Host Lucie Výborné

Ač vyučuje práci s hlínou či dřevem, blíží se podle designéra Jana Němečka doba, kdy bude práce ve virtuálním prostředí přirozená. Nenahraditelná je ovšem zkušenost s cizí kulturou. „Vždy se snažíme studentům říkat, když jedou někam na stáž, ať jedou co nejdál, ideálně do nějaké úplně jiné kultury,“ zdůrazňuje vedoucí ateliéru produktového designu na UMPRUM. Čím je pro design specifická asijská kultura? A nakolik se dá virtuálně získat cit i pro práci s materiálem?

„Teď je ta doba korektní, se kterou v principu souhlasím, ale když se ta korektnost přežene, ztratí se odstup, ztratí se humor,“ říká herec a pedagog pražské DAMU Miroslav Hanuš. „Když se to bere moc vážně, tak vás to zabije,“ dodává. Jak se dostal k tématu své nové inscenace Rokenrol? Co dělá vypraveče vypravěčem? A na které divadelní mistry rád vzpomíná? Poslechněte si rozhovor!

Muzeum Prahy a Národní archiv vytvořily výstavu Ahoj občani!, která je od 17. 11. k vidění v domě U Zlatého prstenu. Návštěvníci si mohou připomenout Karla Kryla skrz osobní talismany, poznámky i kuřácké potřeby, kromě toho lze vidět i jeho olejomalby, kresby a vydané básně. „Karel Kryl byl velmi komplexní umělec. Uznával umění jako řemeslnou dokonalost,“ vysvětlují Jakub Šlouf a Jiří Křesťan z Národního archivu.

V létě loňského roku nastoupil Pavel Novák jako zpravodaj ve Spojených státech amerických. Za sebou už má dvakrát atentát na prezidenta Spojených států, dva hurikány, změnu prezidentského kandidáta a volby. „Naštěstí to nenastalo všechno moc rychle. Nastalo to až tento rok. Takže ten rozjezd byl, dá se říct, pozvolný. Teď se to tedy zintenzivnilo. Přemýšlel jsem, ve kterém státě jsem se probudil,“ vypráví s úsměvem.

Rostlinná říše skýtá velké množství biologicky aktivních látek, které při správném dávkování léčí lidský organismus. Směsí adaptogenů lze například bránit hnisání plic při covidu. „Nemůžu říkat, že to takto pomáhá, protože nemáme lékařské studie. Ale mám zpětné ohlasy od konzumentů, že jim to opravdu pomohlo, třeba i se ztrátou čichu při post-covidových syndromech,“ říká uznávaný botanik Roman Pavela. Jak přichází na účinné kombinace bylin? A jak rostliny uchovávat?

Hospic pro těžce nemocné děti představuje třetí cestu mezi nemocniční péčí a starostlivostí doma. Tam někteří rodiče nechtějí zanechávat vzpomínky posledního rozloučení. „Učesat vlásky, pustit oblíbenou písničku, mít možnost se rozloučit i jako příbuzenstvo,“ nastiňuje potřeby umírajících i jejich rodin Radka Vernerová, která za sedm let v Brně vybudovala hospic Dům pro Julii. Kde sbírala inspiraci? A v čem se paliativní péče v hospicu liší od nemocničních zařízení?

Alžběta Ressnerová je genová inženýrka, která byla na stáži v prestižní laboratoři Berkeley v Kalifornii. Zde metodou CRISPR-Cas9, také zvanou genetické nůžky, zkoumá, jakým způsobem dopravit opravené buňky na správné místo v těle člověka. Ressnerová si myslí, že takto půjde uzdravit nevyléčitelně nemocné. „V ideálním případě by CRISPR pomáhal zachraňovat životy bez ohledu na sociální postavení,“ doufá vědkyně. Jak se staví k etické otázce upravování genů?

Lékárník Lékařů bez hranic Stanislav Havlíček má za sebou sedm misí. Ta poslední mise se odehrávala v Gaze v palestinském městě Rafáh, kde v únoru a březnu roku 2024 pracoval jako manažer lékárny, která zásobovala dvě kliniky. „Průvodním jevem války a destrukce je spousta popálenin. Nejvíc nás bolí, když to jsou děti,“ popisuje lékárník, které své zážitky z Gazy popsal v knize Nebe plné draků.

Herec Národního divadla a radostný muzikant Vladimír Javorský získal rozhlasovou Thálii za roli Theodora Mundstocka ve hře Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock. Přiznává, že je to román, který člověka pohltí. Nyní se chystá na představení Bytost podle románu Václava Kahudy, které bude mít premiéru v prosinci 2024 v Divadle X10. „Bude to kus, který nám snad dá nahlédnout naše maličkosti i velikosti. Jsme bytosti nekonečné velké, ale taky nekonečně malé,“ naznačuje s úsměvem.

Festival svobody 17. listopadu představí mimo jiné pohled sociologa Martina Buchtíka, podle nějž jsme hodnotově jednotná společnost. Dělí nás až emoce vybičované sociálními sítěmi? „Drtivou většinu klíčových témat, včetně klimatické krize, vnímáme všichni stejně. Kde se dělíme, jsou parciální otázky, jestli zakážeme auta s naftou, nebo ne,“ poukazuje Jan Gregar, organizátor Koncertu pro budoucnost. Jak chce bránit ohrožení demokracie? A kdo další v rámci festivalu vystoupí?

Jídlo na talíři ještě neznamená, že ho dítě musí jíst, radí Jitka Ludvíčková změnit přístup k dětem, které odmítají ochutnávat nové potraviny. Někdy si je potřebují osahat. „Se změnou přichází určitá nejistota. A v případě, že je dítě zvyklé na to, že změny znamenají potenciální nebezpečí, tak se může této změně bránit,“ vysvětluje ergoterapeutka, která založila Školu papání. Jak sejmout úzkost z neznámého? Jak rozšiřovat repertoár přijatelného, když sní dítě jen rohlík?

Snímek Válečný zpravodaj režijní dvojice Benjamin Tuček a David Čálek vyhrál cenu pro nejlepší dokument na filmovém festivalu ve Varšavě. Jak scenárista a režisér Benjamin Tuček popisuje zpravodaje Martina Dorazína? „Statečný, uzavřený člověk. Má velký smysl pro humor. Několikrát jsme se zasmáli, až jsme se popadali za břicho. Je to extrémní situace. Humor je někdy jediná šance, jak vzdorovat něčemu, co je úplně šílené.“ Kdy přišel první impulz vyrazit se štábem na Ukrajinu?

„Miroslav je karikaturista, Mirek je písničkář, “ rozděluje Miroslav Kemel své označení. Vydává páté album písní s názvem Modryjé, které bude pokřtěno 27. listopadu v pražském Paláci Akropolis. Fanoušky překvapí, že na albu jsou kromě tradičních bluesových balad i rychlejší, dynamické písně. „Rád střídám vlny energie, navíc na koncertech lidi baví se protáhnout a zatančit si, kapela to má taky ráda,“ zdůvodňuje Kemel.

Filmem Tajemství smrti chtějí na stresující krok do neznáma diváky připravit podobně, jako amazonské kultury seznamují se smrtí své dospívající členy při rituálu iniciace. „Jsme konfrontováni, jak jsme připraveni rozpustit svoje ego, svoji identitu, na které tolik lpíme. To je asi ten nejbolavější moment,“ míní režisér Viliam Poltikovič. Co je fenomén sdílené smrti? A odkud spolu s Jaroslavem Duškem, který snímkem provází, čerpají své představy o smrti?

Jak vytvořit kolektiv, v němž se i znevýhodnění zaměstnanci budou cítit dobře? Hanu Potměšilovou inspiruje přístup státem vyznamenaného faráře Josefa Suchár z Neratova. „Snažím se od pana faráře a jeho bratrance nasávat, proč má cenu něco ve společnosti měnit, proč nemá cenu rozvíjet téma chráněných dílen, ale proč má cenu se bavit o sociálním podnikání,“ nastiňuje Potměšilová vzor pro svůj podnik na Kokořínsku. Jak ve snaze o změny narazila v automobilovém průmyslu?

„Myslím si, že se nad sebou strašně rádi dojímáme, a mnohdy v mylných momentech. Máme totiž v politickém genofondu – a to popsal skvěle Masaryk už kdysi dávno –, že si rádi budujeme obraz oběti,“ říká šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery, který nedávno podnikl cestu na Ukrajinu. Proč měl zapotřebí se tam osobně vydat? A na jaká setkání nikdy nezapomene? Poslechněte si rozhovor.

Martin Straka je fotoreportér, televizní komentátor, novinář. Je fotografem Národního divadla v Ostravě, Domu umění v Ostravě, fotí také Colours of Ostrava. Také jezdí po světě a píše. „Pro mě je důležitá přirozenost. Lidi se mě ptají – ‚Co je pro tebe hlavní?‘ Je to rovnocenné. Psaní je trošku jiné, ale mikrofon a foťák je pro mě rovnocenný svět,“ vypráví. V listopadu vychází jeho nová kniha Duckar Story. Proč se rozhodl napsat knihu právě o českých závodnicích?

Rozhovor Lucie Výborné s Robertem Kořínkem, znalcem nejen ostravských vodojemů z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, probíhal 41 metrů nad zemí v oblasti Dolních Vítkovic v Ostravě. V rámci projektu o věžových vodojemech vznikly dvě knihy i webové stránky, na kterých mohou lidé hledat inspiraci pro výlety. „Pokud si někdo vodojemy zamiluje, kniha o konverzích je inspirací pro přestavbu,“ láká Kořínek.

Syndromem von Hippel-Lindau, poškozujícím zejména nervovou soustavu, trpí v Česku nižší stovky lidí. Lucii Rybyšarové nádor nebezpečně tlačí na míchu, lék ovšem není v Evropě registrován. „Pokud by se to mělo operovat, musela by se mícha porušit a tím pádem bych měla doživotní následky, které by už nešly nikdy vzít zpátky,“ popisuje nastávající dilema Rybyšarová, které už dědičná choroba vzala matku. V čem měla štěstí na druhou maminku? A jaké problémy jí nemoc působí?

Natočila přes sto filmů, věnuje se lovu autenticity, je pedagožkou a Česká televize právě uvádí premiéru jejího nového dokumentárního filmu Juráček je můj osud. „Ona píše o svém životě s takovou sebevražednou upřímností,“ popisuje Olga Sommerová knihu Dani Horákové, jež byla inspirací pro její nový film. Poslechněte si rozhovor s režisérkou a dokumentaristkou Olgou Sommerovou o novém dokumentárním filmu, o toxických partnerských vztazích a o natáčení s disidenty.

„Je iluze myslet si, že tím, že to má člověk integrované nebo zpracované, to nebolí nebo že mu ti lidé nechybějí,“ říká Pavla Beretová, která se s tématem smrti kromě osobního života potýkala i při dvou posledních filmech. Jak se stalo, že se u Roku vdovy i Amerikánky potkala na place se svou neteří? „Spoustu věcí jsme si řekly a odžily, ale tady to šlo až do takové průzračnosti. Tím, že pracujete na nějaké herecké postavě, to není úplně osobní,“ popisuje herečka.

Astrobioložka Michaela Musilová vedla v simulaci několik posádek zkoumajících planetu Mars. „Opravdu se cítíme, že jsme na jiné planetě. Nikdo jiný v okolí není. Cítíme se odpojeni od světa. I naše komunikace je odpojená. V krizových situacích trvá aspoň 40 minut, než nám někdo může pomoct. Jsme odkázaní sami na sebe. Člověk rychle zapomene, že je na Zemi,“ vypráví. Vesmír ji fascinoval už od dětství. Doménou Michaely Musilové jsou také extrémofilové. Co je to za organismy?

Filmový, televizní a divadelní režisér Jan Hřebejk představuje svůj nový film, komedii Výjimečný stav. „Chtěl jsem natočit komedii, přestože základem filmu je vážné téma – žárlivost“, vysvětluje Hřebejk. Příběh o zahraničním zpravodaji, který se kvůli žárlivosti vrátí do Prahy, kde uvízne a je okolnostmi přinucen točit zahraniční reportáže z pražského bytu, vstupuje do českých kin. Jak vnímá Hřebejk dezinformace? A co ví o rozhlasových ruchařích? Poslechněte si celý rozhovor!

„Aby jeho projev k něčemu vypadal, musí přestat toho moderátora nebo hlasatele hrát jako roli. Musí se jím stát, musí jím být,“ říká Jan Rosák, který už 53 let „trpí diagnózou“ rozhlasového moderátora. Působí mu lechtání v břiše, bez kterého by to prý nešlo dělat. „Jinak by ten výkon nestál za nic. Ta zodpovědnost dělá to rozechvění,“ vysvětluje hlasatel a majitel zvučného témbru. Jaké byly jeho začátky na vlnách vysílání? A jak se stalo, že mu jeho otec málem sebral kšeft?

„Je přece nesmysl, abych vám popsala, jak něco hraji, jak na to myslím. Proč bych to měla vůbec dávat do slov, když to kouzlo vzniká mezi jevištěm a hledištěm?“ zamýšlí se Tereza Kostková, moderátorka Blízkých setkání, nad častým motivem zpovídání herců. Jak se za mikrofonem rozhlasu cítí divadelník souboru Vosto5 a autor Vyvážené revue? „Zjistil jsem, že dokážu v jakékoli situaci reagovat na jakoukoli chybu a vlastně se z ní nějakým způsobem dostat,“ líčí Ondřej Cihlář.

Na festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio v Olomouci se ve speciálu Lucie Výborné potkali moderátor Jan Pokorný a redaktorka ostravského rozhlasu Dagmar Misařová. Oba dva zavzpomínali na rozhlasové začátky, na to, co výjimečného v rozhlase při moderování zažili. V čem po desítkách let práce v rádiu vidí existenci rozhlasového boha? Poslechněte si speciální rozhovor!

Vladimír Mišík vydává své nejnovější album Vteřiny, měsíce a roky, na kterém opět spolupracoval s Petrem Ostrouchovem. „Točilo se takovým jamujícím způsobem. Je to muzikantsky skvělé,“ pochvaluje si. Přiznává, že svého času žil život svižně, rychle, ale kvůli zdraví musel zpomalit. „To tempo se nedá udržovat. Zpomalil jsem a bohužel jsem se musel vzdát i koncertování, protože už to nešlo.“ Jak vzpomíná na kytaristu Radima Hladíka?

„Vždycky je to taková euforie, že to člověk přežil,“ popisuje tanečník a choreograf Marek Zelinka pocity, které mívá po představení. Jak se vypořádal s činoherní úlohou v Ptačím sněmu? Jak mu s rolí dudka pomohla jeho manželka, herečka Marie Doležalová? A co mu dalo studium fyzioterapie? Poslechněte si rozhovor.

Před lety v talentové televizní soutěži zaujala svou rychlokresbou. Výtvarnice Věrka Vybíralová je ale také restaurátorkou a malířkou. Říká, že má v sobě „dvě Věrky“: „Jedna je takový ten extrovert, který když zahoří pro nějakou věc, tak pracuje, jak může. A pak je ten introvert.“ Jak vypadaly její umělecké začátky? Kde hledá modely pro své kresby? A proč zvažuje, že se úředně přejmenuje?

V pražském divadle Viola usedá na dvě židle, vedle herečky je nově i jeho ředitelkou. Jak si s touto dvojrolí Klára Cibulková hodlá poradit? Vyhodí z repertoáru i své kusy? „Pokud neuvolníte židli, na které furt sedíte, tak si tam nikdo jiný nesedne a nedojde k žádné změně,“ myslí si Klára Cibulková, jejíž vizi pro Violu inspirují newyorské večery hudební improvizace i historie divadla samotného. Jakým dílem vyzkouší, zda publikum stále přijímá i poezii?

Devítinásobná držitelka hudebních cen Anděl, zpěvačka a hudebnice Lenka Dusilová se pustila do svého dalšího dobrodružství a objevování. Rozhodla se proměnit myšlenku mezigeneračního dialogu ve skutečnost a spojila se s mladými muzikanty jako je Kvietah nebo Ben Cristovao. „Každý hudebník má svůj tvůrčí způsob, a tomu chci jít naproti. Je to pro mě výzva,“ přiznává Lenka Dusilová.

František Groessl z ČSOP Libosváry má zdánlivě romantickou profesi. Stará o cenné lokality v Českém lese a je pastevcem. V jeho stádě jsou ovce, kozy a jaci. Tuto romantickou představu začal postupně uvádět na Facebooku na pravou míru, jeho příspěvky získaly velkou popularitu a František Groessl sepsané příběhy vydal v knize Pastevcovy zápisky.

Jako popularizátor vědy má na svědomí tisíce příspěvků na české Wikipedii, je ale také spoluautorem dvou dětských knih o vesmíru. Kromě toho planetární vulkanolog Petr Brož provedl výzkum týkající se možnosti výskytu bahenních sopek na Marsu. „Každé těleso má něco svého, unikátního. A to je právě na tom oboru strašně fascinující – že vám nestačí chápat, jak fungují sopky na Zemi, ale vždycky musíte přemýšlet takzvaně mimo krabici,“ říká.

Antonie Formanová ztvárnila v nové minisérii Dcera národa její hlavní postavu, Zdeňku Havlíčkovou. „Ono se to hned nabízí – ta jména, slavný rod, slavní předci, kteří tomu člověku nějak určují směr. Což nás asi opravdu pojí, ale ten zbytek je už jiný,“ říká k paralelám mezi postavou dcery Karla Havlíčka Borovského a sebou. Jak se jí dařilo přepínat mezi rolemi v seriálu a na jevišti Dejvického divadla? A proč se musela učit hrát na klavír? Poslechněte si rozhovor.

Uspěchaný svět blízké budoucnosti v podcastové sérii Odcizení stojí na sociálních kreditech a zprostředkovávání zážitků. Co se stane, když v něm hlavní hrdina přijde o svou virtuální identitu? „Každý se snažíme skrze sociální sítě hlídat, abychom působili jako lepší lidi. A já jsem si chtěl představit, jak by vypadalo, kdyby se opravdu zhmotnilo mé ego," říká autor scénáře David Košťák. Zabil by své „lepší já“? A čím je rozhlasová hra pro herečku Martinu Jindrovou svobodná?

Po deseti letech od výbuchu muničního skladu ve Vrběticích zůstává mnoho otázek bez odpovědí. Návrat na místo tragédie odhaluje hrdiny z řad bezpečnostních složek a doplňuje informace k ruským agentům zodpovědným za útok. Jak získávat a ověřovat výpovědi lidí, jež incident zažili na vlastní kůži? S Markétou Chaloupskou a Arturem Janouškem, redaktory investigativní redakce Českého rozhlasu, o investigativním projektu k výročí deseti let od výbuchu ve Vrběticích.

V pátek 27. září se na mnoha místech v České republice koná Noc vědců. „Během Noci vědců vědci vylézají ze svých laboratoří a připravují pestrý program i na chodbách nebo před budovou, protože každoročně přijde několik tisíc lidí,“ usmívá se chemická inženýrka Jitka Čejková, mimo jiné autorka publikace Robot 100: Sto rozumů. Kniha odkazuje k Čapkově divadelní hře R.U.R. a letos v lednu ji vydalo také zahraniční vydavatelství MIT press.

Tentokrát ne s trabanty, ale žlutá barva zůstala. Principál Žlutého cirkusu Dan Přibáň se opět vydal na cesty a natočil spoustu materiálu. Jaké zážitky si přivezl? „Je to úlet, ale věřím tomu, že některým lidem by se to líbilo. Tady je řád a pořádek, akorát občas někdo zmizí, občas někdo někam nemůže,“ říká třeba o Turkmenistánu. Čím mu dnešní Írán připomíná normalizační Československo? A proč se rozhodli jet do Mongolska přes Rusko? Poslechněte si rozhovor.

Podle šéfa hasičského družstva Davida Ochmana byla letošní povodňová vlna na Jesenicku daleko větší než v roce 1997. Obyvatele Mikulovic k evakuaci přesvědčovali ve vlnách. „Na každé obchůzce se nám podařilo někoho vyzvat, aby dům opustil. Byla spousta dotazů, co s pejsky, s kočkami – naše evakuační středisko bylo ale jenom pro lidi,“ popisuje prostějovský hasič David Ochman. Jak vypadala spolupráce záchranných složek uprostřed krize? A kdy měl největší obavy?

„Té fyzické kráse, kterou vidíme v různých pořadech, reality show a podobně, odpovídá jenom malé procento lidí,“ říká zpěvák a herec Ladislav Pham alias Raego. „Diskuse mezi námi by měla nastat v tom, že se víc jako lidi budeme akceptovat,“ dodává. O vztahu k vlastnímu tělu i zkušenostech se šikanou pojednává nový dokumentární snímek Tělo v mé hlavě.

„Vybádat něco ke Karlu Čapkovi je prakticky nemožné, spíš občas nějaký střípek, a tak jsme se na Strži zaměřili na významné osobnosti, které se kolem Čapka točily, jeho nejbližší přátele,“ říká Zdeněk Vacek, ředitel Památníku Karla Čapka a spoluautor aktuální knihy pojednávající o rodu Firtů. Jaká náhoda ho k tématu přivedla?

Jan Kaliba v současné době působí jako klimatický zpravodaj, dělal ale i sportovní novinařinu a šest let byl zpravodajem Českého rozhlasu ve Spojených státech amerických. Právě z těchto zkušeností čerpá ve své aktuální knize Zápas o Ameriku, která se věnuje mimo jiné fenoménu trumpismu. „Je velmi běžné na ulici ve Spojených státech potkat člověka, který stále věří tomu, že volby v roce 2020 byly ukradené,“ popisuje Kaliba. „To jsou běžní lidé, běžní Američané," zdůrazňuje.

„Spousta občanů se evakuovat nechtěla, potýkali jsme se se stejnými problémy jako dnes... Byl to pro mě jeden z momentů, kdy člověk pocítil frustraci z toho, že se snaží, lidé mu nadávají, a přitom to dělá pro záchranu jejich vlastního života,“ vzpomínal na evakuaci Ostravy v roce 1997 generální ředitel Hasičského záchranného sboru Vladimír Vlček.

„Kolem nás se valí velké věci, ale ten opravdový a emoční prožitek se odehrává v člověku a častokrát v intimních vztazích. V tom křehkém, co máme mezi sebou,“ říká režisér Bohdan Sláma, jehož nový film Konec světa má dnes premiéru. Jak se mu podařilo propojit téma mezigeneračních vztahů s velkými dějinnými událostmi? A proč do role dědečka obsadil Miroslava Krobota? Poslechněte si rozhovor.

Ač říká, že by bez proher nebyl tam, kde je, porážky snáší judista Lukáš Krpálek těžce. Po té poslední, v osmifinále olympijského turnaje v Paříži proti Japonci Saitovi, mu ovšem připravil výjimečnou vzpomínku jeho syn. „Řekl, že nevadí, že jsem nevyhrál třetí olympijské zlato, že to třetí olympijské zlato vyhraje on. Musím říct, že tím mě hodně dostal,“ líčí Krpálek. Co ho motivuje do dalších soubojů a proč nedá dopustit na japonské fanoušky?

Ondřej Ládek alias Xindl X je nejen úspěšným hudebníkem, ale také textařem, scenáristou, autorem muzikálu. V pátek 13. září vychází jeho nejnovější album Fén X. „Nejdřív jsem si říkal – ne! V pátek 13. přece nemůžu vydat desku, to je nešťastný den. Ale musím proti té pověrčivosti bojovat,“ říká s úsměvem. Vyšel také oficiální klip písně Proměna, kterou napsal původně pro svůj muzikál. Čím se lišila tvorba nejnovější desky od těch předchozích?

Co se děje při panické atace? Hyperventilující tělo se zbaví oxidu uhličitého a ztrácí kyselost, což vede k zatuhnutí svalů, vysvětluje, mimo jiné, biochemik platformy Zeptej se vědce. „Když si necháte tu paniku proběhnout do extrému, tak dostanete křeč do celého těla. Říká se, že je hrozně silná, nebezpečná a že v extrémních případech může lámat kosti,“ popisuje Aleš Dvořák, také vášnivý běžec. Jak při maratonu vyvážit ztrátu energie a soli? A proč neexistují hloupé otázky?

Jan Kaliba v současné době působí jako klimatický zpravodaj, dělal ale i sportovní novinařinu a šest let byl zpravodajem Českého rozhlasu ve Spojených státech amerických. Právě z těchto zkušeností čerpá ve své aktuální knize Zápas o Ameriku, která se věnuje mimo jiné fenoménu trumpismu. „Je velmi běžné na ulici ve Spojených státech potkat člověka, který stále věří tomu, že volby v roce 2020 byly ukradené,“ popisuje Kaliba. „To jsou běžní lidé, běžní Američané," zdůrazňuje.

Jaroslav Schön svou profesi vykonává už 40 let, klade přitom důraz na blízké vztahy se svými zákazníky i na celoživotní vzdělávání. Jako prezident Společenstva kominíků se ale musí potýkat také s tzv. falešnými kominíky. „Ty kontroly vypadají třeba tak, že přijedou dva, postaví se před barák, podívají se a napíšou vám papír, že je to v pořádku,“ upozorňuje Schön. Jak probíhá mezinárodní kominický kongres? A co má na své práci nejradši? Poslechněte si rozhovor.