Nejisté sezóny

V 70. a 80. letech čelilo Divadlo Járy Cimrmana prakticky nepřetržitě hrozbě zákazu. Přestože cenzoři soubor nikdy jako takový nezakázali, pracoval režim s jinými formami nátlaku. „Musíte si pořád říkat, že jsou to volové a normální divák se smát bude,“ vzpomíná Svěrák na představení pro úředníky KSČ. Co všechno muselo divadlo podstupovat? A co byla metoda bílý psíček a které slavné hlášce z filmy o Járovi Cimrmanovi pomohla přežít? Poslechněte si další díl podcastu!

„Přišel v rezatém saku, s brýlemi bez obrouček a vypadal jako Jan Neruda,“ popisuje Zdeněk Svěrák Jana Wericha, který 23. května 1972 zavítal do Divadla Járy Cimrmana. Ještě té noci usedl cimrmanovský principál k deníku a na jedenácti stranách návštěvu tohoto „pánaboha humoru“ vylíčil. Tyto stránky nadepsané –W–, ale i unikátní Voskovcův dopis o Cimrmanovi, Zdeněk Svěrák čte ve třetím díle podcastu Nejisté sezóny.

„Jirka je jiný. Prodělal si svoje a chce znovu navázat kamarádství. A my se snažíme, aby se vrátil zpátky do divadla,“ popsal v únoru 1974 ve svém deníku Zdeněk Svěrák pokus Jiřího Šebánka o návrat do cimrmanovského souboru. V druhém díle podcastové série Radiožurnálu Nejisté sezóny líčí i první stěhování slavného divadla nebo (ne)herectví svých kolegů.

V prvním díle podcastu čte Zdeněk Svěrák z deníku o začátcích Divadla Járy Cimrmana, které založil Jiří Šebánek spolu s rozhlasovými kolegy Miloněm Čepelkou, Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem. Jaká byla první hra Divadla Járy Cimrmana a co k ní Zdeňka Svěráka inspirovalo? V čem je jiná hra Ztráta třídní knihy a proč hercům nejprve nešla hrát? Poslechněte si celý díl podcastu!

Od založení Divadla Járy Cimrmana v 60. letech si Zdeněk Svěrák píše deník, nebo spíše kroniku událostí. Unikátní vzpomínky poslouchejte každou říjnovou neděli po 17. hodině na Radiožurnálu, v aplikaci mujRozhlas nebo ve všech podcastových aplikacích.