodně.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA ⁠⁠⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

V každém národě jsou lidé, kterým dělá radost neštěstí druhých, říká prezident Petr Pavel ve velkém a otevřeném rozhovoru. Postavil se tak na obranu šéfa strategické komunikace vlády Otakara Foltýna, který sklízí za svá ostrá slova, citovaná v rozhovoru, kritiku. Pavel zdůrazňuje, že teď je třeba říkat věci napřímo. Mluvili jsme o tom, jestli je opravdu nadstranický prezident, o zklamání z politiků (a jejich vzájemných averzí), o první dámě Evě Pavlové, které už našla na Hradě svou radost, ale i o tom, co rozhodne, jestli bude Petr Pavel kandidovat znovu. Vyjádřil se poměrně jasně.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA ⁠⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Cítil vítr v zádech, tak to prostě napálil. Olympijský vítěz Martin Fuksa svůj sport miluje a myslí hlavně na dnešek, život mu ale zároveň změnila malá dcera. A asi i díky ní teď v Paříži vyhrál. Tak to aspoň cítí. Namalované nehty jsou pro něj posílení i styl, pro hejty na nástupovou kolekci od Jana Černého velké pochopení nemá. Když se prý v Česku něco odlišuje, kritika je nevyhnutelná. Fuksa říká, že k olympijskému vítězství ho dovedl osud a všechny výhry i neúspěchy, které má za sebou. V minulosti cítil tlak a povinnost vozit další a další medaile. Má to ještě smysl? Ptal se sám sebe. Teď dostal odpověď. V uvolněném rozhovoru jsme toho ale probrali daleko víc včetně třeba jeho oblíbeného rapu.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA ⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Smát se politikům je velmi zdravé a potřebné, říká novinářka Nora Fridrichová. Staral se o to pořad 168 hodin, který Fridrichová od roku 2006 vedla. A který nedávno narychlo a za pro některé podivných okolností skončil. Ona sama si při popisu toho, co a proč se stalo, nebere servítky. Ptá se, jestli za koncem pořadu není snaha vedení ČT naklonit si politiky před hlasováním o navýšení koncesionářských poplatků. Ostře kritizuje nadřízené, kteří ji a kolegy neochránili před tlaky. A říká, že veřejná diskuze a pravda v ní bude pro ČT očistná. Ale mluvili jsme třeba i o tom, že ženy, respektive matky jsou dnes průbojnější, než byla ona.

Mám pocit, že Tomáš Baldýnský se mnou byl tak nějak celý život. V pozdních 90. letech jako spoluzakladatel legendárního humoristického webu Kompost, později spoluautor Zeleného Raoula, filmový publicista, scenárista, producent. Má za sebou třeba kultovní seriál Comeback. V rozhovoru otevřeně popsal, jak ho zkušenost s tímto sitcomem semlela. Skončil v Bohnicích. Zároveň ale říká, že pokud se má v jeho branži něco povést, lidi prostě musí makat. Práce s mladými, kteří to třeba vidí trochu jinak, přitom z jeho zkušenosti může vést i k tomu, že se projekt prostě vůbec nerozjede. Mluvili jsme o tom, že Česku dnes chybí laskavý humor, který by dokázal společnost spojovat, ale taky třeba o negativním názoru na demokracii. To vás možná překvapí.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Kde je spravedlnost? Ptá se emotivně spisovatel, skeptik a popularizátor vědy Leoš Kyša a dodává, že právě nespravedlnost světa ho motivuje psát knihy. V jeho knihách, jejichž většinu vydal pod jménem František Kotleta, totiž může hrdina spravedlnosti dosáhnout. V reálném světě to je jinak, jak Kyša dokresluje příběhem jedné vraždy. V žánru scifi a fantasy je jeden z nejúspěšnějších v Česku, vedle postapokalyptických příběhů se ale věnuje třeba i situaci v Sudetech, odkud pochází. Sám byl komunista a má pochopení pro lidi, kteří jsou uzamčeni v jednom myšlenkovém světě. Aby se změnil, musel odejít pryč. Mluvili jsme o tom, proč nemá smysl snažit se utéct před jaderným útokem, o vyvracení nesmyslů a zbytečných diskuzích, o tom, co může udělat ze Sudet oblast s budoucností. A jak jde dohromady víra a skepse.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Pořád věřím v pravdu a sílu slova, která dokáže vzdorovat tankům, aspoň na chviličku,“ říká Jana Šmídová, dcera vedoucího mezinárodní redakce Československého rozhlasu Milana Weinera, který je jednou z hlavních postav nového filmu Jiřího Mádla Vlny. Sama v médiích zažila invazi sovětských vojsk v srpnu 1968 i pád vlády jedné strany v listopadu 1989, strach proto nemá. Nikdy ji ale nenapadlo, že by se něco z toho mohlo opakovat. Je přesvědčená, že kdo byl svědkem vstupu „spřátelených armád“ na území někdejšího Československa v bdělém stavu, nemůže nikdy zapomenout. Jí bylo tehdy devatenáct a ten šok má dodnes pod kůží. Na pražské Vinohradské třídě hořely tanky, střílelo se a ona pod zakrvácenou vlajkou poprvé viděla mrtvolu mladého muže. Bláhově tehdy s dalšími lidmi krásnou ruštinou přesvědčovala vojáky, že národ Čechova není takového jednání hoden. Nikdo jim nerozuměl. Stejně jako dnešní vojáci, kteří okupují Ukrajinu, to nebyli Rusové, ale Uzbeci, Bělorusové nebo Kalmyci. Je to paralela, ze které mrazí a kterou je na místě připomínat, protože vzorec se nemění, je jen otázkou, kdo se ho zmocní a čím ho opentlí. Uvědomuje si, že byla exponovanou pražskou studentkou z elitní rodiny, ale stejně tak se zhroutil svět jejím selským příbuzným z jižních Čech. Kdo měl něco v hlavě a něco věděl, tak to tomu znásilnění naší země nebylo jedno. Ani tehdy nebyli novináři žádné celebrity, ale veřejnost jim věřila. Jediným lékem, abychom se z historie poučili, jsou podle ní dobré školy a dobří učitelé, ale moloch školství zaostává a Přemyslovci jsou Přemyslovci. Poslechněte si, jak se Jana Šmídová dostala k unikátním snímkům z terezínského ghetta, co viděla dva roky po jaderné havárii v Černobylu, jak to vypadalo v redakci Svobodného slova, když se komunistický režim hroutil, nebo jak se stalo, že se její syn stal hrdinou revoluce.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 49 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Nezdráhá se o sobě prohlašovat, že je ambasadorkou trapnosti a že je to pro ni osvobozující. Kromě toho je Natálie Schejbalová taky vtipná, pohotová a literárně i hudebně nadaná, což uplatňuje jako komička, scenáristka populární vědomostní show Na lovu, hudebnice a v neposlední řadě influencerka vystupující pod uměleckým jménem Tali. K tomu, aby na Instagramu získala bezmála stotisíc sledujících, zvolila podle svých slov superjednoduchý způsob – prostě hackla rekomendační algoritmus tím, že publikuje krátká videa s vtipy, kterými baví ostatní, a ti je sdílí, aby ukázali, že mají smysl pro humor. Když se někdo nezasměje, těžkou hlavu z toho nemá. Ráda dělá vtipy, které pochopí každý, ale ještě radši takové, které pochopí jenom málokdo a jsou pro ni známkou, že s dotyčným sdílí stejný popkulturní rámec. Existují ale témata, která zlehčovat odmítá. Generace jejích rodičů by sice považovala rasistické nebo sexistické narážky za hroznou řachandu, pro většinu jejích vrstevníků už je to ale za hranou. Myslí si, že humor ve veřejném prostoru by neměl zraňovat, na druhou stranu připouští, že není žádná „svazačka humoru“, která chce vymezovat jeho hranice. Určuje si ty svoje. A tak například na konto za znásilnění odsouzeného exposlance TOP 09 Dominika Feriho rýmuje o konsentu: Pokud je jí do breku, nelezu s ní pod deku. Jak sama říká, bez slovních hříček přemýšlet nedokáže, což se promítlo i do našeho rozhovoru, to ale neznamená, že jsme v něm nebyli i vážní.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 83 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„V období, kdy jsme vygenerovali neuvěřitelný zisky, jsem byl na nejhlubším dně,“ říká Marek Španěl, jeden z nejbohatších Čechů, který šéfuje hernímu studiu Bohemia Interactive a spoluvlastní mimo jiné Echo Media nebo Parlamentní listy. Za to hlavní v životě považuje dávat a připadá mu jako docela velká hloupost očekávat, že jsou to ti druzí, kteří mají dávat nám. Zájem o společenská témata a jejich podporu v něm zesílila pandemie covidu, tehdy mu dění ve společnosti nebezpečně připomínalo dobu před listopadem 1989. Znovu začal potkávat lidi, kteří byli perzekuování za své názory. To je podle něj zrůdné, na své názory má právo každý, ať jsou jakékoliv. Že by ty jeho byly konzervativní, když odmítá unisex oblečení, diskuzi o počtu pohlaví označuje za propagandu a sponzoruje Alianci pro rodinu, si nemyslí. Je přesvědčený, že když se zbavíme jednoduchých věcí, zase se dostaneme do velkých problémů. A taky o tom, že je potřeba jít proti vědeckému konsenzus, protože pokud přistoupíme na to, že definuje pravdu, nikam se v našem poznání neposuneme. Co další si Marek Španěl myslí, si poslechněte v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Úspěch filmu Zápisník alkoholičky je kombinací několika faktorů, říká jeho protagonistka Tereza Ramba s tím, že se zadařit taky vůbec nemuselo. Jeho příběh je totiž svým způsobem šablonovitý, což si uvědomovala i sama herečka. Přesto se filmové adaptaci stejnojmenné knihy podařilo zvrátit trend upadající návštěvnosti tuzemských kin a po třetím víkendu má na kontě bezmála 300 tisíc diváků, čímž se stal nejnavštěvovanějším českým snímkem letošního roku. Připisuje to až nevídané míře autenticity a semknutosti štábu, který kolem sebe dokázal soustředit režisér a producent Dan Svátek. Za klíčovou při ztvárnění postavy Míši propíjející se k závislosti považovala nejen svou fyzickou proměnu, ale také tu psychickou. Jedna věc je změnit kostým, nechat se ostříhat a namaskovat, ale ve výsledku je stejně všechno vidět v očích. Právě v nich chtěla, aby se jí zračila absolutní ztráta zodpovědnosti a neschopnost postarat se o dítě, která ji osobně děsí víc než alkohol. Ke své transformaci využila zahraniční zkušenosti získané od mezinárodní koučky Leny Lessing, která mimo jiné spolupracovala s hercem Michaelem Fassbenderem, ale i konzultace s psychosomatický lékařem Pavlem Čechem. I tak to s ní zamávalo víc, než předpokládala. Nešlo to ale udělat jinak. Co dalšího jí do života hodilo „bombu“? Proč má smysl točit filmy, které na sebe nevydělají? Kolik jí firmy nabízejí za fotky jejích dětí na sociálních sítích? Jakých rolí se jí nedostává? A co má před sebou? I o tom v našem rozhovoru Tereza Ramba mluví.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Kdo chce do politiky, musí mít především hroší kůži, odpovídá Miroslav Kalousek na otázku, jaký základní předpoklad by měl být vlastní člověku, který chce „kecat“ do veřejného dění. Coby exministr financí a bývalý šéf TOP 09 nebo KDU-ČSL dobře ví, o čem mluví. Ani v nejhorších dobách, kdy mohl za všechno, ale nikdy neměl ochranku a žádný z hrdinů jednosměrné komunikace, jak přezdívá lidem očerňujícím druhé v internetových diskuzích, ho na ulici nenapadl, i když je na chodníku míjel. Přijde mu směšné, když se politici nechávají slyšet, že se obětují pro blaho všech. Ve skutečnosti přináší oběť pouze svému vlastnímu uspokojení. Nepopírá přitom, že kdyby sám navštívil psychiatra Radkina Honzáka, dost možná by jeho ordinaci opouštěl s diagnózou psychopata. Trpce si uvědomuje i své chyby, celý soukromý hřbitov chyb. Ze všeho nejvíc lituje dvou rozhodnutí, která už když dělal, byl přesvědčen, že jsou špatně: když hlasoval pro zřízení 14 krajů a pro přímou volbu prezidenta. Mluvili jsme i o tom, na jaké své neprofesionální jednání vzpomíná s úsměvem, jaký nebezpečný pocit vyvolává slabomyslná propaganda současné vlády ve společnosti, kde jsou hranice politického kompromisu a loajality ke straně nebo jaký má vztah k alkoholu.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Atentát na Donalda Trumpa, odstoupení Joe Bidena z boje o pokračování v Bílém domě. Americká politika se otřásla. Co čekat dál? Probral jsem to s bývalým velvyslancem v USA a poradcem prezidenta Pavla Petrem Kolářem. Ten říká, že Kamala Harris, současná viceprezidentka a budoucí velmi pravděpodobná kandidátka demokratů, má šanci Trumpa porazit. Ale lehké to mít nebude. Zároveň Kolář zdůrazňuje, že s Trumpem a jeho případnou administrativou musíme mluvit, není to zosobněné zlo. A měl na nás i pozitivní vliv. Mluvili jsme ale taky o atentátu, který americký exprezident usilující o návrat do úřadu mistrně využil, o tom, kudy teď půjde kampaň, a o dopadech případného Trumpova vítězství.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Odmítá, že by byl mluvčím Generace Z, přestože jeho instagramový účet Kovy sleduje 800 tisíc lidí a na stejnojmenném Youtube kanále má odběratelů bezmála milion. Karel Kovář, jak se jeden z nejznámějších českých influencerů jmenuje občanským jménem, se přitom neveze na žádné vlně instantního zájmu. S natáčením internetových videí začal jako teenager, dnes je mu sedmadvacet a říká, že má svou tvorbu pořád kam posouvat. Je to ale o tvrdé práci a o tom, nenechat se motivovat jenom čísly sledovanosti, protože je pak snadné sklouznout k bulvarizaci obsahu a ke kontroverzním věcem jenom proto, aby algoritmus stále rostl. Sám se důsledně snaží unikat z nejrůznějších škatulek, do kterých se ho ostatní snaží vtěsnat. Přiznává, že jeho dosah je pro něj do určité míry zavazující, ale taky pochopil, že pokud chce zůstat autentický, nemusí být u každého trendu a zavděčit se každému. Právě chtít si udržet tvář někoho, kdo je dostupný všem a nikdy se příliš nevymezí, může podle něj ve výsledku být tím největším vězením. Uzavírat se nechce ani v online prostoru. Samotného ho občas skoro děsí, s jakou vážností někteří politici vnímají sociální sítě, a to, co se na nich děje. I když jde o velmi úzký výsek společnosti, tak mu věnují hodně energie a pak se někdy až ideologicky zaslepeně upnou na konkrétnosti, které pro širokou veřejnost nemusí být reálně tak důležité. Jak vnímá generační střety a o co předpokládá, že bude do budoucna tím největším? Proč mu přijde zrádné dělat politiku pro mladé? S kým nechce vést dialog? Ve které evropské zemi musel zapírat svého přítele? A jak se mu vůbec žije v Česku? I o tom jsme s Karlem Kovářem alias Kovym mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Domnívat se, že se nám může vyhnout maďarská, nebo slovenská cesta, je naivní,“myslí si Václav Moravec a jedním dechem dodává, že si příklon k autoritativnějšímu režimu nepřeje ani jako občan, natož jako novinář. Říká, že podstata některých tlaků a problémů, kterým čelí slovenští kolegové v médiích, je u nás podobná. Obě země navíc spojuje nedokončená transformace v pluralitní demokracii. Boj o ni a o dělbu moci ještě přijde, předpovídá s vědomím toho, že útoky na Českou televizi, potažmo na něj coby její tvář a tvůrce nejsledovanějšího diskuzního pořadu boudou sílit. To pravé peklo podle něj nastane v souvislosti s novelou mediálních zákonů, která má zvýšit televizní a rozhlasové poplatky. Vadí mu, že managmenty médií veřejné služby nejsou schopné jejich navýšení veřejnosti lépe odůvodňovat, přitom mají ten nejsilnější komunikační kanál – Českou televizi a Český rozhlas. Připouští, že kdyby si založil vlastní podcast, měl by asi větší míru svobody. Jak daleko od vstupu na Herohero je? Čím se novináři připravují o vlastní autonomii i slovní zásobu? Proč nechce, aby Otázky Václava Moravce byly spojované s hádkami politiků? Měla by média přiznávat svou názorovou vyhraněnost? A co by nás mělo spojovat? I o tom jsme se s vysokoškolským pedagogem, moderátorem a novinářem Václavem Moravcem bavili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 48 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Po čase jsme se opět sešli s Petrem Cífkou z Moviezone, abychom si promluvili o nových filmech. Probrali jsme to nejlepší z Karlových Varů, chválili Vlny, Zahradníkův rok nebo Mord, dali tipy na dokumenty a podívali se i na nového Policajta z Beverly Hills nebo Furiosu: Ságu Šíleného Maxe. Ptal jsem se Petra, čím to je, že některé dobré filmy propadávají, a co to znamená pro další měsíce. A padaly i kontroverzní názory (moje).

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Díky aktivistům se podařilo otevřít celou řadu enviromentálních a lidskoprávních otázek, a tak se studentka Rozárie Haškovcová nezdráhá řadit mezi ně. Téma životního prostředí ji oslovilo v šesti letech a od té doby se prakticky nevěnuje ničemu jinému. Je pro ni koníčkem i zdrojem příjmu, což nepředpokládala, že se někdy stane. Coby green influencerka už je na posměšky a nálepky „bio, eko, bláznivých žen“ zvyklá, na škole si zažila šikanu, nedílnou součástí jejího života se staly hejty. Své přesvědčení přitom nikomu nevnucuje, nemyslí si, že strašit lidi katastrofickými scénáři je cesta. Zastává názor, že žít stoprocentně udržitelně a ekologicky je kontraproduktivní, protože člověk z toho tak trochu vyhoří. Za problematické považuje primárně množství, ve kterém vše spotřebováváme, a jako příklad zmiňuje rychlou módu. Každý den uvedou značky levného oblečení na trh stovku nových modelů, po kterých s využitím fashion influencerek vytváří poptávku a tlak primárně na mladé dívky, které se často potýkají s nízkým sebevědomím, aby kupovaly další a další produkty, díky kterým stoupnou v ceně. Co s tím, proč se nevzdala létání, co si myslí o přilepování se k silnici a demonstrativním poškozování uměleckých děl nebo na základě čeho si vybírá firmy, se kterými spolupracuje, si poslechněte v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Život se mi sesypal, aby se mohl znovu začít skládat, ohlíží se herec, režisér a moderátor Vojta Kotek za uplynulými pěti lety, kdy v červenci 2019 tragicky zemřel jeho otec a on přesně rok nato havaroval na zděděné motorce. Obě hraniční situace na něm zanechaly šrámy, ale paradoxně taky odstartovaly novou etapu. Přestal čekat na to, až život přijde s něčím super, a uvědomil si, že super už to je. Jakkoli ho štve, že si s tátou nikdy nepokecá o tom, jaké je to být rodič, má zvláštní, těžko popsatelný pocit, že je mu pořád nablízku. Ne že by na něj koukal z nebe, mnohem intenzivněji cítí jeho otisk v sobě i ve svém synovi Hubertovi. A taky svoji smrtelnost. Když o tom mluví, neubrání se slzám. Není to jediný emotivní moment našeho povídání. Neskrývá to. V tom, jak žije i co dělá, chce být autentický. Těží z toho i v herectví. Rozplakat se na povel sice uměl odmala, stačí nemrkat, postupem času ale od téhle dovednosti upustil a najel mu místo ní život jako takový. K čemu dalšímu postupně dospěl (i když spousta lidí kolem něj by prý to, co ho potkalo, za dospělost neoznačila), si poslechněte našem v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR NEJEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR, ALE VÝJIMEČNĚ I TADY

Role kriminalisty Jiřího Markoviče byla pro Petra Lněničku zlomovou hned v několika ohledech. Nejenže byla tou největší, kterou prozatím před kamerou dostal, ale ovlivnila taky jeho osobní život. Fyzicky i psychicky náročné, mnohdy víc než 12hodinové natáčení si vyžádalo větší osamostatnění jeho dvanáctiletého syna, kterého má v péči. Přehodnotit zažité vzorce ho přiměla i smrt jeho kolegy Dana Heribana, se kterým se na place skamarádil a společně plánovali, jak seznámí rodiny a budou se vzájemně navštěvovat. Kvůli náhlé zdravotní indispozici se ale musel slovenský herec vrátit do Bratislavy, odkud ještě druhý den psal, že se nikdy tolik nebál o život, ale že to bude dobré, že to bylo zřejmě „iba od chrbta“. To byla poslední zpráva, kterou si vyměnili. Co se dělo potom a koho celý štáb nenáviděl, jak se vyrovnával s rozpadem rodiny, proč si natáčení Zahradníkova roku s Oldřichem Kaiserem příliš neužil, nebo jak se z obchodní akademie ve Svitavách dostal k herectví, popisuje Petr Lněnička v rozhovoru ze speciální série natáčené na MFF KV.

CELÝ ROZHOVOR NEJEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR, ALE VÝJIMEČNĚ I TADY

Do kategorie dokumentární fotky, ani žádné jiné její tvorba nezapadá, a tak přijala Libuše Jarcovjáková označení vizualistka. Fotit začala v 60. letech a už tehdy patřila mezi její první motivy selfie. Na rozdíl od těch současných mnohdy dost nelichotivá. Autoportréty si totiž nefotila, aby zjistila, jestli jí to sluší, ale kdo je a proč tu je. Kromě nich si psala i deníky a zpětně považuje za opravdové štěstí, že neměla prostor své záznamy nikde sdílet. Na dekády tak tvořila víceméně jen pro sebe. Dnes jsou její fotky mimo jiné cenným souborem dokumentujícím LGBT komunitu v 80. letech, prakticky jediným známým ve východním bloku. Netají se přitom tím, že proniknout do uzavřeného světa gayů a leseb jí trvalo tři čtvrtě roku velmi pravidelné docházky, intenzivní konzumace a neméně intenzivních rozhovorů. Jak se Libuši Jarcovjákové podařilo v 70. letech propašovat do Tokia, jak vnímá dnešní selfie, proč by fotky, které kdysi pořídila v romských rodinách, dnes už neudělala nebo proč nemůže umělá inteligence nikdy vygenerovat, co fotí? I tohle zaznělo během speciální série rozhovorů natáčené na MFF KV.

CELÝ ROZHOVOR NEJEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR, ALE VÝJIMEČNĚ I TADY

Baví mě být uprostřed, říká herečka a režisérka Petra Nesvačilová s tím, že není skupinový typ a jediné, při čem v kolektivu jakžtakž vynikala, byla vybíjená, a to jen proto, že nebyla ambiciózní a schovávala se za ostatní. Líbí se jí levice i pravice, má ráda různé názory, protože si díky nim může tříbit ten svůj. Nudí ji intelektuální snobismus. Sama ho zažila, když nastoupila na Katedru dokumentární tvorby pražské FAMU. Nejen pro část jejích spolužáků, ale i profesorů byly její červeně nalakované nehty důvodem pochybovat o ní. O to víc se zabejčila a řekla si, že takhle svět fungovat nebude. Odmala byla totiž vychovávaná k tomu nenechat si sr*t na hlavu. V čem bylo její dětství složité? Za co vděčí mužům a kdy naopak musela jejich roli suplovat? Jak zvládá mateřství skloubit s prací? Nebo jak se cítí na červeném koberci? I o tom jsme se bavili během speciální série rozhovorů natáčené na MFF KV.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Věta „Radiační situace na Ukrajině zůstává normální.“ je svým způsobem otřepaná fráze, připouští předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová. Na sociální síti X ji publikuje denně od začátku ruské invaze a vnímá to jako službu. Po dvou letech a čtyřech měsících jí v reakci na to překvapí máloco. Agresivní, sprosté, buranské a ulhané účty, které se se stále větší intenzitou pod jejími příspěvky objevují, náleží podle ní asi stovce jedinců, kteří jsou za to dobře placeni a jejichž žluč a nenávist pak rozšiřují rekomendační algoritmy. Přiznává, že ani ona sama nedokáže úplně odblokovat pravou mozkovou hemisféru, která je emocionální, a má tendenci někomu fandit. Kruciální pro ni ale je, že situace je černobílá – Ukrajina byla zákeřně napadena, Rusko je agresor. Kreml přitom Drábové připomíná medvědí strašidlo Barbuchu z pohádky Kubula a Kuba Kubikula, které roste se strachem, ale když mu někdo ukáže, kde je jeho místo, tak zacouvá. Naším úkolem je dát najevo, že se nebojíme. V tu chvíli všechny silácké řeči o použití jaderných zbraní zůstanou jen řečmi. Bez ohledu na to považuje za rozumný přístup k životu připravit se na různé eventuality, které mohou nastat, včetně výpadků elektřiny. Výzvy zásobit se jodovými tabletami jsou ale přehnané, protože rozhodně nejsou všelékem proti radiaci. Prokazatelný je pouze jejich psychologický efekt. V jakých situacích jsou jodové tablety funkční? Dokáže Ukrajina přežít následující zimu s 80 % zničených tepelných elektráren, dost velkým podílem zdevastovaných vodních elektráren a devíti jadernými bloky v ohrožení? Co je největší překážkou výstavby jaderných bloků v Česku? Čím si vysvětlit zvýšený tuzemský export do středoasijských republik? Nebo co bude s SÚJB po jejím odchodu? I na to jsem se Dany Drábové ptal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 64 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

V umění mě baví napětí, mělo by nahlodávat společenské jistoty, říká Lubomír Typlt a tohle přesvědčení promítá i do své tvorby. Žák výtvarníka Jiřího Šalamouna a absolvent nejlepší umělecké akademie v Evropě patří mezi nejúspěšnější současné malíře. Počkat si na to musel do pětatřiceti. Odmítá se totiž podbízet a honba za penězi je mu nepříjemná. Přehodit výhybku a dělat obrazy jenom proto, aby se prodávaly, považuje za strašně nebezpečné, nemusí být totiž cesty zpět. A tak ve dvaadvaceti začal malovat mrtvé kočky a rozloučil se s představou, že ho lidi budou kupovat. Dnes patří právě tahle jeho plátna ke sběratelsky nejvyhledávanějším a jejich majitelé, kteří měli svého času odvahu do nich investovat, si je cení pro jejich kunsthistorickou hodnotu. Sám Typlt připouští, že si nedokáže představit, že by někomu vysela v obýváku. Jsou to malby do galerií, v té Národní ale zatím chybí, což nepovažuje za svou chybu. Nejstarší kulturní instituce podle něj neplní svoji roli, pro českou společnost dělají hodně jiní. Kdo? Jak se v rodině lesního dělníka zrodí umělecký talent? Co má malování obrazů společného s kuřáctvím? A co zničilo lukrativní kontrakt a zapříčinilo rozpad WWW, jedné z prvních českých rapových kapel, ve které v 90. letech působil? I o tom jsme mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

AI je tajemství, změna a taky příležitost, abychom se naučili žít trochu jinak, myslí si Michal Pěchouček, ředitel a spoluzakladatel Centra umělé inteligence na ČVUT a loňský laureát medaile Karla Kramáře, nejvyššího státního ocenění za zásluhy v oblasti vědy a výzkumu. Upozorňuje přitom, že v krátkodobém horizontu jsou naše očekávání od AI přehnaná. V tom středně a dlouhodobém ale může technologická realita překonat veškeré predikce. I proto, že proces náběhu technologie do reálného života je složitější než její vývoj, a tak je těžké předvídat, kdy se co stane. Podstatné je si uvědomit, že umělá inteligence umí něco, co my ne, a naopak, maximálně toho využít a minimálně se tím nechat omezovat. V praxi to znamená, že o sobě nenecháme rozhodovat a diktovat si rekomendačními systémy. Za posledních 15 let jsme si na to zvykli a už vlastně nevnímáme, že na základě toho, na co klikáme a co sdílíme, vzniká extrémně přesný mentální obraz, díky němuž dostáváme obsah, který se nám líbí. V novém paradigmatu by měl každý z nás převzít část odpovědnosti za své bezpečí. Dnešní útočníci totiž neatakují jen stroje, sítě, disky a telefony, ale také lidskou mysl. Uživatelé, kteří budou ochotni reagovat pouze na to, co jim přinese umělá inteligence, budou perfektním cílem manipulace. Kdokoli bude chtít, si je koupí. Jako společnost bychom proto měli usilovat o to, abychom lidi vytahovali ze světa algoritmů, aby si dokázali vytvářet názor z dat a informací, které se jim dostávají i z jiných zdrojů. Čím víc takhle intelektuálně nezávislých bude, tím líp se nám bude žít, je přesvědčený Pěchouček. V čem se podle něj Elon Musk fundamentálně mýlí? Proč považuje zrušení bakalářských prací kvůli tomu, že je studenti píšou pomocí AI, za primitivní rozhodnutí a intelektuální lenost? Proč by byla katastrofa zaujmout k umělé inteligenci restriktivní přístup? A hrozí ČR, že se stane AI kolonií? Poslechněte si v našem „prima“ rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 79 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Třetí řada Survivor Česko a Slovensko zná vítěze. Stal se jím Martin Mikyska alias Mikýř, komik, influencer a taky můj kolega, se kterým se několikrát týdně potkávám ve studiu. Z blízka jsem měl možnost sledovat nejen jeho přípravy na nejdrsnější reality show světa, ale i návrat z ostrova. Zajímalo mě proto, jak zpětně hodnotí svůj pobyt v Dominikánské republice. V extrémních podmínkách prožil dva a půl měsíce, během kterých si nejednou sáhl na dno svých sil. Nejdřív byl přesvědčený, že zkolabuje pod vlivem nedostatku spánku, a když tělo konečně vypnulo, začaly se mu zdát živé sny o jídle. Dva týdny jedl jenom kokos, což bylo jako chroupat cement a následně znamenalo potýkat se žaludečními problémy. V nejhorších chvílích zaměstnával hlavu. Jak sám říká, do Survivoru šel, aby tančil valčík s diváky, a tak pro ně vymýšlel vtípky. Ne vždy se mu to povedlo, a tak ze dne na den žili v Česku i jeho spolupracovníci Vilém Franěk a Honza Cón, kteří se starali o jeho mediální obraz a komunitu sledujících, která se rozrostla o 200 tisíc. Jak jim výhra změnila život, co udělají s vlivem, který se jim podařilo získat, nebo čeho se bojí, odpovídají v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Pracuju, odpovídá hudebník Václav Havelka na otázku, co všechno aktuálně dělá. Tvůrčí svoboda a autenticita jsou pro něj natolik důležité, že než by dělal ústupky, radši upozadil svou ambici živit se pouze autorskou tvorbou. I tak říká, že má štěstí, protože výčet všech jeho aktivit nějak souvisí s hudbou. Mimo jiné je autorem hudebního doprovodu řady uměleckých představení, která často na jevišti sám živě doprovází, což v případě pátým rokem uváděného Romea a Julie prakticky znamená tříhodinovou přehrávku s každou reprízou, s česko-islandským projektem fyield upozorňujícím na klimatické změny absolvoval severoamerické turné, producentsky se podílí na dvou mezinárodních hudebních festivalech Metronome Prague a Colours of Ostrava nebo vytváří hudební dramaturgii v centru současného umění MeetFactory. Jak tenká může být hranice mezi zmiňovaným štěstím a jak snadno se z enormního zaujetí a lásky může stát neštěstí, už ale taky poznal. Musel se naučit striktně si ordinovat mentální a fyzický prostor pro sebe i odejít ze vztahu, který ho nenaplňoval. Přiznává, že to bylo bolestivé a v jednu chvíli mu to podlomilo nohy. Doslova. Zpětně to vnímá jako dar, díky kterému se stal laskavější. S odstupem času si hledá cestu i k otci, který propadl závislosti na alkoholu. O tom všem, navzdory tomu, že jsme se viděli poprvé, mluvil velmi otevřeně a já si toho moc vážím. Pevně věřím, že to oceníte i vy.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 77 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Nevěřím, že by izraelská armáda postavila v Gaze lidi jako nacisté v Lidicích a odstřelovala je. Veškeré mé zkušenosti říkají, že to nedává smysl,“ má jasno David Shorf, který v Izraelských obranných silách (IDF) sloužil. Ne snad proto, že by toužil po adrenalinových zážitcích a chtěl si hrát na vojáky. Má izraelský pas, a tak se na něj vztahovala branná povinnost. Je přesvědčený, že izraelští vojáci dělají maximum, aby mezi oběťmi nebyli palestinští civilisté, ale při prohledávání potenciálních útočišť Hamásu se sami stávají chodícími terči, a tak když zaslechnout výstřel, taky pálí. Válka je chaos, a kdyby byl Shorf náčelníkem generálního štábu IDF, dávno by ji ukončil. Její prodlužování je zbytečné a nepomáhá vůbec nikomu, kromě Benjamina Netanjahua, toho drží u moci, a proto se vymlouvá, že nerozhoduje. Reálně je ale tím, kdo operaci velí. Izraelský premiér je podle něj zlý člověk, který, jak říkají i Shorfovi izraelští kamarádi, je pro budoucnost země větším ohrožením než samotný Hamás. Hrozí totiž, že pokud se mu podaří přestát všechny protivládní protesty, nejschopnější Izraelci odejdou do zahraničí. A zůstanou ti, kteří můžou přetvořit charakter státu a z demokracie udělat chalífát v jarmulkách. Doufá proto, že se schyluje ke konci současného kabinetu a ten další, ať už v něm usedne kdokoli, přispěje k tomu, aby spolu obě strany znovu začaly jednat. Argumenty, které by k tomu mohly přispět, pojmenovává Shorf v rozhovoru. Není jich málo. A zároveň upozorňuje, že uzavřít Gazu a udělat z ní zoologickou zahradu by mohlo mít ještě hrozivější následky než ty, které šokovaly svět 7. října loňského roku. Proč nejde Hamás zničit? Čím je specifická izraelská mentalita? Proč je nepřípustné odvolávat se na frázi From the river to the sea, Palestine will be free? Co si myslí o izraelských osadnících? Nebo jak ho služba v izraelské armádě formovala, v čem je jiná než česká vojna a komu se v ní vyhýbal? Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Eva Burešová o sobě říká, že je zpěvačka, herečka, maminka a hlavně šťastná žena. K tomu poslednímu jí trvalo dojít nejdéle, hlavní roli v Národním divadle hrála už ve třinácti. Zatímco ostatní ji měli tehdy za malou holku, ona se cítila dospělá, a makala o to víc, aby dostávala další nabídky a mohla se věnovat tomu, o čem odmala snila. Před pár měsíci vážně přemýšlela, že se toho vzdá. Snaha dělat všechno správně a nezavdat nikomu důvod říct o ní něco špatného ji přivedla až do nemocnice. Tehdy si uvědomila, že buď začne dělat něco jiného, nebo se přestane hnát za tím, aby se zalíbila všem. Podstatnější než být vnímaná jako dobrý člověk, je pro ni se tak skutečně chovat a šířit dobro dál, zvlášť v dnešní době, kdy je mezi lidmi hodně strachu, nenávisti a smutku. S tímhle zjištěním, ke kterému je ráda, že dospěla ještě před třicítkou, i když to bylo těsně, přistupuje nejen nově ke své tvorbě a dlouhodobě k pomoci samoživitelkám i samoživitelům nebo šikanovaným dětem. Sama si zažila obojí. Svého prvorozeného syna vychovávala tři roky sama a ze základní školy v ní zůstala obava a nedůvěra v autority. O tom, jak se s tím vším vyrovnávala, kde nacházela oporu nebo kdo ji zklamal, který moment ve svém kariérním životě považuje za zlomový a v co doufá, že ještě přijde s věkem, mluví Eva Burešová velmi otevřeně. Věří, že upřímnost je cestou, jak dát druhým vědět, že v tom nejsou sami.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jednota v postoji a pomoci Ukrajině je po volbách ohrožená, míní europoslankyně Dita Charanzová. Před pěti lety byla zvolená za ANO, vývoj názorů hnutí na Evropu pro ni ale byl nepřijatelný, a proto z něj odešla. V rozhovoru popisuje, k jakému myšlenkovému posunu došlo u Andreje Babiše, a odpovídá na otázku, jaké postoje doopravdy zastává. Mluvili jsme ale taky o tom, co dělá vliv v Evropském parlamentu a jak probíhají vyjednávání. Ví o tom mnohé, byla totiž jednou z jeho vůbec nejvlivnější členek. Rozhovor jsme točili jen pár hodin po volbách a sdílím ho s vámi co nejdřív, protože otřesy v Evropě i Česku jsou a dost možná ještě budou značné. Proč uspěl Filip Turek? V čem jsou tyto volby budíčkem (nejen) pro české politiky? A může prezident Emmanuel Macron ustát prohru ve Francii? I o tom jsme se s Ditou Charanzovou bavili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 56 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Pořád je čemu se smát, říká komentátor Jindřich Šídlo s tím, že jsou ale témata, ze kterých není na místě dělat si legraci. Jedním z nich je válka v Gaze, do hlubších debat o ní se vědomě nepouští, speciálně ne na sociálních sítích. Jakkoli se to ne vždy daří i jemu samotnému, považoval by za užitečné, kdyby si každý dal závazek, že než na ně něco napíše, bude tři minuty přemýšlet. Obezřetný je i v souvislosti s volbami, hlídá si, aby nikomu nedal podnět myslet si, že na nich má nějaký osobní zájem. Způsob, jakým přistupuje k novinařině, neovlivnil ani nedávný atentát na Roberta Fica. Slovenská média, která jsou mnohem víc součástí politiky než ta česká, i když ta se k tomu za posledních 10 let taky posunula, si podle něj nemohou nechat říkat, že jsou odpovědná za to, že se nějaký „šílenec“ pokusil zavraždit slovenského premiéra. Tamní vládní scéna k vyhrocené situaci přispěla. Úplně zdravé nebylo, ani když se čeští novináři nechali Andrejem Babišem nacpat do role jeho veřejného nepřítele. Zpětně to za chybu nepovažuje, přičítá to době a naplňuje ho to lehkým optimismem, že Česko je vlastně docela stabilní a že ani několik let soustředěné vlády Miloše Zemana s Andrejem Babišem ho neposunulo směrem k nedemokratickým maďarsko-slovenským tendencím ani o píď. Jak hodnotí vládu Miloše Zemana a co bylo exprezidentovým jediným úkolem v druhém funkčním období? Co si myslí o šéfovi hnutí ANO? Mají názorově zaujatá média vůbec schopnost referovat o politice a společnosti bez předsudků? A kam směřují Seznam Zprávy? I o tom jsme s Jindřichem Šídlem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Politická vůle směřovat ke konci války v Pásmu Gazy je evidentně velká nejen ze strany USA, ale i části izraelské vlády, problematický je protějšek, konstatuje reportér Jakub Szántó. Zásadní je podle něj uvědomit si, že na druhé straně vyjednávání není stát, ani legitimní politická síla, ale teroristická organizace na úrovni Islámského státu nebo Al-Káidy, která má v zásadě i stejný cíl. Boj na život a na smrt vede ve jménu islamistického chalífátu, nikoli palestinského národního státu, jak se spousta lidí mylně domnívá. Těžko si tak představit situaci, že Jahjá Sinvár někde v tunelech pod městem Chán Júnis, kde se pravděpodobně ukrývá, řekne ano a příměří začne fungovat. Skeptický je k mírovému plánu, který považuje spíš za americký, i jeho novinářský kolega a podcaster Pavel Pawluscha Novotný. I když připouští, že ne tolik. Pravdou je, že vůdce Hamásu reprezentuje to nejbarbarštější, co hnutí nabízí, ale taky jsou jeho součástí pragmatici, kteří žijí léta v zahraničí, zejména v Perském zálivu a jsou dost často pod tlakem tamních vlád. Tvrdit, že jeho stoupenci jsou na věky věků zplozenci pekla odsouzení k tomu, že buď zemřou, nebo se probojují do věčného chalífátu, a srovnávat je s antisystémovým Islámským státem nebo Al-Káidou, mu přijde nepatřičné. Hamás ve svých nejlepších dobách totiž dokonce zvažoval, že ve vztahu k Izraeli nastolí dlouhodobé příměří. V říjnu 2023 v něm ale převážilo nejtvrdší křídlo, které překročilo veškeré hranice. Takhle drsnou válku region nezažil a svět na to reaguje. Z jeho reakcí se ale často vytrácejí fakta a místo z historie vychází diskuze z hysterie, v níž se zlehka zachází s pojmy jako genocida nebo hladomor, které mají jasné právní definice, prozatím nenaplněné. Zatímco dřív byl Blízký východ okrajové téma, dnes jsou na něj odborníci všichni. I proto jsem znovu pozval k rozhovoru Pavla Pawluschu Novotného a Jakuba Szánto, kteří jsou regionu prokazatelně znalí a získávají informace přímo odtud.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Spíš mě znervózňují data než to, co se děje v přírodě, odpovídá biolog a ekolog David Storch na otázku, jestli planeta hoří. Říká, že globální oteplování samo o sobě nemusí být problém, protože biologická rozmanitost roste s teplotou, problematická může být rychlost, jakou k němu dochází a jakou predikují modely. I tak má ale na planetu mnohem horší vliv její přelidnění. Osm miliard je ve srovnání s ostatními populacemi živočichů úplný extrém a je to bezprostřední příčina enviromentální krize, která tady je, byť trochu jiná, než si lidé myslí. Snížení spotřeby by mělo být naším cílem, a to na základě postupných opatřeních vzešlých z demokratické diskuze, ne že se všichni sešikujeme do nějakých družstev, ve kterých budeme lokálně hospodařit, a tak zabráníme konci světa. V evropském kontextu je na místě mluvit především o ekologických změnách, a to až teď, kdy dochází k přeskupování vztahů mezi organismy – šíření nepůvodních druhů v naprosto bezprecedentní míře, křížení druhů, které se předtím nikdy nepotkaly, nebo vzniku nových typů prostředí včetně nových divočin. Právě v jejich důsledku totiž dochází k vymírání těch původních. Přesto doklady ve vědecké literatuře ukazují, že to všechno nelze jednoduše zarámovat tím, že příroda mizí. A zpětně vyšlo najevo také to, že úbytek hmyzu není tak razantní, jak uváděl slavný článek dvojice německých vědců, který způsobil obrovský poprask a kvůli kterému se ochrana hmyzu dostala dokonce do německého vládního programu. Na jakém čísle se počet obyvatel země zastaví? Je vůbec možné, aby člověk fungoval v souladu s přírodou a společnost přitom dál bohatla? Žijeme v době šestého masového vymírání? A co nejlepšího můžeme pro přírodu udělat? Poslechněte si, zajímavých a nezřídka překvapivých informací je rozhovor s profesorem Davidem Storchem plný.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 46 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Je tomu sotva rok, co Světová zdravotnická organizace odvolala globální stav nouze spojený s pandemií covidu. Připomínat si dnes dobu všudypřítomné nejistoty a vlastní zranitelnosti se chce málokomu. Jsou ale tací, kteří na ni nezapomenout nikdy. Patří mezi ně i bývala všeobecná zdravotní sestra, aktuálně adaptive trenérka Eliška Krejčí, která začala mít po první prodělané nákaze problémy se sluchem a doteď nosí naslouchátka. Bez nich slyší jenom šum a pískání, nic jiného. Po druhém pozitivním testu se k tomu přidaly potíže s hybností dolních končetin. Nejdřív nejisté našlapování, pak vrávorání, což řešila berlemi, až jí nohy vypověděly službu úplně. Přestože na invalidní vozík je odkázaná dva roky, vlastní má teprve od prosince, do té doby si kompenzační pomůcky půjčovala. A hledala způsob, jak se zvednout zatím aspoň psychicky. Jestli bude ještě chodit, totiž nikdo neví. Přiznává, že ze začátku ji neurčitá diagnóza vadila, teď je neskutečně ráda, že má pořád naději a motivaci snažit se dál. Jak moc velkou pochopíte, když si poslechnete, jaké překážky musela překonat, když se doslova plazila po zemi, a co všechno se naučila. Navzdory tomu všemu se během rozhovoru pořád usmívá a usiluje o účast na paralympiádě. Myslím, že její příběh stojí za to společně sdílet.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Chtěl jsem České republice vrátit, co mi dala, říká designér a kreativec Jan Černý o nové kolekci, ve které budou sportovci reprezentovat zemi na olympiádě v Paříži. S výsledkem je spokojený, protože nemusel dělat kompromisy a držet se zpátky, věrný zůstal i své genderless estetice, a tak se na odhalení olympijského oblečení a doplňků až masochisticky těší. Je přesvědčený, že kritiku už se naučil přijímat, nebojí se jí, ukazování nových cest vnímá jako svůj úkol. Zároveň si uvědomuje, že může být sebelepší a sebeúspěšnější, ale hodnocený bude vždycky na základě své poslední práce, která může dopadnout výborně, nebo úplně na nic. Sám za oblečení utrácí nerad, základem jeho šatníku jsou trika a mikiny, tři bílé košile, rifle, černé kalhoty s puky, tři obleky a pár svršků. Víc toho podle něj není potřeba, žádné ultra šílenosti. Trend rychlé módy ho nefrustruje, je zastánce toho, ať si každý koupí, co potřebuje, ale nevytváří obří poptávku. Právě na ni totiž řetězce reagují. Jak fungují trendsettingové agentury? Je ještě vůbec možné vytvořit něco, co nikdo neudělal? Proč bychom se měli zamýšlet nad tím co na sebe? A co mu na práci pro Louis Vuitton přišlo nezdravé? I na to mi Jan Černý odpovídal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Mám trochu problém s tím, čemu se dneska smát,“ přiznává režisér a herec Miroslav Krobot s tím, že má pocit, jako by se ze společnosti vytrácel humor. Ten je pro něj přitom takovým lakmusovým papírkem k rozpoznávání lidí: Když je vidět, že se člověk dokáže odbourat, tak je to pozitivní. Tímhle prizmatem nahlíží i na politiky. Připouští přitom, že pod vlivem doby sám malinko couvá, a i když má rád trapnost a její nadstavbu v podobě mystifikace, ve svých inscenacích s nimi pracuje o poznání míň. Nechce přispívat k ještě většímu zmatení. V Dejvickém divadle by jeho záměr diváci určitě přijali, ale ve veřejném prostoru se bojí, že by jedna nepochopená kravina mohla strhnout melu. Porozumění není podle něj třeba předstírat ani ve vztahu k mladé generaci, podstatný je vzájemný respekt a inspirace z takových setkání. Jakkoli zádumčivě to celé zní a koresponduje s mediálním obrazem Miroslava Krobota, během našeho povídání opakovaně dokazuje, jak velký smysl pro humor a nadhled má. Pevně věřím, že Vás rozhovor s ním bude bavit stejně jako mě. Mluvili jsme v něm i o tom, za co by se pochválil, o budoucnosti Dejvického divadla, režijních začátcích, prvoplánových kšeftech nebo chápavé manželce a nas*aných inženýrech v publiku hry Štíři z února, kterou od dubna uvádí divadlo Studio DVA.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jakub Vejmola alias Kicom je kryptoměnový, resp. bitcoinový evangelista, nikoli investiční poradce a rozhovor s ním tak není investičním doporučením. V praxi to znamená, že se před šesti lety nadchl pro bitcoin a o rok později o něm začal natáčet videa na Youtube, přestože to pro něj coby introverta znamenalo překročit hranice své komfortní zóny a posadit se před kameru. Dnes má jeho Bitcoinovej kanál bezmála 100 tisíc odběratelů. Sám Kicom je přesvědčený, že bitcoin pomalu, ale jistě mění svět, do kterého jsme se narodili a kde peníze kontrolovaly státy. Považuje ho za jednoduchý nástroj, prostřednictvím kterého lze smysluplně a dlouhodobě spořit, aniž by měnu devalvovala inflace, zkrátka za aktuálně nejlepší spořicí účet. Vadí mu, že například těm, kteří si před třemi lety našetřili milion, klesla jeho kupní síla o 33 %. Lidem by podle něj měl být dostupný snadný způsob, jak uchovat reálnou hodnotu toho, co odpracovali, i jak ji utratit později. Fakt, že v Salvadoru už je bitcoin zákonným platidlem, a i banky v Česku se na něj přestávají dívat jako na zábavu geeků a podivných lidí ve flanelových košilích, jeho legitimitě nahrává. Pravdou nicméně je, že je extrémně volatilní, což není chyba systému, ale důsledek chování spekulantů, kteří jsou schopní jeho kurz vyhnat nahoru i srazit dolů. Jinými slovy je super, ale jak už to tak bývá, kazí ho lidi. V čem spočívají další výhody bitcoinu, kdo za ním stojí, jak energeticky náročné je ho těžit a jak snadné zneužít k financování organizovaného zločinu nebo terorismu a co si myslí o ostatních kryptoměnách? I na to jsem se Kicoma ptal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 70 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Slovenský politický souboj už delší dobu připomínal natlakovaný hrnec, který dřív, nebo později vybuchne, říká vystudovaný historik a novinář Josef Pazderka k atentátu na premiéra Roberta Fica s tím, že bychom měli být vděční, že situace v Česku ještě není tak špatná. Na druhou stranu jsme na podobné trajektorii a tohle je varovný signál, že stát se to může kdekoli. Zvednout vlnu násilí a verbálně ho rozdmýchat je totiž nesmírně jednoduché, zastavit ji už ale ne. Tragickou a v celé střední Evropě bezprecedentní událostí přitom vřící emoce neochladly. Pro úroveň veřejné diskuze je podle něj určující, jestli společnost má kvalitní veřejnoprávní média, která fungují jako zklidňující a nenahraditelný prvek. Ta česká zatím má, ale Pazderka se na základě dění v okolních státech obává, že to tak nemusí zůstat. Za legitimní považuje debatu o podobě Českého rozhlasu i televize, nikoli jejich nezávislé existenci, protože zásahy do ní bývají nevratné. Bránit demokratické hodnoty je podle něj potřeba i proti imperiálním choutkám Vladimira Putina. Ten totiž během své pětadvacetileté vlády zjitřil v Rusech nikdy nezpracované trauma z rozpadu Sovětského svazu, v důsledku kterého potupně spadli z první ligy do nižší soutěže, a prohloubil nespokojenost z demokratické transformace, během níž přišla v 90. letech většina lidí o svoje úspory hned dvakrát. Ruská společnost se tak chytila do podobné smyčky jako ta německá ve 30. letech. Pocity ponížení, nedocenění a touha vrátit se na vrchol za jakoukoli cenu v ní rezonují strašně silně. Tak silně, že zatímco z invaze do Afghánistánu se domů v rakvích vrátilo 15 tisíc sovětských vojáků a veřejnost byla otřesená, válku na Ukrajině už zaplatilo životem odhadem sto tisíc Rusů a žádný šok se nekoná. Mluvili jsme ale i o Ukrajině a jejích problémech, o koncertu velmocí, kritice EU nebo odpůrcích ruského režimu, se kterými se Josef osobně setkal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 45 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Není fér, když si lékař, i když je to špičkový odborník, vyhradí na konzultaci čtyři minuty ročně, zbylých 364 dní je nedostižný a v tom absurdně vyhrazeném čase neodpoví prakticky na nic, říká Valerie Mirić Tkadlčíková. Ta má coby maminka 4,5leté holčičky, která velkou část svého krátkého života strávila v nemocnicích, řadu otázek. Zdůrazňuje přitom, že za to, co české zdravotnictví dělá, je nesmírně vděčná. Nicméně nechce mlčet o tom, co nedělá. Nejenom kvůli své dceři, ale i dalším dětem a rodičům. Necitlivý, přezíravý a v krajních případech i nezákonný přístup by neměl být součástí žádné praxe, natož zdravotnické. A tak proti němu bojuje a tvrdě naráží. Přiznává, že je to zraňující, ale chce si být jistá, že pro svoje dítě udělala maximum. Že navzdory spoustě hořkých pilulek, které musela sama spolknout, zařídila a vyběhala, co šlo, a přes opakované vyhazovy zůstala, kde měla. Se vší pokorou a nepochopením pro to, jak nelidsky se k sobě dokážeme chovat. Čím si od narození dcery prošla, popisuje v rozhovoru, který nebylo snadné vést a nebude snadné ani poslouchat. Bylo ale, myslím, důležité ho natočit.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Je v zájmu České republiky přestat Andreje Babiše označovat za proruského agenta, myslí si senátor Václav Láska. Argumentuje přitom tím, že jednak to byl právě expremiér, který v době své vlády, vykázal ze země největší množství ruských diplomatů, ale taky osočování z kolaborantství všech, kteří se nám nelíbí, vede k tomu, že až bude někdo skutečným agentem, nikdo to nebude brát vážně. Koho se sluhou cizího státu označit nezdráhá, je Jindřich Rajchl. Za svá silná slova je přitom Láska připraven čelit i žalobě a je přesvědčen, že lídr PRO by v případě soudního sporu dostal „strašně na zadek“. Podobně nekompromisních výroků lze od něj očekávat víc, jak sám říká, nesmělý a pokorný už byl, teď je potřeba si říct o pozornost. Po kolečku úvah, v rámci kterého zvažoval i konec politické kariéry, dospěl k rozhodnutí po 10 letech opustit Senát a pokusit se přivést hnutí SEN 21 do Poslanecké sněmovny. Další parlamentní strana je podle něj v současné nestandardní situaci potřeba velmi, protože všechny demokratické síly jsou ve vládě a opozice je tvořena jenom populistickým hnutím ANO a radikálním SPD. Chybí demokratická opoziční partaj, která by byla konstruktivním kritikem vlády, motivovala ji pracovat lépe a ne se spokojit akorát s tím, že za všechno může Babiš. S přesvědčením, že je šéf hnutí ANO zlo, Láska souhlasí, ale svalovat na něj vinu za všechno mu přijde laciné. Svou ambici vstoupit do Strakovy akademie tak považuje za společensky prospěšnou. Poslechněte si, jaké jsou jeho priority, přes které nejede vlak, s kým je ochoten spolupracovat, co udělá pro to, aby vzal hlasy hnutí ANO, proč je tzv. Istanbulská úmluva nuda nebo konzervativní politika vysloveně nebezpečná.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Civilizační onemocnění, pro která má angličtina výraz diseases of modernity, tedy moderní choroby, tu byla v určitém procentu vždycky, ale patřila spíš k výsadám bohatých lidí, kteří se k nim prostě prožrali a uváleli, říká Radek Ptáček, profesor lékařské psychologie, klinický psycholog a psychoterapeut. V současnosti postihují většinu populace starší šedesáti let. Stejně tak narůstají počty případů duševních problémů u dětí, mladistvých i dospělých, v souvislosti se kterými se hlasitě diskutuje, jestli máme dost psychiatrických kapacit. O poznání méně už je slyšet, co můžeme udělat v rámci prevence. Přitom propojenost fyzického a duševního zdraví je až děsivá, a jakkoli to zní jako klišé, pozitivní myšlení je jedním z faktorů, které do určité míry v ovlivňují nejen kvalitu našeho života, ale i délku. Obranou proti informační zahlcenosti, v níž má mozek tendenci extrémně senzitivně reagovat na negativní zprávy a v konečném důsledku se bát i maličkostí, je dramatickým způsobem omezit přísun jakýchkoliv zpravodajských informací tak, abychom si jednou denně udělali základní přehled o aktuálním dění, a taky se učit vidět věci v pozitivním kontextu, a to doslova. Vnitřní hypotézu o tom, jak funguje vnější svět, si totiž vytváříme sami a prostřednictvím tzv. retikulárních formací automaticky filtrujeme podněty, které k nám přicházejí. Jinými slovy pokud svět vnímáme jako nebezpečné místo, uvidíme ho temný a plný nástrah. Proč je důležité mít soucit sám se sebou, čím začíná péče o duševní zdraví, jak si poradit s názorovými rozkoly v rodinách, jsou psychopatické rysy základním předpokladem politického úspěchu nebo jaké argumenty mluví ve prospěch fyzických trestů? S Radkem Ptáčkem jsme palčivých témat otevřeli hned několik.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Nechci, aby moji hosté říkali: Jé, to bylo dobrý, kam jsme mi to dali,“ vtipkuje o velikosti porcí ve fine diningu Martin Svatek, šéfkuchař táborské restaurace Mace a člen národního týmu Asociace kuchařů a cukrářů ČR. Sám si degustační menu při návštěvě konkurenčních podniků neobjednává a „komentované krmení“ nevyhledává. Jeho prvotním cílem je mít plnou hospodu lidí, spolehlivý tým, protože bez něj to nejde, a když by se povedlo získat michelinskou hvězdu, bylo by to moc hezké. Ale ne na úkor toho, že se bude soustředit na někoho, kdo zrovna mluví francouzsky, a přehlížet přitom paní z Tábora, která v jeho podniku slaví padesátiny. Michelinskými hvězdami jsou jeho hosté. Vyhraněný vztah má i k jídlům, která servíruje. A nejen on. Vtipkuje, že kdyby z jídelního lístku, po 15 letech vyndal liškový krém, tak by mu lidi rozbili barák. Léty prověřené jsou také zadělávané dršťky nebo kedlubny se zázvorovým sýrem, fungují už v podstatě jako značky, a o to větší smysl mu dává je neměnit. Jeho gastronomickým rukopisem jsou česká jídla se světovými prvky, vzhledem i použitou technologií, která ale pořád vychází z toho, že když se podívá z kuchyně, nevidím Eiffelovku, ale furt Tábor. Co si myslí o podnicích, které neberou karty, a jak je to v gastru s černými penězi, proč přestal podávat koňská líčka, co je největší nepřítel kuchaře nebo jak se mu spolupracovalo se Zdeňkem Pohlreichem na pořadu Česko na grilu? Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Byla jsem apolitická, ale ze sametové revoluce jsem se vydrápala jako občanka, a už si to vzít nenechám,“ říká Eva Holubová, kterou k tomu, že nelze nemít názor, „trošku vycvičila“ Olga Havlová. S ní a jejím manželem se herečka seznámila za minulého režimu, tehdy jim záviděla bony, které dostávali a za které si mohli koupit džíny. Pak ale viděla, že mají na Hrádečku 40 let starý dřez, který Václav Havel po každém použití vytřel, aby mu nezrezivěl. Nefalšovanou skromnost oceňuje i na současné hlavě státu Petru Pavlovi a fakt, že byl členem komunistické strany jí nebrání v tom, aby na něj byla hrdá. Sama připouští, že neví, jestli by neměla stranickou legitimaci, kdyby jí nezrušili skauta, nezažila ruskou okupaci a nezakázali Martu Kubišovou, kterou obdivuje natolik, že se setkání s ní dlouho bránila, protože se necítila hodna. Když k němu konečně došlo, byla tak vynervovaná, že místo, aby se představila svým jménem, řekla: „Dobrý den, já se jmenuju Kubišová, já vás mám, paní Holubová, strašně ráda.“ Svým názorem se v rozhovoru netají ani na ruského prezidenta Vladimira Putina, který je podle ní spratek, nebo na Jaroslava Duška a Petra Čtvrtníčka, které tituluje jako „hovada“. V případě svých hereckých kolegů ale vulgární označení používá s láskou. Ačkoli když dojde na Duškovy výroky o rakovině, které v mém podcastu loni zazněly a následně vyvolaly silné emoce, přiznává, že ho nedokázala poslouchat. Za ně by ho nazvala „hovadem“ zcela vážně. Jak vzpomíná na natáčení milostné scény v Pelíšcích a jaký má po bezpočtu repríz k filmu vůbec vztah? Co jí baví na hraní v seriálech? Jak se chybou systému stala katoličkou? Nebo proč zažívá na Sicílii pocit jako u Káji Maříka? I o tom byla řeč.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Dnešní děti jsou konfrontovány se spoustou informací mnohem dřív než generace před nimi, což ale neznamená, že jsou na ně připraveny. U předškoláků se tak nezřídka projevuje enviromentální úzkost a čtvrtina 12letých viděla podle dostupných dat porno, což je ve skutečnosti dost podhodnocený údaj, upozorňuje Michaela Slussareff z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která se věnuje výzkumu vlivu digitálních technologií na vývoj a zdraví dětí a je také zapojená do probíhajícího Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání, jehož 4. ročník pořádá platforma uMĚNÍM ve spolupráci s desítkami kulturních a vzdělávacích organizací po celé České republice. Stres ale zažívají i jejich rodiče, kteří se ve snaze obstát při výchově svých potomků co nejlépe a uchránit je před nástrahami online světa dočítají na nejrůznějších internetových platformách, co všechno dělají špatně, přičemž univerzálně platný návod neexistuje. Řešením, jak se zorientovat v digitální džungli, která je pro nejednu mámu a tátu rejdištěm sexuálních predátorů a prostorem pro kyberšikanu nebo další nebezpečí, zatímco pro jejich ratolesti příslibem dobrodružství plného her a kamarádů, je vstupovat do ní spolu a o potenciálních nástrahách se bavit. Nezakazovat, ale přistupovat k mobilům a tabletům stejně jako ke knížkám – společně si prohlížet, co v nich vidíme, komentovat to, věnovat pozornost tomu, co dítě zajímá nebo naopak čeho se bojí, a ptát se proč. Tímhle způsobem lze „ošetřit“ i dostupnost problematického obsahu, což si Michaela Slussareff ověřila v praxi. Jak digitální technologie ovlivňují produkci dopaminu, co je video deficit a kdy k němu dochází, proč by měly děti vědět, co děláme na mobilu, nebo kolik času je v jednotlivých věkových skupinách optimální na mobilních zařízeních trávit? Na to všechno jsem se ptal, protože s tím dost pravděpodobně budu jednou konfrontovaný a vy třeba taky.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Vodní slalomář a kajakář Vavřinec Hradilek ukončil před pár dny profesionální kariéru, a tak mě zajímalo, jaké to je, udělat po bezmála třiceti letech takové životní rozhodnutí. Přiznává, že o něm přemýšlel dlouho a snadné to nebylo, protože pádlovat ho pořád baví a od devíti let měl to štěstí, že denně chodil na vodu s úsměvem. Pozitivní vztah k ní ale neměl odjakživa, splývat neumí dodnes a dlouho se bál i plavat. Přestože je dvojnásobným mistrem světa v individuální kajakářské disciplíně a majitelem stříbrné olympijské medaile z Letních olympijských her v Londýně, obešel nejednu peřej, kterou jeho kamarádi dali. Přiznává, že v tu chvíli je těžké nenechat se strhnout skupinou a být jediným, kdo z lodi vyleze, ale to, že stát se může na vlně cokoli, pochopil už jako dítě, když měl jeho starší bratr Václav během soustředění juniorské reprezentace vážnou nehodu na kanále, při které málem přišel o život. A fakt, že v partě, se kterou divoké řeky jezdí, se už spousta lidí včetně jeho blízké kamarádky utopilo, to potvrzuje. A nejsou zřejmě poslední. Aby se dokázal vrátit na místa, kde k tragédiím došlo, opakuje si, že odešli při tom, co je bavilo a naplňovalo nejvíc. Vzdát se svého snu a sjet jeden z největších asijských veletoků Indus, který patří k extrémním vodáckým výzvám, nechce. Je přesvědčen, že blbá náhoda ho může potkat i na přechodu. Co dalšího mu stojí za to nedržet se při zemi, čeho v životě lituje, jaká píseň mu hrála v hlavě na olympijských stupních vítězů, co měl Mezinárodní olympijský výbor ruským sportovcům nabídnout, nebo jak vzpomíná na StarDance, si poslechněte v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Protestovat proti Green Dealu je nesmysl, říká soukromý zemědělec Daniel Pitek s tím, že opatření, která jsou součástí Zelené dohody pro Evropu, jsou důležitá a dobrá. Fakt, že ke klimatickým změnám dojde, nelze ignorovat a pouhou adaptací krajiny je nebudeme sto zvládnout. K tomu abychom byli uhlíkově neutrální by přitom stačilo snížit naši spotřebu o třetinu, jak vypočítal kanadský profesor českého původu Václav Smil, na kterého se Pitek odkazuje. Každopádně to, že budeme hospodařit jinak, jak v lesnictví, tak v zemědělství, je jasné už nyní a úplně jednoduše se může stát, že se tu budou pěstovat pomeranče. Jižní Morava, kdysi jedna z nejúrodnější oblastí České republiky, už je na tom dnes z hlediska výnosů obilí hůř než bramborářská Vysočina. Pitek se přitom netají obavami, že se systém začne rozpadat, což by v konečném důsledku mohlo znamenat, že člověk jako druh nebude schopen přežít. Ohrožená je už například potravinová bezpečnost ve Španělsku, což se může stát i nám, a ne nutně ve vzdálené budoucnosti. Nechce ale strašit a věří, že situace nás donutí se o půdu lépe starat. Přispět by k tomu mohl i zákon o rodinných farmách, který má podpořit životaschopnost venkova a zmírnit koncentraci moci v oboru, která je bezpečnostním rizikem. Jaký způsobem sám žije a proč se zatvrdil, k čemu bude potřeba přistoupit, abychom nežili obklopeni stepí, jsou agrobaroni skutečně problém, nebo proč letos vezme tradice prvomájového polibku pod rozkvetlou třešní za své? I o tom jsme s Danielem Pitkem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Petr Cífka je zpět! Filmový publicista a majitel serveru Moviezone se vrátil, abychom probrali tentokrát vlastně docela dobré filmy a seriály. S výjimkami. Mluvili jsme o Občanské válce od režiséra Alexe Garlanda, Rebel Moon 2 od Zacka Snydera, dokumentech Tady Havel, slyšíte mě? a Hranice Evropy nebo o fenoménu posledních týdnů, výborném seriálu Fallout. Jak se nám to všechno líbilo a na co se těšit příště? Dozvíte se v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Stejně jako na moři, ve vzduchu nebo na zemi je i na informačním bojišti nutná schopnost útočit, bránit se a získávat informace, říká plukovník Ivo Zelinka, někdejší výsadkář a účastník misí v Afghánistánu, dnes velitel Skupiny kybernetických sil a informačních operací. V praxi to znamená, že členové jeho útvaru neustále monitorují potenciálně nebezpečné informace, jejichž závažnost vyhodnocují a na základě toho přistupují k takzvanému prebunkingu nebo debunkingu. V tom prvním případě upozorňují, co pravděpodobně zasáhne informační prostor, jako tomu bylo u masakru v obchodním centru Krokus na předměstí Moskvy, u kterého bylo od první chvíle jasné, že z něj Rusové obviní Ukrajince, byť se k teroristickému útoku přihlásil Islámský stát. Včasné varování před šířením takových zpráv je relativně efektivní strategií, limity jsou v její omezené trvanlivosti, funguje dva až tři měsíce. Horší je jejich vyvracení, tedy zmiňovaný debunking, protože lidská psychika reaguje na prvotní sdělení. Navíc přibližně 4 % Čechů jsou chronicky proruská, dalších 11 % k tomu má dost blízko, nejpočetnější je šedý střed a na opačném protipólu stojí atlantisté. V rámci strategické komunikace přistupuje Zelinkova jednotka ke všem vyjmenovaným jako k třídění raněných na bitevním poli. Ti, kteří spadají do první kategorie, zranění přežijí bez ohledu na to, jestli se jim budou věnovat, nebo ne. V druhé naopak nepřežije nikdo, kdyby udělali bůhvíco. A pak jsou tu ti, u kterých bude adekvátní péče rozhodující. Nejvíc pozornosti je proto potřeba upřít na nerozhodnuté, váhající a znejistěné jedince, o což dlouhodobě a nepřetržitě usilují. Stejně jako zdravotníkům ani jim služba nikdy nekončí. Co je pro společnost extrémní hrozbou, čeho všeho jsou hackeři schopní, jak se provádí psychologické operace, v jakém stavu je česká armáda a daří se jí lákat do svých řad mladé nebo jaká mylná představa koluje o výsadkářích? I tom jsme mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 80 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Byl to očistec, hodnotí Marek Wollner uplynulé dva roky, kdy čelil nařčení ze sexuálního obtěžování a šikany, které ho stálo pozici šéfredaktora reportážní publicistiky veřejnoprávní televize. Stalo se tak po „vzájemné dohodě náročné pro obě strany“, jak ukončení dlouholeté spolupráce komentovala ve svém oficiálním vyjádření ČT s dovětkem, že se jedná o jednoho z nejlepších novinářů v zemi. Wollner k tomu dodává, že se mu v 57 letech zhroutil svět, a to tak fatálně, že poprvé v životě přemýšlel o sebevraždě a zvažoval způsob, jak to provést. Ví, že svou pravdu nikdy 100% neprokáže a nakonec to vždycky bude jeho tvrzení proti tvrzení druhé strany. Redakce Reportérů podle něj byla „normální skupina, žádná mravoučná nedělní škola“ a pro něj samotného nebyly vulgární výrazy a vtipy žádné tabu. Připouští, že byl na redaktory a redaktorky tvrdý. Odpověď na to, co se mu vlastně stalo, hledá v knize Reportér na odstřel. Odmítá, že v ní pere špinavé prádlo, nebo dehonestuje bývalé kolegy. Obavu, že to z jejích stránek nejen generální ředitel ČT Jan Souček vyčte a dostojí své pohrůžce zveřejnit vyšetřovací protokol celé kauzy, nemá. Vlastně se na to těší. Při psaní svého autobiografického románu totiž prý zjistil, že klíčoví svědci mají velice blízko právě k novému šéfovi veřejnoprávní televize. V rozhovoru se k němu vrací opakovaně. Ale vrací se taky v souvislosti se svým koncem taky k Andreji Babišovi. Na jaké další shody okolností narazil, co považuje za velkou chybu bývalého generálního ředitele ČT Petra Dvořáka, proč donedávna četl Babišovy papírové noviny nebo co mu řekl psychiatr Radkin Honzák? Poslechněte si sami.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 82 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Fascinuje mě, že se v roce 2024 bavíme o tom, jestli jsou naše mozky ovlivnitelné a média utvářejí náš pohled na svět,“ netají se programátor a publicista Josef Holý svým údivem nad společenskou diskuzí o faktu, který ve svůj prospěch zneužili nacističtí i komunističtí vůdci a lidstvo za něj zaplatilo stovkami milionů životů. Přestože 20. století je prakticky historií propagandy, která se utrhla ze řetězu, nepoučili jsme se. Informace o světě kolem nás, politice, krizích, kauzách i válkách získává stále větší část populace z informačních platforem, které nejsou neutrální a které s nálepkou start-upu dlouho zůstávaly neregulované, ačkoli dávno generovaly multimiliardové zisky. Jejich cílem přitom není suplovat debatu ve veřejném prostoru, prioritou jsou jejich obchodní zájmy nebo hůř ty mocenské, což je slovy Holého případ někdejšího Twitteru, dnešní sociální sítě X. Nejvíc nesmyslnou akvizici v byznysové historii, na kterou si Elon Musk půjčil 44 miliard, si podle něj jinak než jako investici do čistě propagandistického nástroje, který má dostat Donalda Truma zpátky k moci, vysvětlit prostě nejde. Buď, jak buď, jedno je všem aplikacím společné, vzhledem počínaje a vyhodnocováním informací konče usilují o naši pozornost, a to dějinami prověřeným způsobem – s využitím emocí, protože právě ty vyvolávají reakce. V sázce je přitom dost možná mnohem víc než jen čas promarněný scrollováním záplavou emotivních příspěvků. V čem spočívá skutečné nebezpečí TikToku, proč není na místě se smát exministryním Schillerové a Dostálové, je regulace cestou k ochraně uživatelů nebo ohrožení svobody slova a co byl obrovský produktový omyl? I to jsme probrali v rozhovoru s Josefem Holým, o který jste si psali, a já jsem moc rád, že jsem ho pro vás mohl natočit.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Co je v civilizovaných zemích normální, u nás není, pozastavuje se Vlastislav Bříza mladší nad českým přístupem k obraně vlasti. Zatímco pro naše polské sousedy je to otázka osobní cti a prestiže, v Česku je vlastenectví prázdný pojem, téměř synonymum nacionalismu nebo urážky. Na přímou otázku, jestli by sám v případě nutnosti narukoval a riskoval vlastní život, odpovídá bez zaváhání. Podle odborníka na mezinárodní vztahy z Katedry mezinárodních vztahů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy máme za co bojovat a měli jsme už v roce 1938. Ani v nejmenším mu přitom nejde o krveprolití, stejně jako ti, kteří volají po míru, chce ho i on, ale aniž by musel rezignovat na čest. A to je momentálně nemožné, protože Rusko je ochotno vyjednávat, pouze když ztratí převahu a je k tomu donuceno. V současné situaci je Bříza přesvědčen, že by přistoupilo jedině na faktickou kapitulaci Ukrajiny. Věřit Vladimiru Putinovi, že by se s ní spokojil, přitom nelze. Ruská hrozba přitom není otázkou následujících pár let, ale generací. Invaze na Ukrajinu se totiž nezapsala jen do historie, ale i do ruských školních osnov. Ty v souladu s kremelským režimem děti učí, že jejich největším nepřítelem jsou státy NATO nebo že druhou světovou válku vyprovokovalo Polsko. V největší zemi světa tak vyrůstá generace, která bude bytostně nenávidět Západ. Proč nemůže být Severoatlantická aliance nikdy poražena, kdy ruský prezident zacouval, kdo je válečný štváč nebo jakou pozitivní roli může sehrát bývalý a možná budoucí prezident Trump? Nejen odpovědi na tyhle otázky zaznívají v dalším z mých rozhovorů s Vlastislavem Břízou, kterého jste si tak oblíbili a kterého jsem proto po čase zase pozval.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 72 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Za svoji knihu Svědectví o životě v KLDR získala ocenění Magnesia Litera, psaní pro ni ale není ničím, čím by podmiňovala svou existenci. Spíš naopak, když nepíše, je jí dobře. Citově nezahořela ani pro studium koreanistiky, přestože je první Češkou, které po Sametové revoluci povolil Kimův režim studovat na univerzitě v Pchjongjangu, a jedinou ženou na světě, kterou tam pustil dvakrát. Zpětně se tomu dost diví, protože než poznala severokorejský výslech, vysloveně dráždila soudruhy bosou nohou a v bláhovém přesvědčení, že s pasem demokratické země se jí nemůže nic stát, porušovala kdeco. Pak už byla mnohem opatrnější a dnes by ji tenhle propagandistický výlet za hranice jedné z nejuzavřenějších zemí světa pravděpodobně vyšel na 10 až 15 let vězení, protože to, co dělá, definuje severokorejský zákoník jako špionáž. Než se stala nepohodlnou, přála si být japanoložkou, na obor se ale nedostala. Taky nechtěla nová a větší prsa, ale rozsáhlý nádor se jí o ně postaral a ona se dva roky vyrovnávala s posttraumatickým syndromem označovaným jako Frankenstein body. A stejně neplánované bylo i její mateřství, ke kterému ji přemluvil expřítel, aby jí během těhotenství posílal zprávy, že jí vyřízne dítě z břicha, a šest let se s ní soudil o alimenty, zatímco se stala milující matkou samoživitelkou. Nejen to je Nina Špitálníková, která toho o sobě i o životě v Severní Koreji prozrazuje daleko víc. Třeba příznačnou historku o tom, jak se Kim Čong-un snaží navázat na kult osobnosti svého dědy Kim Ir-sena a ve svém nedávném proslovu vyzýval ženy, aby víc rodily, což ho přivedlo až k slzám nad prázdnými dělohami soudružek. Problém byl v tom, že v auditoriu byly soudružky 60+, jejichž dělohy už naplněny rozhodně nebudou, takže si všichni akorát svorně pobrečeli. Ne všechny historky a svědectví jsou ale takhle komické. Ostatně poslechněte si sami.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Hlavní věc je mít čas na odpočinek, odpovídá psycholožka Roksana Táborská na otázku, jak se vyrovnat s těžkostmi doby i těmi vlastními. Přestože to zní jednoduše, často se ve své praxi setkává s tím, že mnozí nevědí, jak se s takovým doporučením popasovat. Nejde přitom o žádné sofistikované meditace, úplně stačí se na chvíli zastavit, zaměřit na své pocity a vědomě dobíjet baterky – spánkem, chůzí nebo jinou fyzickou aktivitou, pobytem v přírodě, relaxací, rozhovorem s blízkým člověkem, to je individuální. Právě dostatek zdrojů, i když to zní jako klišé, je klíčový při zvládání náročných situací, které přirozeně přichází. Není možné se jenom vydávat a jet pouze na výkon, je potřeba to vyvážit. Člověk není bezedný kelímek, je sice schopný posouvat své limity a nezřídka je v téhle iluzi utvrzován, z dlouhodobého hlediska to ale nic dobrého nepřináší. Není přitom výjimkou, že si lidé myslí, že cítit se špatně je normální. Není, je to první známka, že něco není v pořádku. Duševní zdraví není samozřejmostí, je potřeba o něj pečovat stejně jako o to fyzické. Nutně to přitom neznamená, že by každý potřeboval terapii. Ta může být v případě nevhodně zvoleného kontaktu dokonce nebezpečná. Jasným radám a 100% návodům na život, jakkoli jsou úlevné, radí Táborská se spíš vyhýbat, od odborníků nezaznívají. Čím dalším podpořit psychiku a snížit stres, která skupina obyvatel je z hlediska sebevražd nejrizikovější, proč se víc než polovina mladých lidí necítí dobře nebo v jakém životní období nejčastěji propuká duševní onemocnění? I tom jsem mluvil s letošní držitelkou ocenění 30 pod 30 magazínu Forbes.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Jsem asociál, říká o sobě fotograf Stanislav Krupař s tím, že jeho životní dráha bohužel není rovnoběžkou, ale jde úplně na štorc skoro vůči všemu. Ani neví, jestli je mu v tom dobře, zkrátka to jinak neumí. Polovinu dospělého života díky, nebo kvůli tomu, záleží na úhlu pohledu, strávil v Rusku, hlavně na Sibiři. To, co měl na největší zemi světa rád, se mu s vypuknutím války úplně uzavřelo a odcizilo a asi už to tak zůstane. Vízum mu sice vyprší až v září, a tak si pohrává s myšlenkou, že by se do Tuvy ještě jednou podíval a s místními se rozloučil, ale děsí ho představa, že mu FSB podstrčí nějaké drogy nebo cokoli jiného, protože si potřebuje vyřídit účty s českými politiky, což by se reálně mohlo stát. Režim ho dobře zná a nástupci KGB jsou králi celé federace. Doteď nerozumí tomu, proč Putin před dvěma lety konflikt takovým způsobem vyhrotil, když Ukrajina byla v mizerném stavu, její bývalý prezident Porošenko byl stíhaný za vlastizradu a ten úřadující, Zelenskyj, měl 25% podporu. Zatímco ruské hlavě státu tehdy vycházelo všechno, a kdyby počkal, mohl svého dosáhnout mnohem elegantněji. Nejenže by schramstnul Ukrajinu celou a bez boje, ještě by si totální závislostí na ruském plynu podmanil Evropu. Krupař nikdy nezapomene na ráno, kdy se 24. února 2022 probudil v Avdijivce, pouhé tři kilometry vzdálené od ruských pozic. Od té doby se na ukrajinském území necítí bezpečně nikde. Pro Ukrajince jsou důsledky války logicky ještě fatálnější. Žijí ze dne na den, nikdo neplánuje. O tom, že bylo lepší se vzdát, nikoho mluvit neslyšel, pravdou ale je, že vojákům síly i energie bojovat dochází. Většina nejlepších už padla. O životě mužů, kteří šli dobrovolně bránit svoji vlast, nezřídka rozhodují velitelé se sovětskými manýry, pro které je mnohdy důležitější, jestli se vrátil z akce kulomet než člověk. A ruská výroba dronů zatím jede naplno… Kde v tom všem zůstává malé lidské štěstí, co je základním předpokladem pro přežití nebo jaké je to mít přátele mezi Tuvinci, kteří mají pověst chirurgů bez diplomu, si poslechněte v celém rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Role sadistického sériového vraha a kanibala Hojera byla pro Petra Uhlíka kýženým oceněním jeho herecké práce, ale taky mimořádně náročnou psychickou a fyzickou zkouškou, která se podepsala na jeho zdraví i vztahu. Že balancuje na hraně, zjistil až zpětně. Během natáčení jednoho z nejlépe hodnocených seriálů posledních let Metoda Markovič byl postavou natolik pohlcený, že nebral v potaz obavy své ženy, ani varovné signály svého těla. Neuvědomoval si je, chtěl do toho dát 100 %. To první se projevilo nedorozuměním a paralýzou partnerského soužití, to druhé sžíravými pocity z vlastního fyzična, které byly důsledkem extrémního hladovění a následného přejídání. Po něm přicházely výčitky, nadměrné užívání tablet na odvodňování a neustálé pozorování se v zrcadle. Rozjetou poruchu příjmu potravy zastavila další práce, proto se zdráhá říkat, že ji dokázal utnout. Svoje pochybnosti a pochybení nezastírá, věří, že otevřenost je cestou, jak nebýt kompromitován. Není pak čím. V jednu chvíli se svěřil i s tím, že mu v den rozhovoru umřela babička. A tak jsme mluvili o smrti jeho blízkých a způsobu, jakým se s ní vyrovnává, o hledání sebe sama a jistotách, na které občas zapomíná, nebo touze přestěhovat se do Sudet a živit se vlastníma rukama. Jakkoli tíživě to možná zní, nejednou jsme se zasmáli. Ostatně poslechněte si sami.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Žasnu nad tím, co Slováci dělají před volebními urnami, říká sociolog Fedor Gál s tím, že jeho krajané jsou hodní, ale taky hloupí a naštvaní. Projevem jejich hlouposti je masový příklon k sebevražedným politickým, ideologickým, náboženským nebo osobním strategiím, které jim neprospějí dnes, ani zítra. Naštvaný je každý na něco jiného, pro téměř polovinu obyvatel Slovenska jsou slova jako liberál, intelektuál nebo demokracie sprostá. Společnost jako kdyby se pořád chvěla v jakési křeči. Netají se proto tím, že v Česku se mu žije mnohem líp. Čechy považuje za sofistikovanější, méně emotivní a schopnější citlivěji pracovat s vlastní racionalitou. Elity nicméně selhaly v obou zemích. Totálně se vykašlaly na bezprostřední kontakt s lidmi za hranicemi Prahy i Bratislavy, neznají prostředí, ve kterém žijí, ani jejich každodenní starosti. Kdyby chtěl být patetický, tak řekne, že svoboda má smysl jen tehdy, když jde ruku v ruce s odpovědností. Tomu, že řešením je dialog, přestává věřit, ale člověk se o něj musí snažit i v těch nejbeznadějnějších situacích. Ve chvíli, kdy narazí, je potřeba se začít bránit. Až tahle nutnost nastane, skuteční lídři se podle něj objeví. Listopad 1989 je toho důkazem. Jakým způsobem ho v životě ovlivnil antisemitismus, komu přičítá vinu za to, že se Slovensko nedokázalo vyrovnat se svou minulostí, co způsobí válka na Ukrajině, co se začátkem 90. let naučil o kampaních a čeho se bojí? I o tom jsme s Fedorem Gálem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Nutíme Ukrajinu bojovat s jednou rukou za zády, říká bezpečnostní analytik Martin Svárovský s tím, že Severoatlantická aliance nebo USA by se na jejím místě bez raket dlouhého doletu, po kterých napadená země už přes rok volá, do žádných akcí ani nepouštěly. Ona ale nemá jinou možnost. A co víc, scénáře dalšího vývoje války pro ni nejsou tak skeptické, jak je tuzemská i zahraniční média vykreslují. Rusko sice přešlo na válečnou ekonomiku, ale třeba produkce tanků nestačí krýt jejich ztráty. Jeho zbrojní výrobě přitom nechybí jen technologie, naráží mimo jiné na to, že neumí vyrobit kuličková ložiska. A tak pálí staré sovětské zásoby, které se tenčí, a na frontě jsou díky tomu k vidění různá vozidla včetně čínských golfových vozíků. Pravdou nicméně je, že ochota kremelského režimu posílat další a další lidi na smrt je pořád obrovská. I tak si ale Svárovský stojí za tím, že pokud pomoc Západu nepoleví, Ukrajina vyhraje. Ostatně porážka Rusů s 18 % dobytého území je podle něj zřejmá už teď. A slabost projevil i samotný Putin, když po prezidentských volbách zaúkoloval ruskou tajnou službu FSB, aby potírala teroristy a extremisty a stupňující se napětí v neruských etnikách.

Jen pár hodin po našem rozhovoru došlo na předměstí Moskvy k jednomu z nejhorších útoků v zemi za poslední roky. K původnímu záznamu proto přikládám ještě doplňující komentář Martina Svárovského k aktuálnímu dění: „Islamistická stopa útoku u Moskvy je vysoce pravděpodobná, byť v tuto chvíli ještě nevíme, kdo byl jeho objednavatelem. Stopa může vést jak do Sýrie, tak do Střední Asie nebo Afriky. V každém případě má útok a jeho nezvládnutí ze strany ruských bezpečnostních jednotek destabilizující potenciál pro ruský režim. Mizí pocit bezpečí obyvatel centrálního Ruska, na kterém Putin vystavěl svou politickou kariéru. Způsob reakce (tvrdá odvetná opatření) může posílit už tak přítomné odstředivé tendence neruského obyvatelstva Ruské federace, o kterých jsme ve videu také mluvili.”

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Umění by mělo být angažované, myslí si zpěvák a herec Tomáš Klus a v souladu se svým přesvědčením otevřeně poukazuje na humanitární katastrofu, ke které dochází v Pásmu Gazy. Záběry tamních obyvatel, kteří živoří v nelidský podmínkách, mu trhají srdce a představa, že by jim mlčky přihlížel, nebo je dokonce přehlížel, je pro něj nepřijatelná. Že je Hamás teroristická organizace přitom nezpochybňuje ani v nejmenším, stejně jako nechce relativizovat nutnost řešit příčiny dlouhodobého napětí v regionu. Jde mu o to, aby se pozornost tuzemské politické reprezentace i médií upřela na ten aktuálně nejpalčivější problém a Palestinci přestali být dehumanizováni. Blokace humanitární pomoci podle něj není řešením, ale prakticky etnickou čistku. Pakliže tohle budeme tolerovat, tak pánbůh s námi, milé lidstvo, varuje. Zastává názor, že naší prioritou by měl být soucit a vědomí toho, že každý člověk, který probudí zájem o společenské dění a lidská práva a začne se o to intenzivně zajímat, může reálně změnit svět. Bez ohledu na to, že za své postoje čelí dosud největší vlně nenávisti a hysterie ve své kariéře, vnitřně je přesvědčený, že dělá dobře. Kdyby se chtěl „jen“ zviditelnit, tak tohle by byla poslední možnost, kterou by si vybral. Co pro něj znamená popularita? Jak reaguje na tweet podnikatele a filantropa Jana Dobrovského, že je „dobroser, který je součástí zla“, nebo co si řekl na kafi s Jakubem Železným? A jak se vůbec cítí? I na to jsem se v emotivním rozhovoru Tomáše Kluse ptal.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Životem režiséra Radima Špačka se prolíná hned několik paradoxů. Zatímco jeho otec Ladislav je ztělesněním distingovanosti a společenské etikety, on se zamiloval do Indie, tamního mumraje a za nejlepší město na světě považuje Bombaj. Jinak jsou si ale podle jeho slov s tátou podobnější víc, než jsou si ochotní přiznat. Svůj celovečerní debut Mladí muži poznávají svět natočil během přerušeného studia FAMU a byl za něj nominovaný na hlavní cenu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Až po něm uvedl první studentský snímek, za který si pro změnu vysloužil Plyšového lva udělovaného kritiky nejhoršímu filmu roku. Nutno podotknout, že v roce 2010 získal i toho křišťálového za drama Pouta. Taky mu manželství vždycky přišlo jako církevní vynález, který vznikl, aby lidi kontroloval a ovládal, a pravděpodobně by o něj nestál, ani kdyby byl heterosexuál. Manželství pro všechny ale podporuje. Dělá to s přesvědčením, že je to dobře i pro konzervativní lidi. Nemůžou přece žít ve lži nebo v iluzi toho, že tu žádní gayové nejsou. Říkal jsem si, že už jen kvůli tomu všemu stojí za to vás s ním seznámit. Radim navíc mluvil i o tom, jak na misích v Afghánistánu pochopil, že v některých chvílích není možné být pacifistou, o uměleckém ztvárnění příběhu jednoho z nejznámějších českých sériových vrahů Viktora Kalivody, který bude k vidění v kinech od 25. dubna pod názvem Lesní vrah, nebo o tom, jak se vyrovnával se svou orientací on i jeho rodina. A vyjádřil se i k umlčené laureátce Českého lva Darie Kashcheevě a její tvorbě.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Než počet jeho sledujících na Instagramu přesáhl 30 tisíc, odpovídal na každou zprávu. Dnes jich má Marek Dvořák desetkrát tolik a přiznává, že reagovat všem už prostě není v lidských silách. Kromě influencera, kterým si v našem rozhovoru vůbec poprvé připustil, že je, je především lékařem urgentní medicíny a záchranářem. Profil na sociální síti si zakládal s tím, že chce informovat o tom, jak moc ho jeho práce baví. Že na něm radí, jak postupovat ve chvílích, kdy jde o život, bere jako přirozenou součást toho. Jasno má i v přístupu k placeným spolupracím. Nové nepřijímá, doteď jich 9 z 10 odmítal, a když už kývl, věnoval z každého reklamního příspěvku 10 tisíc na charitu. A taky by nepropagoval alkohol, ani za miliardu. Jeho matka s ním totiž měla velké problémy, a tak stejně jako řada lidí s takovou anamnézou nemá k pití racionální vztah. Ze dvou extrémů – abstinentů a těch, kteří „chlastají“ stejně jako jejich rodinní příslušníci, je rád, že se řadí do té první skupiny. V profesním životě by chtěl patřit mezi doktory, kteří když někam přijdou, tak jenom pozdraví a všichni vědí, že to bude dobrý. Řídí se přitom pravidlem, které nikdy neporušil a porušit nechce: pro každého pacienta dělá nejvíc, co jde, a je si jistý, že v danou situaci by nikdo neudělal víc. Co říká na zneužívání záchranky? Proč se záchranáři občas chovají jako „debilové“? Kdy zachránil první lidský život a může se z toho stát rutina? Nebo jaké jsou největší mýty v první pomoci? I tom jsme spolu mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 51 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Fico není Slovensko, Fico nejsou Slováci a budu rád, když nás tak budete brát, říká bratislavský primátor a architekt Matúš Vallo. Zastánci demokracie se podle něj dopustili základní chyby, když podlehli přesvědčení, že ji po roce 1989 vybojovali navždy. Přitom ve skutečnosti je třeba o ni bojovat skoro každý den, každý svou prací a konkrétními činy. Navzdory tomu, že teď jeho zemi hrozí ovládnutí veřejnoprávních médií, všemožných kontrolních funkcí státu, policie a jde diplomatickou cestou vedoucí k izolaci od Evropské unie, chce být optimistou. Ostatně těžké časy Slováci už zažili. Fakt, že se Robert Fico stal znovu premiérem, je bolestivý, ale vrátil se do čela jiné společnosti, než na kterou byl zvyklý. A Vallo pevně věří, že ta se nenávisti a nesmyslům, které živí, dokáže ubránit. Vzdát se odmítá i své vize, že z Bratislavy udělá současné evropské město s kvalitním veřejným prostorem, byť si kvůli tomu vysloužil nálepku zlého městského liberála a někdy musí dělat nepopulární rozhodnutí, jejichž správnost ukáže až čas. Už od svých studií na Kolumbijské univerzitě je ale přesvědčený, že právě veřejný prostor ovlivňuje to, jak se lidé cítí a v důsledku toho také chovají k sobě navzájem. A on má v popisu práce zlepšovat lidem život a chce v tom pokračovat. Jak hodnotí blížící se prezidentské volby na Slovensku a jejich favority? Jak je možné jednou lavičkou ovlivnit česko-slovenské vztahy? Proč jsou ve městech důležité cyklostezky? Nebo co by změnil v Praze? I to jsme probrali s Matúšem Vallo.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

S Janem Bendigem jsme se domlouvali na rozhovoru v posledních měsících několikrát a vždycky do toho něco přišlo. Nejdřív kniha Roma boy, která vzbudila mimořádný zájem médií. Zpěvák v ní popisuje svou cestu z romského ghetta před zraky více než třech milionů diváků, kteří v roce 2009 sledovali hudební show Česko Slovenská SuperStar a poslali tehdy šestnáctiletému soutěžícímu tolik hlasů, že se stal druhým nejúspěšnějším Čechem soutěže (lepší už byl jenom Martin Chodúr – poznámka pro pamětníky). Pak incident s moukou, kterou ho při příchodu na slavnostní vyhlášení ankety Český slavík zasypal neznámý muž a který z Bendiga udělal oběť potenciálního rasistického útoku. Z té se před pár týdny stal na základě vyjádření kriminalistů z odboru extremismu a terorismu, kteří napadení označili za zinscenované, spolupachatel a vlnu solidarity vystřídala tsunami nenávisti. Samotného mě proto zajímalo, kdo přijde do studia, jak zvládá čelit enormnímu náporu emocí a čím chce prokázat svou nevinu, na které trvá. Odpověď nechávám na vás.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Světovou snowboardcrossařku a olympijskou vítězku Evu Adamczykovou předchází pověst věčně usměvavé a prdlé pohodářky, což jí začalo být poslední dobou trochu nepříjemné. Optimismus je jí vlastní, což ale neznamená, že neumí být smutná, nepříjemná a naštvaná. Nebo že navzdory své hvězdné sportovní kariéře neprožívala období, kdy byla nešťastná a pochybovala o sobě. Po olympiádě v Soči, ze které se vrátila jako „zlatý poklad“, měla pocit, že si zničila život. S odstupem 10 let je smířlivější a, jak sama říká, dospělejší. Jakkoli to bylo „hustý“, nic z toho by nevrátila. Vyčítat si nechce ani to, že v době, kdy byl její táta nemocný, byla často pryč. Na závodech byla i v den, kdy umřel. Mohla zůstat, ale přání držet ho za ruku předtím, než naposled vydechne, by se jí asi stejně nevyplnilo. Uvědomila si, že je to velká vzácnost a podaří se to málokomu. Skoro to stihla s mámou. Ta odešla rychle. Tak rychle, že si po smrti Evina otce, o kterého roky pečovala, nestihla ani odpočinout, natož jet na Aljašku, kam se chtěla podívat. To mrzí Evu nejvíc. A taky to, že na ni v pubertě byla drzá. Když to říká, nebrečí. Se ségrou si občas dělají srandu, že mají srdce z kamene. Podle mě ho mají na pravém místě, což zachycuje nejen tenhle rozhovor, ale taky dokument Efka: Nejrychlejší holka ve vesmíru, na který jsem se v rámci přípravy podíval. My jsme kromě toho mluvili taky o víře, StarDance, terapiích nebo otázce mateřství.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

České zdravotnictví je jako dobře trénovaný maratonský běžec, který má cílovou pásku téměř nadohled, myslí si lékař Tomáš Hauer. Zdánlivě dobrou zprávu vzápětí upřesňuje s tím, že jde o závodníka na pokraji zhroucení, který sotva klopýtá. Jinými slovy stojí systém na dobrých základech, ale dva ze základních stavebních kamenů se teď bortí. Katastrofální je personální situace i nedostatek financí ve veřejném zdravotním pojištění. Požadavky na stále lepší služby dostupné všem a vyšší platy ve zdravotnických i nezdravotnických profesích rostou, ale brát už není kde. V horizontu deseti let tak budou některé odbornosti prakticky nedostupné. Problém je podle něj v tom, že mentálně žijeme v socialismu. Neumíme rozlišit špatnou medicínu od dobré, a tu ohodnotit, a za standardní péči platíme poměrově míň, současně za specializovanou léčbu čím dál víc, což je objektivně neudržitelné a potenciální pád Vojenské zdravotní pojišťovny je toho důkazem. Vykrmili jsme si zlaté prase, které když začne kvičet hlady, tak mu zatím každá vláda přisypala, aby udržela sociální smír. To ale není řešení. Co jím je? Měli by být pacienti spoluzodpovědní za své zdraví, a jakou roli v tom hraje negativní motivace? Máme moc nemocnic? Ztrácí medicína svou prestiž? Kdy si volat záchranku? A co ho na jeho práci pořád baví? Na tyto a další otázky mi odpovídal Tomáš Hauer a servítky si přitom rozhodně nebral.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 53 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Herce a frontmana kapely Mig 21 Jiřího Macháčka předchází pověst baviče, a tak mě zajímalo, jestli je pořád takový šoumen, jak se o něm říká. Bezelstně odpovídá, že neví. Rozhodně se ale pořád snaží bavit sebe, protože věří, že teprve když se člověk dokáže zasmát sám, může rozesmát i ostatní. Nezřídka mu přitom cukají koutky nad vlastní neschopností. Nebrat se vážně pokládá za jediné možné východisko z naší existence. Když zvážní, připouští, že ho napadá, jestli celé lidské pokolení není jen nepovedený experiment, protože oproti jiným formám života dokážeme být až nečekaně krutí. V dějinách bylo sice pár světlých chvil, ale nejen válka na Ukrajině je jasnou ukázkou toho, že ač lidi, chováme se nelidsky. Sledovat síly ohrožující lidskoprávní a demokratické hodnoty a upozorňovat na ně považuje za občanskou povinnost. Handlovat při tom s počty fanoušků odmítá. Radši o některé z nich přijde, než by se tajil svými postoji a zpronevěřil sám sobě. Slevovat ze svých přesvědčení nemusel ani v herectví, byť bylo pár případů, které ho utvrdily v tom, co dělat nechce. V první seriálové roli je tak k vidění až nyní. Čím ho oslovilo právě osmidílné To se vysvětlí, soudruzi!, které od neděle 3. března vysílá Česká televize? Bude teď hrát i v dalších seriálech? Jak ne/snadné je žít s jednou kapelou čtvrtstoletí? A s jednou ženou? Nebo co bylo donedávna v troubě? To všechno prozrazuje Jiří Macháček v jednom z mála rozhovorů, na které kývl.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 48 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Protože jste si o to psali, sešli jsme se po čase ve studii znovu se šéfredaktorem magazínu Moviezone a taky scenáristou Petrem Cífkou a natočili pro vás bonusový filmový speciál. O čem budeme mluvit, bylo přitom doslova nad slunce jasné. Naší pozornosti nemohl uniknout jeden z nejočekávanějších snímků letošního roku – Duna. Zatímco Petr v druhé části filmové adaptace kultovního sci-fi románu nachází hodně divácké rozkoše, můj zážitek ovlivnila znalost knižní předlohy. Mám ji hodně rád a měl jsem proto hodně velká očekávání, která s sebou přinesla i zklamání, jak už to tak bývá. Shodli jsme se ale na tom, že podívaná je to pořád nádherná a mimořádně skvěle obsazené. V čem jsme jednotní nebyli, jsou naše názory na další hollywoodský blockbuster, kterým je Oppenheimer. I k němu nebo k Barbie jsme se v souvislosti s blížícími Oscary vrátili. A bez povšimnutí jsme nenechali ani výroční ceny České filmové a televizní akademie, které budou rozdány v sobotu 9. března. Pokud vás zajímá, komu bychom dali Českého lva my, který superhrdina je na poli animovaného komiksu bezkonkurenčně nejlepší, nebo na jaké další novinky se letos v kinech těšíme, stiskněte „play“. A v komentářích nám napište, jaké filmy baví v kinech vás.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Říct o mně, že jsem antisemita, je jako říct o Miloši Zemanovi, že je abstinent, brání se Tomáš Halík nařčením z nepřátelství vůči židům, kterým čelí v souvislosti s Výzvou ke změně postoje české vlády ke krizi na Blízkém východě. Stanovisko kabinetu Petra Fialy pokládá za příliš jednostranné. Podle katolického kněze a filozofa je odpověď na krvavý útok Hamásu ze 7. října loňského roku nepřiměřená a teroristé jen dosáhli svého – udělali z Izraele druhého viníka. Definovat střet jako spor civilizace s barbarstvím nelze, 30 tisíc životů, které má na svědomí izraelská armáda, také překračuje hranice lidskosti. Nevinných umírá moc a jejich krev má na rukou nejen ten, kdo konflikt začal, ale i ten, kdo ho eskaluje. Obě znepřátelené strany se přitom budou muset přestat démonizovat a naučit se spolu žít. To platí i v případě války na Ukrajině, kde jde o zřetelnou genocidu a pokud Putin nebude zastaven, půjde ještě dál, kopíruje totiž Hitlerovu taktiku. Nebezpečí, že velké diktatury projdou dvířky demokracie, je stále přítomné. Kromě demokratických hodnot je proto potřeba rozvíjet kulturu práva a naslouchat hlasu menšiny, která se věnuje tomu těžkému úkolu přemýšlet a vidět věci z obou stran. Jinak to se světem dopadne špatně. Halík přitom nezastírá, že obavy má. Kde v dnešní době hledat to pozitivní? Jaký je rozdíl mezi optimismem a křesťanskou nadějí? Čemu chce věnovat „zbytek svých let“ a dosáhl v životě toho, co chtěl? Nebo kdy ho církev zklamala? O tom všem i mnohém dalším jsem mluvil s Tomášem Halíkem.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Kariéru jsem si nikdy nebudovala, byla jsem líná, přiznává herečka Simona Peková, které role Valerie ve filmu Přišla v noci vynesla nejen mimořádný zájem, ale také dvě filmová ocenění (Cenu české filmové kritiky a Trilobit) - a další (Českého lva) má šanci získat v sobotu 9. března. To vše poprvé v devětašedesáti letech. Velkou herečkou se přitom nikdy stát nechtěla, vždycky se jí cítila být. Když se teď lidé ptají, kde ji „vyhrabali“, nepřipadá si zneuznaná a nevnímá to ani jako zadostiučinění. Je vděčná, že jí chlapci, jak familiárně označuje tvůrce snímku Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara, dali dárek před smrtí. Oni by dozajista namítli, že je to nějaký blbý brněnský humor, ale ona je z Třebíče, takže brněnský humor moc neumí. Ráda říká, že ji našli čtyři metry pod zemí, protože právě tam v pasáži Alfa sídlí HaDivadlo. Na jevišti je Peková expresivní a bezezbytku se stává postavou, kterou ztvárňuje. Se stejným nasazením se před kamerou oddala i zmiňované Valerii a dotáhla to tak daleko, že byla strašně protivná i sama sobě. Pravdivost je ale to, o co jí vždycky enormně šlo, byť připouští, že cesta k ní není vždy jednoduchá. Složitost podle ní k branži prostě patří, protože aby herec uměl divákovi předat to, co si zaslouží, tak sám musí projít peripetiemi. Simonu Pekovou v tomto ohledu život nešetřil a pádů do tmy jí potkalo hned několik… Ostatně poslechněte si sami.

CELÝ ROZHOVOR JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Tobiáš Walter je ten student, kterého jste asi viděli na virálním videu z demonstrace na Malostranském náměstí. Lidé, včetně Jindřicha Rajchla, tam po něm pokřikují, že ho otec málo mlátí. Tomuto střetu ve skutečnosti předcházela ještě 30minutová debata, o které jsme s Tobiášem mluvili. Popsal, proč do toho šel, čeho se (ne)bál. A taky to, že málem dostal pěstí. Rajchl se ho snažil zesměšnit a ponížit, přesto Tobiáš říká, že je s ním a jemu podobnými třeba diskutovat. A že politici by měli s mladými mluvit, ale ne tak, aby to bylo k smíchu. Tobiáš je zástupce nastupující generace, která se za sebe zjevně umí postavit.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Máme před sebou velmi zábavný rok, co se týče politiky,“ predikuje Petros Michopulos, bývalý politický marketér, dnes podnikatel a tvůrce úspěšného podcastu Kecy a politika. Už na sklonku toho loňského bylo podle něj vidět, že se politické strany probouzí z dvouleté hibernace, řeší, jak v nadcházejících volbách uspět, a za tím účelem se porozhlíží po různých poradcích, kteří by jim s tím pomohli. Teď se začíná ukazovat, kdo si koho najal, kdo je koho ochoten poslouchat nebo kdo se jak poučil z předchozích neúspěchů. Dá se přitom očekávat, že pozornost na sebe strhnou už červnové eurovolby, u kterých volební účast zatím nikdy nepřekročila 30 %. Tentokrát je tu ale silně motivovaný šéf ANO Andrej Babiš, který „potřebuje konečně něco vyhrát, aby nebyl za úplnýho lúzra,“ čímž k aktivitě vyburcuje i své politické oponenty. Koalice Spolu si přitom bude muset ujasnit, o jaké voliče se chce opírat. Pokud o ty ve věkové kategorii 60+, což předvádí v řadě kulturně-válečných témat, tak nemá vůbec žádnou budoucnost. Předseda hnutí STAN Vít Rakušan už to pochopil, a slovy Michopulosova otce, že dobrý tanečník si na parketu vždycky místo najde, teď předvádí Dirty dancing. Ten přitom nikdy nepatřil mezi jeho parádní disciplíny, najal si ale dobré taneční mistry, kteří mu řekli, jak se to dělá, a poslechl je. Vyčítat mu na tom nelze vůbec nic. Pokud chtějí ostatní ukázat, že umí tančit, mají stejnou šanci. Co bude nakonec pro výsledek voleb rozhodující a je načase začít brát Petru Fialovi míru na politickou rakev? Kdo je nejslabším článkem vlády? Proč tuzemskou ekonomiku nezachrání ani sebelepší nápad? Nebo z čeho viníme Evropskou unii neprávem? I o tom jsme s Petrosem Michopulosem mluvili a o další mimořádně trefná přirovnání při tom nebyla nouze.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Donald Trump nebyl prezidentem, kterého Evropa chtěla, ale prezidentem, kterého trochu potřebovala, říká Petr Boháček s tím, že nás Bidenův předchůdce a současný vyzyvatel přiměl si uvědomit, že na Spojené státy spoléhat nemůžeme. Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky a taky šéfa strategie společnosti TRL Space je pro vůdce republikánů dlouhodobě klíčové upevňovat svou politickou moc, v aliance, partnerství a spolupráci nevěří a svými kontroverzní výroky ohrožuje fungování NATO. Nezbývá než doufat, že právě Trumpova prohlášení evropské představitele zmobilizují a probudí k adekvátní reakci. Otázka, jestli bude starý kontinent jen kolbištěm velmocí, kde se Rusko, Čína nebo USA přetahují o spojence a vliv, anebo se coby Evropská unie stane jejich rovnocenným protějškem, zůstává bez jasné odpovědi už 15 let. Navzdory celé řadě varování. Tím posledním je probíhající válka na Ukrajině, ve které hrajeme o osud celé Evropy, Evropské unie i NATO. Ruské vítězství by totiž zpochybnilo nejen funkčnost Severoatlantické aliance, ale také uvažování o Evropě jako svébytném geopolitickém aktérovi. Aby k tomu nedošlo, bude potřeba přehodnotit původní záměr řešit veškeré konflikty diplomatickou cestou bez použití síly, s nímž EU v poválečné době vznikala, nastartovat válečnou ekonomiku a stát se jadernou velmocí. Ultimátní test jednoty nás teprve čeká a prověří, jestli je Evropa ve skutečnosti jen shlukem národních států na stejném kontinentu, nebo něčím víc. Podle Boháčka je žádoucí usilovat o to druhé, protože se nevyhnutelně blíží doba, kdy i Francie, Německo nebo Anglie budou na svou relevanci v kontextu světového dění jen vzpomínat. Na jakém příkladu se ukazuje naivita dosavadního evropského přístupu? Kolik miliard dolarů by Ukrajina potřebovala, aby dokázala zvrátit situaci na bojišti ve svůj prospěch? Jakou roli hraje ve válce Elon Musk? Kdy se uskuteční první česká mise na Měsíc? Nebo co je v současnosti pro lidstvo největší překážkou, aby se stalo meziplanetární civilizací? I na to jsem se ptal Petra Boháčka, který se zabývá mezinárodní bezpečností a vesmírnými technologie.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 51 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Kdyby měla sebe samu zaškatulkovat, což nedělá moc ráda, tak by se označila za bojovnici. Zatnout pěsti totiž dokáže nejen v kleci, ale i v životě. A v rámci terapeutického výcviku o sobě nedávno zjistila i to, že občas umí být trochu… co přesně se dozvíte v závěru rozhovoru. Přijde mi nepatřičné to po MMA zápasnici Magdě Šormové opakovat, protože během našeho povídání na mě udělala úplně jiný dojem. Na profesionální úrovni se smíšeným bojovým uměním začala věnovat až na vysoké školy, tedy cca před dvanácti lety, kdy o sobě začal dávat vědět i Jiří Procházka a Karlos Vémola se po čtyřech prohrách v UFC vracel do České republiky. Do třetice mě proto zajímala její cesta na vrchol jednoho z aktuálně nejpopulárnějších sportů a podmínky, které v něm ženy mají. A taky jak jdou skloubit náročné tréninky s těhotenstvím a mateřstvím, čím si coby veganka kompenzuje v přípravné fázi na zápas zvýšený příjem bílkovin nebo jak je možné se obejít bez sponzorů. Magda je totiž v tomhle ohledu opakem obou zmiňovaných matadorů a nabídky placené spolupráce odmítá. Na to, aby se mohla soustředit výhradně na svou sportovní kariéru, si našetřila. Po roce zjistila, že jenom zápasení ji nenaplňuje. Potřebuje toho mít víc, což se jí teď úspěšně daří. Sedm měsíců po porodu stála znovu v kleci, než bude synovi rok, ráda by nastoupila k dalšímu duelu, a do toho se třetím rokem připravuje na práci terapeutky. V neziskových organizacích, které poskytují různé druhy služeb drogovým uživatelům, působila velkou část svého života. A ráda by pomáhala i do budoucna.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Tzv. psychomodulační látky, jako jsou HHC nebo kratom, ukázaly v plné nahotě vyčerpanost a nepoužitelnost původního regulačního systému, říká adiktolog Michal Miovský. K tomu, aby se na ně mohl vztahovat zákon o návykových látkách, je nutná řada studií, které jsou jak finančně nákladné, tak časově náročné. A zatímco jejich autoři shromažďují potřebná data, trh rychlostí blesku zaplavují nové a nové syntetické drogy, které je nejen snadné a levné vyrobit, ale s využitím anonymních webových stránek, internetových objednávek a kurýrních služeb také bezproblémové doručit. Představa, že je jejich šíření pod kontrolou, je velmi naivní. S dosavadním nelegálním ochodem a zásilkami kokainu v krabicích od banánu, u kterých bylo jasné, odkud proudí, a sem tam se některou z nich podařilo zadržet, se to vůbec nedá srovnat. To je historická reminiscence, na kterou budeme chodit do kina. Stojíme na začátku nové éry. Musíme si přestat hrát na to, že jsme schopni efektivně řešit nabídku, a zaměřit pozornost na poptávku, to znamená na uživatele, na důvody, které je vedou k užívání, a současně hledat způsoby, jak společnost ochránit. Preventivní opatření přitom budou nutná nejen na úrovni jednotlivců, resp. rodin, ale celých komunit, což bylo doteď Čechům cizí. Doslova iracionální je pak tuzemský přístup k alkoholu, který Miovský považuje za vůbec nejhorší drogu. Spousta látek, která je zakázaná, má totiž významně menší zdravotní nebo dokonce společenská a kriminální rizika. Jaký je rozdíl mezi drogami a návykovými látkami? Čím je alkoholový byznys obhajitelný a státu prospěšný? Co si myslí o dekriminalizaci konopí? A je jen otázkou času, kdy se u nás rozšíří fentanyl tak masivně jako v USA a počet úmrtí s ním spojených bude rapidně narůstat? I na to jsem se ptal přednosty Kliniky adiktologie 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.