Příběhy z Vysočiny

Některé vesnice či města mají své kluby, kde se oblíbená hra Člověče, nezlob se, hraje ve velkém počtu. Někde u toho nechtějí děti a berou svá klání jako zábavu pro dospělé, a jinde zase jako příležitost k sousedskému setkávání.

U cest v lesích a polích často narážíme nejen na křížky a Boží muka, ale i na jednoduché obrázky s náboženskou tématikou. Podobný dlouhá léta visí i na rozcestí v lese mezi Budíkovem a Pustým Lhotskem na Pelhřimovsku. Už by měl namále, nebýt pár dobrých lidí.

Obec Křižánky má velmi bohatý soubor historických fotografií, dokonce i z dob úplných počátků fotografie. Podařilo se je shromáždit díky bratrům Josefovi a Vladimírovi Černým, kteří sbírali všechno historické - mapy, předměty, fotografie, archivní záznamy a podobně. Obyvatelé Křižánek jim jinak neřekli, než kluci, i když už to byli starší pánové, narodili se v roce 1944.

Sametová revoluce přinesla svobodu a také spoustu změn. Noví politici se svou práci učili za pochodu, kulturu konečně nic neomezovalo. Své polínko do ohně tehdy přiložil i básník, textař, výtvarník a signatář Charty 77 Vít Bohumil Homolka ze Žďáru nad Sázavou.

Svíčky u kašny na náměstí v Havlíčkově Brodě krátce po 17. listopadu roku 1989 byly prvním znamením toho, že se ve společnosti začíná něco dít. Předcházely tomu ještě události v okolních zemích, například pád Berlínské zdi. Nebýt jich, možná by se ani u nás nic nezměnilo, domnívá se první porevoluční starosta Havlíčkova Brodu Tomáš Holenda.

Jaroslav Pustina prožil většinu života ve Věcově na Žďársku. Dnes v domě s pečovatelskou službou v Jihlavě vzpomíná, a své vzpomínky i sepisuje do sešitů. Byl vždy velký sportovec. Běhal, hrál fotbal, hokej a velice rád jezdil na kole. Když se po 17. listopadu 1989 otevřely hranice, dostal nápad, že hned na jaře vyrazí na výlet.

Po vítězství na kandidátce Občanského fóra v prvních svobodných volbách v roce 1990 usedl na radnici v Třebíči jako první starosta Pavel Heřman.

Prodejny Tuzex byly primárně určené pro Čechy, kteří pracovali v zahraničí a dostávali výplatu ve valutách. Ostatní sháněli tehdejší tuzexové platidlo, zvané bony, v systému pokoutního směnárenství.

Přeskládat ovoce z regálu do košíku, předměty z jedné bedýnky do druhé, nebo třeba pexeso. To jsou možnosti, jakými se dá rehabilitovat ve virtuální realitě.

Přešívání a opravování oděvů bylo obvyklé ještě u našich babiček. Kabáty a límce u košil obracely, větší oblečení přešívaly dětem a než koupily nový kousek, hodně se rozmýšlely. Dnes tomuto opět se rozšiřujícímu trendu říkáme upcycling, a mezi první vlaštovky patří i Věra Ryšková z Třebíče.

Krásné písmo se kdysi vyučovalo ve školách a tento předmět se dokonce jmenoval krasopis. To už je ale hodně dávno, mladší ročníky z písanek rychle přecházejí na počítače, a na krásu u psaní se moc nehledí.

Město Jihlava má bohatou historii a žila v něm také spousta významných podnikatelů. Už ve středověku tak v dnešním centru stály nádherné domy, a majitelé se doslova předháněli, čí sídlo bude zdobnější. Několik z těchto domů s typickými středověkými prvky se dochovalo dodnes.

Na nedoslýchavé nebo neslyšící nemá cenu křičet. I to patří k pravidlům, které se učí hned v první hodině kurzu znakového jazyka.

Letos v listopadu je to osmdesát let, co se ve Vepřové na Žďársku objevili partyzáni. Obec do té doby zvládala válku poměrně klidně. Teď, těsně před jejím koncem, šlo ale Vepřové doslova o existenci. Ty nejdramatičtější události se staly 15. března 1945.

V Třebenicích na Třebíčsku mají hospůdku, kterou už dvanáctkrát dokázalo zaplnit cestovatelské povídání redaktora Českého rozhlasu Petra Voldána. Známé jsou také jeho krátké televizní Postřehy odjinud, pořad, který natáčí pro Českou televizi. Opakované návštěvy pokaždé přilákají desítky Třebenických, ale i zájemce z okolních vesnic a z nedaleké Třebíče.

Tovární výroba během historie postupně utlačovala a někde dokonce i zlikvidovala mnohá řemesla. Ještě před sto lety třeba lidé vyráběli knoflíky v malých domácích dílnách.

Když hrálo ochotnické Divadélko DIK z Chotěboře před pár lety komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku, procestovali s představením mnoho měst v České republice. Letos se s podobnou komedií chystají přinejmenším do Humpolce.

Prezidentské návštěvy jsou pro každé město velkou prestiží. Je třeba ukázat to nejlepší, a je také třeba návštěvu zaznamenat pro další pokolení. Telč si pro tyto příležitosti před 95 lety pořídila krásné zlaté pero.

Z Vysočiny až na vysoká místa americké politiky. Rodák z našeho kraje, Josef Kalvoda z Malče na Havlíčkobrodsku, se stal po emigraci v padesátých letech významným americkým profesorem a poradcem americké federální vlády.

Na samé hranici mezi Krajem Vysočina a Jihočeským krajem stojí autobusová zastávka, ze které obyvatelé nedalekých obcí, ale i chalupáři udělali knihovnu. Neznamená to ale, že uvnitř stojí jen regál s knihami. Přijdete si tam jako doma.

Víčka z plechovek i od jogurtů, kameny, korálky, vzorníky na žaluzie a na tapety, ozdoby z vyhozeného koňského postroje a především dráty. To všechno zpracuje nadšený umělec z Nového Města na Moravě, který nedávno oslavil osmdesátku.

Existují hudební nástroje, ke kterým nepotřebujete žádné noty. Hrávali na ně naši dávní předkové, nebo na ně stále hrají lidé, kteří žijí tradičním způsobem v odlehlých částech světa. To je i případ UDU bubnu, keramického nástroje, který jsme objevili v keramické dílně v Oslavici u Velkého Meziříčí.

Spitfire a hawker hurricane jsou názvy známých britských letounů z druhé světové války. Bravurně je ovládli i českoslovenští letci. Patřil k nim i někdejší Jihlavák Jan Doucha, který před válkou létal u nás, a pak i ve Francii na dalších strojích. Předseda spolku čeští RAFáci Josef "Joe" Vochyán má československých pilotech, kteří sloužili v britských RAF, zpracovanou velkou spoustu materiálů.

V třebíčském zvířecím útulku už asi dva měsíce žije černý kříženec Colin, kterému jeho pán ubližoval. Je to ale mladý pes, který rychle přišel na to, že lidé mohou být i přátelští. Teď by rád nějakého takového našel natrvalo.

Panský dům stojí na náměstí v Chotěboři už celá staletí. Pětkrát vyhořel, ale vždy byl opraven. Byl totiž pro město důležitým centrem, kde se odehrával veškerý společenský i obchodní život.

Lidé si hráli odnepaměti, a tisíce let jsou staré i deskové hry. Důkazy o nich jsou vytesané ve starověkých hrobech, hrací pole se zachovala i ve starořímských lázních. Michal Musil z Havlíčkova Brodu se rozhodl vyrobit repliky těch nejznámějších starověkých her. Všechny je možné hrát i dnes.

Z letošní výhry o nekrásnější kočku kraje Vysočina se radovala spousta lidí, především ovšem dětí! Kocoura Budulínka sice přihlásila paní Lenka Swami, ale pečuje o něj a rozmazluje ho celý odpolední kroužek OKC Juvena. Děti tam chodí především starat se o tři koně a jezdit na nich, a vítěz Miciny Budulínek bydlí společně s koňmi.

V Jihlavě letos na jaře proběhl sochařský workshop pro veřejnost. Tématem byl reliéf a během několika lekcí poznávali tajemství práce s hlínou dospělí i děti. Učila je Oless Dovhoruk, mladá sochařka, která, jak se zdá, u nás na Vysočině zakotví natrvalo.

Rozvaliny starých hradů mohou ještě i teď po stovkách let ukrývat doslova poklady. Skutečnou raritou je třeba přilba, kterou v roce 2008 objevil náhodný nálezce na zřícenině hradu v Dalečíně na Žďársku. Historici z ní dnes dovedou vyčíst hodně poznatků a navíc je z ní zřejmé, že svého majitele neochránila.

O stovky bezprizorních koček se na Vysočině stará kočičí útulek Mikeš HB v Havlíčkově Brodě i jeho depozita v Pelhřimově nebo v Brně. Protože se ale venkovní kočky nekontrolovaně množí, roste jejich počet, stejně jako množství zraněných a nemocných koček i počet koťat od nekastrovaných koček i kocourů. Prostory útulku proto už dávno zdaleka nestačí. S péčí o ně pomáhají dobrovolníci, většinou ženy, které si je vezmou k sobě domů a pečují o ně ve svém volném čase a zadarmo.

Někdo sbírá známky, někdo pivní půllitry, Jaroslav Jirásek z Krucemburku sbírá snad všechno. Má rád staré věci, a už jich za poslední desetiletí nasbíral tolik, že zaplnily několik tříd staré školy v Horním Studenci.

Stovky lidí na mostě, pod mostem, v lodích, ve vodě, na břehu i v oknech školy, tak bude vypadat společná fotografie obyvatel Náměště nad Oslavou. Autorem i tvůrcem skupinové fotografie je fotograf Roman Franc, který přijal pozvání manželů Tasovských z náměšťské Galerie 12. Nápad podpořila i radnice, která letošek vyhlásila za Rok fotografie.

V jihlavské zoologické zahradě najdeme i tvory, nad kterými se často v přírodě ušklíbneme. Stačí je ale trochu pozorovat, poznat jejich krásu a tajemství, a určitě si k nim nějakou cestičku najdeme. Třeba i k takové kudlance.

Režiséři Oldřich Lipský a Otomar Krejča, kněží Jan Křtitel Pauly nebo František Bernard Vaněk, starostové, lékaři, vynálezci i továrníci, kteří se v Pelhřimově narodili nebo působili, mají jedno společné! Jsou pochováni na třetím pelhřimovském hřbitově, kde se pohřbívá od roku 1907.

Marie Vítková z Kostelce u Jihlavy by se jednou chtěla mít jako kočka. Ale ve své péči! Sama totiž léta kočky chová a mají se u ní doslova jako v bavlnce. Člověk ani na první pohled neví, kdo té domácnosti velí. Na zdech jsou fotografie koček, po poličkách jejich sošky a figurky, na stole ubrus, jak jinak než s kočkami.

Med je bezesporu velmi zdravý. Má zlatou až tmavohnědou barvu a chutná sladce, prostě medově. Dovedete si ale představit med červený, fialový nebo dokonce modrý? Včelaři Alena a Josef Kőlblovi se ve výrobně ve Štěpánově na Havlíčkobrodsku rozhodli med ochucovat například mrazem sušeným ovocem, a nejen jím.

Pokud máte rádi kočky, ale doma je mít nemůžete, zajděte do kočičí kavárny. V Jihlavě jedna taková je a kočky tam pobíhají mezi stoly, lísají se k lidem, a všem dohromady je dobře. Má to ale samozřejmě i nějaká pravidla.

Když je keramická hlína po vypálení pořádně tvrdá, ledacos vydrží, tvrdí keramik Pavel Kubát z Veselého Žďáru. Keramikou se zabývá celý život a své dovednosti teď předává také na Akademii ve Světlé nad Sázavou dalším generacím.

Dá se talent zdědit? Odpověď asi nikdo z nás nezná, ale určitě se dá v rodině přispět k tomu, že si děti vyberou podobné povolání, jako rodiče.

Když v zimě nebyla práce na poli, vyráběli naši pradědové dřevěné nářadí nebo opravovali stroje. Dědeček Jiřího Danihela z Újezdu na Žďársku stáčel poctivé pevné provazy. Jednoduchý strojek funguje i dnes.

Stovky obrazů, restaurovaných maleb nebo knižních ilustrací po sobě zanechal velmi plodný malíř z Vysočiny Otto Stritzko. Na hradě Bítov zrestauroval snad všechny tamní malby.

V roce 1824 uspořádali dva významní jihlavští měšťané veřejnou sbírku na vybudování městského parku. Peníze se sešly a vznikl dnešní Malý Heulos. Svah k řece Jihlávce byl protkán cestičkami a osázen zelení. Stály tam altány, bufet i sociální zařízení.

Je to keř, který vypadá jako stromek, na větvích má velmi pichlavé trny, ale jeho plody září do daleka oranžovou barvou. Pár větších sadů rakytníku najdeme na Žďársku v okolí Bohdalova a také u Borů.

V Jimramově u mostu přes řeku Svratku stojí funkcionalistická vila z roku 1937. Za posledních 27 let prožívá rodina Krejčích, která v ní žije, už potřetí stěhování věcí z přízemí do patra.

Už se vám někdy stalo, že jste si pořídili vysněný, hodně drahý kousek oděvu, a najednou díra nebo skvrna? Všechno má řešení. Co takhle udělat z toho úplně jiný model? V Bystřici nad Pernštejnem jsme objevili módní návrhářku, která kromě šití nových modelů zvládne oživovat i ty staré.

Židovský hřbitov v Polici na Třebíčsku patří k významným památkám obce. Oproti dřívějšku je opravený, včetně vstupu na něj.

Na zámku v Červené Řečici se zastavila putovní výstava s názvem České korunovační klenoty na dosah. Kromě klenotů tam je k vidění například i replika roucha Marie Terezie nebo replika Pražského Jezulátka. K tomu samozřejmě přehledné texty s historickými souvislostmi.

Zahrát si na stavitele, vztyčit lomený oblouk, nebo si navrhnout vlastní dlaždičky. To všechno umožňuje nová herna na žďárském zámku, která je inspirovaná Santiniho stavbami. Herna pro tvořivé stavitele i návrháře s bohatou fantazií vznikla nad kavárnou Muzea nové generace. Místo vyzývá malé i velké, aby si hráli společně, a všude v herně najdeme otisky fantastické geometrie Santiniho staveb.

Kdysi dávno, před stovkami let, lidé vypalovali hrnce a džbány v jednoduchých hliněných pecích. Jak to fungovalo? Nadšenci ze skupiny Staré hrnce se rozhodli vyzkoušet to, a postaru vypálili takzvanou zakuřovanou keramiku.