Názory a argumenty

Donald Trump už sestavuje svůj tým, ale znovu se ukazuje, že nikdo nevstoupí dvakrát do téže řeky. Už teď je patrné, že jeho příští administrativa bude zřejmě hodně odlišná od té první. Když se Donald Trump v roce 2016 stal prezidentem, možná to nečekal, a v každém případě jako nepolitik neměl kolem sebe dost rozsáhlý okruh kandidátů do desítek, a vlastně tisíců pozic, které musí každý prezident obsadit.

Slovenský premiér Robert Fico zřejmě vypustil pokusný balonek. Jinak totiž nelze chápat jeho nedávnou úvahu, podle které by bylo dobré snížit počet politických stran zastoupených v parlamentu. Fico hned nastínil, jak by toho šlo dosáhnout: Zvýšením hranice potřebné na vstup do Národní rady Slovenské republiky z dosavadních pěti na sedm procent.

Necelý rok před volbami představila vláda Petra Fialy své priority pro zbytek volebního období. Dozvěděli jsme se, že chce dokončit důchodovou reformu, prosadit některé změny v systému sociálních dávek, nebo schválit novelu školského zákona. Podle premiéra Fialy vláda už splnila 90 procent bodů ze svého programového prohlášení, a nechystá tudíž před volbami žádné zásadní reformy.

Nevyzpytatelný bitcoin. Poslední rok Fialovy vlády bude těžký. Piráti bez Hřiba v pozici lídra nemají šanci. Trump už houfuje své lidi. Změnou volebních pravidel by si Fico zabetonoval pozici v čele vlády. Frakce v EP se nemohou dohodnout, jak vyhodnotit eurokomisaře.

Česká pirátská strana je světovým fenoménem. Nikde jinde si Piráti nepřipsali takové volební zisky a netvořili vládní politiku. Na tuzemskou scénu vtrhli s agendou, která jiné partaje příliš nezajímala. Chtěli legalizovat konopí, bít se za omezení autorského práva nebo za ekonomiku sdílení. Kladli důraz na rovnost pohlaví, manželství pro všechny a práva LGBTQ komunity.

Do amerických voleb tehdy ještě chyběly tři měsíce a Donald Trump na technologické konferenci v Nashvillu sklidil bouřlivý aplaus. Mimo jiné prohlásil, že pokud se ujme úřadu prezidenta, hned první den vymění šéfa komise pro cenné papíry Garyho Genslera, který je veřejným nepřítelem č. 1pro krypto komunitu.

Když se před devíti lety podepisovala v Paříži dohoda o ochraně klimatu, nad závazky panovala, dá se říci všeobecná shoda. Kritika byla spíš z toho směru, že se pro planetu dělá málo. Svět se za necelou dekádu radikálně změnil. Zrychlila technologizace vyspělého světa, proběhla vlna pandemie, zesiluje migrace a přírodní katastrofy jsou na denním pořádku. A přesto sílí názory, že se pro planetu dělá moc.

Výsledek amerických voleb vyvolal v Polsku daleko emotivnější reakce, než byla vyjádření politiků v jiných zemích. Jako by to byly volby i polské, nejen americké. Takto je pojala Kaczyńského národovecká strana Právo a spravedlnost (PiS). Jako by Trumpovo vítězství bylo i jejím vítězstvím.

Zima se blíží, a tak chtě nechtě musíme uvažovat, jak budeme uspokojovat zvýšenou energetickou spotřebu. Ukazuje se totiž, že bez ohledu na sankce EU vůči Rusku, uvalené na tuto energetickou velmoc krátce po začátku rusko-ukrajinské války, ruská ropa, ale i zemní plyn, proudí do Evropy dál.

Donald Trump je populista, přesto mu lidé věří dost, aby ho zvolili americkým prezidentem. Z toho, jak Američany přesvědčil, plyne poučení nejen pro jeho soupeře, ale před nadcházející volební kampaní také pro české politiky. Hlavně v tom, jak Trump dokázal šikovně používat kouzelné slovo inflace.

Napravování křivd komunistického režimu trvá už 35 let. Inflace vyhrává volby. Platí to i v Česku? Blíží se zima. Pojďme si promluvit o ruském plynu a ropě. Polsko vnímá volbu amerického prezidenta skoro jako svou domácí. Klima a přírodní katastrofy v zajetí ideologie. Politika věčného vracení, politika joja.

Donald Trump vyhrál americké volby s heslem „Spravíme to“. Všechno, co demokraté rozbili. V předminulých volbách si zase bral zemi zpátky, což po něm opakoval celý svět, včetně českých politiků, dnes především těch opozičních. Vracení vůbec se stalo v současnosti oblíbenou politickou hrou. Trump slíbil, že USA za jeho vedení opět odstoupí od Pařížské smlouvy, ke které jeho předchůdce Biden zase přistoupil, když od ní před ním Trump odstoupil.

Na spravedlnost není nikdy pozdě, prohlásil ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna. Ta, která by měla napravovat křivdy spáchané komunistickým režimem, si dává pořádně na čas. Od listopadu 1989 na to potřebovala už 35 let – a zdá se, že ještě není se svým úsilím u konce.

Jsou věci, nad kterými je krajně obtížné uvažovat a zaujímat k nim nezjednodušující stanovisko. A které se především neměly stát. Ale ta, o níž bude řeč, se udála v de facto válečném stavu. A tedy po mnoha stránkách zcela výjimečném.

Lakonicky řečeno: s loňským úmrtím Karla Schwarzenberga, který zemřel 12. listopadu, od nás odešel pevný postoj, široký teritoriální i historický kontext a humor. Tyto tři rozměry existence nám už rok chybí. Někdo takový se u nás už ani nemůže narodit.

V nizozemském Amsterdamu se něco stalo, a tekla při tom krev. Avšak vedle fyzického konfliktu v ulicích se pak začal odehrávat ještě verbální a internetový spor o to, co je podstatou tamních událostí. V zásadě se objevily dva vzájemně rozporné narativy. Jeden mluví o tom, že do Amsterdamu dorazili izraelští fanoušci Maccabi Tel Aviv, a chovali se nepřijatelně, včetně strhávání palestinských vlajek a provolávání šovinistických hesel.

Piráti si zvolili nového předsedu Zdeňka Hřiba a nový předseda prosadil reformu Stanov nazvanou Nová vlna. Bude to stačit na záchranu strany? A bude nová podoba Pirátů přitahovat mladé lidi? Budou je znovu volit, když se na ně vykašlali jak v eurovolbách, tak v krajských volbách? To všechno uvidíme během kampaně a na podzim 2025.

O skutečném osudu našich penzí rozhodnou až volby. Potyčka v Amsterdamu? Hřib mění Piráty z rozhádané komuny na středovou politickou stranu. Smrt afghánského zrádce jde k soudu. Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem?

Slovo „reforma“ u nás patří k nejvíc nadužívaným. Za chvíli tak budeme říkat i výměně žárovek ve Strakově akademii. Skutečná důchodová reforma směřující ke stabilitě a dlouhodobé udržitelnosti systému by někoho výrazně bolela. Buď by musela spočívat v nalezení dodatečných finančních zdrojů, tedy jít ruku v ruce s reformou daní, anebo v zásadních zásazích do penzijní architektury, jak se o to v minulosti pokusil kabinet Petra Nečase (ODS).

Do Bílého domu se vrací Donald Trump. Američtí demokraté se drbou na hlavě a přemýšlejí, jak se to stalo. Tedy alespoň někteří. Mnozí další se věnují oblíbené kratochvíli jakékoliv politické strany po volební porážce: vyřizují si účty.

Když se řekne Martinik – to je francouzský zámořský region –, tak se mnohým lidem vybaví krásná dovolená v Karibském moři, pláže, plavání, potápění, tropická příroda, výborná kuchyně. Tato barevná pohlednice má i druhou stranu.

Vládní většina ve Sněmovně – přes odpor opozice i bývalých koaličních partnerů – prosadila svoji, nutno dodat, že přísnější než původně navrhovanou, verzi důchodové reformy. Respektive – důchodových změn, protože slovo reforma se stalo v českých zemích toxickým. Jejich podstatou je postupné prodlužování věku odchodu do penze, a to až na 67 let, pomalejší růst penzí, či nově zavedený rodinný vyměřovací základ.

Ministerstvo školství má v rozpočtu na příští rok skoro 291 miliard korun – to je bezmála o 18 miliard víc než letos. Ani solidním navýšením kabinet Petra Fialy nesplní slib vynakládat na vzdělání aspoň průměr vyspělých zemí. O příležitost dodržet slovo u své velké priority ale přišel už s minulými rozpočty, ne teď.

Pokud by nově zvolený americký prezident Donald Trump naplnil všechny své celní sliby, tvrdě by to zabolelo i Česko. Rozpočtu na vzdělávání chybí nejen miliardy, ale hlavně srozumitelnost. Američtí Demokraté sčítají rány. Skutečný Martinik za krásnou pohlednicí. Důchodová reforma.

Pokud by nově zvolený americký prezident Donald Trump naplnil všechny své celní sliby, tvrdě by to zabolelo i Česko.

Poté, co jsme se ve středu ráno probudili s přelomovou informací, že americké volby vyhrál Donald Trump, zaskočil týž den pozdě večer ještě i zásadní vývoj u našich sousedů: Sociálně-demokratický kancléř Olaf Scholz po vleklé vládní krizi přistoupil k odvolání spolkového ministra financí a předsedy svého liberálního koaličního partnera FDP Christiana Lindnera.

Do amerických voleb zasáhl super mocný člověk. Elona Muska mnozí obdivují za jeho úspěchy na poli automobilové dopravy a dobývání vesmíru. Je to ale zároveň i majitel obří platformy X se stovkami milionů uživatelů po celém světě. Americký trh pak tomuto koláči dominuje a síť hraje v tamní společnosti a politickém životě významnou roli.

Stalo se, že se lídři 27 členských států Evropské unie sešli neformálně v Budapešti dva dny po amerických prezidentských volbách. Jejich rokování a jeho závěry tak nutně rezonují jako evropská reakce na návrat Donalda Trumpa do prezidentského úřadu, který si většina z nich nepřála. Není to radostná podívaná.

Ať už si myslíme o české Pirátské straně cokoli, několik primátů jí upřít nelze. Hlavně tedy to, že coby jediná ze svých evropských sester dosáhla až k podílu na moci. Což je úspěch internacionální.

Existuje mnoho rizik – jak to eufemisticky nazývají někteří experti – která na nás s Trumpem jako novým americkým prezidentem číhají. Jednou z nejčastěji zmiňovaných hrozeb jsou obchodní války, které přinesou výrazné zdražení veškerého zboží a tím i stagnaci naší exportní ekonomiky.

Piráti do středu? Čeká nás budíček, nebo tábor míru? EU se pokouší odpovědět na Trumpovo zvolení ukázkou jednoty a odhodlání. Trumpův nejsilnější megafon. Německé ztráta stability na plné obrátky. Dálnice? Sliby delší než normalizace

Vláda posílá do sněmovny novelu, která současné čtyři sociální dávky nahrazuje jednou. Výhody jsou jasné, jednodušší administrativa i čerpání. Cílem je omezit podporu majetným a vysokopříjmovým domácnostem a zároveň do systému pustit víc nízkopříjmových domácností.

Po prvním týdnu takzvaného grilování zatím dvaceti politiků nominovaných do příští Evropské komise to vypadá, že by toto dramatické cvičení mohlo dopadnout úspěšně. Tedy že by poslanci Evropského parlamentu mohli brzy schválit také šest výkonných místopředsedů budoucí exekutivy, která by se tudíž mohla dát pod vedením Ursuly von der Leyenové do práce už od 1. prosince.

V Evropě se po vítězství republikánského kandidáta Donalda Trumpa strhla bitka o to, kdo je největším přítelem zvoleného amerického prezidenta. Jenže ono to není tak úplně jednoduché. Přátelení se s Trumpem se může velmi rychle změnit v roztržku, když se současně přátelíte s lidmi, s nimiž se Trump rozhádá nebo se přátelit nechce.

Volodymyr Zelenskyj gratuloval Trumpovi k vítězství hned ve středu. List Financial Times ovšem podotýká, že i když se ukrajinští činitelé snažili tvářit statečně, skrývá se za tím obava, zda budou USA nadále Kyjev podporovat. Pokud se zvolený šéf Bílého domu bude držet svých předchozích vyjádření, bude zřejmě i Evropa muset vynaložit mnohem více na svoji obranu a bezpečnost.

Do Česka dorazili na zimu první havrani. Vyhrocený boj o Bílý dům skončil překvapením – ne snad v tom, že Američané zvolili svým novým prezidentem republikána Donalda Trumpa, šance byly podle průzkumů vyrovnané, ale jak výrazně Trump demokratickou kandidátku Harrisovou porazil a jak celkově Demokraté ve volbách vyhořeli.

Republikánská strana má svého Baracka Obamu. Nad touto mojí hláškou se většina demokratů, které znám, oklepala. Jak prý mohu srovnávat kultivovaného, charismatického a inteligentního Obamu s hulvátstvím a šeredností Trumpa? – vyčítali mi dotčeně.

Trump vyhrál, protože nabídl vizi USA. V Kyjevě jsou si zvláštností Donalda Trumpa vědomi. Ti, kdo v Evropě jásají nad vítězstvím Trumpa, mohou dopadnout jako Zeman. Po slyšeních 20 politiků to vypadá, že se podaří novou komisi schválit bez obětí. PAQ Research popsal 10 chyb Jurečkovy jednotné sociální dávky. Dokáže je vláda odstranit? Válek otevřel dveře nadstandardům

Prosperita přijde už v příštím pololetí, opakují mnozí ekonomové, včetně těch z České národní banky a ministerstva financí. Opakují to už od začátku roku 2023. Zřejmě hlavním důvodem, proč předpovědi nevycházejí, je okolnost, že se jich nedrží běžný spotřebitel. Ten by měl víc utrácet, aby se zvýšila domácí spotřeba, která je hlavním parametrem při počítání HDP, tedy ekonomického výkonu.

S novým vedením vstoupí rok do poslaneckých voleb dvě menší politické strany s podobnými programy i voliči. Ale také problémy. Strana Zelených zvolila své nové spolupředsedy a Česká pirátská strana tak učiní co nevidět. V obou případech to budou osobnosti, které si svou prestiž budou muset teprve zbudovat. A lehké to mít nebudou, i když obě síly mají svá dost jasná témata.

Když vyhrál Donald Trump prezidentské volby v roce 2016, bouchli v Moskvě šampus. Doslova. Tehdejší vůdce parlamentních nacionalistů Vladimir Žirinovskij uspořádal oficiální oslavný večírek pro ruské politiky. Šéfka hlavní propagandistické televize Russia Today Margarita Simonjanová napsala, že celý den jezdila po Moskvě s ruskou a americkou vlajkou na svém autě.

Německo čekají předčasné volby. Vláda Olafa Scholze v současné podobě končí poté, co kancléř vyhodil ministra financí Christiana Lindnera. A protože ten je také předsedou liberálů z FDP, šel se svým předsedou i zbytek vládních členů za tuto stranu.

Donutí Trump Evropu, aby dospěla? Kreml a Trump: nová etapa vztahů. Jak konečně probudit ekonomiku? Otázka pro filozofa. Scholzova oběť: kancléř hraje o budoucí vládu. Piráti i Zelení klopýtají s novými tvářemi k dalším volbám.

„Až k nám přijdou z Ameriky američtí hoši, přijedou k nám v bezva džípech a s plnými koši,“ zpívali trampové u táboráků v 50. letech, kdy po konci války byly vzpomínky na osvobození Plzně americkými vojáky ještě živé. Jenže američtí hoši nepřišli ani v roce 1968, kdy ruské tanky převálcovaly pražské jaro, a mnozí čekali, že takovou nespravedlnost Amerika přece nedopustí.

Kdykoliv mi něco připomene jméno moravského básníka Jana Skácela, slyším v uších větu: „Ze všech západů mám nejraději západ slunce a ze všech východů východ z brněnského nádraží.“ Je to citát z jeho fejetonu, které psával do Hosta do domu ve šťastnějších 60. letech až do roku 1969, kde pracoval jako šéfredaktor.

Jakkoli se to zdá jedněm naprosto nepochopitelné, pro druhé je magnetismus Donalda Trumpa jakoby neodolatelný. Anebo na ně zkrátka dělá dojem. A řeč není o amerických voličích, nýbrž některých tuzemských politicích.

Postupnou proměnu profesora politologie Petra Fialy v politika, výstižně dokumentuje věta, kterou pronesl při spuštění aktuální kampaně koalice Spolu: „Nijak mě to netěší, ale význam klasických stran ve společnosti klesá, na to musíme umět zareagovat.“ Přestože vychází z tradičního pravolevého rozdělení spektra, které má pevné ideové kořeny, pochopil, že dnešní svět se otáčí kolem jiné osy.

I kdyby chtěl, nemůže se žádný americký prezident vyhnout otázce Blízkého východu. Je tam příliš mnoho ropy, příliš mnoho zdrojů napětí, a příliš mnoho způsobů, jakým tamní dění ovlivňuje události v celém světě.

Německo zažilo za několik posledních hodin hned dva šoky: Nejprve se ve středu ráno probudilo do jistoty, že příštím americkým prezidentem se stane znovu Donald Trump. Čili politik, před jehož zvolením celé týdny varovala řada německých komentátorů, když v podstatě nekriticky přebírali tvrzení končící vlády prezidenta Joe Bidena, že Trump údajně představuje hrozbu pro americkou demokracii.