Host Radiožurnálu

Dnešní neděle připadá na první adventní. A proto přišla do studia Radiožurnálu archeoložka a etnoložka Daniela Záveská, která si s moderátorkou Patricií Strouhalovou povídala o lidových tradicích, adventu, ale a také třeba o keltech. „Pověra je taková berlička, pomůcka pro zvládání stresu, často se k tomu může obrátit i velmi racionální člověk,“ vysvětluje kurátorka sbírky zvykosloví Národního muzea v Praze.

O Pyšnou princeznu je obrovský zájem v zahraničí. Novou českou animovanou pohádku uvidí diváci po celém světě. „Nedokážu si představit, že bychom dnes dělali znova hraný film, takže animovaná verze se nabízela sama. Chtěli jsme to přiblížit dětem,“ popisuje jeden z režisérů animované Pyšné princezny David Lisý. Jak vznikala animovaná verze slavného hraného filmu Bořivoje Zemana z 50. let?

Proč ve společnosti narůstá agresivita? A byla naplněna očekávání, která vzešla ze sametové revoluce? Na otázky Tomáše Pancíře odpovídá arcibiskup Jan Graubner a vrchní zemský rabín a bývalý disident Karol Sidon.

Historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů a novinář Jiří Peňás na Národní třídě mluví o tom, kdy se podle nich dařilo českým mediím nejlépe, o událostech 17. listopadu a o iniciativě Blaničtí rytíři, který sbírá svědectví tehdejších demonstrantů. „Dodnes zůstávají některé otázky nezodpovězené,“ shodují se. Jak se StB dostala i mezi studenty? A jak fungovala studentská hnutí na ČVUT nebo FAMU?

Na Národní třídě se sešli také Eva Lehečková, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, a Šimon Pánek z Člověka v tísni. Jak je fakulta spojená se 17. listopadem 1989 a jak rozhýbala vývoj listopadových událostí? A jak na svobodu pohlíží studenti dnes? Jak se organizace Člověk v tísni zasazuje o to, aby lidé porozuměli válečným konfliktům? Ptá se Lucie Výborná.

Jaký je dojem, který po pětatřiceti letech vyvolává Národní třída? A jak by se dal shrnout současný stav české společnosti? „Je důležité, abychom si zase začali trochu naslouchat a neodmítali a priori všechno, co říká protistrana. Problémy vždycky byly budou, záleží spíš na tom, jestli je jenom pasivně přijímáme nebo ne,“ říká prezident Petr Pavel.

„Zatímco Vídeň a Praha byly tehdy kulturní špička, Holanďané byli v začátcích a oslovili Františka, jestli by se toho nechtěl ujmout a pomoci tam vybudovat operu. Protože tonoucí se stébla chytá a opravdu neměl jinou možnost, tak tu nabídku vzal,“ vypráví spisovatelka a scénáristka Markéta Dočekalová, jejíž nová kniha Kde domov můj mapuje život Františka Škroupa v Rotterdamu. Proč musel autor hudby české státní hymny opustit Prahu? Poslechněte si rozhovor.

„V každé domácnosti mladé ženy byl stroj. Protože jsme – myslím, že to můžu zobecnit – šily hlavně na své děti, a když zbyl čas, tak taky na sebe,“ vypráví spisovatelka Michaela Zindelová, jejíž nová kniha Takoví jsme byli mapuje proměny oblékání, kultury a životního stylu v komunistickém Československu. Čím byla unikátní 60. léta? Co to byl ÚBOK? A jak se autorka dostala k archivním materiálům? Poslechněte si rozhovor.

Disident a signatář Charty 77 Pavel Záleský nevzpomíná na dobu za totalitního režimu rád – výslechy byly kruté, lidé se báli se s ním setkávat. Přesto ubezpečuje, že kdyby nastalo ohrožení svobody, vrátil by se do disidentských let. „Dokonce jsem slíbil, že začnu opět rozmnožovat samizdat,“ usmívá se. Šéfka Post Bellum Slovensko Sandra Polovková převrat ještě nepamatuje, příběhy si ale jako mnozí další připomíná díky Pamětem národa.

Studentka Magdaléna Studená se často o svobodě baví mezi studenty. „Pro mě je svoboda možnost volby, nemusím si vybírat mezi tím, jestli nezklamu svůj názor a bezpečím rodiny.“ Pro nevidomou klavíristku Ráchel Skleničkovou zase byla důležitý zahraniční pobyt ve Finsku. „Mladým lidem vřele doporučuji někam vyjet třeba i na dva měsíce.“ A herečka Anna Fialová popsala pocity po zazpívání Modlitby pro Martu na Národní třídě.

Herečka Bára Hrzánová na počest 17. listopadu koncert kapely Condurango. V ten samý den v roce 1989 hrála na Nové scéně Národního divadla v představení Celestina. „O pauze do šaten a divadelního klubu začali chodit první zranění, po představení už chodili i kolegové z jiných divadel a revoluce pozvolna začínala,“ vzpomíná. Podle ředitele Centra Paraple Davida Lukeše ale i po 30 letech je stále spousta bariér a lidé si pod svobodou slova lidé vysvětlují něco jiného než je.

V roce 1989 bylo Zdeňkovi Svěrákovi padesát tři let. Jaké byly první dny a měsíce z nesvobody ve svobodě? „Popravdě jsem si myslel, že v nesvobodě budu pořád. A když to přišlo, bylo to krásný. 53 let žít v domnění, že nikdy nebudu moct říkat veřejně, co si myslím, a najednou to jde, tak to byl nádherný pocit,“ vzpomíná herec Divadla Járy Cimrmana. Jak se daří Centru Paraple?

Na Národní třídě se bude večer promítat na velkoformátovou instalaci film Eser Valtrové nazvaný Svoboda nás spojuje. Ve filmu jsou vidět různé generace, které přemýšlí o těchto hodnotách. „Svoboda je i to, že řeholné řády fungují svobodně. Věřím tomu, že instalace, kterou jsme se sestrami vytvořili, je také o svobodě.“ A jak vnímá svobodu sestra Magdalena z řádu sv. Voršily? „Vidět svobodu v tom, že tady jsem pro ostatní, svoboda jako služba.“

Na JAMU vystudoval obor umělecký management, ani během studia ale neopustil svou vášeň pro zpěv. V šestadvaceti letech našel v Itálii učitele, který představoval zlom v jeho kariéře. Dnes je nazýván enfant terrible české opery a vydává první sólové album. „Nikdy jsem se necítil dostatečně dobrý na to, abych ho vydal a nestyděl se za něj. Odvahu jsem našel až teď,“ říká tenorista Pavel Černoch.

V minulosti vicemistr v naturální kulturistice, také ale dlouholetý uživatel heroinu, bezdomovec a vězeň. Co výtvarníka a ilustrátora Jana Šádka vrátilo zpátky do života? Jak se naučil sebedisciplíně? A kdy si začal vážit sám sebe?

Po knížkách jako Indiánský běh, Rok kohouta nebo Bhútán, má láska, přišla v létě spisovatelka Tereza Boučková s novým titulem Dům v Matoušově ulici, kterým se bez nadsázky prohnaly dějiny. Obyvatele smíchovského činžáku poznamenal fašismus, okupace, stalinismus i normalizace. Jak se Tereze Boučkové o hrůzách minulosti psalo? Kde hledala informace? A proč se rozhodla do příběhu prolnout i současnost?

Tři princezny, O malých věcech, Metanol, Ten, kdo tě miloval… To jsou filmové a televizní snímky, kde stál Pavel Berkovič za kamerou. Pak také stanul v čele Asociace českých kameramanů a je porotce Pražského filmového kufru. „Děti těmi filmy chtějí vyjadřovat věci, které jsou pro ně náročné. A společnost by se tomu měla věnovat, měla by vidět, jak děti přemýšlí a uvažují,“ vysvětluje kameraman.

Možná někomu někde doma leží hodinky po dědečkovi nebo pradědečkovi. Jak ale zjistit, jestli to náhodou není starožitný skvost? „V první řadě rozhoduje, jak jsou hodinky zachovalé, pak firma, která to vyrábí, a jak jsou komplikované, co mají za funkce navíc,“ vysvětluje hodinář Václav Matouš, který se sebou do studia Radiožurnálu přinesl na ukázku starožitné kapesní a cestovní hodinky a budíky.

Chirurg a autor reportážních knih z humanitárních misí s Lékaři bez hranic Tomáš Šebek tentokrát odkrývá svoje já v osobně pojaté knize Objektivní nález. „Poselstvím knížky je mimo jiné neopakovat stále dokola stejné chyby,“ vysvětluje v rozhovoru s moderátorem Vladimírem Krocem. Proč kniha nese podtitul Moje nejtěžší mise? A co všechno chtěl autor čtenářům v knize sdělit?

Zkratka aplikace EPU spojuje ekologii, přírodu a udržitelnost. Daným principům má přispět naváděním návštěvníků po přetížených turistických trasách, či spíš mimo ně. „My prostřednictvím aplikace pouze doporučujeme. Je tam nástroj, který říká, kde je v určité době vyšší obsazenost – vybírejte si místo podle toho, kdy tam nebude tolik návštěvníků,“ nastiňuje její autor Ladislav Cirhan. Jak aplikace turisty na cestě provází? Budeme na kapacitní omezení cestování narážet častěji?

Vladimír Mišík se na svém novém albu Vteřiny, měsíce a roky potkává se synem Adamem. „Adam zpívá jinou hudbu, má jiný styl přednesu, jako je to jiný člověk, ale ta barva hlasu je úplně stejná. Tak jsem si říkal, že to musíme využít,“ popisuje producent Petr Ostrouchov kouzlo, které zafungovalo už na předchozích deskách. Jak se skládá hudba pro stárnoucího rockera? „Hraní postaru umožňuje, aby ti hráči jednotlivě na sebe reagovali, ovlivňovali se,“ vysvětluje.

„Po práci, před prací jsem běhala kopce, a nakonec jsem vyběhla 54 tisíc výškových metrů a vybrala 170 tisíc pro děti, které jsem si vybrala, že budu podporovat,“ popisuje vznik nadačního fondu Nezávodím-pomáhám amatérská běžkyně Linda Tekeliová. Jak se dostala na ultramaraton ve švýcarských Alpách? Jak v horách řešila spánek a občerstvení? A kolika dětem už její nadace pomohla? Poslechněte si rozhovor!

„Podle mezinárodních dat v České republice 80 procent populace fandí nějakému sportu, a z těch 80 procent populace 70 procent fanoušků deklaruje, že chce, aby se pro udržitelnost ve sportu dělalo víc, než se dělalo doteď,“ říká ředitelka Nadace Tipsport Lucia Štefánková. Právě s eliminací ekologické zátěže sportovních akcí má pomoct projekt Sport bez odpadu.

Šiška neboli luskoun je jednou z hlavních hvězd pražské zoo poslední doby. A ředitel zoo Miroslav Bobek o ní píše také ve své nové knížce Snídaně s Její Excelencí. Právě Šišku přijel vyfotit i renomovaný fotograf National Geographic. „Jako jediná zoo v Evropě jsme odchovali mládě,“ říká Miroslav Bobek. Jak vzpomíná na 30 let starý projekt Africká odysea?

Tvoří ze dřeva, ke kterému ale našla cestu až po škole. Tereza Talichová vytváří dřevěné figurky, se kterými se prezentovala nejen na letošním Designbloku. Proč se se dřevem potkala až později? Na jaký design její tvorba navazuje? A povídá si někdy se svými postavičkami?

O svém dědečkovi Ottovi Wichterlem říká, že byl nejen vynálezcem kontaktních čoček nebo silonu, ale svým způsobem také podnikatelem. Martin Wichterle se věnuje především byznysu a rovněž své milované geologii. Jak na svého dědečka vzpomíná? A má recept na to, jak u designu udržet talentované lidi v Česku?

Majitelé lesů musí znát nejméně 500 různých květin. Proč je to důležité? Jak poznat, jestli je les zdravý? A jaké kytky rostou v Praze? „Praha má úžasnou biodiverzitu, úžasnou přírodu. V Praze máte super suché stepní louky a máte tam mokřadní louky,“ vysvětluje doktor Petr Karlík z České zemědělské univerzity v Praze, z Katedry ekologie lesa Fakulty lesnické a dřevařské.

Manželé Bára a Zdeněk Rýznerovi začali od druhé poloviny 90. let sbírat umělecká díla. Dnes provozují v Humpolci zónu pro umění 8smičku, kam přijíždí lidé z celého Česka. „Neustále čím dál víc návštěvníků si hledá cestu k nám do 8smičky,“ raduje se Zdeněk Rýzner v pořadu Host Radiožurnálu. Nyní například vystavují díla Jana Zrzavého. „Ta jeho jemnost v obrazech se mi moc líbí,“ doplňuje Bára Rýznerová.

Zlata Biedermannová, bývalá moderátorka, dnes PR specialistka, s manželem pár měsíců v roce tráví v Indonésii. A pět dní před cestou se jí jednou spustila panická ataka. „Prvních 14 dní byly na Bali náročné, musím říct, že můj muž mi pomohl, vždycky při mně stál, prostě jsme to zvládli,“ popisuje. Jak se jí daří prát se s úzkostmi a panickou atakou. A jak člověka promněnuje práce s nadacemi?

Vlastní pochybení odmítají připustit hlavní postavy hned dvou titulů Milana Tesaře, které vyšly v posledním roce. Zatímco v seriálu Nevinné lži natáčí novinář v podání Ondřeje Vetchého zahraniční reportáže z vinohradského bytu, kniha Lhář a kráva je o spolupráci s StB. „Ten Vetchý by taky mohl říct: hele, já jsem to podělal, já jsem opustil stanoviště na Blízkém východě, nejsem tam. Ale přiznat to není sranda,“ míní novinář a spisovatel. Co jej přimělo dané téma zpracovávat?

Lékárník a vedoucí konzultačního centra pro lékové interakce Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Marek Lžičař se ve volném čase věnuje sadařením a chovu včel. Dobře tak ví, které produkty z úlu jsou nám prospěšné a co udělat, když dostaneme žihadlo. „Pokud jsme schopni během prvních pár vteřin odstranit žihadlo pryč, tak jed nemá čas do kůže vniknout,“ radí.

Ředitel školy Via Beroun a odborník na vzdělávání Petr Hopfinger propaguje principy dvojjazyčného vzdělávání. V čem to vlastně spočívá? „Oba jazyky děti nasávají přirozeně, protože jsou přirozenou součástí bilingvního prostředí,“ vysvětluje lídr celostátního projektu Ředitel naživo. „Ředitelé na svou roli nejsou připravováni, přitom odpovídají za kvalitu škol,“ zdůrazňuje. Jak hodně se rozevírají nůžky mezi jednotlivými školami?

Lektorka a terapeutka Jana Neuwerthová Šmýdová je introvert. Limity, které jí znesnadňovaly pracovní i osobní život, se jí však podařilo prolomit. Jak hledat svoje silné stránky? Jak naplno využít svůj potenciál? A může být introvertní povaha v něčem i výhodou, jakkoli to vypadá, že není?

Až do zimy zrušil svůj plánovaný program kvůli taneční soutěži StarDance. Co spisovatele a režiséra Patrika Hartla přimělo opustit svoji komfortní zónu? Jak bojuje s plachostí a stydlivostí na veřejnosti? Proč Malý pražský erotikon vyšel jako audiokniha až deset let po tištěné verzi? A jak těžké je vžít se do myšlení andulky?

S Davidem Kollerem dohrají letní šňůru a pak už se spolu rozloučí. Skladatel a textař Michal Dvořák se v poslední době stává spíše producentem. Stojí za projekty jako Vivaldianno nebo aktuálně Já, secese. Které filmové melodie zaznějí v Poděbradech na festivalu Soundtrack? Poslechněte si celý rozhovor.

Staří numismatici za nejkrásnější minci považovali sicilskou desetidrachmu s vyobrazením vodní nymfy. Krása je ovšem subjektivní a sběratelé mají za nejkrásnější obvykle své sbírky. „Italský básník Petrarca údajně nabídl Karlu IV. darem malou sbírku antických mincí, v domnění, že ho zaujme. Ale Karel IV. se nechytil, dál sbíral jen ostatky svatých,“ líčí numismatik a lékař Zdeněk Petráň. Jaký význam nesou dukáty, které věnuje svým vnoučatům? A proč u nás neplatíme Sokoly?

Na českobudějovickém veletrhu Země živitelka představují místní chovatel ovcí a šéfkuchař provozu na Lipně synergii potravního řetězce zaměřeného na ovce. „Pomůžou nám restaurace, které budou vařit jehněčí a skopové maso. Když se zvedne lokální zájem o potraviny, podpoříme odbyt a lidi to zase začnou chovat dál,“ míní chovatel ovcí Jan Vejčík. Proč je jeho živnost spíš drahým sportem? Jak si dobrý život pro ovce představuje kuchař Michal Hruda? A jak se beran stává zlým?

Schodiště v českém prostředí projektuje už od roku 1997, můžeme se s nimi setkat v nejrůznějších domech a budovách předních architektů. První schodiště, které designer a projektant schodišť Břetislav Eichler samostatně zhotovil, bylo zatočené U. „Tam jsem si oblíbil takové tvary, všichni chtěli všechno ve dřevě, já jsem za přišel za svými kolegy, že dělám beton, pěkné tvary,“ vzpomíná na období, kdy začal se schody ve tvaru spirál.

Rozhovory nedává a své fotky zásadně nevysvětluje. Fotograf Josef Koudelka však právě vydává knihu, ve které jsou nejen jeho fotky, ale také vyprávění jeho i kolegů o něm. „Snažil jsem se nefotografovat jen jednu věc a jedním způsobem, naopak dívat se na svět a fotografovat všechno, nejen válku nebo módu, nebo jenom ulici nebo jenom zvířata. Probudil jsem se ráno a šel jsem se dívat,“ vzpomíná legendární světový fotograf a člen agentury Magnum Photos.

Po kanoistovi Martinu Fuksovi vybojoval další olympijské zlato i kajakář Josef Dostál, když ovládl závod na 1000 metrů. V cíli ho čekala náruč jeho snoubenky Anežky Paloudové, rychlostní kajakářky, která celkově skončila na 15. místě. Co pro čtyřnásobného olympijského medailistu znamená zlatý kov? Jak své první olympijské hry prožívala Anežka? A o čem si povídají, když společně chodí na ryby?

Rychlostní kanoista Martin Fuksa vybojoval na LOH v Paříži zlato v závodě na 1000 metrů. Soupeřům ujel o celý parník. „Díky náskoku jsem dokonce mohl před cílem zvolnit a užít si to na 100 %,“ usmívá se. Co pro něj zlatá medaile znamená? Proč mu vyhovovalo bydlet mimo olympijskou vesnici? A jaké prosby vysílal před závodem do nebe?

„Vynikající káva by nám měla dodat nějaký další chuťový rozměr,“ vysvětluje barista Jaroslav Slámečka, který na šampionátu World Coffee in Good Spirits Championship 2024 v Kodani obsadil 17. místo. A do studia Radiožurnálu si s sebou přinesl nejenom kávu, ale i mlýnek a vodu, aby předvedl ochutnávku. „Razím, že káva je o kultuře, situaci, příležitosti. Nejvíc záleží na tom, s kým kávu pijete a že vám dělá dobře,“ vypráví barista. Co je a co už není běžný kávový nápoj?

Dnes už se nedá čekat nějaký velký kafkovský objev, spoluautor Kafkovy abecedy Petr Stančík přesto zjistil velmi pozoruhodné souvislosti. Ne každý třeba ví, že Kafka byl také továrníkem. „Měl továrnu na azbestové zboží na Žižkově, která zkrachovala, zároveň přispěla k jeho smrti, protože azbestová vlákna jsou velmi nebezpečná při vdechování a tenkrát žádná bezpečnost práce nebyla. Ta továrna byla jeho hrob,“ přibližuje Stančík.

„Ženy se zajímají o to, jak ta fotografie vypadá, takže jsem ženská, protože vůbec nerozumím tomu, co se ve foťáku děje,“ říká fotograf Václav Šilha, který je uznávaný po celém světě. Jeho snímky byly zveřejněné třeba v BBC, World live magazín, National Geographic a v dalších titulech napříč světem. Je držitelem několika cen Czech Press Photo za fotografie, ale i za videa. Hosta Radiožurnálu se ptala Patricie Strouhalová.

„Zpívala jsem už jako dítě v dětském pěveckém sboru. Ve Vsetíně byla cimbálová muzika už od roku 1953,“ popisuje zpěvačka a tanečnice folklórního souboru Vsacan, Zdeňka Straškrabová, která oslavila 90. narozeniny. Proč zůstala souboru věrná 75 let? A čím je specifický folklór na Valašsku? „Žijeme v krásné přírodě, kolem nás jsou krásné hory. Na člověka to působí,“ vysvětluje v rozhovoru s Vladimírem Krocem.

Říkají vám něco jména Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic nebo Adam Václav Michna z Otradovic? Také jejich barokní skladby v Cítolibech zazní na festivalu Rosa Bohemica. Jak provádět výukou nejen staré hudby? „S osvícenstvím začal boom vzdělanců, specialistů, že museli všechno vysvětlit, všechno pochopit, ke každému oboru byla metodika. Na druhou stranu, když se dostanete příliš do slov a neodkoukáváte to, můžete být úplně vedle,“ nastiňuje sopranistka Gabriela Eibenová.

O samotě se potápí do hlubin, vydává se na Antarktidu, Špicberky nebo na okraj našeho civilizačního zájmu, na Papuu-Novou Guineu. „Díky mým zkušenostem vím, že to zklidnění mysli, vcítění se do přírody – být s ní, být její součástí – trvá většinou dva, tři dny. Pak začíná nádhera,“ říká potápěč a polárník Václav Pištora. Co mu z cest zbývá, když se vrací? A co naopak zanechal po své návštěvě Papuáncům?

Červené víno, menstruační cyklus, změna počasí. To jsou takzvané spouštěče migrény. Podle neurologa, odborníka na migrénu a bolesti hlavy Davida Doležila ale dnes existují léky, které dokáží od nemoci ulevit a vrátit pacienta do života. „Máme zhruba 50 až 60 tisíc pacientů v Česku, kteří mají chronickou migrénu, to znamená 15 a více dnů s bolestmi hlavy za měsíc,“ přibližuje. Jak rozpoznat, kdy si stačí zacvičit a kdy už jít k lékaři?

V Itálii žil osm let, působil tam nějaký čas jako velvyslanec a cítí se tam jako „ryba ve vodě“. Fotograf a bývalý diplomat Pavel Kopp pro výstavu v Galerii Vinohradská 12 vybral snímky z Palerma. „Ty fotky nestárnou, italská ulice se pořád obnovuje. Mám k tomu blízký vztah,“ říká k výstavě Chvilky v Palermu v rozhovoru s moderátorem Vladimírem Krocem. V čem nezapře své dávné italské předky? A jak vznikala společná kniha s Miroslavem Horníčkem?